VĂ­tejte na eshopu ARTA Music cz en

P?íb?h plaských varhan
Jaroslav T?ma

 

F10157   [8595017415722]   vyšlo 9/2009   limitovaná edice 3CD

Famous Organ Works of 17th Century - Jaroslav T?ma 172
1.
Toccata duodecima 7:58
2.
Passacaglia g moll 13:40
3.
Wir glauben all an einen Gott 4:14
4.
Jesus Christus, unser Heiland 5:29
5.
Durch Adams Fall ist ganz verderbt 4:44
6.
Ciacona d moll 6:56
7.
Magnificat tertii toni 16:39
8.
Toccata in D 2:56
9.
Toccata in a 4:58
10.
Toccata - improvizace 4:13
11.
In nomine 4:01
12.
Fantasia Ut, mi, re 6:16
13.
Fantasia - Echo in C 8:50
14.
Fantasia chromatica in d 8:09
15.
Variationen Da Jesus an der Kreuze stund 9:20
16.
Variationen Jesus Christus, unser Heiland 15:26
17.
Variationen Gelobet seist Du, Jesu Christ 5:46
18.
Psalm 24 8:30
19.
Toccata in C 3:41
20.
Batalla in C - improvizace 3:48
21.
Herzlich tut mich verlagen 4:22
22.
Ó hlavo plná trýzn? - Improvizace I 3:09
23.
Ó hlavo plná trýzn? - Improvizace II 3:26
24.
Ó hlavo plná trýzn? - Improvizace III 2:01
25.
Ó hlavo plná trýzn? - Improvizace IV 4:28
26.
Ó hlavo plná trýzn? - Improvizace V 1:19
27.
Ó hlavo plná trýzn? - Improvizace VI 7:33

CD I
Georg Muffat (1653 – 1704): Toccata duodecima (Apparatus musico-organisticus) 
    Passacaglia g moll (Apparatus musico-organisticus) 
Johann Pachelbel (1653 – 1706): Choralbearbeitung Wir glauben all an einen Gott
    Choralbearbeitung Jesus Christus, unser Heiland 
    Choralbearbeitung Durch Adam Falls ist ganz verderbt  
    Ciacona d moll  
    Magnificat tertii toni  
Johann Jacob Froberger (1616 – 1667): Toccata in D
    Toccata in a  
Jaroslav T?ma (1956): Toccata – improvizace 

CD II
John Bull (c. 1562 – 1628): In nomine 
William Byrd (c. 1539 – 1623): Fantasia Ut, mi, re  
Jan Pieterszoon Sweelinck (1562 – 1621): Fantasia-Echo in C  
    Fantasia chromatica in d 
Samuel Scheidt (1587 – 1654): Variationen Da Jesus an der Kreuze stund  
    Variationen Jesus Christus, unser Heiland  
    Variationen Gelobet seist Du, Jesu Christ  
Anthoni van Noordt (c. 1619 – 1675): Psalm 24  
Matthias Weckmann (1621 – 1674): Toccata in C
Jaroslav T?ma: Batalla in C – improvizace  

CD III
Johannes Brahms (1833 – 1897): Herzlich tut mich verlangen, Op. 122, No. 10   
Jaroslav T?ma: Ó hlavo plná trýzn? - Improvizace I-VI  

Jaroslav T?ma – varhany v kostele Nanebevzetí Panny Marie, Plasy
(Abraham Starck, 1688 – rekonstrukce Vladimír Šlajch, Borovany, 2006)

