NOVÁ GENERACE & STŘEDOEVROPSKÉ VARHANY ČTYŘ STALETÍ

F10214   [8595017421426]   vyšlo 6/2016  

CD 1
Franz Danksagmüller: Estampie – Daniel Knut Pernet
Maurice Duruflé: Chorální variace na „Veni creator“, op. 4 – Marie Pochopová
Felix Mendelssohn-Bartholdy: Sonáta A dur, op. 65, Nr. 3 – Marek Mosnár
František Musil: Sonata solemnis (Allegro) – Michaela Káčerková
Felix Mendelssohn-Bartholdy: Sonáta B dur, op. 65, č. 4 / I., II. – Marie Zahrádková
Felix Mendelssohn-Bartholdy: Sonáta B dur, op. 65, č. 4 / III., IV. – Ivana Michalovičová
Robert Schumann: Skizzen für Pedalflügel, op. 58 (c moll, C dur) – Vladimír Kopáčik
Jan Hanuš: Suita lirica, op. 39 (1., II.) – Juraj Slovík
Petr Eben: Malá chorální partita „O Jesu, all mein Leben bist Du“ – Ludmila Dvořáková
Carl Philipp Emanuel Bach: Sonáta a moll, Wq 70/4 (Adagio) – Juraj Slovík

CD 2
Jan Pieterszoon Sweelinck: Allein Gott in der Höh sei Ehr (4 versus) – Vladimír Kopáčik
Johann Pachelbel: Preludium a fuga e moll – Peter Höngesberg
Johann Ulrich Steigleder: Variace „Auff Toccata Manier“ – Iveta Zaťková
Girolamo Frescobaldi: Canzona settima detta La Tarditti – Marek Mosnár
Dietrich Buxtehude: Nun komm der Heiden Heiland, BuxWV 211 – Marie Zahrádková
Nicolaus Bruhns: Praeludium in G – Pavel Svoboda
Johann Sebastian Bach: „Liebster Jesu, wir sind hier“, BWV 731 – Marie Zahrádková
Jan Pieterszoon Sweelinck: Fantasia chromatica in d, SwWV 258 – Daniel Knut Pernet
Carl Philipp Emanuel Bach: Sonáta g moll, Wq 70/6 (II., III.) – Tomasz Soczek
Jiří Ignác Linek: Preludium D dur a fuga G dur – Ondřej Valenta
Johann Pachelbel: Partita „Was Gott tut, das ist wohlgetan“ – Pavel Svoboda
Bernardo Pasquini: Partita diversi di Folia – Juraj Mičúnek
Thierry Escaich: Five Verses on the “Victimæ paschali’ (IV., V.) – Peter Höngesberg
César Franck: L’Organiste (V. Poco lento, VI. Poco allegro) – Peter Höngesberg

nástroje postavili
Egedacher 1732, Späth 1750, Výmola 1760, Sauer 1874,  Schlag & Söhne 1899, Schuke 1905, 1908, Šlajch 2004, 2013, Mathis 2014

NOVÁ GENERACE A STŘEDOEVROPSKÉ VARHANY ČTYŘ STALETÍ
Jaroslav Tůma

Mnozí si myslí, že největší problémy má člověk, který se chce naučit hrát pořádně na varhany, především s koordinací pohybů rukou a nohou, se čtením mnoha not, s výběrem rejstříků atd. Je tomu tak možná na začátku, totiž během prvních krůčků na předlouhé cestě k ovládnutí královského nástroje. Ale později, kdy už každý zvládá tyto elementární záležitosti celkem suverénně, staví se mu do cesty překážky daleko záludnější a o mnoho nesnadněji zvládnutelné. Soužíme se stále dokola s technickou obtížností různých druhů hracích traktur, s proměnlivými vlastnostmi rozličných akustických prostor i nesnadným poslechem sebe sama při hře. Vždyť jak se pořádně poslouchat, a tím i kontrolovat, když se někdy zvuk pozdí za akcí prstů o podstatný zlomek sekundy či když slyšíme pořádně jen část spektra zvuku, zatímco to podstatné, co se právě v hudbě děje, se ozývá odněkud z vysoka, popřípadě spoza rohu? A vím já, jak moji hru vnímají posluchači dole v kostele, když se při ní nalézám víceméně skryt v akustickém stínu?

Připadá mi, že právě u varhan je nesmírně důležité, aby adepti správné profesionální hry vycházeli z pohodlí varhanních tříd konzervatoří nebo hudebních akademií do terénu, čili hlavně do kostelů s jejich dlouhou a vlezlou zimou i nepohodlím výšlapů na vysoké kůry. Jedině tam lze žádoucích zkušeností nabýt v míře hojné a bezpodmínečně nutné. Už po desetiletí slýchávám stesky milovníků historických varhan, ale i muzikálně zdatných a citlivých pánů farářů, proč prý naše konzervatoře a vysoké školy nevychovávají varhaníky, kteří obstojí, jsou-li pozváni zahrát na nástroj, jaký dosud nevyzkoušeli. Oni ti skeptici mají docela přehled přes naši hudební scénu a často i nepříjemnou osobní zkušenost. Vědí, že mnoho absolventů hudebních učilišť je sice vedeno ke spolehlivé a technicky zdatné hře bez chyb a překlepů, nicméně citu, třeba pro nástroje historické, jakých máme po vlastech českých opravdu požehnaně, se jim vesměs bohužel nedostává.

