![]() Varhaník Joseph Bonnet (1884–1944) působil v Paříži, ale nějakou dobu také ve Spojených státech a Kanadě, kam se pak definitivně uchýlil v roce 1940 po obsazení Paříže vojsky nacistického Německa. Berceuse je šestá z dvanácti skladeb cyklu Pieces d´orgue, op. 10. Jsou mezi nimi také In Memoriam Titanic nebo Píseň českého národa.
Pařížský varhaník Louis James Alfred Lefébure-Wély (1817–1869) na sebe ke spokojenosti lidí upozorňoval hraním v méně závažném stylu. Odlišuje ho to od jeho dnes slavnějšího současníka Césara Francka, a to i v kompoziční sféře. Při inauguraci nového nástroje v kostele sv. Rocha v roce 1842 Lefébure-Wély dokonce vzbudil protichůdné reakce improvizováním na témata z tehdy populární Meyerbeerovy opery Robert ďábel. Podobně na sebe při Chopinově pohřbu upozornil vlastními varhanními transkripcemi jeho klavírních skladeb. Jak skladatelsky, tak i jako věhlasný virtuos přispěl výrazně k profilaci charakteristického francouzského „symfonického“ varhanního stylu. Sortie je častá forma francouzské varhanní tvorby – jde o hudbu určenou pro procesí v samém závěru mše.
Varhanní skladby Maxe Regera (1873–1916), patřící k základnímu repertoáru, jsou i podle jeho vlastního vyjádření těžké, vyžadují sebevědomou a temperamentní hru. Byl katolík, ale velkým vzorem se mu stal luterán Bach – a tím získal blízký hudební vztah k protestantskému chorálu. Regerova hudební řeč se inspiruje v barokní kontrapunktické dokonalosti a v tehdejších instrumentálních formách, včetně variační passacaglie, ale zároveň je v harmonii novoromanticky bohatá. Ve své době byl spolu s Richardem Straussem populárním autorem. Dodnes často hraná Introdukce a passacaglia d moll byla Regerovým příspěvkem do alba, jehož vydání mělo v roce 1899 pomoci získat peníze na stavbu nových varhan v hessenském městě Kronberg im Taunus.
V odkazu klasika české hudby 20. století Bohuslava Martinů (1890–1959) je několik set kompozic – opery, balety, symfonie, kantáty, koncertantní a komorní díla – ale sólovou varhanní skladbu napsal jedinou. Od meziválečných vlivů jazzu, dadaismu, neoklasicismu a nové věcnosti se skladatel, žijící převážně v Paříži, propracoval k osobitému stylu přetavujícímu také podněty českého folkloru a hudby minulosti. A za války v Americe a v posledním desetiletí života v Evropě k tomu všemu v syntetizujícím nadhledu přidal fantazijní, až impresionisticky znějící barevnost hudby. Od roku 1939 se nemohl pod vlivem okolností už nikdy vrátit do vlasti – a i tato skutečnost přidala jeho hudbě charakteristické rysy. Vigilie, komponovaná ve Švýcarsku v dubnu 1959, zůstala nedokončena. V Paříži vyšla tiskem jako Vigilia pour orgue v podobě, jakou jí dal revizí a dokomponováním chybějícího závěru český exilový varhaník Bedřich Janáček, jemuž skladbu Martinů věnoval. Její název odkazuje k motivu narození Páně, k dávným nočním pobožnostem římskokatolické církve, z nichž po staletích zbyla jitřní před Božím hodem vánočním. Návraty výchozího motivu i způsob jeho rozvíjení jsou pro instrumentální meditace posledních let skladatelova života charakteristické.
Tvorba Bedřicha Antonína Wiedermanna (1883–1951) je výrazně věnována duchovní
a varhanní hudbě. Byl profesionálním varhaníkem a učitelem, zakladatelem novodobé české varhanní pedagogiky kladoucí důraz na uvědomování rozdílů mezi klavírní a varhanní hrou. Sám proslul vynikající manuálovou i pedálovou technikou a barvitou registrací. Byl chrámovým hudebníkem a pedagogicky působil v Praze na konzervatoři a po válce na Akademii múzických umění. Uspořádal stovky koncertů, v Praze zavedl pravidelné recitály v Obecním domě a v chrámu sv. Jakuba na Starém Městě. Jeho zájem se soustřeďoval na díla 19. a 20. století. Elegia je z roku 1920. Wiedermann komponoval ve stylu vracejícím se k novoromantismu, jehož prostředky dále zejména v harmonii obohacoval.
