HISTORICKÉ VARHANY BOCHOV
Michaela Káčerková

Georg Muffat: Toccata Settima
Johann Caspar Kerll: Passacaglia d moll
Johann Caspar Ferdinand Fischer: Suita Euterpe (Musicalischer Parnassus)
Johann Sebastian Bach: Partita e moll BWV 770 "Ach, was soll ich Suender machen"
Johann Jacob Froberger: Fantasia I sopra Ut Re Mi Fa Sol La
Johann Caspar Ferdinand Fischer: Ricercari (Ariadne Musica)

Georg Muffat (1653-1704), rodák ze Savojského vévodství, putoval po celý život po evropských hudebních centrech. Studoval v Paříži, žil v Alsasku, v Ingolstadtu a Vídni a přechodně pobýval i v Praze, poté působil v Salcburku na dvoře arcibiskupa von Künburga a od roku 1690 až do smrti v Pasově u dvora biskupa-kardinála von Lamberga. Na čas se objevil i v Kroměříži, kde se ucházel o místo v kapele biskupa Karla II. z Lichtenštejna-Kastelkornu, v níž byl v té době Pavel Josef Vejvanovský. Muffat tehdy neuspěl. Byl především varhaníkem a jeho zápisky ze studijní cesty do Itálie, kde se v 80. letech chtěl zdokonalit studiem u Bernarda Pasquiniho, varhaníka římských chrámů a komorního asistenta rodiny Borghese, jsou cenným svědectvím o dobovém hudebním dění. Muffatův skladatelský odkaz obsahuje hlavně instrumentální sonáty, varhanní toccaty a orchestrální suity a concerti grossi. Jeho styl je charakteristický kosmopolitním mísením německých, italských a francouzských podnětů, tedy umění kontrapunktu, výrazné melodičnosti i bohaté ornamentiky. Apparatus Musico-Organisticus z roku 1690 je zdaleka nejrozsáhlejší sbírkou varhanních skladeb, která byla v té době v jihoněmecké oblasti k dispozici. Obsahuje dvanáct toccat a několik dalších příležitostných skladeb.

Johann Caspar Kerll (1627-1693), saský hudebník, byl ve své době jedním z nejuznávanějších skladatelů a pedagogů. Působil ve Vídni, kde vystudoval, pak také v Bruselu a v Mnichově. Mezi jeho žáky patřili Agostino Steffani a patrně i Johann Pachelbel a Johann Joseph Fux. Jeho vliv je patrný v Bachově a Händelově hudbě. Oba mistři vrcholného barokního období hudbu svého předchůdce také aranžovali. Za Kerllova života vyšla řada jeho duchovní děl tiskem, opery a mnohé další duchovní skladby se však většinou nedochovaly. Ta díla, která přetrvala, ukazují mistrovské zvládnutí kontrapunktu, stejně jako italského koncertantního stylu. A je v nich patrný vliv starších mistrů – Heinricha Schütze ve vokálních žánrech a Girolama Frescobaldiho a Johanna Jacoba Frobergera ve skladbách pro klávesové nástroje. Dvě dnes velmi oblíbené Kerllovy skladby jsou programní. Jedna má název Battaglia a popisně využívá ke znázornění bitevního mumraje fanfárové motivy. Druhá napodobuje kukačku, má název Capriccio sopra il Cucu. Většina jeho děl pro klávesové nástroje se dá hrát na cembalo i na varhany. Platí to i o Passacaglii d moll, variační formě založené na ostinátně opakovaném sestupném motivu v basu.

Johann Caspar Ferdinand Fischer (1656-1746), rodák z Krásna na Chebsku, dříve Schönfeldu, působil od 80. let v šlechtických službách v Ostrově nad Ohří, tehdy Schlackenwerthu. Předtím tam studoval na piaristickém gymnáziu. Druhou část života, od roku 1715 až do smrti, však nakonec strávil v bádenském Rastattu. Město na západě dnešního Německa bylo rezidenčním sídlem markrabat z Baden-Badenu, rodu spřízněného od roku 1690 sňatkem Ludwiga Wilhelma a princezny z rodiny sasko-lauenburských majitelů ostrovského panství. V Ostrově a pak v Rastattu byl Fischer, hráč na housle a klávesové nástroje, dvorním kapelníkem. Jeho skladatelský odkaz se dochoval jen zčásti, ale je z něj jasné, že do repertoáru v německy hovořící části Evropy mimo jiné přinesl francouzské vlivy, jak je reprezentuje zejména hudba Jeana Baptisty Lullyho. Znovu je objevována a oživována i Fischerova drobnější duchovní tvorba psaná na různé latinské texty katolické liturgie, ale nejvýznamnější jsou přece jen díla pro klávesové nástroje. Sbírka Musicalischer Parnassus, vydaná v roce 1700 v Augšpurku, obsahuje devět tanečních suit, z nichž každá symbolicky nese jméno jedné z devíti múz. V řecké mytologii šlo o dcery boha Dia a každé byl přiřazen nějaký umělecký obor. K Euterpé, dívce s flétnou, jejíž jméno znamená Obveselující, patří hudba a lyrické básnictví. Fischerův cyklus Ariadne Musica z roku 1702 tvoří preludia a fugy ve dvaceti různých tóninách. K nim je ještě přidáno pět ricercarů postavených na imitačně zpracovaných chorálních melodiích, z nichž každá odkazuje k určité části liturgického roku: k Adventu, k vánočním svátkům, k postní době, k velikonočnímu týdnu a nakonec ke Svatodušním svátkům neboli letnicím.   

Johann Sebastian Bach (1685-1750), tvůrce i interpret, oceňovaný také jako přední znalec konstrukce a kvalit varhan, byl postupně zaměstnán na několika místech ve středním Německu. Jako varhaník působil v Arnstadtu a v Mühlhausenu, jako varhaník a posléze koncertní mistr u kapely na dvoře vévody ve Výmaru, jako dvorní kapelník v Köthenu a v posledních téměř třiceti letech života pak v Lipsku jako kantor Tomášské školy, církevního zařízení při luterském kostele Thomaskirche, odpovědný za hudební provoz i v dalších městských kostelech. Protivníci měli jeho styl za nabubřelý a zmatený, dnes je však zřejmé, že mohutnost Bachovy polyfonie, komplikovanost harmonií i jeho nápaditost a původnost přístupu ke složitým hudebním formám jsou hodny obdivu. Jeho hudba, završující evropský barokní sloh, přitahuje vznešenou krásou a samozřejmým řádem, u varhanních děl dokonalostí sazby a virtuozitou a v případě kantát a oratorií, psaných s teologickými souvislostmi na německé texty, i hloubkou a nadčasovostí. Partita e moll „Ach, was soll ich Sünder machen (Co mám, já hříšník, činit?), skladba ze samého počátku 18. století, cituje a v devíti variacích zpracovává nápěv kající kostelní písně evangelického duchovního, básníka a skladatele Johanna Flittnera, existující v Bachově odkazu i mezi chorály ve čtyřhlasém vokálním zpracování. Typově dílo, zkomponované patrně za působení v Arnstadtu, odpovídá podobným chorálním variacím Georga Böhma, varhaníka v severoněmeckém Lüneburgu, kde Bach o několik let dřív studoval. 

Johann Jacob Froberger (1616-1667) byl synem prominentního hudebníka, dvorního kapel-
níka ve Stuttgartu. Do jeho hudebního myšlení se tak dostávaly vlivy různých národních 
preferencí a zvláštností – tak, jak se v tomto prostředí pohybovali hudebníci ze všech koutů Evropy, včetně Anglie. Froberger tak tvořil toccaty ve Frescobaldiho a Rossiho stylu, střídající pasáže volných improvizací s úseky v přísnějším kontrapunktu. Psal konzervativnější canzony a capriccia, partity a z jeho pera jsou i první příklady suit sestavených z jednotlivých tanců; oproti francouzským vzorům jsou nové v udržování kontinuity prostřednictvím jedné tóniny. Ve své době byl vnímán jako velmi vlivný autor. Cestoval po Itálii, objevil se v Paříži, působil jako dvorní varhaník ve Vídni… Napsal řadu vokálních děl, ale přesto ho vnímáme především jako autora skladeb pro klávesové nástroje, často výrazně expresivních a mnohdy i programních. Také jeho díla lze v mnoha případech hrát jak na cembalo, tak na varhany. Fantasia sopra 
Ut Re Mi Fa Sol La využívá jako téma prvních šest tónů stupnice.

Kostel sv. Michaela Archanděla v obci Bochov, původně Buchau, ležící patnáct kilometrů jihovýchodně od Karlových Varů, má pozdně gotický původ. Byl postupně přestavěn renesančně a raně barokně a nakonec v roce 1744 zbarokizován. Po druhé světové válce po vysídlení německy hovořícího obyvatelstva kostel postupně chátral, i když byl roku 1958 zapsán na státní seznam kulturních památek. Jeho celková rekonstrukce se uskutečnila teprve v letech 1999 až 2002. 

Varhany z roku 1780, postavené v Buchau za tehdejších 900 zlatých loketským varhanářem Johannem Georgem Ignatzem Schmidtem, mají pozdně barokní charakter s bohatě vyřezávaným širokým oboustranným prospektem v podobě věžovité svatyně. Vyřezávanými motivy jsou zdobeny i principálové píšťaly. Nástroj má dva manuály s 16 rejstříky, mechanickou trakturu a zásuvkové vzdušnice. V roce 1856 provedl větší opravu Joseph Müller. Na jaře roku 1947 byly renovovány firmou St. Havlík – vyčištěny, opraveny, natřeny proti červotoči a naladěny. V 90. letech byl k varhanám instalován nový měch a ventilátor. V letech 2015 až 2019 je pak zcela restaurovalo Varhanářství Vorlíček. S cílem rehabilitovat zvukovou podstatu nástroje varhany kompletně obnovilo do původní podoby dané Schmidtem, s ponecháním Müllerem prodloužených tónových ventilů. Při práci byl jen opravdu nezachranitelný materiál nahrazen novým. Nově zhotovena, a to podle dochovaných, musela být asi desetina píšťal. Klaviatury jsou novými replikami Schmidtových. Firma také zhotovila nový klínový měch v dobovém stylu a k němu připojila tichý elektroventilátor. Restaurovány byly při té příležitosti řezby a polychromie varhanních skříní.

Třetí album volného cyklu nahrávek, mapujících zajímavé varhany v kraji, natočila Michaela Káčerková v Bochově v roce 2021. O starší dochované nástroje se obecně zajímá od dob studií. Za málo známými skvosty už tehdy cestovala, bavila ji konfrontace s různými typy nástrojů i hledání možností přístupu ke hře, které jsou u každých varhan jiné. Těšilo ji také rozšiřování repertoáru a objevování nových, málo hraných děl, k čemuž dobové nástroje vedou. Vystupuje jako hráčka na varhany a na cembalo. Od roku 2014 je vedle vlastní koncertní činnosti také iniciátorkou, dramaturgyní a ředitelkou Mezinárodního hudebního festivalu J. C. F. Fischera. Přehlídka nese jméno barokního skladatele, Bachova staršího současníka, který pocházel z Krásna na Chebsku, tehdy obce Schönfeld. Ve hře na varhany je Michaela Káčerková absolventkou Pražské konzervatoře ve třídě Jana Hory a Akademie múzických umění u Jaroslava Tůmy. Návazně pak studovala na Hochschule für Musik und Theater Felix Mendelssohn-Bartholdy v Lipsku. V roce 2021 se stala ředitelkou Karlovarského symfonického orchestru.

Série Historické varhany Karlovarského kraje obsáhne postupně větší počet titulů zachycujících vzácné nástroje, které si v regionu zachovaly bez zásadních zásahů svůj původní zvukový charakter a stály zatím z hlediska nahrávání stranou pozornosti. První nahrávka vyšla v roce 2019. Zachycuje varhany v kostele svatých Petra a Pavla v Karlových Varech, postaveném v 19. století pro lázeňské hosty protestantského vyznání a patřícím dnes Církvi československé husitské. Jde o romantický nástroj a na CD je zaznamenána hudba Maxe Regera, Felixe Mendelssohna-Bartholdyho, Josepha Bonneta, Louise Jamese Alfreda Lefébure-Wélyho, Bedřicha Antonína Wiedermanna, Bedřicha Janáčka, Františka Musila a Bohuslava Martinů. Druhá nahrávka je plodem roku 2020 a na nástroji z roku 1875 v kostele sv. Jáchyma v Jáchymově – dnes katolickém, ale postaveném v 16. století jako první luteránský kostel v českých zemích – nechává znít díla Josepha Rennera, Sigfrida Karg-Elerta, Otomara Kvěcha, Johanna Sebastiana Bacha a Franze Liszta. Na nahrávací projekt navazují koncerty a shánění finančních prostředků na údržbu a záchrannou péči o vzácné nástroje v oblasti pod Krušnými horami. 
 

VÝBĚR Z DALŠÍCH NAHRÁVEK HISTORICKÝCH VARHANY U NÁS: