VĂ­tejte na eshopu ARTA Music cz en

Janá?ek, Hindemtih, T?ma
Jaroslav T?ma

 

F10147  [8595017414725]  vyšlo 5/2006   recenze

Janá?ek, Hindemith, T?ma - Jaroslav T?ma 79:50
1.
Varhanní sólo z Glagolské mše 2:52
2.
Sonate I -I.Massig schnell - Lebhaft 8:11
3.
Sonate I - II.Sehr langsa-Phantasie,frei-Ruhig bewegt 13:12
4.
Sonate II - I.Lebhaft 4:58
5.
Sonate II - II.Ruhig bewegt 5:33
6.
Sonate II - III.Fuge,Massig bewegt,heiter 3:19
7.
Sonate III - I.Ach Gott,wem soll ich´s klagen 5:01
8.
Sonate III - II.Wach auf, mein Hort 4:55
9.
Sonate III - III.So wunsch ich ihr 2:43
10.
Zarostlý chodní?ek Leoše Janá?ka:Naše ve?ery 6:03
11.
Zarostlý chodní?ek Leoše Janá?ka:V plá?i 7:37
12.
Zarostlý chodní?ek Leoše Janá?ka:Sý?ek neodlet?l 4:46
13.
Zarostlý chodní?ek Leoše Janá?ka:Po zarostlém chodní?ku ?.15 8:55
14.
Ludge?ovické zvony 1:40

Jaroslav T?ma - varhany Rieger (1931) v kostele sv. Mikuláše, Ludge?ovice

Varhanní tvorba 20. století je bohatá po?tem skladeb i závažností jejich hudebního sd?lení. P?edevším je tomu tak díky samotným varhaník?m, kte?í vytvo?ili kompozice pozoruhodné, p?estože ?asto spíše eklektického charakteru. Ale up?ímn? ?e?eno, i tak výrazné osobnosti, jakými byli nap?. Jehan Alain, Marcel  Dupré a možná i Max Reger, nezasáhly vážn?ji do ostatních kompozi?ních žánr?. Naopak mezi nejvýznamn?jšími skladateli minulého století najdeme jen z?ídka n?koho, kdo se varhanami n?jak více zabýval. Nap?. Stravinský, Šostakovi?, Debussy ?i Ravel nenapsali pro varhany prakticky nic, mnozí další, jmenovit? namátkou t?eba Honegger, Britten, Janá?ek ?i Martin?, napsali jen skladby drobné ?i p?íležitostné.
      Vzácnou, a o to cenn?jší výjimku p?edstavuje Paul Hindemith. Krom? dvou varhanních koncert? s orchestrem je autorem t?í sonát. Každá z nich je perlou, p?esto se nikdy nestaly trvalkami repertoáru varhaník?. Možná je obestírá pov?st, že nejsou publiku vždy snadno srozumitelné, zárove? neoplývají efekty velkého zvuku a rychlého virtuózního pohybu. Rozhodn? z?stávají jaksi ve stínu velkých d?l Regerových ?i Messiaenových, jejichž strhující záv?ry omra?ují mohutností a p?ímo?arostí.
      Nesnadno pochopitelným a pro sv?t varhan i t?žko uchopitelným se jeví zvláštní a pon?kud strohý zp?sob kompozi?ního myšlení skladatele, který p?edstavuje v d?jinách hudby tv?rce reagujícího „novou v?cností“ na dobový p?ebub?elý novoromantismus. I dnešnímu varhannímu interpretovi se tak vnucuje p?edstava, že je nutno ke „správné“ interpretaci Hindemitha využít p?edevším nový trend jeho doby, totiž nástroje postavené v neobarokním stylu. Této p?edstav? by nahrávala práv? i struktura jeho hudby, zejména p?evažující myšlení polyfonní a p?ísná hudební forma.
      Naše nahrávka tento trochu jednostranný pohled modifikuje, jelikož je po?ízena na varhanách firmy Rieger z roku 1931, opravených pé?í ludge?ovických ob?an? a varhaná?ské firmy brat?í Pon?? z Krnova v roce 2005. I když jsou ludge?ovické varhany na svoji dobu nesmírn? moderní a akceptují již dobové požadavky na výstavbu varhanní dispozice v?etn? bohatého výb?ru rejst?ík? alikvotních, je základ zvuku stále ješt? vícemén? romanticky profilován. Požadavk?m tradic v duchu 19. století odpovídá i pneumatická traktura a žaluziová sk?í? pro 2. manuál. Hindemithovy sonáty tentokrát zn?jí na typu nástroje, jaký byl v jeho dob? nejb?žn?jší, a zárove? dokonale vyhovuje požadavku, který asi nemá být u Hindemithových sonát beze zbytku opominut, totiž snaze o prom?nlivou dynamiku a rafinovanou barevnost varhanního zvuku.
      Varhanní sólo z Janá?kovy Glagolské mše je více známé pod nep?vodním názvem Postludium. V rámci mše stojí na p?edposledním míst?. Formáln? jde o strhující, voln? pojatou passacaglii, tedy formu varia?ní, komponovanou za využití krátkého ostinátního motivku.
      Varhanní improvizace na témata Janá?kova klavírního cyklu Po zarostlém chodní?ku jsem nahrál mezi 22. a 23. hodinou ve?erní dne 25. dubna 2006. Jsou v?novány památce tragicky zesnulého ?eského dokumentaristy a vzácného ?lov?ka Pavla Kouteckého.

