VĂ­tejte na eshopu ARTA Music cz en

Musicae fons aureus
?eské varhanní koncerty 18. století
Jaroslav T?ma & Hipocondria Ensemble

 

F10191   [8595017419126]   vyšlo 12/2010  

Organ Concertos - Jaroslav T?ma, Hipocondria Ensemble 59:44
1.
Preludium C major 2:37
2.
Concerto VI in F - Allegro moderato 6:32
3.
Concerto VI in F - Larghetto 2:25
4.
Concerto VI in F - Allegro 2:18
5.
Fughetta c minor 1:12
6.
Fuga C major 2:58
7.
Concerto in E flat - Allegro moderato 6:00
8.
Concerto in E flat - Adagio 4:57
9.
Concerto in E flat - Allegro di giusto 4:48
10.
Fuga a minor 2:50
11.
Fuga - Pastorella C major 2:32
12.
Fuga f minor 3:27
13.
Concerto in F - Allegro moderato 5:36
14.
Concerto in F - Adagio 8:02
15.
Concerto in F - Finale.Allegro 3:22

KAREL BLAŽEJ KOP?IVA (1756 – 1785)
Preludium C dur (regál)
JAN VÁCLAV STAMIC (1717 – 1757)
Varhanní koncert ?. VI, F dur
KAREL BLAŽEJ KOP?IVA
Fughetta c moll (varhanní positiv)
Fuga C dur (varhanní positiv)
Varhanní koncert Es dur
Fuga a moll (varhanní positiv)
Fuga - Pastorella C dur (regál)
Fuga f moll (varhanní positiv)
JAN K?TITEL VA?HAL (1739 – 1813)
Varhanní koncert F dur

Jaroslav T?ma - varhanní pozitiv, regál
Hipocondria Ensemble
Jan Hádek, Petra Š?evková – housle, Zuzana Pe?inová – viola, Ond?ej Michal – violoncello, Michal Novák – kontrabas, Filip Dvo?ák – cembalo, Miroslav Rovenský, Petr Kubík – p?irozený lesní roh

     Nahrávka, kterou držíte ve svých rukou, byla po?ízena v kostele sv. Jiljí v obci Bezd?z. Tato románská stavba ze 3. ?tvrtiny 12. století, sama tém?? o století starší než známý stejnojmenný královský hrad, je dnes nejstarším dosud stojícím a fungujícím kostelem na území celého Libereckého kraje. Ve druhé polovin? 18. století byl podbezd?zský kostel barokn? upraven a vybaven jednotným dobovým za?ízením. Sv?dectvím o zdejší vysp?lé hudební kultu?e v 18. století jsou i dochované vzácné barokní varhany, postavené roku 1760 žitavským varhaná?em J. G. Tamitiem.
     Hudební díla, jež tento kompaktní disk obsahuje, bývala ve své dob? provozována p?edevším v prostorách šlechtických sídel ?i v zámeckých kaplích. Interiér bezd?zského kostela je však akus-ticky disponován tak, že i v jeho prostorách docházejí tyto skladby svého plnohodnotného a zcela odpovídajícího vyzn?ní.
     Písmo svaté v mudroslovné knize Sírachovcov? (kapitola 32, verše 5-6) chválí souzvu?né hraní hudebník? jako „kamínek karbunkulový na ozdob? zlata“ a jako „pe?e? smaragdovou v díle zlatém“. Budeme rádi, pokud se p?i poslechu této nahrávky stejného pocitu radosti a niterné krásy dostane i vám.
     Jan Nepomuk Ji?išt?, fará?

