Pavel Zlámal – kapelník, klarinet, tenor & baryton saxofon
Václav Pálka – bicí
Juraj Valenčík – kontrabas
Martin Konvička – klavír, fender rhodes
Jaroslav Šťastný (Peter Graham) – varhany hammond
Mikuláš Koska – lesní roh
Jozef Zimka – trubka
Šimon Pavlík – trombón
Jana Zmeškalová – fagot
Dalibor Vinklář – tuba
Edgar Mojdl – flétny, fujary, instalatérské trubky, ocarina
host: Petr Rybíz Toman – text, hlas
Heterofonie - „nepřesnost“ či „nestejnost“ provedení daného hudebního materiálu. Ansámblu jsem toto označení vložil do názvu, neboť heterofonie využívám různou měrou a intenzitou jako tvůrčího principu. Od imitace oné „nezáměrné interpretační nepřesnosti“ až po polohu vážně míněné artificiální aleatoriky. Každé provedení skladeb je tedy v jistých mezích záměrně jiné nejen v sólech (jak je běžné z jazzu), ale i co se aranžmá týče. V každém případě je zde naprostá vážnost a nedotknutelnost všeobecně ustanovených rámců (tedy i sebe sama) spíše předmětem k přezkoumávání. Děje se tomu zde např. i kontextem, do kterého jsou „heterofonické“ úseky hudby zasazeny. Precizní interpretace melodií, vytříbená elegance žánrů na jedné straně, záměrné rozvolnění zmíněného na straně druhé, a v neposlední řadě současně znějící kombinace obou poloh. Vše doplňuji občasnými dirigentskými vstupy, ať už předem oznámenými (v partituře) či spontánně provedenými. Od toho se odvíjí celkový, zvukově a výrazově specifický, charakter ansámblu.
- Pavel Zlámal
Album „mezitím v Brně“ je jakousi slavnostní promenádou, chvalozpěvným průvodem, v němž se ansámbl Heterofón, jakožto alegorický vůz, vyšší potřebou odbržděný, jedoucí z Kraví Hory po Údolní směrem k Obilňáku a dál do centra všeho dění (nárazníkové pásmo Besední dům), stále zvyšující se rychlostí nezadržitelně řítí zpravit svět hudby o jednom ze zásadních poselstvích skladatele Jaroslava Šťastného (aka Petera Grahama). Tento vzkaz dalším generacím, na rubínové podušce právě servírovaný, je nová rozšířená technika (extended technique) soudobého hudebního umu – Graham Downbeat. Však buďme pozorní, není to technika jen prvního plánu, tedy pouhé instrumentálně interpretační dovednosti, nýbrž (jak už jsme koneckonců v Brně zvyklí) stupně vyššího. Jedná se o rozšířenou techniku ve smyslu interpretačně-tvůrčího uvažování.
Nepochybujme, že GD! bude (s patřičnou patentní registrací) již brzy důstojně defilovat po boku soudobých technik renomovaných a dnes již zdomácnělých, jimiž je např. „Bartók pizzicato“, preparovaný klavír J.Cage, a to s „contrapunctual weaves“ Evana Parkera či Zlámalovými „cluster-patterns“ těsně v patách.