Ptá-li se mne někdo, co je při hraní na varhany vůbec nejtěžší, říkávám, že je jedna nutná složka varhanní interpretace, kterou se nedá téměř vůbec naučit. Totiž hra utvářená vysoce kultivovaným vkusem. Ten lze pěstovat, alespoň částečně spolehlivě, právě jen pravidelným stykem s různými druhy a styly varhanních nástrojů. Musí se ovšem jednat o nástroje kvalitní, jaké u nás nalézáme převážně mezi těmi historickými. Mám samozřejmě na mysli celou jejich škálu od nejstarších památek až po varhany téměř novodobé. S trochou nadsázky dokonce tvrdívám, že i právě inaugurovaný nástroj se stává okamžitě historicky cenným, je-li dostatečně kvalitní.

Pořízení nahrávek řady varhan u nás i v zahraničí studenty oboru varhanní hry na HAMU 
v Praze (a několika hostů) bylo součástí a podmínkou realizace výzkumu interpretace, který proběhl v letech 2014 a 2015 díky úspěšné účasti předkladatele projektu (Jaroslav Tůma) 
v Projektové soutěži AMU. Na výzkumu se podílela řada studentů HAMU, nedávných absolventů i hostů. Z celkového počtu třiadvaceti varhaníků a cembalistů, kteří se zúčastnili, představujeme na tomto dvojcédéčku patnáct. Z nich už mnozí uspěli v různých hudebních soutěžích a zúčastnili se mistrovských interpretačních kurzů doma i v zahraničí, nebo absolvovali dlouhodobé zahraniční stáže. Věnují se koncertní a pedagogické činnosti. Ivana Michalovičová je absolventkou Pražské konzervatoře, Marie Zahrádková Konzervatoře 
v Českých Budějovicích, ve studiích varhan pokračovala ve Stuttgartu (Konzertexamen, 
Jürgen Essl) a získala 1. cenu na varhanní soutěži v Ochsenhausenu. Daniel Knut Pernet pochází z Nového Bydžova, kde maturoval na gymnásiu, Juraj Slovík a Vladimír Kopáčik absolvovali Konzervatórium v Bratislavě a Marek Mosnár Súkromné konzervatórium Dezidera Kardoše v Topolčanech. Pavel Svoboda Konzervatoř v Pardubicích, jeho nej-větším úspěchem je laureátský titul Mezinárodní soutěže Pražské jaro, je také uměleckým ředitelem festivalu F. L. Věka v Dobrušce. 

V rámci výměnného studijního pobytu Erasmus natáčeli také Peter Höngesberg z Katolische Hochschule für Kirchenmusik und Musikpedagogik v Regensburgu a Tomasz Soczek z Vysoké hudební školy Karola Szymanovského v Katovicích. Všichni výše jmenovaní byli v době natáčení studenty HAMU v mé varhanní třídě. Marie Pochopová, absolventka Pražské konzervatoře, studovala na HAMU ve třídě Josefa Popelky, ve třídě Pavla Černého studovali Ondřej Valenta, absolvent Pražské konzervatoře a Ludmila Dvořáková, absolventka Konzervatoře v Kroměříži a bakalářského stupně JAMU v Brně. Michaela Káčerková je absolventkou HAMU (Jaroslav Tůma), Hochschule für Musik und Theater v Lipsku (Stefan Engels) a ředitelkou Mezinárodního varhanního festivalu J. C. F. Fischera, Iveta Zaťková vystudovala HAMU v Praze (bakalářský stupeň, Jaroslav Tůma, Pavel Černý), dále Katolische Hochschule für Kirchenmusik und Musikpedagogik v Regensburgu (magisterský stupeň, Stefan Baier). Juraj Mičúnek absolvoval VŠMU v Bratislavě (Imrich Szabó) a je profesorem konzervatoře v Topolčanech. Nahrané snímky byly střihově zpracovány většinou za účasti protagonistů, množství úprav bylo ale záměrně omezeno, aby všechny interpretace byly opravdu reálnou ukázkou umění svých tvůrců a nebyly nepřirozeně přikrašlovány.

Nejcennější zážitky z naší společné práce se studenty a nedávnými absolventy si odnáším díky zjištění, že mladí lidé jsou velmi vstřícní vůči požadavkům na důslednou a profesionální práci a také velmi nadaní a schopní niterného soustředění. Umělecký potenciál této generace je veliký a přináší nám nejen mnoho radosti z krásných výkonů, ale také naději, že nic není ztraceno, že s vrcholy umělecké tvorby se budeme potkávat znovu a znovu. Dívali-li bychom se totiž jen na negativní stránky naší současnosti, museli bychom si zoufat a házet flintu do žita. Leccos z toho, co zažíváme, nás bohužel optimismem nenaplňuje. Proto chápu toto dvojcédéčko po všech stránkách jako příslib, že naše současnost znamená nejen turistické koncerty se svojí převážně zoufalou úrovní, příliš často slýchané bezduché omílání mnohokrát vyčpělého v rámci co „nejpopulárnější“ dramaturgie, ale také potkávání krásných nástrojů a jejich oživování prostřednictvím ušlechtilé hudby, jejíž základním znakem bývá, že je neotřelá, nestárnoucí, každého člověka naší i budoucích generací pobaví a jeho vnitřní svět obohatí.

© Akademie múzických umění v Praze, Hudební a taneční fakulta 2015 
Toto album vzniklo s podporou Účelových prostředků MŠMT prostřednictvím Projektové soutěže AMU 2014

další zajímavé varhanní nahrávky: