JAN DISMAS ZELENKA: MISSA CHARITATIS

DNI173   [8595066601732]   vydáno 02/2023

Missa Charitatis ZWV10
Litanie Xaverianae ZWV154

Ensemble Inégal řídí Adam Viktora
Gabriela Eibenová: soprán, Jonathan Mayenschein: alt, Tobias Hunger: tenor, Martin Schicketanz: bas. Wolf Matthias Friedrich: bas (10,24), Jiří Miroslav Procházka: bas (24)

Dvacátá léta 18. století byla obdobím velkého vzestupu Jana Dismase Zelenky (1679–1745), jehož dokladem je množství velmi kvalitních kompozic, které vznikly pro různé příležitosti. Zatímco u  mnoha z  těchto děl známe dobře okolnosti jejich vzniku a  uvedení, tato nahrávka zachycuje dvojici skladeb, k nimž dnes máme jen nemnoho informací.

     Missa Charitatis, ZWV 10, patří mezi díla, jejichž vznik spadá do období Zelenkova mimořádného tvůrčího rozmachu ve dvacátých a na počátku třicátých let 18. století. Zelenka v té době stále více vykonával povinnosti dvorního kapelníka za  nemocného Johanna Davida Heinichena (1683–1729). Missa Charitatis vznikla patrně v roce 1727 a její název odkazuje k Boží lásce a milosrdenství. Jak je pro skladby z této tvůrčí etapy typické, najdeme i v této mši bohatou instrumentaci. Vedle vokálních hlasů sólistů se sborem a smyčcových nástrojů zde Zelenka předepsal také tři skupiny dechových nástrojů. Obligátní součástí je obvyklá dvojice hobojů, která je však v části Domine Deus rozšířena ještě o jeden hoboj na trio. Dále to jsou dva lesní rohy, jimž jsou určeny technicky mimořádně náročné koncertantní party. V té souvislosti není bez zajímavosti, že hornisty v drážďanské dvorní kapele byli také hudebníci pocházející z Čech. Významnou charakterovou a témbrovou změnu v závěru mše přináší Benedictus, které je koncipováno jako dialog sólového sopránu a altu proti dvěma příčným flétnám při úsporném doprovodu bassa continua. Náročný kontrapunkt a  technicky exponované party vokalistů i  instrumentalistů jsou dokladem velmi vysoké úrovně drážďanské dvorní kapely, jejíchž možností Zelenka neváhal plně využívat.

     Litaniae Xaverianae, ZWV 154, jsou určeny pro svátek sv. Františka Xaverského, významného jezuitského misionáře a jednoho z hlavních patronů Tovaryšstva Ježíšova. Liturgickým určením náleží do souboru třech litanií a  jedné mše, jež Zelenka během svého života pro oslavy tohoto světce zkomponoval. S jezuity byl ostatně v úzkém kontaktu téměř po celý svůj život jak během studií a působení v Praze, tak i později v Drážďanech, kde jezuitští duchovní zajišťovali provoz dvorního katolického kostela. Tyto litanie však zaujímají zvláštní postavení, neboť vznikly během Zelenkova pražského pobytu v roce 1723. V tomto roce žilo hlavní město Českého království velkolepými oslavami korunovace císaře Karla VI. českým králem a byla tedy na něj upřena pozornost nobility z celé Evropy. Na objednávku pražských jezuitů Zelenka zkomponoval alegorickou hru Melodrama de Sancto Wenceslao, známou též pod názvem Sub olea pacis et palma virtutis conspicua orbi regia Bohemiae Corona, která slavila velký úspěch a pro Zelenku znamenala vrchol společenského uznání. Během pobytu v Praze složil ještě několik dalších děl a 29. listopadu 1723 dokončil rovněž výše zmíněné Litaniae Xaverianae. K jejich prvnímu uvedení nejspíše došlo jen o několik dní později, 3. prosince, kdy se v jezuitském kostele Nejsvětějšího Salvátora v pražské klementinské koleji konaly oslavy svátku řádového patrona Františka Xaverského. Možná nebudeme daleko od pravdy, když si dílo představíme jako Zelenkovo osobní poděkování zdejším jezuitům za možnost úspěšného angažmá při korunovačních slavnostech.

     Skutečnost, že Zelenka dílo komponoval pro zvláštní příležitost v pražském prostředí, se mohla odrazit také v instrumentaci. Vedle smyčcových nástrojů s bassem continuem jsou v partituře dvě clariny s tympány, které významně dotvářejí slavnostní charakter díla. V tenorové árii Pater de coelis partitura obsahuje u partu houslí přípis „Violini e Oboe unisoni“. Ten podle dobové praxe naznačuje, že ve sborových částech litanií mohly hrát spolu s houslemi také hoboje, ačkoliv v žádné z nich nejsou přímo zmíněny s výjimkou hned následujícího sboru Dignissime, et dilectissime Fili, kde se výslovně uvádí „senza oboe“. Nezvyklé obsazení pak Zelenka použil v sedmé části litanií Fugator daemonum, kterou zkomponoval pro tři sólové basisty. Stejný ansámbl sólistů použil např. ještě o rok později při zpracování žalmu De profundis, ZWV 97. Ještě jedna zajímavost se ukrývá v úvodním Kyrie, které se formálně skládá ze dvou částí. Po slavnostním úvodu Zelenka od 24. taktu exponuje fugu v tzv. stile antico, tedy starém polyfonním stylu. Jedná se o upravenou část neúplně dochovaného Kyrie ze starších loretánských litanií, ZWV 149, které Zelenka napsal již v roce 1718 během svého vídeňského pobytu. Technická náročnost partů v litaniích ke sv. Františku Xaverskému prozrazuje, že i v Praze si Zelenka byl jist vysokou kvalitou hudebníků, kterým bylo provedení svěřeno. Zatímco v konkrétních aspektech instrumentace tedy můžeme pozorovat zohledňování regionálních podmínek a specifik, co se týče kvality kompozic, pak se Zelenka nikdy nespokojil s ničím menším, než s nejvyšší kvalitou.

Lukáš M. Vytlačil