P?ÍB?H PLASKÝCH VARHAN
      Laici, kte?í se rozhodnou p?ijít ob?as do kostela, aby se pokochali zvukem varhan, mívají nevšední zážitek tém?? pokaždé. Tajemné p?ítmí, paprsky sv?tla procházejícího barevnými vitrážemi, p?sobení posvátnosti prostoru a? chceme ?i nechceme, oltá?e, obrazy, to vše doprovázené mohutnými zvuky varhan, jaká nádhera, cht?lo by se zvolat!
      Kdo si toho ale dop?eje ?ast?ji, nebo komu se staly varhany koní?kem ?i povoláním, ten za?ne postupem doby rozlišovat. Vybírat si. P?ijde na to, že s kvalitou varhan je to stej-né jako s kvalitou ?ehokoli jiného. Opravdové klenoty najdete jen z?ídka. N?kdy z kostela možná snad i ute?ete, otráveni anebo dokonce naštváni na neschopného varhaná?e. Rozeznat pravý a cenný šperk od nablýskaného a bezcenného pozlátkového ký?e není ovšem vždy a pro každého samoz?ejmé a jednoduché. Navíc, výjime?n? krásné nástroje jakoby n?kdy ani necht?ly zahrát pod rukama každého, kdo se osm?lí. Varhany v Plasích jsou podle mého soudu šperkem naprosto výjime?ným. P?estože nep?sobí na první poslech n?jak zvláš? bombasticky. Skoro byste si nejd?íve ?ekli, že takových všelijakých podobných už jste slyšeli hodn?. Pak vás ale jejich zvuk do sebe nenápadn? vtahuje. Pokud pozorn? posloucháte, tak se totiž zvláštním zp?sobem neustále prom??uje, chvilku vás hý?ká, za okamžik zase provokuje, až se ho nakonec nem?žete nabažit, odtr-hnout se. Jako by byly zdejší varhany p?ímo uhran?ivé. Píši ovšem o stavu, který zažíváme až po jejich doslova znovuvzk?íšení v letech 2004 až 2006.
      Nalad?ny jsou nyní postaru, v takzvaném st?edotónovém systému. Krom? toho více než o p?ltón výše, než bývá dnes zvykem. Jedno?árkované a je nalad?no na 460 Hz, zatímco b?žné komorní a se ladí mezi 440 až 445 Hz. V d?ív?jších ?asech se používala lad?ní r?zné výšky, nikomu to nijak zvláš? nevadilo. P?i restaurování je správné pokusit se vrátit k lad?ní p?vodnímu a zárove? vycházet co nejpe?liv?ji ze všech skute?ností a informací, které nám poskytuje soubor dochovaných originálních píš?al. Nevýhodou samoz?ejm? z?stává, že pak máme potíže p?i souh?e s jinými hudebními nástroji, zejména dechovými. Tzv. rovnom?rné lad?ní, jak je b?žn? známe, se za?alo velmi zvolna prosazovat teprve od 18. století. P?edtím užívané systémy nem?ly všechny p?ltóny stejné, ale u r?zných tehdy užívaných zp?sob?, jako nap?. u lad?ní st?edotónového, pozd?ji Valottiho, Neidharta ?i Werckmeistera a mnohých dalších, se vzdálenost výšek r?zných p?ltón? lišila. Pokud posloucháme varhanní skladby z dávn?jších dob na b?žném novodobém nástroji rovnom?rn? nalad?ném, vyznívají v?tšinou pon?kud fádn?, zato odpovídající lad?ní histo-rické v nich dokáže ozvlášt?ovat barvu jednotlivých souzvuk? ?i akord?. N?které máme ve starých temperaturách úchvatn? ?isté, zatímco jiné zp?sobují nap?tí a pocit nepat?i?ného, ba dokonce až falešného souzvuku. Takový ale bývá skladatelem bu? uspokojiv? rozveden, nebo využit k vyjád?ení n?jakého afektu. Hudebníci žili v symbióze s tímto fyzikáln? a akusticky zcela p?irozeným principem a volili v souladu s ním i vhodné základní tóniny pro r?zné charaktery svých skladeb ?i improvizací.
