Gabriela Vermelho – GaBaRet

Gabriela Vermelho - zpěv, housle, viola, kvinton
Camilo Caller - perkuse
Jakub Jedlinský - akordeon, bandoneon
Ivan Vokáč - violoncello

Tato skupina se nezrodila v garáži, ale na nádraží. To se sice rýmuje, ovšem pravda to není. Název kapely, který ve francouzštině znamená nádraží, vznikl v pronajaté špeluňce na malém pankráckém sídlišti. Protagonistka GaRe, zpěvačka, kvintonistka, houslistka a skladatelka Gabriela Vermelho, v malé ojeté kuchyni typického komunistického paneláku točila svou předchozí desku – hudbu k baletu Jessie a Morgiana. Vydala si ji sama, použila při natáčení všechno možné, co v kuchyni našla a jméno vydavatelství bylo nasnadě. Garbage Records.

Odtud tedy název GaRe. Máme z něj radost, zcela odpovídá celkovému naladění skupiny, vyznění a přitom evokuje napětí před cestou, smutek rozloučení i radost setkání.

První vlak se z nádraží GaRe vydává volně po stopách slavné, řekněme kabaretní dvojice Kurt Weill – Bertolt Brecht. Jejich krátká spolupráce na přelomu 30. let minulého století přinesla mj. skvělou Die Dreigroschen Oper a největší vlastně už tehdy hit – Die Morität von Mackie Messer.

Gabriela Vermelho pro svou hudbu už hledala jen vhodné texty. A našla – v publikaci Malé hejno bílých vran, kterou sestavili její přátelé: fotograf a filantrop Jan Šroubek a básník Jan Velíšek. Nádherná zákoutí a jemné akty se v publikaci potkaly s civilními, krásnými a často krutými básněmi. Při listování novou knihou bylo Gabriele jasné, že našla.

RECENZE

Mezi klasikou a šansonem, mezi violou a akordeonem

Gabriela Vermelho je ženou několika uměleckých oborů: ceněná skladatelka divadelní hudby, instrumentalistka zaměřená na smyčcové nástroje, zpěvačka. Kromě klasické a scénické hudby je také jedna její tvář šansoniérská.

...Jako celek album v kontextu české scény bude těžko hledat srovnání. Je v něm cítit hudební erudice, kterou běžní domácí písničkáři nemají.

pro iDnes napsal Ondřej Bezr (vyšlo 9. února 2015)