VĂ­tejte na eshopu ARTA Music cz en

Varhany v katedrále sv. Št?pána v Litom??icích
Jaroslav T?ma

 

F10179   [8595017417924]   vyšlo 3/2010

Johann Sebastian BACH / Wilhelm MIDDELSCHULTE: Chaconne für Violine allein
Franz SCHMIDT: Toccata C-Dur
Felix MENDELSSOHN-BARTHOLDY: Präludium und Fuge G-Dur, op. 37, Nr. 2
Marco Enrico BOSSI: Tema e Variazioni, op. 115
Fidelio Friedrich FINKE: Drei Choralvorspiele für Orgel
Jaroslav T?MA: Improvizace na téma „Koleda, koleda, Št?páne“

Cathedral Organ in Litom??ice - Jaroslav T?ma 71:03
1.
Chaccone fur Violino alleine 16:57
2.
Toccata C Dur 11:03
3.
Preludium und Fuge G Dur 10:32
4.
Tema e Variazioni 12:04
5.
Choralvorspiel Nr.2 "Christus, der uns selig macht" 4:56
6.
Choralvorspiel Nr.1 "Ach, was soll ich Sunder machen" 5:48
7.
Choralvorspiel Nr.3 "Was Gott tut, das ist wohl getan" 2:23
8.
Improvizace na téma "Koleda, koleda, Št?páne" 7:17

JAROSLAV T?MA – varhany Jehmlich Dresden 1941

Dómský vrch v Litom??icích, na n?mž stojí katedrála svatého Št?pána, je již tém?? tisíc let centrem k?es?anské bohoslužby v severních ?echách. Katolickou bohoslužbu si bez tón? varhan, královského nástroje, nedovedeme ani p?edstavit. Varhany jsou složitým strojem, v n?mž má každá sou?ástka své nezastupitelné místo a majestátní tóny tohoto nástroje jsou výsledkem jejich spolupráce, tak jako je varhaná?ství syntézou mnoha ?emesel a um?ní. Tak jsou varhany obrazem církve, kde každý koná, co mu p?ísluší, aby všichni dohromady byli harmonickým chvalozp?vem k Boží oslav?. A? je toto CD p?ipomínkou krásy litom??ické katedrály i povzbuzením ke spole?nému konání dobra.

listopad 2009, P. Stanislav P?ibyl, generální viká?

Litom??ická katedrála je nejen impozantní stavbou z neživého kamene, je také místem promodleným generacemi v??ících a svázaným s konkrétními lidskými osudy. V dob? nedávné nap?íklad s mu?ednickými osudy diecézních biskup?. V po?adí šestnáctým, n?mecké národnosti, byl Antonín Alois Weber. Díky n?mu stojí dnes v katedrále významné varhany, které za druhé sv?tové války postavila firma Gebrüder Jehmlich (dnes Jehmlich Orgelbau Dresden). Vyslyšel totiž prosby varhaná??, aby jim sv??il n?jakou v?tší zakázku, díky jejíž nutné realizaci by nemuseli narukovat na východní frontu. Situace biskupa Webera nebyla ovšem nijak závid?níhodná. N?mecké ú?ady mu nap?íklad zakazovaly vizitace v ?ásti diecéze, která se po rozbití tehdejšího ?eskoslovenska mnichovským diktátem ocitla na území Protektorátu, byl perzekvován za svoji náklonnost k ?eským v??ícím a kv?li svému protinacistickému smýšlení. Navíc se po válce snažil p?isp?t k usmí?ení a spolupráci ?ech? a N?mc?, což pak op?t znamenalo komplikace v jeho p?sobení na biskupském stolci. Na podzim roku 1946 proto abdikoval a brzy poté zem?el.
     Sedmnáctým litom??ickým biskupem byl v roce 1947 po svém pražském vysv?cení jmenován Št?pán Maria Trochta, který byl za p?edchozích vále?ných let nacisty uv?zn?n s poznámkou v papírech: návrat nežádoucí. Útrapy p?ežil a osvobození se do?kal v koncentra?ním tábo?e v Dachau. Biskup a pozd?jší kardinál Trochta se stal trnem v oku i novým mocipán?m. Biskupská konference ho jakožto zastánce smírn?jší cesty k soužití církve s komunistickým režimem pov??ila vedením jednání s jeho p?edstaviteli, což však nemohlo skon?it úsp?šn?. V roce 1953 byl zat?en a o rok pozd?ji v politickém procesu odsouzen na 25 let v?zení. Díky amnestii ho v roce 1960 propustili, ale sv?j ú?ad mohl op?tovn? zastávat teprve od roku 1968. Ovšem nakrátko. Takzvaná normalizace dopadla na církev tvrdou rukou, obrazn? i doslova. Kardinál Trochta zem?el 6. dubna 1974 na následky t?žké mozkové mrtvice, bezprost?ední p?í?inu lze spat?ovat v p?sobení tehdejšího krajského církevního tajemníka, který podle o?itých sv?dk? vykonával sv?j dohled nad církví zcela v duchu nechvaln? proslulých praktik padesátých let.
      Litom??ická katedrála je pozoruhodná v mnoha ohledech. Krom? obraz? Karla Škréty a d?l dalších v?hlasných um?lc? se pyšní už zmín?nými varhanami. Díky marasmu let komunistické totality se nikdy neuvažovalo o nahrazení varhan nástrojem novým, což by se v jiném významném kostele možná stalo. D?vodem pro vým?nu varhan mohla být nejen ne zcela nejlepší kvalita užitého materiálu v dob? války, ale také sám systém elektrické traktury, který dávno není žádným výk?ikem módy. Za daleko vhodn?jší pro dobrou a spolehlivou hru se už po ?adu desetiletí op?t považuje stará dobrá traktura mechanická. Ovšem ve své dob? bylo elektrické zajišt?ní kontaktu klávesy s ventilem ve vzdušnici velmi úsp?šné. Systém byl vyvinut ve snaze o uleh?ení hry varhaníka konfrontovaného s nejnáro?n?jšími díly moderní varhanní literatury. Dnes je již nutné považovat Jehmlich?v nástroj za unikátní. Elektrická traktura sice není tak p?esná jako mechanická, protože mezi stiskem klávesy a otev?ením ventilu ve vzdušnici nastane vždy ur?ité ?asové prodlení, ale z hlediska pohyblivosti prst? je tato traktura p?esto precizní, pohodlná a lehce ovladatelná. Proto i složitá kompozi?ní faktura dobových skladeb vyznívá z?eteln? a virtuózn?. Po stránce barevnosti a rozmanitosti intonace jednotlivých hlas? je zdejší nástroj d?ležitým a dob?e zachovalým pomníkem své doby, navíc v ?echách naprosto ojedin?lým. V roce 2000 provedla generální opravu historického nástroje op?t firma Jehmlich.
      Varhany mají 53 zn?jících rejst?ík? ve ?ty?ech manuálech a pedále. Jsou vestav?ny do starší varhanní sk?ín?, která pochází z p?vodn? paulánského kostela sv. Salvátora na Starém M?st? pražském. Barokní varhany Antona Reisse s bohat? ?len?ným prospektem a vn?jší výzdobou byly do Litom??ic p?evezeny po proudu Vltavy a Labe na dvou lodích, v katedrále je instaloval Anton Rusch v roce 1787. Do ?ty?icátých let minulého století byly pak zcela p?estav?ny ješt? n?kolikrát.
