JAN DISMAS ZELENKA: MISSA CIRCUMCISIONIS DOMINI NOSTRI JESU CHRISTI  ZWV 11 

Missa Circumcisionis Domini Nostri Jesu Christi ZWV 11
Litaniae de Venerabili Sacramento ZWV 148

Ensemble Inégal řídí Adam Viktora
Gabriela Eibenová: soprán; Lenka Cafourková: soprán; Jaro Kirchgessner: alt; Jonathan Mayenschein: alt; David Erler: alt; Tobias Hunger: tenor; Tadeáš Hoza: bas; Tomáš Šelc: bas

Hudbu, kterou uslyšíte na tomto CD, složil Jan Dismas Zelenka (1679-1745) v době, kdy zavedená drážďanská dvorní kapela procházela personálními změnami a významnou transformací ve svém hudebním směřování. V roce 1728 zemřel „Oberkapellmeister“ Johann Christoph Schmidt a „Konzertmeister“ Jean Baptiste Volumier, takže na vedení souboru zůstal jako jediný „Kapellmeister“ Johann David Heinichen, který však byl těžce nemocný a zemřel v červenci 1729. Krátce před jeho smrtí píše ve svém dopise jeden z vyšších úředníků u drážďanského dvora, že se situace orchestru stala „poněkud problematickou kvůli úmrtí mnoha jeho dobrých členů“.

Volumierův post převzal houslista Johann Georg Pisendel a pod jeho vedením se provozovaná instrumentální hudba záhy obrátila k italskému stylu. Najít náhradu za Heinichena však bylo složitější a výběrové řízení zůstávalo přísně utajeno. O tuto prestižní funkci se totiž ucházeli tři dvorní skladatelé, ochotní ji převzít. Prvním z nich byl Giovanni Alberto Ristori, který o uvolněné místo požádal, ale byl okamžitě odmítnut kvůli „nedostatečné péči, s níž se věnoval svým povinnostem“. Druhým byl Louis André, jehož si jako dvorního skladatele francouzské hudby velmi vážil saský kurfiřt a polský král August II. Silný. A třetím uchazečem byl dlouholetý český kontrabasista a skladatel církevní hudby Jan Dismas Zelenka, který měl o post kapelníka velký zájem, jak víme z jeho pozdější žádosti z roku 1733.

Zatímco drážďanský dvůr zvažoval různé možnosti, Zelenka převzal většinu Heinichenových povinností a po další dva roky působil fakticky v roli „Kapellmeistera“. Zelenka během tohoto období nesložil žádnou světskou vokální hudbu, ale komponoval hudbu pro nejdůležitější události u dvora, jako byly církevní obřady při oslavách narození královských potomků. Skladatel se svých nových povinností ujal s elánem a lehkostí, protože Heinichena již několik let pravidelně zastupoval. Ten byl ostatně se Zelenkovou pomocí tak spokojen, že v roce 1728 předložil dvoru písemné doporučení, aby byl českému hudebníkovi zvýšen plat o 50 procent, k čemuž ale nakonec nedošlo.

Otázkou zůstává, zda Heinichenova nemoc neměla něco společného s tím, že Zelenka byl zřejmě velmi narychlo pověřen, aby zkomponoval mši pro svátek Obřezání Páně, který se slavil 1. ledna 1729. Skladatel pracoval velmi rychle, aby stihl hudbu dokončit včas; z jeho autografu vyplývá, že Gloria začal skládat 24. prosince 1728 a Credo o čtyři dny později. Rychlost, s níž byla vytvořena Missa Circumcisionis (ZWV 11), však vůbec neměla vliv na kvalitu hudby – myšlenky v ní plynou volně a přirozeně. Obzvláště působivé je, jak lehce Zelenka pracoval pod takovým časovým tlakem, o čemž svědčí jeho téměř bezchybný autografní zápis. Je pozoruhodné, že ve stejné době zvládl dokončit i krátkou skladbu De Profundis (ZWV 95), a to 29. prosince.

Vnitřní projasněnost je znatelná na mnoha místech mše a neobvyklé spojení tří trubek, tympánů a dvou lesních rohů jí dodává vznešený a majestátní nádech, hodný dané příležitosti. Radostné Gloria obsahuje několik úchvatných hudebních momentů a dva výjimečné duety pro čtyři italské vokální virtuosy: první, „Qui tollis peccata“, pro kastráty Andreu Ruotu (soprán) a Nicola Pozziho (alt) se sóly Johanna Georga Pisendela a jednoho z nejlepších dobových hobojistů Johanna Christiana Richtera; a druhý, galantní taneční „Quoniam Tu solus Sanctus“, pro výrazného tenora Mattea Luchiniho a basistu Cosima Erminiho. Tato hudba bude Zelenkovým příznivcům na mnoha místech povědomá, například v jedinečném způsobu, jakým zhudebňuje slova „miserere“, „Et incarnatus est“ a „mortuorum“, což funguje téměř jako ochranná známka jeho velkého umění. Ale Zelenka zde i překvapuje, jako v krásném pastorálním podání árie „Agnus Dei“ (II) pro tenor, tři doprovodné hoboje a continuo.

Zvěst o Zelenkově velkolepé mši se rozšířila a časem se z ní stalo vyhledávané dílo. Významní skladatelé 18. století, jako například Johann Friedrich Fasch v Zerbstu, Christoph Graupner v Darmstadtu a Carl Philipp Emanuel Bach v Hamburku, vlastnili opisy partitury a existuje domněnka, že kopii měl ve své soukromé sbírce i Johann Sebastian Bach. Další opis, který je dnes uložen v Paříži, vlastnil Gottlob Harrer, Zelenkův žák a Bachův nástupce v Lipsku. O to více překvapuje, že v české premiéře zazněla skladba až 7. května 2025 na koncertu souboru Ensemble Inégal v Praze, i když se jedná o první Zelenkovu mši vydanou tiskem, a to již v roce 1983.

Dalším dílem, které mělo českou a vlastně i světovou premiéru během zmíněného koncertu v Praze, byly Litaniae de Venerabili Sacramento (ZWV 148), jež Zelenka složil pro svátek Božího těla v roce 1729, který tehdy připadl na 16. června. Skladatel dokončil svou kompozici o dva dny později, takže hudba musela být provedena během oktávu, pravděpodobně v neděli 19. června, jak se uvádí v literatuře. August II. Silný se v té době zdržoval v Polsku, ale jeho syn a nástupce, princ Fridrich August a jeho manželka Marie Josefa pobývali tento den v Drážďanech, když zde byly podle jezuitských diárií litanie provedeny.

Nepřekvapí, že v litaniích slyšíme ozvěny Missa Circumcisionis. Hudebně jsou obě skladby příbuzné, ale motivy jsou zpracovány odlišným způsobem. Ve mši jsou například „Panis vivus“ a „Ut nobis“ spojeny s „Benedictus“. Skutečnost, že Zelenka opět použil tři hoboje a continuo k doprovodu tenora Luchiniho v árii „Agnus Dei“ (II), naznačuje, že tato melodie a specifická kombinace barev a efektů, poprvé použitá o šest měsíců dříve, byla přijata příznivě, což skladatele vedlo k opakování tohoto postupu v časové tísni, když měl dokončit skladbu v požadovaném termínu. Za zmínku stojí i to, jak náročně Zelenka pracuje se čtyřmi sólovými zpěváky. Vystupují téměř neustále, sólově i v různých kombinacích, a výsledkem je, že tyto působivé litanie znějí místy jako koncert pro čtyři hlasy a orchestr. A jak je u našeho skladatele zvykem, na konci skladby zazní mimořádná, uchu lahodící fuga, která v posluchači vyvolává pocit celkové pohody. Zelenkova hudební „magie“ byla v roce 1729 bezpochyby stejně mocná jako dnes...

V únoru 1730 nabídl drážďanský dvůr místo kapelníka Johannu Adolphu Hassemu. Mladý německý skladatel již v té době dobyl operní scény v Itálii svou vzrušující hudbou ve stylu neapolské školy. Jeho angažování se ukázalo jako skutečně mistrovský tah Augusta Silného – po následující tři desetiletí byli Hasse a jeho manželka, slavná mezzosopranistka Faustina Bordoni, brilantními hudebními reprezentanty lesku a slávy Drážďan a jejich vládců. Oslňující pár dorazil do saského hlavního města 7. července 1731 a následující den se setkal s vedoucími osobnostmi a hlavními virtuosy dvorního orchestru včetně Zelenky a Pisendela. O dva měsíce později byla uvedena Hasseho opera Cleofide, která sklidila obrovský úspěch. Mezitím byly v souboru obnoveny pořádek a disciplína, byli přijati noví hudebníci a pod Hasseho vedením a s rozhodujícím přispěním jeho kolegů Zelenky a Pisendela se drážďanská „Hofkapelle“ stala pravděpodobně nejlepším ansámblem v Evropě. Důležitost této nahrávky pak spočívá v tom, že obě předkládaná Zelenkova díla zachycují hudební myšlenky, zvuk a specifické utváření této velkolepé hudební instituce v době, kdy stála na křižovatce své dlouhé a slavné historie.

Jóhannes Ágústsson
Český překlad © Jiří K. Kroupa, 2025

Ensemble Inégal se svým dirigentem Adamem Viktorou získal evropské renomé díky svým vysoce ceněným koncertům a CD nahrávkám a stal se synonymem pro objevy z odkazu geniálního českého barokního skladatele, Jana Dismase Zelenky.

Ensemble Inégal vznikl v Praze v roce 2000.  Jedná se o  všestranné hudební těleso, jehož interpretační záběr se pne od renezanční hudby až po hudbu současnou. Kromě staré hudby má soubor na svém kontě také novátorská provedení a nahrávky hudby romantické (např. A. Dvořák, G. Rossini) a moderní (B. Britten, A. Pärt). Koncertuje na prestižních evropských festivalech jako Pražské jaro, Musica Antiqua Brugy, Oude Muziek Utrecht, Lufthansa Festival London, Aschaffenburger Bachtage, Bach Festival Riga a mnoha dalších. Realizoval již 10 úspěšných CD ověnčených řadou významných ocenění (Diapason d´or, IRR Outstanding, Goldberg 5Stars aj.), objevuje se pravidelně ve vysílání českých i zahraničních televizních a rozhlasových stanic (BBC, Evropská vysílací unie EBU, Česká televize, Český rozhlas, Deutschlandradio Kultur, aj.)

Od roku 2007 pořádá Ensemble Inégal  každoročně vlastní koncertní cyklus s názvem „České hudební baroko – objevy a překvapení“, v rámci kterého posluchačům zprostředkovává nově objevené, případně znovuobjevené, skladby českých barokních skladatelů a díla dochovaná v českých archivech. Mezi nejvýznamnější koncertní premiéry patřila provedení děl J. D. Zelenky, A. Vivaldiho, H. I. F. Bibera, S. Capricorna, J. C. F. Fischera, J. J. I. Brentnera a M. Vogta.