Je paradoxem, že práv? v ?asech, které vnímáme z hlediska uplatn?ní varhan jako období úpadku originální literatury psané pro královský nástroj, p?esto vykvetl pozdní krásou tak mimo?ádn? sv?ží kv?t, jakým je plejáda klasicistních varhanních koncert?. Koncertantní varhany sice p?stoval mezi jinými autory nap?. už Georg Friedrich Händel, u autor? ?eských se s nimi nicmén? setkáváme vlastn? nejvíce až v dob?, kdy žezlo daleko nejpoužívan?jšího koncertantního klávesového nástroje p?ebírá už klavír.
     ?adu klávesových koncert? z 18. století lze ovšem s úsp?chem hrát p?inejmenším na t?i typy nástroj?, totiž varhany, cembalo ?i klavír. Jen n?které je pak možné jednozna?n? p?ipsat pouze jednomu z nich, což se ostatn? týká spíše t?ch pozd?ji vzniknuvších. ?ekne-li se varhany, každý si dnes p?edstaví nástroj spíše v?tší, ur?it? s pedálem a více manuály, ovšem drtivá v?tšina koncert? s doprovodem orchestru byla do 18. století v?etn? velmi dob?e hratelná na nástroje malé i nejmenší, dokonce na positivy vybavené pouze n?kolika rejst?íky. Koncertantnost, nebo chcete-li virtuozita hrá?e, nespo?ívá u dané hudební formy v n?jaké polyfonn? komplikované h?e složitých struktur, ale výlu?n? v melodické a pohyblivé brilanci v?d?ího hlasu, jehož doprovod obstarává levá ruka zhusta pouze n?kolika tóny ?i akordy, eventuáln? jej dopl?ují zárove? i hlasy doprovodného orchestru. Také orchestr není t?eba obsazovat p?íliš široce, v?tšinou sta?í dokonce po jednom hrá?i pro každý hlas partitury, což je i p?ípad naší nahrávky.
     Když se zaposloucháme do hudby Kop?ivovy, Va?halovy ?i Stamicovy, nutn? nás napadá, jak krásná a bezproblémová byla epocha ?eských klasik?. Skladatelé p?ece psali hudbu tak radostnou, líbeznou a vlastn? p?edevším líbivou. Samé durové v?ty, tém?? výlu?n? durové akordy. Jaký že život tehdejší lidé žili a jaké místo v n?m hudba zaujímala? Z historie víme, že žádná doba nebyla bezproblémová, ovšem v ?echách znamenalo 18. století také ohromný rozmach kultury v?etn? hudby.
     Byla p?stována ve m?stech i v nejzapadlejších vesni?kách, p?irozenými centry se stala nejen šlechtická sídla, ale p?edevším kostely. V nich p?sobilo obrovské množství nadaných muzikant?, mnozí další odešli z d?vodu snazší obživy daleko do sv?ta. Zatímco Karel Blažej Kop?iva z?stal v rodných Cítolibech, Jan K?titel Va?hal zakotvil ve Vídni a Jan Václav Stamic v Mannheimu.
     Jist?, ono Mozartovo tradované „moji Pražané mi rozum?jí“ opravdu znamená, že hudební klasický styl prezentovaný kvalitním kompozi?ním zpracováním skladeb stejn? jako skv?lou interpretací t?chto d?l t?šil se v ?echách ?asto velmi vysoké vyt?íbenosti, nicmén? ?teme-li nap?. texty kantora Jakuba Jana Ryby, zjistíme, že úrove? provozované hudby byla zde p?esto rozli?ná. Ryba píše: „Cestoval jsem, abych na r?zných místech sledoval hudbu. Musím doznati, že na mnohých k?rech našel jsem velmi špatnou hudbu a m?l jsem nemálo d?vod?, abych se zasmál zt?ešt?ným a epileptickým posu?k?m mnohých venkovských u?itel? a hudebník?. Byl jsem nanejvýše pohn?ván, když jsem vid?l a slyšel, jak mnohý p?íliš domýšlivý u?itel ostudn? p?etvá?í mistrovská díla tím, že je drze zkracuje anebo zohavuje p?idáním žalostných hudlanin. M?l jsem dojem, jako bych vid?l drahocenný šat záplatovaný cáry. K tomu ješt? násilný ?ev a uši trhající sykot zp?vák?, pomatený hluk a bezvýrazná mazanice houslist?.“ Také se ale u Ryby dovídáme, za jak d?ležité povolání bylo považováno u?itelství, které v?tšinou souviselo s varhani?ením a p?stováním hudby na místním k?ru: „Obratn? a hudebn? cítící u?itel, zvlášt? když najde oporu u nad?ízených, m?že ale pro hudební um?ní mnoho vykonati.“
     Jednou z p?edností naší doby je, že m?žeme b?žn? ?erpat plnými doušky hudbu dávno odezn?lou, aniž bychom pot?ebovali vynalézt stroj ?asu. Smíme se nechat hý?kat skladbami, u nichž zárove? ?asto váháme, ?ím vlastn? jsou. Hudbou dobov? populární, pro oddech a zábavu, ?i hudbou do kostela, tedy duchovní? Op?t se uchýlím k citaci z pera Rybova, protože on byl nejen kantorem a skladatelem, ale zárove? jako jeden z nemnohých hudebník? i literátem: „Cílem hudby jest oživiti zbožnou mysl shromážd?ných k?es?an? a dáti jim více energie. Jejím cílem je také, aby vlila pravou zbožnost v srdce shromážd?ných, posílila ji a zachovala v myslích.“ A dále: „Skladatel musí ve všem napodobit ?e?níka, chce-li p?sobit na duši. ?e?ník, chce-li hluboce zap?sobit na mysl, musí nap?ed dob?e znát své poslucha?e. Rozd?luje si je pak v r?zné vrstvy. Jinak musí mluvit k d?tem, jinak k nevzd?laným lidem, jinak k lidem menšího vzd?lání a jinak k u?eným. A u všech velmi rozdílných skupin poslucha?? má ?e?ník vyvolat týž ú?inek: Má své poslucha?e úpln? p?esv?d?it o pravd? a duše naklonit pravd? tak, aby cítily mravní pravdu, aby o ní p?emýšlely a dle ní jednaly. Z tohoto hlediska nep?ednáší ?e?ník své pravdy a zásady suše, ale snaží se, aby je všemožn? ozdobil a lákav? vyobrazil. Ale nejv?tším a nejmocn?jším kouzlem p?sobí jeho p?ednáška tehdy, když to, co vykládá, také plným srdcem cítí; v tom spo?ívá p?itažlivá síla, tajemná náklonnost duší, úžasná moc, jež v okamžiku pohne celé shromážd?ní k nejušlechtilejším ?in?m. Co jde od srdce, jde k srdci!“ A ješt? dále: „To, co nemá pro hudebního laika p?vabu, je nutno p?ikrášliti r?znými ozdobami a rozkošnou barevností. Suchopárnost musí skladatel zjemniti n?žnou rosou r?ží; žhavost zmírní chladivým stínem, chlad zah?eje mírným teplem a chmurnou náladu, již ?asto najdeme v církevních skladbách, smí?í s d?tskou d?v??ivostí, jímavou n?hou.“
     Z uvedeného vyplývá, že a? je hudba 18. století dnes n?kdy brána hlavn? za p?íjemn? plynoucí a nekomplikovanou hudební kulisu, z hlediska jejích tv?rc? takovou být nemusela. Daleko spíše o ní uvažovali i z hledisek mimohudebních, dávali jí smysl vyšší a dokonce výchovný. ?ád a pevný systém kompozi?ních pravidel nebyl porušován, n?co takového by neodpovídalo ?ádu sv?ta. Na druhé stran? bylo žádoucí p?ikrašlování a v jistém smyslu vemlouvavost uchu a citu poslucha?e.
     V p?ípad? koncertantní formy byla jist? o?ekávána improvizace sólisty, jednak zdobením daných melodií a figurací, jednak uplatn?ním kadencí. Dnes se ?asto ptáme, jaké že improvizování je vhodné ?i nevhodné. Nalézt odpov?? není snadné. Žijeme tady a te?, mohli bychom vlastn? d?lat cokoli. Možná, že nejlepším vodítkem z?stává improvizace sama. P?ímo její princip nep?ipravenosti. Nejelegantn?ji p?sobí obvykle ozdoby, které napadnou hrá?e až v okamžiku realizace. Vymyšlené p?edem p?sobí spíše kostrbat?. Spontánn? provedené kadence také vyznívají p?irozen?ji, než ony upocen? nacvi?ené.
     T?i varhanní koncerty jsou na našem CD prost?ídány n?kolika skladbami Karla Blažeje Kop?ivy. Preludia a fugy byly v jeho dob? nejb?žn?jšími p?stovanými varhanními formami, nacházely uplatn?ní v každodenní liturgické praxi. Ur?itou zvláštností je využití nástroje, který se nazýval regál. Býval také v ?echách b?žným, nalezneme jej i mezi exponáty ?eského muzea hudby. Jeho me?ivý zvuk je vyluzován jazý?kovými strojky bez ozvu?ení pomocí kláves. Regál je také ?asto disponován jako jeden z rejst?ík? v?tších varhan.
     Námi využitý varhanní positiv, který stejn? jako regál vyrobil Vladimír Šlajch, varhaná? v Borovanech, má ?ty?i rejst?íky, Copulu 8´, Flétnu 4´, Principal 2´ a dvoj?adou Mixturu. Cembalo postavil František Vyhnálek v Hovor?ovicích u Prahy, jedná se o typ nástroje s dvojím osmistopým ostrun?ním a loutnou po-stavený podle anonymního cembala z první poloviny 18. století, které se nachází v Bachov? muzeu v jeho rodném dom? v Eisenachu.
     Nahrávka byla po?ízena v kostele sv. Jiljí v obci Bezd?z, jehož p?íjemná akustika, nevelká rozlehlost, studený kámen a laskavý interiér znamenaly pro ú?inkující navýsost inspirativní prost?edí. Varhanní positiv, cembalo a regál zap?j?il P. Stanislav P?ibyl.

Jaroslav T?ma

© Studio Svengali, září 2021
coded by rhaken.net