K Wiedermannovým žákům patřil Bedřich Janáček (1920–2007), který po komunistickém puči v roce 1948 emigroval do Skandinávie. Měl v té době za sebou studia na pražské konzervatoři
a její Mistrovské škole, první roky pedagogické praxe a už i desítky koncertů, vesměs programů pro pražský rozhlas. Trvale se usadil ve Švédsku, kde byl v různých městech kostelním varhaníkem. Po celý život také koncertoval, a to zdaleka ne jen v severských zemích. A tak i v jeho tvorbě převažují skladby pro sólové varhany nebo s varhanami, navíc výrazně a často inspirované protestantským repertoárem. Takovými jsou i poprvé natočené Tři postní chorály, písně se švédskými texty. První odkazuje i do německého prostředí, k jedné Bachově duchovní kantátě; druhý vychází z původní písně švédské luterské církve zpívané při bohoslužbách od konce 17. století dodnes; třetí je melodií společnou pro německé, švédské i české evangelíky, v němčině se slovy pietistického básníka a teologa Paula Gerhardta, v češtině s textem jednoho
z tehdejších exulantů.
František Musil (1852–1908) patřil na přelomu 19. a 20. století spolu s Leošem Janáčkem k nejznámějším brněnským hudebníkům. Byl varhaníkem a ředitelem kůru v katedrále sv. Petra a Pavla a byl iniciátorem přestavby tamních vahan, vyučoval na Janáčkem založené Varhanické škole. Vynikal jako skvělý varhanní improvizátor a znalec umění kontrapunktu. Skladatelsky zůstal plně pod vlivem ceciliánského hnutí – reformního směru zaštítěného Obecnou Jednotou cyrillskou, který měl v katolické církvi za cíl vymaňovat liturgickou hudbu z dosavadního sílícího příklonu k povrchnosti světské produkce a prohlubovat tím celkovou zbožnost. Musil je dnes pozapomenut. V repertoáru českých varhaníků nicméně zůstává přinejmenším jeho Sonata solemnis, výrazné dílo koncertního charakteru. Věnoval ji v roce 1882 brněnskému biskupovi Františku Bauerovi k jeho intronizaci.
![]() Varhany z roku 1894, postavené významnou drážďanskou firmou Julius Jahn a po stránce řemeslné výborně provedené, se dochovaly v původním stavu. Julius Jahn (1829–1910) má na svém kontě kolem devadesáti nástrojů. V roce 1904 obdržel titul Hoforgelbauer. O tři roky později se stal společníkem jeho syn Johannes. Pod názvem Jahn & Sohn působila varhanářská firma až do zániku v roce 1933. Její karlovarské varhany mají dva manuály o rozsahu C–f3 a pedál o rozsahu C–d1, tónová i rejstříková traktura je pneumatická, tlaková. V roce 2018 byly vyčištěny, naladěny a dosluhující míšky tónové traktury byly nahrazeny novými. Nástroj se dá s ohledem na jeho zvukový charakter označit za romantický. Zní na něm však dobře i barokní polyfonie.
Později byly varhany rozšířeny firmou Jahn & Sohn o rejstříky Dolce 8' (I. man.), Kvinta
2 ?' (I. man.), Geigenprinzipal 8' (II. man.) a spojkou II-II-16 a vybaveny novým hracím stolem. Na varhany se pravidelně hraje a je jim věnována potřebná péče, ale dosud neprošly restaurováním. I proto vyžadují po hráčích značnou přizpůsobivost. V případě romantických skladeb mohou ovšem varhaníci jejich prostřednictvím o to snadněji vyposlouchat podněty pro „dobový“ způsob interpretace. Cílem CD je představit tyto varhany v jejich zvukové barevnosti a autenticitě. Výběr a volba skladeb byly podmíněny maximálním ohledem na dispozici nástroje, ale současně i snahou připomenout díla některých autorů pocházejících z Čech.
Petr Veber, září 2019 ![]() Historické varhany Karlovarského kraje jsou rozsáhlým a dlouhodobým projektem. Michaela Káčerková se od studií zajímala o starší cenné a dochované nástroje. Cestovala do různých chrámů za málo známými skvosty, bavilo ji při hraní na ně hledat různé možnosti přístupu a nacházet ideální způsoby hry na různé typy nástrojů, rozšiřovat si repertoár o díla dalších stylových období i objevovat díla nová, málo hraná. Činí tak nadále. Kromě toho, že toto vše vidí jako nezbytnost k udržení hráčských kvalit a koncertní úrovně, jí tento zájem stále přináší velkou radost. Série obsáhne postupně větší počet CD zachycujících vzácné varhany regionu, které si zachovaly bez zásadních zásahů svůj původní zvukový charakter a nefigurují dosud na žádné nahrávce. Následující disk bude mít za úkol představit varhany v Jáchymově a v jejich zvuku díla Josepha Rennera, Otomara Kvěcha, Franze Liszta, J. S. Bacha a Sigfrida Karg-Elerta. S projektem souvisejí i koncerty a samozřejmě také shánění finančních prostředků na údržbu a záchrannou péči o vzácné nástroje v regionu, v němž má sama rodinné zázemí.
DALŠÍ NAHRÁVKY HISTORICKÝCH VARHANY U NÁS:
© Studio Svengali, únor 2025 |
coded by rhaken.net
| |
