VĂ­tejte na eshopu ARTA Music cz en

J.S.BACH: DOB?E TEMPEROVANÝ KLAVICHORD, BWV 846-893
Jaroslav T?ma

 

F10165     [8595017416521]     4CD
TT - 301:29    vyšlo 10/2008     recenze

„Das Wohltemperirte Clavier oder Praeludia, und Fugen durch alle Tone und Semitonia …“

Díl 1.  (Köthen 1722), BWV 846 – 869
CD I:  Preludia a fugy 1 – 12
CD II: Preludia a fugy 13 – 24
Klavichord postavil Martin Kather v Hamburku v roce 1999,  podle modelu Davida Tannenberg z roku 1761

The Well-tempered Clavichord I - Jaroslav T?ma 130:37
1.
Preludium C major 2:22
2.
Fuga C major 2:06
3.
Preludium C minor 1:46
4.
Fuga C minor 2:04
5.
Preludium C-sharp major 1:59
6.
Fuga C-sharp major 3:29
7.
Preludium C-sharp minor 3:39
8.
Fuga C-sharp minor 3:52
9.
Preludium D major 1:49
10.
Fuga D major 1:56
11.
Preludium D minor 2:26
12.
Fuga D minor 2:17
13.
Preludium E-flat major 3:57
14.
FUga E-flat major 2:39
15.
Preludium E-flat minor 2:38
16.
Fuga D-sharp minor 6:01
17.
Preludium E major 1:30
18.
Fuga E major 1:41
19.
Preludium E minor 2:25
20.
Fuga E minor 1:49
21.
Preludium F major 1:29
22.
Fuga F major 2:05
23.
Preludium F minor 1:52
24.
Fuga F minor 5:07
25.
Preludium F-sharp major 1:40
26.
Fuga F-sharp major 2:39
27.
Preludium F-sharp minor 1:21
28.
Fuga F-sharp minor 3:07
29.
Preludium G major 1:22
30.
Fuga G major 3:46
31.
Preludium G minor 1:56
32.
Fuga G minor 3:00
33.
Preludium A-flat major 1:43
34.
Fuga A-flat major 2:57
35.
Preludium G-sharp minor 1:41
36.
Fuga G-sharp minor 3:05
37.
Preludium A major 1:37
38.
Fuga A major 3:47
39.
Preludium A minor 1:27
40.
Fuga A minor 6:50
41.
Preludium B-flat major 1:34
42.
Fuga B-flat major 2:16
43.
Preludium B-flat minor 3:24
44.
Fuga B-flat minor 3:09
45.
Preludium B major 1:17
46.
Fuga B major 2:29
47.
Preludium B minor 4:03
48.
Fuga B minor 7:01

Díl II. (Lipsko 1744), BWV 870 – 893
CD III: Preludia a fugy 1 – 12
CD IV: Preludia a fugy 13 – 24
Klavichord postavil Martin Kather v Hamburku v roce 1997, podle nástroj? n?meckých mistr? ve francouzském stylu

The Well-tempered Clavichord II - Jaroslav T?ma 170:28
1.
Preludium C major 2:42
2.
Fuga C major 2:26
3.
Preludium C minor 2:55
4.
Fuga C minor 2:26
5.
Preludium C-sharp major 2:13
6.
Fuga C-sharp major 2:22
7.
Preludium C-sharp minor 4:27
8.
Fuga C-sharp minor 3:05
9.
Preludium D major 6:27
10.
Fuga D major 3:14
11.
Preludium D minor 2:00
12.
Fuga D minor 1:56
13.
Preludium E-flat major 3:50
14.
FUga E-flat major 2:30
15.
Preludium D-sharp minor 4:00
16.
Fuga E-flat minor 3:53
17.
Preludium E major 6:08
18.
Fuga E major 3:01
19.
Preludium E minor 4:17
20.
Fuga E minor 3:25
21.
Preludium F major 3:53
22.
Fuga F major 2:30
23.
Preludium F minor 6:12
24.
Fuga F minor 2:26
25.
Preludium F-sharp major 3:32
26.
Fuga F-sharp major 3:14
27.
Preludium F-sharp minor 3:05
28.
Fuga F-sharp minor 3:40
29.
Preludium G major 2:45
30.
Fuga G major 1:28
31.
Preludium G minor 2:40
32.
Fuga G minor 3:53
33.
Preludium A-flat major 5:17
34.
Fuga A-flat major 3:12
35.
Preludium G-sharp minor 5:15
36.
Fuga G-sharp minor 5:23
37.
Preludium A major 2:19
38.
Fuga A major 1:37
39.
Preludium A minor 6:09
40.
Fuga A minor 2:15
41.
Preludium B-flat major 9:13
42.
Fuga B-flat major 2:44
43.
Preludium B-flat minor 2:53
44.
Fuga B-flat minor 6:10
45.
Preludium B major 2:22
46.
Fuga B major 4:30
47.
Preludium B minor 2:31
48.
Fuga B minor 2:20

Dob?e temperovaný klavichord! To vypadá skoro jako omyl v titulu tvého CD!
Není to omyl, je to schválnost, a chceš-li, pak i jemná provokace. N?komu takový titul bude t?eba vadit, jiného naopak navnadí a zaujme. Bach nazval své dílo Das Wohltemperirte Clavier, což mi
ve vžitém ?eském p?ekladu Dob?e temperovaný klavír, jakkoli významov? p?esném, p?ipadá trochu kostrbaté. Kterému klávesovému nástroji ale Bach své dílo ur?il? Ani z titulního listu autografu to nevyplývá. Podle m? i podle mnohých jiných p?edevším proto, aby nám ponechal možnost volby.

Titulní stránka ale obsahuje jiné d?ležité informace, nap?. Bachovo p?ání, že dílo má „sloužit k užitku a pot?eb? mladých hudebník? dychtivých pou?ení, a stejn? tak t?m, kdož jsou už v tomto studiu zb?hlí“.

To se mu splnilo m?rou vrchovatou. Obliba „Starého zákona“ klavírní hry, jak nazval sbírku preludií a fug pianista a dirigent Hans von Bülow, b?hem staletí stále vzr?stala. Dodnes, p?es výrazné oživení zájmu o historicky pou?enou interpretaci, dávají stále mnozí interpreti i poslucha?i p?ednost provád?ní na novodobém klavíru, který za Bacha samoz?ejm? ješt? neexistoval.

Slovem klavír je u Bacha samoz?ejm? mín?na klávesnice klávesového nástroje. Ty sám ale p?ece považuješ r?zné interpretace moderních pianist? za velmi inspirující a plnohodnotné!
Zejména když poslouchám, z?stává pro m? na prvním míst? Bachova hudba sama o sob?, její struktura, forma a filosofie, jednoduše ?e?eno obsah. Teprve na míst? druhém volba hudebního nástroje. Jenže to druhé místo bývá n?kdy s oním prvním provázáno p?ímo osudov?. Bachova hudba sice snese r?zný interpreta?ní výklad i odlišné témbry více než hudba jiných autor?, ale jako interpret mám u klavichordu výhodu, že on p?ímo ovliv?uje mé pojetí a svými technickými i zvukovými možnostmi mi nazna?uje, jak má být postavena ta která fráze, co mohu ud?lat s rytmem, klade mi mantinely v dynamice i tempu, a? již v pomalém nebo rychlém, zkrátka je mi nejen partnerem, ale zejména nenahraditelným u?itelem. Klavichord je navíc nejen dobov? náležitým, už pro svoji tehdejší doslova masovou rozší?enost, ale je ur?it? schopen i nejosobit?jší výpov?di.

Ne nadarmo byl Bachovým oblíbeným nástrojem. S klavichordem jsi p?išel do kontaktu poprvé v Holandsku. Vyhrál jsi jej v improviza?ní varhanní sout?ži v Haarlemu v roce 1986.

Však jsem si také tenkrát nejd?íve myslel, že to má být jen jakási hra?ka, legrace. Jenže posléze m? „chytl“ a už nepustil. Traduje se historka týkající se klavichordového snímku Ralpha Kirkpatricka. Když se Kirkpatrickova d?ív?jší pedagožka, legendární cembalistka Wanda Landowská dozv?d?la, že prý on nahrává Bach?v „Temperák“ na klavichord, politovala ho. M?la se údajn? vyjád?it, že by mu bývala p?ála, aby sm?l nahrávat na cembale. Klavichord jí jakožto cembalistce hrající ve velkých sálech musel p?ipadat mén?cenným. Brala patrn? obtížný úkol, ke kterému se uvolil její bývalý žák, jako nep?íjemný rozmar gramofonové firmy. On sám se však klavichordu chopil se zjevnou chutí.

A nahrál snímek, který na ?adu desetiletí z?stal ve své kategorii osamocený a tím exkluzivní. Tehdejší ned?v?ru ke klavichordu lze ale pochopit i z jiného hlediska.
Kirkpatrickova nahrávka pochází z šedesátých let dvacátého století. Nahrávací technika
a citlivost mikrofon? v té dob?, to bylo zcela n?co jiného než dnes...

To jist?. Úkolem mistr? zvuku, v našem p?ípad? Aleše Dvo?áka a Tomáše Zikmunda, je tím pádem dnes o to více než d?ív, zachytit zvuk nástroje co nejobjektivn?jším zp?sobem. To šlo p?ed tém?? p?lstoletím jen st?ží. Klavichord zní totiž velmi slab?. Kdo se s ním ovšem setká jako poslucha? na koncert?, p?esv?d?í se na vlastní uši, jak matoucí je jeho dynamika. V prvních minutách poslechu není slyšet tém?? nic, pak si ucho p?ivykne a ?lov?k m?že vnímat velkou škálu barev a zvuk?. P?i poslechu CD si sice každý nastavuje dynamiku, jaká mu bývá p?íjemná a pohodlná, p?esto bych doporu?oval volit zvukovou hladinu spíše nižší. Ucho si zvykne. Pohodlné forte ?i fortissimo je totiž nepravdivé, je pomocí klavichordu v reálném život? nedosažitelné.

Oba dva díly jsi nahrával ve varhaná?ské díln? Dalibora Michka ve Studénkách u Jihlavy. Pro? práv? tam? Byla slabá dynamika klavichordu i pro dnešní dokonalou záznamovou techniku n?jak obtížná?

Cht?li jsme p?kný a nep?íliš velký prostor s p?irozenou akustikou. Nepo?ítali jsme s žádnými dodate?nými zvukovými úpravami. D?ležité bylo, pokusit se zachytit nejen nástroj, ale i prostor okolo n?j. Tedy pocit kamene, d?eva, vzduchu... Pak teprve m?že nahrávka vyza?ovat svoji osobitou „chu?“. Snímky jsem nato?il v lednu 2000 a v srpnu 2002, ?ili ješt? p?ed svými dv?ma verzemi Goldbergových variací z roku 2004. P?i nahrávání prvního dílu, na který jsme si rezervovali celý týden, nás ale p?epadla vich?ice a sn?hová kalamita, p?i druhém – op?t týdenním natá?ení – vich?ice a povodn?. Našt?stí v obou p?ípadech nastaly vymodlené zhruba jedenap?ldenní p?estávky v b?sn?ní živl?. Díky opravdu mimo?ádnému nasazení všech zú?astn?ných jsme nahrávání zvládli. Zejména v lednu 2000 byla situace hodn? dramatická. Po nekone?ném ?ekání na uklidn?ní v?tru jsme pracovali do noci, poslední z našich nahrávacích frekvencí za?ínala kv?li další špatné p?edpov?di po?así dokonce hned vzáp?tí v p?l šesté ráno. S posledními tóny h moll fugy za?alo odpoledne téhož dne op?t zu?iv? foukat a další den ráno vyhlásili v kraji Vyso?ina kalamitní stav. Sn?hu bylo po st?echu.

První díl Dob?e temperovaného klavíru vydal nejd?íve Supraphon, který ovšem následn? nem?l už zájem o vydání mezitím p?ipraveného a nato?eného dílu druhého. Nyní Arta p?ebírá první díl v licenci a zárove? poprvé vydává dohromady s dílem druhým.

N?kte?í hudebníci se k op?tovným ?i opožd?ným vydáním svých snímk? staví velmi rezervovan?, ?asto s argumentací typu „dnes už bych to p?ece nahrál jinak“. Mám to št?stí, že jsem s podobou svých d?ív?jších interpretací smí?en a v podstat? i spokojen, aniž bych je pokládal za jediné možné.

První a druhý díl Dob?e temperovaného klavíru zkomponoval Bach nadvakrát. Prvních 24 preludií a fug od C dur po h moll v roce 1722 v Köthenu a dalších 24 teprve n?kolik let p?ed smrtí, v roce 1744 v Lipsku. N?kte?í soudí, že druhý díl už není díky tomuto ?asovému odstupu ze stylového hlediska pro klavichord vhodný.

Jiní se zase snaží jednotlivé dvojice skladeb p?isoudit r?zným klávesovým nástroj?m, do úvahy p?ipadá i kladívkový klavír a varhany. Mn? se ale zdál druhý díl stejn? dob?e možný na klavichordu jako na cembale. V žádném p?ípad? jsem nepoci?oval u druhého dílu n?jaké omezení své p?edstavy o hudebním ztvárn?ní a vývoji díla. Nezapome?me, že cembala, klavichordy a kladívkové klavíry žily vedle sebe paraleln? po dlouhá desetiletí. Ješt? ve století devatenáctém byly klavichordy v?bec nejrozší?en?jšími klávesovými nástroji, zejména pro své „pedagogické“ p?ednosti.

P?ed n?kolika lety vyšla u Arty už tvoje zmín?ná nahrávka Goldbergových variací
ve dvojí podob?. Na jednom CD na cembale a na druhém CD na dvou klavichordech
na sob? položených. To jsi tehdy váhal mezi použitím jednoho ?i druhého nástroje?
To byla výzva k uskute?n?ní obojího obtížného úkolu. Každý nástroj cht?l svoji odlišnou verzi interpretace. Cembalo je transparentní a virtuosn?jší. Klavichord zase nitern?jší, intimn?jší. Má sice nevýhodu oné slabé dynamiky, všechno ostatní na n?m interpreta?n? uskute?nitelné mi však p?ipadá výhodné. Krom? už výše jmenovaných vlastností bych zmínil ješt? možnost odlišit každý jednotlivý hlas v jeho horizontální lince, což je zvlášt? u polyfonie velmi p?íjemné. Ostatn? i ve sm?ru vertikálním lze zvýraznit ?i potla?it n?který tón ?i tóny.

A navíc i ladit. Klavichord je p?ece jediným klávesovým nástrojem, na kterém lze p?i h?e ovlivnit výšku zn?jícího tónu..
Je známo, jak staré zp?soby lad?ní neumož?ovaly používat na klávesových nástrojích všechny tóniny, jelikož ?ada akord? v nich zní velmi falešn?. Bach byl jedním z prvních, kte?í prolamovali staletá tabu a za?ali používat i tóniny s mnoha k?ížky ?i bé?ky. Z pohledu 20. století bývalo pak b?žné tvrdit, že tím dal najevo, jak moc si p?eje vy?ešit problém lad?ní jednou provždy, a to „zrovnoprávn?ním“ všech p?ltón?. Opravdu k tomu pak postupn? došlo. Tím se však hudba romantická a moderní ochudila o barvy tónin. Samoz?ejm? p?inesla na druhé stran? zase mnohé další nov? vynalezené hudební atributy, ?ímž ono ochuzení bohat? vynahrazovala.

V Bachov? dob? se ovšem etablovala celá ?ada systém? lad?ní, která sice neodstra?ovala nerovnom?rnosti interval? bezezbytku, p?esto ale hru ve všech tóninách umožnila, navíc se zachováním p?edností rozli?ných charakter? tónin.
Velkou zásluhu na rozší?ení dobov? vyhovujících lad?ní m?l zejména Andreas Werckmeister, který je postupn? zve?ej?oval už od roku 1681. Na klavichordu lze ovšem pomocí prst? ur?ité ne zcela ?isté souzvuky v tóninách s mnoha k?ížky ?i bé?ky zušlech?ovat, dola?ovat. D?lá se to pomocí p?ítlaku prstu v okamžiku po rozezn?ní tónu. Prstem je možné tón i rozvibrovat. Na cembale n?co takového nep?ichází v úvahu. Pro m? je práv? tento fakt nejpádn?jším argumentem ve prosp?ch klavichordu zejména v p?ípad? obou díl? Temperovaného klavíru. P?i volb? p?kného lad?ní z?stává jemná nerovnom?rnost, tím je zachovávána odlišnost intervalových proporcí v r?zných tóninách, p?esto lze prsty n?které k?iklav?jší falešnosti zamaskovat a souzvuky „tla?it“ do ?istých. To jsem ale mohl d?lat zejména díky mistrovství stavitele klavichord? Martina Kathera, na jehož nástroje jsem nahrával.
P?i nahrávání také asistoval a perfektn? klavichordy naladil.

Znamená to pak, že hrát Bachova preludia a fugy je ješt? t?žší na klavichordu, než
na cembale?
Je to t?žké zcela p?im??en?. Bach je ostatn? dost náro?ný i pro poslucha?e. Ale krásný. Plný odlišných nálad. A nikoli zbyte?n? p?ekomplikovaný. Jakkoli rafinované kontrapunkty jsou vždy bu? p?ehledné anebo naopak natolik nenápadné, že si jich ani nevšimneme. Preludia a fugy Temperovaného klavíru jsou v tomto sm?ru velmi p?íkladnými skladbami. D?ležité bylo rozhodnout se, zda má v?bec smysl, aby op?t n?kdo další znovu nahrával titul mnohokrát již nahraný. Otázka zn?la, mohu-li p?isp?t k plejád? snímk? n?jakým osobitým p?ístupem, individuálním pojetím.

Dnes hudebníci bu? studují prameny a i jinak zevrubn? bádají, jak toho ?i onoho autora ztvárnit co nejautenti?t?ji, nebo se prost? snaží nevybo?it z ?ady zažitých interpretací.
Nesnažil jsem se ani o jedno ani o druhé. Více mn? šlo o to, abych vystihl charaktery skladeb tak jak je prožívám a abych je ztvárnil dostate?n? plasticky. Abych nikdy nezab?edl do provedení fádního, kdy všechny noty jsou sice na svém míst?, všechno je p?esn? správn? rytmické, ale hudba nežije, stane se sterilní a nudí.

To p?i nahrávání vždy hrozí, už proto, že se ?asto musí leccos opakovat. Nejen kv?li p?ípadnému p?ehmatu, ale i kv?li projížd?jícímu autu, zafoukání v?tru...
...ale i t?eba kv?li „zakru?ení“ útrob. To se mi také stalo. A ve sluchátkách to m?l zvukový mistr tak silné, že se hodn? lekl, jelikož ho v?bec nenapadlo, co že je to za rušivý zvuk. Klavichordista si p?i nahrávání o n?jakém svém „fun?ní“, ba i dokonce o jenom trochu hlasit?jším dýchání m?že nechat jenom zdát.

Máš v Temperovaném klavíru n?jaké skladby zvlášt? oblíbené?
Ani ne. Tedy pokud by to m?lo být na úkor jiných. Když mám n?kdy hrát výb?r podle svého uvážení, nedovedu se rozhodnout. Fascinují m? oba rozsáhlé celky. I každá jednotlivá z t?ch skladeb je sama o sob? perlou. Dalo by se o nich hodn? povídat ?i psát. Lépe je ale hrát ?i poslouchat. Rozbor? bylo už publikováno nespo?itateln? a nepochybn? budou p?ibývat další. Nemohu se ale ubránit dojmu, že Johann Sebastian Bach by se nad naším mnohým pacht?ním ?asto nejspíše blahosklonn? usmíval.

Jaroslav T?ma (otázky i odpov?di)

RECENZE

Well Tempered Clavichord
     I have mentioned numerous times that if I had to pick a favorite work, it would surely be Sebastian Bach's Well-Tempered Clavier. When I was growing up, it was better known as the Well-Tempered Clavichord, even though hardly anyone knew what a clavichord was. It is a work that works well on any medium, but today I proclaim that it works best on the clavichord, at least in the hands of Jaroslav T?ma.
     Several recordings on the clavichord exist. Ralph Kirkpatrick recorded both books. Unfortunately, those two recordings are considered classics and won't go away: they should. Each book is recorded on a different instrument, each worse-sounding than the other (an intentional circular paradox). The real travesty is the performance, which I find cold, brittle, and rushed. If those recordings were my introduction the clavichord, I would flee. However, Colin Tilney recorded Book One on an original Hass instrument. It is lovely playing and a not terrible – but not great – sound. An innovation of Tilney's was performing them following the circle of fifths, rather than chromatically. This makes more harmonic sense, and is refreshing change.
     I have had T?ma's Book One for quite some time. I believe it is the single most played recording in my collection. I love the sound of Martin Kather's clavichord, which has octave strings in the bass, I like T?ma's playing of it, which is confident and expressive, and I love the way he performs each prelude and fugue: simply, honestly, and spontaneously. There are no extremes, no quirky mannerisms, just solid music making. Sadly, this recording has been impossible to get in North America, so I have been a lone voice in the wilderness, extolling its charms.
     I was excited when I heard that Book One was being re-issued, along with Book Two. I have complained before that there simply not enough recordings of Book Two on any instrument, and I believe this is the first on clavichord. I was ecstatic when my friend Martin Kather mailed me a copy – the recording is on the Arta label, not readily available in North America. However, it looks like it can be ordered directly, and if you are a lover of either the clavichord or Bach, or both!, you should order it.
     T?ma's reading of Book Two has everything I like in Book One. Although the clavichord is different in design ('after German masters in a French style'!), any differences in sound are too subtle to describe. My only complaint is over T?ma' embellishments in the Prelude in f minor. The first time I thought it was refreshing and original. Unfortunately, recordings are permanent records, and that "refreshing and original" interpretation begins to sound affected, and after a while, it can even annoy. Any annoyance is quickly dissipated by the fugue. I'll bet that in practice T?ma embellishes it differently each time he plays, as Sebastian would have. Indeed, what these recordings really capture is the feeling of sitting in a room listening to a artist simply play for himself. I would hope that each pearl sounded a little different each time, influenced by both mood and muse.

Kemer Thomson Poway, California


Další nahrávky Jaroslava T?my:

© Studio Svengali, září 2021
coded by rhaken.net