Vítejte na eshopu ARTA Music cz en

VÁCLAV JINDŘICH VEIT - SVĚDECTVÍ ZNOVUOBJEVENÉHO ROMANTIKA

DNI 152

DNI171   [8595066601718]   vydáno 12/2021

Milan Al-Ashhab: housle
L’Armonia Terrena, řídí Zdeněk Klauda

Koncertní předehra, op. 17
Andante, poco maestoso. Allegro molto 10:57

Romance a finále pro housle a orchestr 
   Romance. Andante 07:32
   Finale. Allegro con spirito 11:53
   Milan Al-Ashhab – housle
 
Symfonie e moll, op. 49
   I. Andante. Allegro molto 14:30
   II. Adagio 09:06
   III. Allegro 05:51
   IV. Allegro assai 07:34 

play all Veit: Rediscovered Romantic Testimony 67:51
1.
Ouverture op. 17 10:57
2.
Romance. Andante 7:32
3.
Finale. Allegro con spirito 11:53
4.
Symphony E minor - Andante 14:30
5.
Symphony E minor - Adagio 9:06
6.
Symphony E minor - Allegro 5:51
7.
Symphony E minor - Allegro assai 7:34

Jméno Václav Jindřich Veit (1806–1864) dnes znají prakticky pouze specializovaní hudební historikové, nanejvýš hrstka zanícených zájemců o starší hudbu. Širší posluchačské obci je jméno tohoto česko-německého skladatele, klavíristy, publicisty a organizátora hudebního života v Čechách 1. poloviny 19. století nejspíš zcela neznámé. A přesto byl Veit ve své době významným a oblíbeným skladatelem, jehož dílo respektovala i cizina – především německá. Veit byl německé národnosti, byl však zaníceným českým patriotem, jak to bylo v jeho době obvyklé. Jeho zařazení do české hudební kultury je tudíž zcela na místě. S příchodem Bedřicha Smetany Veitovo renomé ustupovalo do pozadí, což se ostatně přihodilo i dalším skladatelským osobnostem doby „předsmetanovské“, jak bývá označována právě doba 1. poloviny 19. století. Smetana zastínil osobnosti Veitova formátu jednak přirozeně, jednak se o postupné slábnutí zájmu o českou hudbu předsmetanovskou postarala i rodící se česká hudební publicistika a historiografie poměřující řadu hodnot české národní hudby formátem génia Smetanova. Na dlouhou dobu poslední důkladné pojednání o Veitovi z pera hudebního spisovatele Artuše Rektoryse vyšlo při příležitosti 100. výročí jeho narození v březnu 1906 v časopise Dalibor ve čtyřech pokračováních. V následující době se připomínky Václava Jindřicha Veita většinou již omezovaly jen na více či méně stručné zmínky v různých všeobecných pojednáních o historii české hudby a ovšem v publikacích smetanovských. Až v roce 100. výročí Veitova úmrtí (1964) vydal regionální badatel a hudební spisovatel Karel Fiala malou monografii. Následovalo ještě stručné heslo v Československém hudebním slovníku osob a institucí (1965) a pak už jen jeho spíše stručnější replika v roce 210. výročí narození (2016) v internetovém Českém hudebním slovníku.
     Období českého raného hudebního romantismu funguje ve všeobecném povědomí dodnes jako období téměř úhoru, na jehož málo výživné půdě jako zázrakem vzklíčila tvůrčí osobnost Bedřicha Smetany. Ze skladatelů tohoto období bývá nejčastěji připomínán František Škroup, a to většinou jen jako autor písně Kde domov můj. Tento pohled je z dnešního hlediska už zcela neudržitelný. Dotyčná etapa je významná nejen zásadními hudebně historickými reáliemi, z nichž stačí připomenout minimálně založení pražské konzervatoře (1811) a varhanické školy (1830 – právě z varhanické školy, nikoli z konzervatoře, vzešli mimochodem tři nejvýznamnější čeští skladatelé pokračovatelé Smetanovi – Dvořák, Janáček a Foerster), nýbrž i skladatelskými osobnostmi, které rovněž připravovali půdu Smetanovi. A mezi ně patří i náš Václav Jindřich Veit. Veit je autorem poměrně rozsáhlého díla zasahujícího téměř do všech žánrů (kromě opery – i když i o té uvažoval, avšak svůj plán nakonec nerealizoval). Jeho vokální skladby jsou psány převážně (a pochopitelně) na německé texty, Veitovo národní vlastenectví vydalo ovšem i nemalý počet písní a mužských sborů na texty české (Chmelenský, Vacek Kamenický, Šmilovský, lidové texty). Ve své době se prosadil zejména komorní tvorbou (smyčcové kvartety, smyčcové kvintety, skladby pro sólový klavír atd.) a rovněž jeho orchestrální díla, byť nepočetná, dosáhla ve své době i mezinárodního uznání – to platí zejména pro jeho jedinou Symfonii e moll op. 49, premiérovanou s pozitivním ohlasem v lipském Gewandhausu 20. října 1859 a 29. listopadu 1859 v Praze (pod taktovkou Františka Škroupa). Česká hudba je až do vystoupení Dvořákova na symfonie poměrně chudá a Veitova symfonie je rozhodně její významnou položkou. Je samozřejmě součástí této nahrávky zasvěcené právě Veitově tvorbě orchestrální.

Dirigent Zdeněk Klauda (*1979) je komplexní uměleckou osobností. Vedle kariéry dirigenta se věnuje vedení hudebního nastudování v Národním divadle v Praze a současně je dramaturgem Festivalu Jakuba Jana Ryby. Mezinárodní kariéru započal v roce 2008, kdy byl přizván k nastudování Dvořákovy Rusalky v rámci Salcburského festivalu. Od té doby je pravidelně zván do prestižních evropských operních domů (Bavorská státní opera v Mnichově, Semperova opera v Drážďanech, Vídeňská státní opera či Pařížská národní opera). V roce 2012 se podílel na hudebním nastudování Janáčkových Příhod lišky Bystroušky pro festival v Glyndebourne a v další sezoně pak Mozartovy Figarovy svatby tamtéž. V roce 2012 získal 3. cenu na dirigentské soutěži v rumunské Constantě. Jako asistent spolupracoval s dirigenty Franzem WelserMöstem, Kyrillem Petrenkem, Vladimirem Jurowskim nebo Tomášem Netopilem. Je zakladatelem a šéfdirigentem vlastního orchestru Komorní filharmonie L‘Armonia Terrena, ve kterém spolupracuje s hráči absolutní české špičky. Pro vydavatelství Nibiru Publishers natočil se svým orchestrem tři CD, první „DECADE“ se sopranistkou Simonou Šaturovou a s díly Mozarta a Myslivečka, druhému CD s nahrávkou světové premiéry díla Jakuba Jana Ryby Stabat mater bylo uděleno prestižní ocenění DIAPASON DÉCOUVERTE a září roku 2019 vyšla u stejného vydavatelství nová nahrávka „Requiem“ Antonína Rejchy. Hostuje u českých orchestrů (Jihočeská komorní filharmonie, Filharmonie Hradec Králové, Moravská filharmonie Olomouc, Komorní filharmonie Pardubice), operních domů (Národní divadlo Moravskoslezské v Ostravě) a na významných českých festivalech (Svatováclavský hudební festival). Pravidelně doprovází s orchestry špičkové české i světové pěvce jako jsou Simona Šaturová, Adam Plachetka či Veronika Dzhioeva. V lednu 2018 debutoval jako dirigent na scéně moskevské Nové opery. V témže roce uvedl s orchestrem Národního divadla v Praze ve světové premiéře oratorium Augustýna Šenkýře Dies Numini et Principi. V lednu 2019 se podílel na hudebním nastudování Prodané nevěsty v drážďanské Semperově opeře, debutoval u Štátnej filharmónie Košice a v únoru 2019 debutoval v Národním divadle v představení Mozartovy opery Kouzelná flétna. V sezóně 2019/2020 bude dirigovat v Národním divadle v Praze Mozartovu operu Figarova svatba. V listopadu 2019 vystoupil se svým orchestrem jako host Českého spolku pro komorní hudbu v rámci jejich koncertní sezóny pro Českou filharmonii.

Komorní filharmonie L‘Armonia Terrena je stálým uměleckým tělesem tvořeným špičkovými instrumentalisty na poli interpretace sólové, komorní a orchestrální hudby fungujícím v čele s výraznou uměleckou osobností koncertního mistra Jana Valty (mj. Heroldovo kvarteto). Orchestr byl založen v roce 2014 dirigentem a renesanční hudební osobností Zdeňkem Klaudou u příležitosti realizace projektu sólového alba sopranistky Simony Šaturové „Decade“ s operní tvorbou dvou hudebních géniů klasicismu Josefa Myslivečka a Wolfganga Amadea Mozarta vydaného téhož roku u společnosti Nibiru Publishers. Od roku 2016 je orchestr pravidelným hostem festivalů a prestižních pořadatelů, kde publiku představují především díla českých mistrů 18. a 19. století. Členové předních českých komorních souborů (např. České filharmonické kvarteto, Baborák Ensemble, Heroldovo kvarteto, Sedláčkovo kvarteto, Doležalovo kvarteto, Smyčcové kvarteto Hanse Krásy apod.), předních českých orchestrů (Česká filharmonie, Národní divadlo) a mladí vynikající sólisté společně hrají pod značkou L‘Armonia Terrena na moderní nástroje, avšak se zřetelem na stylovou vyhraněnost interpretovaného repertoáru. Jejich nahrávka světové premiéry Rybova latinského Stabat Mater i díky tomu získala mimo jiné prestižní ocenění DIAPASON découverte. Rybovo Stabat mater orchestr koncertně provede v Praze dne 07. dubna 2020 v kostele sv. Šimona a Judy v komorním cyklu Symfonického orchestru hl. města Prahy FOK. V září 2019 orchestru vyšlo opět u společnosti Nibiru Publishers nové CD s nahrávkou světové premiéry díla Antonína Rejchy Requiem a u téže společnosti je očekáváno do konce roku 2019 i vydání CD s dílem Jakuba Jana Ryby Missa Solemnis in C per Festo Resurrectionis. Orchestr toto Rybovo dílo koncertně zrealizuje dne 18. května 2020 v Bazilice na Svaté Hoře u Příbrami v rámci 3. ročníku Festivalu Jakuba Jana Ryby.


Další nahrávky souboru L'Armonia Terrena se Zdeňkem Klaudou:
   

© Studio Svengali, červenec 2022
coded by rhaken.net