      Nap?. v Muffatov? Passacaglii si m?žeme povšimnout pravideln? se vyskytujícího souzvuku tón? c, es, as plnícího v rámci dané tóniny funkci tzv. neapolského sextakordu, který souzní skute?n? velmi p?ekvapiv?. Na stejném míst? každé variace se tak navozuje výše zmín?ný pocit nap?tí, jenž má vyst?ídat sluchové vjemy naopak co nejlib?jší. N?komu ovšem i p?es toto vysv?tlení a pou?ení budou znít varhany i nadále „oby?ejn?“ falešn?. Pak má volbu bu? si zvyknout a nau?it se n?co takového naopak s rozkoší vychutnávat, protože jinak tato hudba vlastn? správn? nikdy nezn?la, nezní a znít nebude, nebo brát historickou hudbu jen jako p?izp?sobitelný p?edstupe? pro líbivé 19. století s jeho odlišnou estetikou. Okamžitou odm?nou za snahu vcítit se do hudební estetiky d?ív?jších staletí nám jsou ony ?ist? zn?jící a p?ímo fyzicky oblažující souzvuky, které ve staré hudb? potkáváme.
      Když jsem p?emýšlel a zvažoval, jaké že skladby by m?ly v rámci nahrávky na plaských varhanách nejlépe vyznít a jaké že se zde asi mohly také i provozovat na konci 17. století, došel jsem k záv?ru, že v širokém m??ítku prost? tém?? jakékoli evropské. Zdejší nástroj má totiž na svoji dobu ve st?edoevropském prostoru p?ekvapiv? velký rozsah pedálu, naho?e do c´, drtivá v?tšina nástroj? i ze století osmnáctého má u nás rozsah jen do a. Krom? toho je v Plasích velmi bohatá rejst?íková dispozice. V obou manuálech nap?. najdeme jednostopý rejst?ík. Dále velký výb?r nejen smíšených hlas?, ale i hlas? v základní osmistopé poloze. To vše umož?uje provozovat úsp?šn? tém?? cokoli z varhanní literatury tehdy b?žné, a? již z oblasti jižní, od Itálie a Špan?lska k N?mecku, tak ze severu, od Anglie p?es hudbu Sweelinckovu až po jeho žáky. Díky doklad?m o ?etných kontaktech mezi jednotlivými kláštery po celé Evrop? a v?bec vzd?lanci všeho druhu nelze v tomto sm?ru vylou?it cokoli. S výjimkou skladeb, kde p?edepsaný jazykový rejst?ík nelze nahradit nap?. sesquialterou. Jazykové rejst?íky totiž nemáme. Nevíme ovšem, co se doopravdy v Plasích provozovalo, dochované skladby nap?. Mauritia Vogta jist? ano, ty ale nep?edstavují p?íliš vyt?íbené kompozice. Patrn? stejn? jako mnoho dalších tehdejších varhaník? Vogt ?ast?ji a s v?tším úsp?chem improvizoval. V?bec nejv?tší význam Vogt?v lze ale spat?ovat v jeho díle „Conclave thesauri magnae artis musicae. Tento „Klí? k velkému hudebnímu um?ní“ vyšel v roce 1719 u nakladatele Georga Laubona na Starém M?st? pražském. Najdeme zde i popis plaských varhan.
     Zvláštním hudebním sv?tem jsou pro m? r?zné variace Samuela Scheidta. ?íkává se,
i p?i vší povinné úct? ke skladateli, že on nedosahuje ve svých skladbách tak vysoké úrovn? jako jeho slavný u?itel a vzor, nizozemský Jan Pieterzsoon Sweelinck. Možná ale, že práv? Scheidtovy výsostn? meditativní plochy a pom?rn? jednoduché melodické linie vyžadují zvláš? intenzivn? kontemplativní charakter zvuku. Jak to vyjád?it lépe? Konkrétním p?íkladem: Málokdy slyšíme táhlý cantus firmus p?ednášený salicionálem a doprovázený copulou, to je ve v?tšin? p?ípad? zvukov? nudné. V Plasích kupodivu nemáme p?i podobných registracích pocit n?jaké zvukové ochablosti a nedostate?nosti. Naopak: p?ichází onen okamžik, který jsem zmínil na za?átku. Zvuk varhan nás do sebe vtahuje.
      Starou hudbu na nahrávce dopl?uje cyklus improvizací inspirovaných skladbou Johannesa Brahmse. Vznikly jako oponující muzikantská reakce na mylnou p?edstavu, že varhany v?rn? navrácené zvukovému obrazu doby svého vzniku nejsou už inspirací pro naši sou?asnost. Vždy? co je vzdálen?jší roku 1688 než nejpravov?rn?jší romantismus 19. století? A p?ece za ur?itých okolností práv? díky jakýmsi daným vnit?ním protiklad?m m?že z tohoto propojení vzejít cosi nového. Snad i poslucha? tohoto CD bude schopen n?co takového vnímat a prožívat.
      Historie bývá pohnutá, n?kdy i nejednozna?n? uchopitelná. Svá období slávy i úpadku zažil vrchovatou m?rou i Plaský klášter, který pat?í mezi nejvýznamn?jší architektonické památky západních ?ech. Založil jej ?eský kníže Vladislav II., a to už v roce 1144. Stavba prvního zdejšího kamenného kostela trvala od položení základního kamene v roce 1154 až do roku 1204, kdy jej vysv?til olomoucký biskup Robert, také cisterciák. Husité ovšem kostel stejn? jako celý klášter vypálili, na obnovu se ?ekalo mnoho let. Období hospodá?ské konsolidace nastalo teprve b?hem t?icetileté války za opata Ji?ího Vašmucia, rekonstrukce p?vodn? románského kostela zasv?ceného Nanebevzetí Panny Marie byla dokon?ena za opata Kryštofa Tenglera v roce 1663. Opat Evžen Tyttl (1699 – 1738) se nadchl velkolepým plánem na p?estavbu klášterního areálu, který vypracoval a uskute??oval geniální architekt a stavitel Jan Blažej Santini-Aichel. Uvažovalo se i o výstavb? nového monumentálního chrámu. K tomu ale nedošlo, naopak další okamžik pádu nastal za panovníka Josefa II., který zrušil v roce 1785 mnoho církevních ?ád?, mezi nimi i ?ád cisterciácký.
     Pomi?me, že Josefova osvícenecká vláda m?la jist? své sv?tlé stránky v podob? r?zných pot?ebných reforem, pomi?me na druhé stran? i to, že dnes již patrn? nikomu neimponuje p?edstava kostel? a klášter?, ze kterých se najednou stanou kasárna pro vojsko a sklady materiálu. Všimn?me si protentokrát oné ironie d?jin, jejímž dopušt?ním došlo v konkrét-ním p?ípad? k jakémusi zakonzervování stavu a díky níž zde najednou po staletích dosud stojí nádherné varhany, které by se za jiného mocenského a kulturního vývoje ur?it? nezachovaly. Plasy ostatn? nejsou jediným p?íkladem takto skoro náhodn? zachovaných cenných varhan. Cisterciácký ?ád vlastnil a obýval nap?. i Zlatou Korunu. A shodou okolností i tam, na jihu ?ech, poblíž starobylého ?eského Krumlova, postavil sv?j další nástroj Abraham Starck, varhaná? z Lokte, patrn? v?bec nejvýznamn?jší postava varhaná?ského um?ní v ?echách. I zlatokorunský nástroj se nám zachoval podnes, také paradoxn? díky zrušení kláštera. Z obou kostel? se totiž staly kostely „pouze“ farní. Což znamenalo mimo jiné, že už nikdy nebylo dost pen?z na nahrazení stávajících varhan jinými, jako tomu bývalo nap?. ve v?tších m?stech.
      Starck postavil za svého života ?adu nástroj?, Plasy a Zlatá Koruna pat?í mezi nejvýznamn?jší. Zatímco zlatokorunských z roku 1699 se zhostil zralý mistr, stavba v plaském klášte?e byla jedním z jeho prvních velkých po?in?. Roku 1688, kdy byla dokon?ena, bylo mu sotva 29 let. Autorství v Plasích není sice ani dnes nikterak doloženo archivními prameny ?i zápisem v nástroji, nicmén? je nezpochybnitelné dle typického ?emeslného a um?leckého rukopisu. Díky zm?nám vkusu neuniklo v dalších staletích toto Starckovo dílo ?ad? díl?ích zm?n a jedné v?tší p?estavb?. První zásah provedl už n?kdy v první t?etin? 18. století další p?edstavitel loketské varhaná?ské školy Leopold Burghardt, který mixturu hlavního stroje zm?nil p?esazením její ?tvrté ?ady na terciovou a dále pomocí zvláštních malých vzdušnic zdvojil pro subbas gedeckt a octavbas v pedálu tóny fis a gis p?idáním píš?al Fis a Gis.
      Zcela zásadní p?estavba byla uskute?n?na nezjišt?ným varhaná?em n?kdy kolem roku 1780. Sk?í? hlavního stroje rozd?lil do dvou samostatných v?ží a st?ední ?ást postamentu s vestav?ným hracím stolem odstranil zcela. Nový hrací st?l umístil na zadní stran? positivu, takže varhaník sed?l nyní ?elem k oltá?i. Zám?rem z?ejm? bylo získat více místa na k?ru pro zp?váky a orchestr. Nová hrací mechanika byla ale t?žkopádná, kv?li její instalaci byl porušen i p?vodní kompaktní základní rám nástroje, který p?edtím roznášel jeho hmotnost rovnom?rn? na celou klenbu. D?sledkem bylo silné statické narušení celé kruchty, které ke konci 20. století vedlo tém?? k jejímu z?ícení. Další zm?ny poplatné dobovému vkusu a provozovacím pot?ebám p?inesla oprava M. Š. Petra v roce 1909. Byl po?ízen nový plo-vákový m?ch namísto p?vodních klínových, mixturu v pedálu nahradilo cello 8´ ze zinku, cimbál v hlavním stroji gamba 8´, v positivu p?ibyla houslovka 8´ a copula major byla vym?n?na za novou, nevhodné konstrukce. Klaviatury byly opat?eny potahem z bílé kosti, p?ltóny pak z ebenového d?eva.
      Dnes vnímáme Starcka jako v?d?ího p?edstavitele loketské varhaná?ské školy. Ale vzhledem k jeho mládí v dob?, kdy dostal zakázku v Plasích, lze mít d?v?ru pravd?podobného iniciátora stavby plaského ?eholníka, kantora a hudebníka P. Josefa Jahna i d?v?ru tehdejšího opata Ond?eje Trojera ve Starckovy schopnosti postavit tak velký nástroj z dnešního pohledu až za nepochopitelnou. Vždy? v naší sou?asnosti jsme sv?dky tak velkých obav o zdar plánovaných d?l, že i u zavedených varhaná?ských firem zákazníci vyžadují ?asto až nesmyslné všelijaké záruky v?etn? bankovních a pro každé výb?rové ?ízení musí každý varhaná? prokazovat své specifické kvalifika?ní p?edpoklady znovu a znovu. Výsledkem by tedy podle všeho m?la být daleko vyšší úrove? varhana?iny, než byla kdykoli dosud, ale sv?te div se, spíše opak je pravdou. A to zd?razn?me, že za dob Starckových sta?ila pro zdar díla jednoduchá smlouva na n?kolika ?ádcích, ve které byla uvedena pouze dispozice varhan a suma pen?z. K tomu dva podpisy, opat?v a varhaná??v. Tak vypadá nap?. smlouva na varhany ve Zlaté Korun?, datovaná 3. února 1698.
     Vnucuje se otázka, zda dnešní byrokracie nedusí schopné, zatímco v hrátkách okolo výb?rových ?ízení nebo ješt? lépe v zákulisních jednáních vyhrávají spíše ti schopn?jší všeho. Jak by jinak bylo možné, že první pokus o restaurování plaských varhan tak totáln? zkrachoval? Že vzlety a pády neprobíhaly jen kdysi dávno, ale že se d?jí i dnes, m?žeme se do?íst nap?. v publikaci, kterou vydalo m?sto Plasy. Na jejím obsahu se podílelo dev?t autor?, po?ítám-li i úvodní zdravici plaského starosty, pana Miloslava Hurta.
     Na po?átku snah o renovaci plaských varhan stál Lumír Brendl, plaský ob?an, mezinárodn? proslulý filatelista. Krátce po sv?tové filatelistické výstav? IBRA 1999 v Norimberku se jeho p?ítel a filatelistický kolega Kurt Kimmel-Lampart ze Švýcarska vydal na p?átelskou návšt?vu západních ?ech. Pan Kimmel je povoláním banké? a sou?asn? p?sobí ve správní rad? soukromé Mezinárodní nadace pro hudbu a um?ní (International Music and Art Fundation) v lichtenštejnském Vaduzu. Geniem loci plaského kláštera byl nadšen a požádal pana Brendla o zpracování nám?t?, jak by nadace mohla obnov? obrovského klášterního komplexu pomoci. Vedení nadace nakonec odsouhlasilo jakožto pilotní projekt úmysl renovovat barokní varhany v kostele Nanebevzetí Panny Marie a rozhodlo o p?isp?ní ?ástkou 60 000,- USD, jejíž polovina m?la být p?evedena ihned na bankovní ú?et vybrané varhaná?ské firmy, zatímco druhá polovina m?la být poukázána poté, co bude nástroj znovu instalován a renova?ní práce vyú?továny.
