Jméno Johanna Sebastiana Bacha (1685—1750) je dnes neodmyslitelně spjato s varhanami. Ve své době byl Bach známý jako varhaník, improvizátor a znalec varhan. Dnes ho vnímáme především jako geniálního skladatele, jehož dílo významně přesahuje jeho dobu. Zanechal více než 1100 skladeb nejrůznějších forem, žánrů a obsazení. Neopominutelnými díly jsou skvosty duchovní hudby jako Velká mše h moll, Janovy a Matoušovy pašije, Magni?cat a množství kantát. Věnoval se i orchestrální tvorbě, zejména v Köthenu, kde vznikly Braniborské koncerty a většina komorní hudby.
Bachův odkaz pro varhany je nejen rozsáhlý, ale i výjimečně cenný. Tvorbě pro tento nástroj se Bach věnoval celý život a spektrum kompozic je velmi široké. Tento kompaktní disk reflektuje dvě zásadní oblasti. První z nich jsou velké virtuózní skladby, mezi něž patří preludia, toccaty, fantasie, passacaglia a fugy, druhou pak rozmanité zpracování protestantského chorálu.
Stylovou interpretaci umožňuje nástroj v saském městečku Rötha, které leží nedaleko Lipska. Toto místo se pyšní hned dvěma nástroji, které postavil proslulý varhanář Gottfried Silbermann (1683—1753). Menší nástroj v Marienkirche má jeden manuál s pedálem a 11 rejstříky. Zvuk Silbermannových varhan na tomto CD pochází ze St. Georgenkirche, kde nalezneme dvoumanuálový nástroj s pedálem a 23 rejstříky. Tyto varhany z roku 1721 se dochovaly bez zásadních změn a můžeme je pro interpretaci Bachova díla hodnotit jako více než vhodné.
Úvodní Preludium a fuga G dur BWV 541 pochází z lipského období Bachova života. Radostně znějící preludium je charakteristické střídáním jednohlasých pasáží s vícehlasou sazbou. Navazující fuga si i přes kontrapunkticky propracovanější strukturu udržuje podobně jásavý charakter jako preludium.
Oproti vstupní skladbě je následující chorál Schmücke dich, o liebe Seele BWV 654 v prudkém kontrastu. Jedná se o velmi niternou hudbu, kde vstupují jednotlivé fráze chorálu postupně k dalším kontrapunkticky vedeným hlasům tvořícím doprovod. Samotný chorál je navíc zdoben řadou melodických ozdob. Toto zpracování patří do sbírky Osmnácti chorálů (někdy též nazývaných „lipské chorály“), kterou Bach sestavil ve svém pozdním období většinou ze starších kompozic.
Třetí skladbu není třeba detailněji popisovat. Toccata a fuga d moll BWV 565 – nejproslulejší dílo celé varhanní literatury se ovšem nedochovalo v Bachově autografu a existují dokonce hypotézy, že Bach není autorem této kompozice. Ich ruf zu dir, Herr Jesu Christ BWV 639 je chorál, který Bach umístil do své sbírky nazvané Orgelbüchlein. Tato „varhanní knížka“ byla ambiciózním projektem mladého Bacha, který chtěl vytvořit ucelenou kolekci různých zpracování varhanních chorálů. Z dokončení tohoto plánu nakonec sešlo a ve sbírce jich Bach zanechal necelých pět desítek.
Vrcholem Bachova kontrapunktického mistrovství je Passacaglia c moll BWV 582. Jedná se o variace nad stále se opakujícím basovým tématem, které se několikrát objeví i v jiných hlasech. Druhou část této skladby tvoří dvojitá fuga se stálou protivětou, jejímž základem je úvodní téma variací. Kompozičním vzorem byly v tomto případě bezpochyby díla Bachových předchůdců, zejména Dietricha Buxtehudeho. Ze sbírky Orgelbüchlein pochází i kolorovaný chorál O Mensch, bewein dein Sünde groß BWV 622. Na rozdíl od výše zmíněného chorálu Schmücke dich, o liebe Seele BWV 654 je hlavní melodie bez přerušení uvedena od počátku až do konce.
Toccata C dur BWV 566a je opět ukázkou virtuózního stylu. Kompozičně jde o tzv. toccatovou fugu, kde se střídají volněji pojaté díly a přísné fugy. Přímo od Bacha dnes existují dvě verze této skladby lišící se tóninou. Po první verzi v E dur ještě vytvořil druhou v C dur. Důvodem bylo pravděpodobně ladění barokních varhan, protože verze v E dur nezní uspokojivě na všech typech tehdejších ladění. Transpozice do C dur také umožňuje interpretaci na varhanách s menším rozsahem manuálů i pedálu. Adventní chorál Nun komm, der Heiden Heiland BWV 659 Bach zařadil do sbírky Osmnáct i chorálů a je zpracován stejně jako druhé číslo tohoto CD technikou kolorované melodie vstupující po krátkých mezihrách doprovodných hlasů. Fantasie a fuga g moll BWV 542 je další z Bachových vrcholných skladeb. Fantasie vyniká chromatickými postupy, smělými modulacemi, střídáním volně pojatých virtuózních pasáží a přísně kontrapunktických dílů. Rozsáhlá fuga, která vznikla samostatně před vytvořením Fantasie, opět dokládá Bachovo mistrovství v umění kompozice této formy.
Vít Havlíček
Pavel Svoboda (*1987) se hudbě začal věnovat na ZUŠ v Dobrušce (Daniela štěpánová – akordeon, Radka Zdvihalová – klavír), hru na varhany studoval na konzervatoři v Pardubicích ve třídě Josefa Rafaji a Václava Rabase. Absolvoval Akademii múzických umění v Praze u prof. Jaroslava Tůmy, řadu interpretačních kurzů u významných varhaníků a roční stáž na Universität der Künste v Berlíně u nizozemského varhaníka Lea van Doeselaara. Na magisterské studium navázal doktorským studiem na HAMU v Praze. Získal ceny v řadě mezinárodních soutěží, v roce 2013 se stal laureátem soutěže Pražské jaro a v roce 2016 získal 2. cenu a titul Bachpreisträger v prestižní mezi národní soutěži v Lipsku. Je dramaturgem Mezinárodního hudebního festivalu F. L. Věka a předsedou spolku PROVARHANY, který se zaměřuje na ochranu historických varhan.
Gottfried Silbermann Orgel Rötha (1721)
Hauptwerk (C, D-c´´´)
Bordun 16´ Principal 8´ Rohr Flöte 8´ Octava 4´ Spitz Flöte 4´ Quinta 3´ Octava 2´ Cornet 3 fach ab c´ Mixtur 3 fach Cymbeln 2 fach
Oberwerk (C, D-c´´´)
Gedackt 8´ Quintadena 8´ Principal 4´ Rohr Flöte 4´ Nasat 3´ Octava 2´ Tertia 1 3/5´ Quinta 1 1/2´ Sifflet 1´ Mixtur 3 fach
Bachův odkaz pro varhany je nejen rozsáhlý, ale i výjimečně cenný. Tvorbě pro tento nástroj se Bach věnoval celý život a spektrum kompozic je velmi široké. Tento kompaktní disk reflektuje dvě zásadní oblasti. První z nich jsou velké virtuózní skladby, mezi něž patří preludia, toccaty, fantasie, passacaglia a fugy, druhou pak rozmanité zpracování protestantského chorálu. 