Jaroslav T?ma

Ostravsko bylo, což možná je pro mnohé p?ekvapivé zjišt?ní, v minulosti nejen drsným regionem tvrdé práce, ale zárove? i krajem,ve kterém zn?la krásná a na svou dobu ?asto i odvážná hudba. Ostravsko prošlo ve své historii n?kolikrát velice dramatickým vývojem. Jednak to byl p?erod (doslova p?es noc) v d?ležitou pr?myslovou oblast Rakouska Uherska, jednak zápasu o ?eskou školu a kulturu, který provázel slezské pohrani?í celá desetiletí po vzniku samostatného ?eskoslovenska v r. 1918. Zam??íme-li svou pozornost na kulturu hudební, op?t se nevyhneme p?ekvapení. Od roku 1921 jsou v Ostrav? pravideln? po?ádány symfonické a komorní koncerty v?etn? tématických ve?er? Vít?zslava Nováka, Zde?ka Fibicha, Antonína Dvo?áka, Josefa Bohuslava Foerstera, ve?era hudby ruské, jihoslovanské apod. Vedle ostravských um?lc? se za?ali na t?chto koncertech uplat?ovat interpreti a komorní soubory z Prahy a Brna (Karel Hoffmann, Jan He?man, Šev?íkovo kvarteto, ?eské kvarteto, Moravské kvarteto), a také ze zahrani?í. Mezi nejvýznamn?jší hosty (až do dnešních dn?) pat?í skladatelé Igor Stravinskij, Sergej Prokofjev a Paul Hindemith. Na jeho první hostování vzpomíná tehdejší šéf ostravské opery Jaroslav Vogel:
      „Sezóna 1931/32 je památná zejména tím, že v ní 6. listopadu poprvé vystoupil v našich koncertech tehdy teprve 36letý v?dce n?mecké moderny Paul Hindemith. P?edsevzali jsme si se skladatelem Josefem Schreibrem (1900 – 1981), který byl hlavním inspirátorem ostravského hudebního života, že do ?erné Ostravy pozveme a v našich koncertech „zam?stnáme“ i ty z v?d?ích p?edstavitel? sv?tové hudební moderny, kte?í – jako Stravinskij, Prokofjev nebo Hindemith – um?jí na n?co hrát. I velkorysejším Ostravan?m musil tento plán p?ipadat – ?e?eno s Hansem Sachsem – jako dokonalý klam a mam! V každém p?ípad? bylo nesporné, že osobní ú?inkování t?chto mistr? bude nejú?inn?jší nejen pro jejich, nýbrž v?bec pro soudobou hudbu, kterou jsme ovšem mezitím za?ali prosazovat i vlastními silami. Za?átek u?in?n s „violistou“ Hindemithem jakožto nejmladším a naše sv?domí v p?ípad? nezdaru pom?rn? nejmén? zat?žujícím skladatelem. Zjistiv jeho berlínskou adresu, dohodnul jsem s ním hladce honorá?, datum (6. listopad 1931) a jeho ?ísla (Koncertní hudbu pro violu a komorní orchestr a Berliozova Harolda v Itálii) a 4. listopadu mohl jsem jej uvítat na p?ívozském nádraží. Koncert byl výborn? navštíven a nadto vysílán (a tím i finan?n? „podpo?en“) rozhlasem, ?ímž ulomen hrot všem p?ipraveným útok?m na moje „extravagantní“ podniky (což také byly!).
      Po úsp?chu prvního koncertu s Hindemithem jsem ovšem neváhal uspo?ádat jeho další vystoupení 6. prosince roku následujícího (Vivaldi: Koncert pro violu d´amour, Hindemith: Sonáta ?. 2 pro violu sólo). Den p?ed koncertem uspo?ádal Kruh p?átel vážné hudby v Dom? um?ní intimn?jší ve?er, na n?mž po mé p?ednášce o Hindemithovi (p?ed níž on žertovn? zmizel – prý aby nebyl ter?em opovržlivých pohled?, až ho za?nu „trhat“) byly provedeny jeho pís?ový cyklus op. 8, houslová sonáta D dur a klavírní suita 1922. P?ízna?né pro Hindemitha je, že prohlásiv: „když všichni tak krásn? hrají, zahraji taky!“ – došel si do hotelu pro nástroj a zahrál mimo program Regerovu Suitu pro sólovou violu.“ Jaroslav Vogel tak založil v Ostrav? tradici uvád?ní Hindemithovy tvorby, která trvá do dnešních dn?.
      První návšt?va Hindemithova se uskute?nila v roce 1931, tedy v roce, kdy byly postaveny nové varhany v chrámu sv. Mikuláše v Ludge?ovicích, ležících v t?sném sousedství Moravské Ostravy. Podle dochovaných vzpomínek a záznam? se Paul Hindemith p?i této návšt?v? velice sblížil s n?kterými hudebníky, skladateli a organizátory hudebního života, o který se velice živ? zajímal. Není vylou?eno, že shlédl a poslechl si rovn?ž nové ludge?ovické varhany, které byly ve své dob? skute?ným skvostem. Kone?n? o vztahu, který Hindemith k hudebník?m ale i poslucha??m získal sv?d?í skute?nost, že již p?íští rok Ostravu op?t navštívil.
      První písemná zpráva o Ludge?ovicích je z ledna 1303 a od tohoto data se píše oficiální historie obce. Ta není v žádném p?ípad? fádní. Naopak, díky svému položení ve Slezsku nedaleko hranic s Polskem a s výrazným vlivem n?meckým prožily Ludge?ovice v minulosti nejednu dramatickou chvíli.
      Dnešní chrám sv. Mikuláše samoz?ejm? není p?vodní. První kostel zasv?cený ovšem stejnému sv?tci byl z po?átku 16. století a byl d?ev?ný. Roku 1795 za?ala výstavba nového kostela, již zd?ného a p?edevším v?tšího. Dokon?en byl o t?i roky pozd?ji a 28. ?íjna 1798 slavnostn? vysv?cen. Neuplynulo ani sto let (1887) a ludge?ovi?tí žádali o povolení stavby nového kostela. V dubnu 1906 byly všechny podmínky a požadavky spln?ny a stavba nového kostela schválena a 25. ?ervna zapo?ata. Již 18. listopadu následujícího roku byla krásná novogotická stavba postavena z ?ervených pálených cihel dokon?ena. 18. 11.1907 byl kostel vysv?cen sv?tícím biskupem olomouckým Thdr. Karlem Wisnarem. V této podob? tvo?í chrám sv. Mikuláše dominantu obce Ludge?ovice dodnes. Na nahrávce uslyšíme i jeho zvony: Mikuláš z r. 1840, pr?m?r 35 cm, Ježíš Nazaretský z r.1887, pr?m?r 70cm, Urban – rok výroby není znám, pr?m?r 82 cm, Mikuláš z r. 1907, pr?m?r 63 cm. Pátý zvon Alois v?noval kostelu fará? P. Alois Bitta.
      Stejnou pozornost, kterou ludge?ovi?tí ob?ané v?novali svému kostelu, který postavili v rekordním ?ase (!) v?novali varhanám. Je až neuv??itelné, že v sociáln? neklidném a nacionáln? vypjatém za?átku t?icátých let minulého století našli nejen ?as, ale i finan?ní prost?edky pro stavbu originálních nových varhan. Vybrali známou firmu Rieger v Krnov?.

Jaromír Jav?rek

"Tuma's performance of the Organ Solo from the Glagolitic Mass is brisk and full of energy"

"Anyone who is used to Hindemith on neo-baroque organs, should take a listen to Tuma's readings"

"The way Tuma gets into the skin of Janacek is impressive. Just these four improvisations make this disc a worthy buy"

Joost van Beek, www.orgelnieuws.nl 12/2009


Další nahrávky Jaroslava T?my:

© Studio Svengali, září 2021
coded by rhaken.net