     Úvodní skladbou kompaktního disku je skladba Bachova, transkribovaná do pozdn? romantického virtuózního stylu. Dílo vyšlo v roce 1912 u Breitkopfa v Lipsku, jeho autorem je slavný n?mecký varhaník a znalec Bachova díla, vyhledávaný pedagog Wilhelm Middelschulte (1863 – 1943). Rodák z Porýní-Vestfálska odešel v roce 1891 do Spojených stát?, kde se jeho kariéra pedagogická i koncertní rozvinula do velké ší?e. Koncertoval na nejprestižn?jších nástrojích, zajížd?l i na turné do Evropy, u?il na mnoha univerzitách. V Chicagu se setkal s Ferrucciem Busonim (1866 – 1924), fenomenálním klavíristou své doby, který proslul mj. svými virtuózními klavírními transkripcemi Bachových varhanních d?l. Není divu, že si rozum?li a navzájem dedikovali svá díla, konkrétn? Middelschulte Busonimu transkripci Ciacony z druhé Suity Johanna Sebastiana Bacha pro sólové housle, kterou Busoni pro sv?j nástroj také úsp?šn? transkriboval. V obou transkripcích je p?vodní part houslí dopln?n mnoha dalšími umnými kontrapunkty, jejichž harmonické vztahy až na n?kolik výjimek vycházejí z barokního stylu. Zatímco Busoniho stylizace p?ipomíná ze všeho nejvíce styl Ference Liszta, Middelschultova varhanní sazba nás vede místy až do pozdn? romantického sv?ta Maxe Regera.
     Franz Schmidt (1874 – 1939), bratislavský rodák z n?mecky mluvící rodiny, je považován za Regerova souputníka a za jednoho z nejvýznamn?jších rakouských skladatel? mezivále?né epochy. Od roku 1888 žil ve Vídni, napsal ?adu vokáln?-instrumentálních d?l v?etn? dvou oper, ?ty?i symfonie, množství dalších symfonických, komorních a varhanních skladeb. Toccata C dur pochází z roku 1924.
      V ?echách najdeme jist? ?adu vhodných dobových nástroj? poskytujících autenti?t?jší zvukový obraz pro interpretaci varhanní hudby Felixe Mendelssohna-Bartholdyho než litom??ický nástroj. Ten p?edstavuje spíše jakousi estetickou a zvukovou syntézu pozdního romantismu a sm?ru Orgelbewegung, což znamená mj. i disponování varhan v?tší mírou vyšších alikvotních hlas?, jak bylo obvyklé nap?íklad v epoše barokní. V naší souvislosti budiž chápáno za?azení Mendelssohnovy skladby jako p?ipomenutí, že její autor ve své varhanní tvorb? tém?? jasnovidným zp?sobem dokázal skloubit barokní polyfonní varhanní tradici s výrazem a místy až podbízivou citovostí století devatenáctého. Tím ukázal sm?r možného vývoje, zejména pro oblast varhanní hudby v N?mecku a v Anglii, a stal se tak nadlouho vzorem pro své následovníky.
      Marco Enrico Bossi (1861 – 1925) proslul jako koncertní varhaník a improvizátor hv?zdné velikosti. Stýkal se s nejvýznamn?jšími varhaníky své epochy, s Césarem Franckem, Marcelem Dupré a mnohými dalšími. V listopadu 1924 odjel na turné do New Yorku a Philadelphie, na zpáte?ní cest? však na lodi ne?ekan? zem?el. Napsal mnoho varhanních skladeb v?etn? koncertu s orchestrem. Téma s variacemi cis moll pat?í k nejhran?jším.
      Fidelio Friedrich Finke (1891 – 1968) byl ?eský N?mec, narodil se v Sudetech, v Josefov? Dole v Jizerských horách. Jeho osud byl poznamenán povále?nými událostmi. Byl odsunut p?es Moskvu do Dráž?an, po válce pat?il k výrazným osobnostem um?leckého života v tehdejší N?mecké demokratické republice. Dnes již v ?echách zcela zapomenutý, v mezivále?ném období ovšem velmi aktivní nejen jako pedagog, ale i jako skladatel. Byl profesorem nejprve na Pražské konzervato?i, pozd?ji na pražské n?mecké Akademii pro hudbu a výtvarné um?ní (Deutsche Akademie für Musik und darstellende Künste). Za své skladby dostal v letech 1928 a 1937 ?eskoslovenské státní ceny. Zkomponoval cca 170 opus?, jeho varhanní chorální p?edehry se vyzna?ují d?myslnou polyfonní stavbou, usilovnou snahou o soudobou hudební ?e?, na druhé stran? jsou však p?epevn? svázány se svými vzory, jež Finke spat?uje jak v dílech Bachových, tak mezi n?meckými romantiky.
     „Koleda, koleda, Št?páne, co to neseš ve džbán?? Nesu, nesu koledu, upad jsem s ní na ledu.“ Tak za?íná d?tský pop?vek, na jehož prostinkou melodii vznikla improvizace uzavírající zvukový portrét varhan litom??ické katedrály zasv?cené sv. Št?pánovi. N?kolik zdánliv? do v?tší ší?e nerozvinutelných tón? lze jako téma v improvizaci p?esto použít a p?edstavit je v p?ekvapivých souvislostech. Situace improvizátora je nikoli nepodobná úkolu stavitel?, kte?í z jednotlivých kvádr? mají postavit kamenný chrám. Jednotlivé kameny, pro hudebníka souzvuky, akordy, rytmy apod., máme a známe, neboli umíme. Celek je dílem kombina?ním. P?i improvizaci „na téma“ jsou v?tšinou ješt? d?ležit?jší nápady „okolo“, p?icházejí-li, než bohatství tématu samotného. Téma jsem ostatn? dostal, jak to má být, od P. Stanislava P?ibyla t?sn? p?ed samotným improvizováním. Litom??ická katedrála zde ovšem stojí v nyn?jší podob? od roku 1677 nehnut? a jakoby v??n?, zatímco hudební improvizace odezn?la v uplývajícím ?ase, a nebylo-li by bývalo možné zaznamenat ji do hudební „konzervy“, byla by ve stejné verzi už nevyslechnutelná. Je totiž obvyklé, že varhaník-improvizátor si své improvizace st?ží m?že do detailu zapamatovat.

Jaroslav T?ma

Další nahrávky Jaroslava T?my:

© Studio Svengali, září 2021
coded by rhaken.net