Jan Dismas Zelenka (1679–1745) & Hudební tradice minulosti Bezpočet dosud vydaných nahrávek svědčí o tom, že zájem o Jana Dismase Zelenku neustále roste. Blíží se mezník, kdy si budeme moci poslechnout kompletní dílo tohoto skladatele českého původu, a je úžasné, že Ensemble Inégal k tomu přispívá významným nahrávacím projektem. CD obsahuje nahrávky dvou Zelenkových klíčových raných děl ve světové premiéře; obě skladby – každá svým způsobem – dokládají, jak pevně je Zelenkova hudební řeč ukotvena v tradicích minulosti. Tento aspekt je zdůrazněn ještě Zelenkovou úpravou Miserere Gregoria Allegriho (1582–1652), jednoho z nejslavnějších hudebních děl na rozhraní pozdní renesance a raného baroka, které Ensemble Inégal natočil pro toto CD opět ve světové premiéře. Statio quadruplex pro Processione Theophorica (ZWV 158, ca. 1709)
Když jednatřicetiletý Zelenka v roce 1710 opustil Prahu, aby nastoupil na nové místo v Drážďanech, byl již zkušeným hudebníkem a skladatelem. Známe přinejmenším dvě díla, která si přibalil do svého zavazadla: kantátu Immisit Dominus pestilentiam (ZWV 58, 1709), kterou zkomponoval pro velkopáteční bohoslužby konané v kostele Nejsvětějšího Salvátora, hlavním kostele pražské jezuitské koleje Klementinum, s níž udržoval po celý život úzké styky. Druhým dílem bylo Statio quadruplex pro Processione Theophorica (Čtvero zastavení k procesí Božího těla), které je zelenkovskými badateli považované za patrně nejstarší Zelenkovu dochovanou skladbu napsanou před rokem 1710 pro slavnost Božího těla. Zelenkův autograf partitury první ze čtyř částí tohoto díla je uložen v Saské zemské, státní a univerzitní knihovně v Drážďanech (SLUB), partitury zbývajících tří částí byly dlouho pokládány za nezvěstné. Osm vokálních partů a jeden part continua se z knihovny ztratilo v roce 1945. Avšak pokud jde o Zelenku, zázraky se stále dějí. Na jaře 2022 jsme s islandským kolegou Kjartanem Óskarssonem objevili v hudební knihovně Musikvereinu Společnosti přátel hudby ve Vídni dva do té doby neznámé opisy tohoto díla, pocházející z 19. století (jeden kompletní, druhý neúplný). Oba opisy, které se dříve nacházely v soukromé sbírce rakouského varhaníka a významného pedagoga Rudolfa Scholze (1933–2012), byly teprve nedávno knihovně darovány a zaevidovány v jejím nově spuštěném online katalogu. Tento ohromující objev poprvé poskytuje úplný obraz tohoto Zelenkova raného mistrovského vícesborového díla ve stile antico: části 1 a 2 jsou pro čtyři hlasy a continuo a části 3 a 4 pro osm hlasů a continuo („2 Cori“). Na této nahrávce nástroje zdvojují vokální hlasy (colla voce). V drážďanském katolickém dvorním kostele bylo podle zesnulého zelenkovského badatele Wolfganga Horna běžné, že se v polyfonní hudbě palestrinovského stylu přidávaly nástroje, které podporovaly zpěvní party. Statio quadruplex bylo s největší pravděpodobností napsáno k provedení během procesí Božího těla mezi anebo u čtyř oltářů kostela Nejsvětějšího Salvátora. První část „Misericordia tua“ má totiž osobitý a přirozený rytmus chůze, přestože zde, ani v následujících dvou částech vídeňských rukopisů Zelenka tempové pokyny neuvádí. Tato dechberoucí, překrásná a éterická hudba, znějící pozoruhodně moderně, je nevýslovně oduševnělá. Michael Talbot si všiml, že Zelenka použil permutační fugu; tato složitá kompoziční technika byla na konci 17. a na počátku 18. století velmi v módě a Zelenka ji zřejmě dobře ovládal. Podobným způsobem hudba probíhá v „Exaudi, Domine“, než nastoupí dvojsbor ve třetí části „Quiescat ira tua“. Následuje jedno z největších hudebních překvapení v Zelenkově kompozičním odkazu: čtvrtou větou je totiž „Da pacem Domine“, které o zhruba tři desítky let později skladatel skvěle zinstrumentoval (ZWV 167, nahrál Ensemble Inégal v roce 2017). V tomto okamžiku se průvod dostal k hlavnímu oltáři a tempo se zrychluje, střídá se adagio – presto a adagio – alla breve. Účinek je skutečně pozoruhodný a hudba jednoduše božská. V Drážďanech bylo Statio quadruplex poprvé provedeno pravděpodobně v roce 1731 nebo 1732, kdy drážďanští jezuité zaznamenali do svého Diaria, že Zelenka dodal hudbu pro slavnost Božího těla. Tato datace odpovídá provozovacím podmínkám, které měl Zelenka v té době k dispozici, když vedl a dohlížel na hudební vzdělání členů Kapellknaben působících v katolickém dvorním kostele. Jednalo se o elitní soubor 16 mladých hudebníků, složený v té době z dvojsboru a hráčů na smyčcové nástroje a nástroje continua, kteří by nepochybně dostali na starost provedení tohoto Zelenkova raného díla. Avšak když byl soubor Kapellknaben v červenci 1733 zredukován na šest hudebníků, Statio quadruplex muselo být z repertoáru vyřazeno. Zda se dílo hrálo ve Vídni v 19. nebo 20. století, není známo. Novodobé premiéry se dočkalo v červenci 2023 na hudebním festivalu ve Skálholtu na Islandu, v Praze zaznělo poprvé po více než 300 letech v dubnu 2024 na památném koncertě Ensemble Inégal pod vedením Adama Viktory. Allegri – Miserere (ca. 1638) Zelenkův vlastní inventář skladeb a rukopisy v jeho soukromé sbírce dokládají, že na počátku třicátých let 18. století projevoval skladatel zvláštní zájem o vícesborovou formu. Nejenže v tomto období komponoval skladby pro „2 Cori“ (Te Deum, ZWV 146, 1731; Missa Theophorica, ZWV 241, asi 1732, dnes ztracená), ale studoval také hudbu pro dvojsborové a trojsborové obsazení od italských skladatelů Francesca Manciniho a Antonia Lottiho. Dalším fascinujícím dílem, které se tehdy dostalo do Zelenkovy sbírky, bylo slavné Miserere Gregoria Allegriho, jehož zhudebnění tohoto žalmu je geniální svou prostotou a podmanivě krásnou, dojemnou melodičností. Zelenkův vlastnoruční opis partitury Miserere se nachází ve SLUB; kompletní sada partů pro „2 Cori“, ztracená v roce 1945, byla znovu objevena v Moskvě v roce 2005 Karlem Geckem, vedoucím hudebního oddělení SLUB. Na základě dohody mezi SLUB a Ruskou státní knihovnou se hudební rukopisy, které byly v roce 1945 převezeny z Drážďan do Ruska, začaly objevovat na internetových stránkách obou knihoven, což vědcům umožnilo poprvé prozkoumat opisy Allegriho díla a několik dalších skladeb ze Zelenkovy sbírky. Allegri zkomponoval Miserere pro dva sbory, pětihlasý a čtyřhlasý, které zpívají střídavě a v závěrečném, 20. verši žalmu se spojí v devítihlas. Zelenkův opis je však neúplný: neměl k dispozici pětihlasou část, pouze čtyřhlasou, určenou pro 3., 7., 11., 15. a 19. verš. Tu rafinovaně upravil tak, aby poskytl úplné znění textu až k závěrečné doxologii „Gloria Patri“, kde se oba sbory spojí. Zůstává záhadou, jak Zelenka získal opis díla, tak dobře střeženého Vatikánem. Je možné, že jej na počátku třicátých let 18. století obdržel z Vídně od svého přítele a bývalého učitele, císařského kapelníka Johanna Josepha Fuxe spolu s dalšími dvěma zhudebněními Miserere, o nichž je známo, že se v té době dostaly do Zelenkovy sbírky: jedno od Fuxe a druhé od císařského vicekapelníka Antonia Caldary. Můžeme jen spekulovat, zda Fux poslal Zelenkovi neúplnou verzi Allegriho skladby záměrně, aby ji nebylo možné zpětně identifikovat; byl to běžný postup v době, kdy se hudba opisovala tajně a bylo třeba zamaskovat původ. V každém případě je Zelenkův opis jedním z prvních známých exemplářů mimo Řím a Vídeň, a zcela jistě prvním, do něhož byly přidány nástroje na podporu vokálních hlasů. Zelenka také přidal dynamické pokyny, ovšem v tomto případě proti zavedené konvenci, podle které se dynamika obvykle stupňovala ke kadenci s disonancí. Zelenka postupuje přesně opačně a v tomto pořadí: „for[te]“; ‚mez[z] forte‘; ‚mez[z]o pia[no]‘; ‚pia[no]‘; ‚pianissimo‘. Zelenkova dvojsborová úprava je flexibilní a umožňuje obsazení buď CATB nebo CCAB. Pro tuto nahrávku byla zvolena kombinace CATB jako Coro I a CCAB jako Coro II. Zatímco Coro I je podporováno basso continuem složeným z violoncell, kontrabasu, fagotu a varhan, Coro II (na nahrávce natočené z poněkud větší vzdálenosti) je doprovázeno osmistopým violonem a teorbou. Je zajímavé, že Zelenka nesvěřil pořízení partů k Allegriho Miserere svým dvěma hlavním a profesionálním kopistům, ale rozhodl se zadat tuto práci svým studentům, včetně dvou, možná tří členů Kapellknaben. Přikládal této vzácné a cenné hudbě velký význam a tento úkol měl být součástí jejich studia. Mezi kopisty byl například varhaník Augustin Uhlig nebo kontrabasista z Hofkapelle, luterán Johann Samuel Kaÿser , který opsal part violonu. Oba mladíci byli Zelenkovými studenty kompozice a zdá se, že jejich osobní vztahy byly navzdory věkovému rozdílu a postavení přátelské a plné respektu. Například když se Uhlig v únoru 1737 ženil, Zelenka mu šel za svědka; později téhož roku se katolík Zelenka stal kmotrem Kaÿserova právě narozeného syna. Je docela možné, že Allegriho Miserere bylo poprvé provedeno v katolickém dvorním kostele 23. března 1733. V jezuitském Diariu je zápis, že toho dne bylo zrušeno vyučování, protože ve dvě hodiny odpoledne se zkoušelo Miserere. O dvě hodiny později bylo Miserere provedeno. Je to typický příklad záznamu v Diariu, v němž jezuité podávali zprávy o hudebních novinkách nebo o jiných mimořádných událostech, které se v kostele udály. Miserere in D minor (ZWV 56, 1722; revidováno 1725)
V březnu 1722 dostal Zelenka objednávku na kompozici všech skladeb pro Svatý týden: Lamentationes, Responsoria a Miserere. Tuto výzvu přijal a vytvořil hudbu mimořádné kvality. Miserere se nyní k radosti všech Zelenkových obdivovatelů dočkalo na tomto CD dlouho očekávané první nahrávky. V katolickém dvorním kostele mělo být dílo uvedeno 1. dubna 1722, ale krátce předtím bylo vinou nešťastných okolností provedení zrušeno. Princezna Marie Josefa – Zelenkova budoucí patronka a ochránkyně – čekala v té době dítě, ale těhotenství provázely potíže. Její choť, saský princ August skladateli vzkázal, aby zpívání zkrátil. A tak nově zkomponované Miserere nebylo při této příležitosti provedeno. Možná proto se Zelenka tehdy rozhodl dílo odložit. V jezuitském Diariu není v následujících třech letech žádná zmínka o tom, že by skladatel kajícný žalm uvedl. Od jezuitů se však dozvídáme, že dne 23. března 1725 Zelenka Miserere provedl s královskými hudebníky a kastráty. Tehdy skladatel původní verzi přepracoval, aby využil pěveckých talentů čtyř nově příchozích italských operních zpěváků, včetně dvou kastrátů. Miserere je další skladbou, která dokládá Zelenkovu velkou znalost hudebních tradic minulosti, ale i složitých hudebních rébusů. Jeden z nich najdeme např. v druhé polovině čtvrtého verše, kde Zelenka dává zpěvákům pokyn, aby se část „Et peccatum meum“ („A hřích můj je stále přede mnou“) zpívala dvakrát: nejprve přesně tak, jak je napsána, a podruhé s notami obrácenými vzhůru nohama, aby se hudba zpívala pozpátku. Už několik badatelů a hudebníků se pokoušelo přijít s řešením, jak tyto Zelenkovy neobvyklé pokyny interpretovat, ale na této nahrávce uslyšíme tuto hudbu přesně tak, jak ji skladatel zamýšlel. Vznešené a srdcervoucí Miserere d moll je svědectvím o Zelenkově mistrovství kontrapunktu a úchvatné melodické invenci našeho skladatele. Jóhannes Ágústsson
Ensemble Inégal vznikl v Praze v roce 2000. Jedná se o všestranné hudební těleso, jehož interpretační záběr se pne od renezanční hudby až po hudbu současnou. Kromě staré hudby má soubor na svém kontě také novátorská provedení a nahrávky hudby romantické (např. A. Dvořák, G. Rossini) a moderní (B. Britten, A. Pärt). Koncertuje na prestižních evropských festivalech jako Pražské jaro, Musica Antiqua Brugy, Oude Muziek Utrecht, Lufthansa Festival London, Aschaffenburger Bachtage, Bach Festival Riga a mnoha dalších. Realizoval již 10 úspěšných CD ověnčených řadou významných ocenění (Diapason d´or, IRR Outstanding, Goldberg 5Stars aj.), objevuje se pravidelně ve vysílání českých i zahraničních televizních a rozhlasových stanic (BBC, Evropská vysílací unie EBU, Česká televize, Český rozhlas, Deutschlandradio Kultur, aj.) Od roku 2007 pořádá Ensemble Inégal každoročně vlastní koncertní cyklus s názvem „České hudební baroko – objevy a překvapení“, v rámci kterého posluchačům zprostředkovává nově objevené, případně znovuobjevené, skladby českých barokních skladatelů a díla dochovaná v českých archivech. Mezi nejvýznamnější koncertní premiéry patřila provedení děl J. D. Zelenky, A. Vivaldiho, H. I. F. Bibera, S. Capricorna, J. C. F. Fischera, J. J. I. Brentnera a M. Vogta. |
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
© Studio Svengali, duben 2025 coded by rhaken.net |
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Ensemble Inégal se svým dirigentem Adamem Viktorou získal evropské renomé díky svým vysoce ceněným koncertům a CD nahrávkám a stal se synonymem pro objevy z odkazu geniálního českého barokního skladatele, Jana Dismase Zelenky.