      Varhany tehdy už nebyly v hratelném stavu a nutn? pot?ebovaly n?jaký zásah. Zakázkou byla na doporu?ení „odborník?“ pov??ena firma Doubek. Její pracovníci v srpnu roku 2001 za asistence „odborného“ dozoru nástroj velmi nešetrným zp?sobem a bez jakékoli dokumentace rozebrali a odvezli do dílny v ?ížov? u Jihlavy. Firma ale už tehdy byla ve vážných potížích, na což mnozí v?etn? m? p?edem upozor?ovali, a pracovat na plaských varhanách v?bec neza?ala. Brzy bylo jasné, že situace je vážná, protože další existence varhan je ohrožena. V srpnu 2002 p?evzali funkci diecézních organolog? Jitka Chaloupková a Ji?í Reindl, kte?í doporu?ili tehdejšímu duchovnímu správci P. Gilbertu Matuškovi odstoupit od smlouvy a nechat p?ivézt varhany zp?t do Plas, aby se p?i krachu firmy nestaly sou?ástí konkurzní podstaty. To se poda?ilo a vzáp?tí bylo vypsáno ?ádné výb?rové ?ízení, které vyhrál Vladimír Šlajch, varhaná? v Borovanech. P?vodní rozpo?et však ozna?il za nereálný od samého za?átku a vypracoval nový restaurátorský zám?r i rozpo?et.
     Kontakt s další nadací, tentokrát z USA, dokázali zprost?edkovat pánové Mikuláš Hulec a Daniel Špi?ka, ?lenové Centra pro ochranu a restaurování architektury (CORA Praha). V dob?, kdy ?ásti varhan neodborn? rozebrané ležely na vlhké podlaze kostela a na další opravu nem?l prost?edky ani stát ani nikdo jiný, byl americký donátor the Packard Humanities Institute se svým p?ísp?vkem ve výši sedm a p?l milionu korun skute?ným „deus ex machina“. V osudový okamžik v pond?lí 4. 8. 2003, kdy p?išla do kancelá?e CORA zpráva o ochot? sponzora poskytnout prost?edky na opravu varhan, byl Šlajch?v restaurátorský zám?r práv? k dispozici. Pozd?ji p?isp?lo ?ástkou dva a p?l milionu korun také Ministerstvo kultury ?eské republiky.
      Sestavení varhanní sk?ín? z trosek a fragment? bylo pro varhaná?e doslova rébusem. Ani restaurování skvostné výzdoby ?ezbá?ské i socha?ské, kterého se ujal restaurátor Václav Stádník, nebylo jednoduché. Sochy hudebník? hrajících na rozli?né nástroje i veškeré další plastiky byly stejn? jako celý nástroj poškozeny ?ervoto?em i nešetrným zacházením p?i nedávném rozebírání. P?esto se dílo poda?ilo a skví se dnes v plné kráse.
     Návrat varhan do plaského kostela byl dne 29. zá?í roku 2006 završen uspo?ádáním tiskové konference, pontifikální mší celebrovanou plze?ským biskupem Františkem Radkovským a slavnostním koncertem za ú?asti mnoha významných host?. P?vodní sponzor, lichtenštejnsko-švýcarská nadace, splnil poté d?ív?jší závazek a uhradil i zbývající polovinu svého plánovaného p?ísp?vku. Díky jeho další podpo?e mohla vyjít i tato nahrávka. V Plasích i nadále probíhají restaurátorské práce v kostele a v dalších objektech kláštera, široké aktivity zdejší farnosti i M?sta Plasy zajiš?ují bohatý kulturní život v?etn? varhanních i jiných koncert? a varhanních interpreta?ních kurz? s mezinárodní ú?astí. V??me, že vše se natrvalo v dobré obrátilo a že vzácné varhany mistra Abrahama Starcka budou okouzlovat ješt? mnohé generace p?íznivc? varhanní hudby.

Jaroslav T?ma

Další nahrávky Jaroslava T?my:

© Studio Svengali, září 2021
coded by rhaken.net