1/ Zbawce, Króla i Proroka (111) - Ouverture I.
2/ Medrcy swiata (109) - Ouverture II.
3/ Idz pod Krzyz z ciezary swymi (120) - Menuetto
4/ Jest zródlo, skad (123) - Vivace delicato
5/ Przykladem jest pokory (157) - Grave
6/ Wzgard i opuszczony (168) - Quasi Bauern - Marsch
7/ Z Ojcem przedwiecznym (169) - Walzer
8/ O Zmartwychwstaly (188) - Hommage to Georg Friedrich Händel
9/ Zwyciezca smierci (203) - Allegro feroce, ma non troppo presto
10/ O Bože, Duchu, o swiatlosci (219) - Ariette
11/ Do glebi duszy (291) - Romanze
12/ Bože wielki (369) - Andante religioso
13/ Bližej, o Bože mój (657) - Hommage to Titanic
14/ Przed Twym tronem (246) - Adagissimo
15/ Zbawiciel idzie (281) / Pójdz do Jezusa (751) - Hommage to Felix Mendelssohn-Bartholdy
16/ Boze, cos Polske (837) - Scherzando pastorallis
17/ Witaj, Jezu, do nas przyjdz (26) - Vivace comodo
18/ Zbawca ludow, Zbawca dusz (30) - A tre voci
19/ Nad Betlejem w ciemna noc I. (62) - Moderato
20/ Nad Betlejem w ciemna noc II. (62) - Poco a poco piu moderato
21/ Miescino mala, Betlejem (59) - Arioso
22/ Mizerna, cicha (60) - Quasi saltarello
23/ Witaj, Jezu Chryste (25) - Tango religioso (Hommage to Max Reger)
Je známo, že skladatelé hudby odjakživa jeden od druhého opisovali. Originální hudební nápad je totiž drahé a vzácné zboží. V souvislosti s Johannem Sebastianem Bachem se například traduje, jak se při svitu měsíce pilně věnoval kompozicím svých slavných přechůdců, které mu jeho starší bratr, bůhví proč, nechtěl půjčovat. Jenže v takových případech to bylo kopírování přiznané, zatímco já mám nyní na mysli hlavně užívání už dávno zkomponované hudby pod vlastním autorským jménem, aniž by skladatel své plagiátorství veřejně přiznával. A přitom předlohu jen trochu tu a tam nějak pozměnil a poupravil, převedl do jiné tóniny, jiného tempa, či pouze původní harmonii nebo instrumentaci tou svojí nahradil.
To ale bývalo v dávných časech běžné, nikdo se nad takovým jednáním nepohoršoval. Ano, ochranné svazy autorské ještě ani neexistovaly. Teprve moderní doba soudí, že duševní vlastnictví je také vlastnictví, takže za našich časů si mnozí svoje nápady patřičně hlídají a nechávají si je zaplatit. Někteří pobírají tučné a jiní nikoli z vlastního rozhodnutí méně tučné prebendy. Otázkou ale zůstává, kolik z hudebních myšlenek a nápadů je právě za našich časů stoprocentně původních. Jistěže nikoli mnoho. Opisujeme neustále, jen se snažíme předstírat, že ne. Možná o svém téměř bezbřehém plagiátorství někdy ani sami nevíme, zkrátka jsme předmětný hudební nápad jen tak někde z rádia zaslechli.
Mnohá dobrodružství a nenadálá překvapení zažíváme ale i tehdy, pokud se zahloubáme ve skladbách skladatelů minulých staletí. I díla, která ve své době vzbuzovala senzaci svým novátorským přístupem a neotřelými hudebními nápady, jsou totiž utkána z látky převážně prastaré, částečně sice také souputnické, někdy ale čerpají dokonce i v nápadech daleké budoucnosti. Pardon, míním, opravuje se dle logiky, že pak asi spíše bylo opisováno naopak v ní. I když úplně jisti si být nemůžeme, zdá se mi dokonce.
Nejsem muzikolog vzděláním ani nějakým zvláštním zájmem, na odborné pole hudebněvědní se pouštím spíše z donucení, to když žádám o nějaký grant na běžnou muzikantskou činnost. Nahrajte třeba cédéčko, které by si možná lidé rádi poslechli, jen tak pro radost. Prostředky na realizaci seženete jen stěží. Je-li ale v pozadí zájem bádací, totiž seriózně muzikologický, pak šanci máte. Naše doba už je zkrátka taková “vědecká”. Smiřme se s tím a hledejme v hlubinách teoretického poznání pravý smysl věcí a jevů. Poznávejme, jak je to všechno doopravdy a neberme za dané, že hudba jen krásně zní a libost přináší. Ono totiž její ústrojenství zaslouží prý pitvat a nejlépe zcela rozpitvat. Přijdeme tak na mnoho zajímavých novinek, bez kterých by svět byl méně úplný, snad až trochu hloupější, tvrdívává se.
Před nahráváním našeho improvizačního cédéčka v lázeňském městečku Pokoj (německy Carlsruhe) na varhanách postavených firmou Schlag und Söhne sídlící svého času v nedaleké Svídnici, jsem se proto zahloubal do hudby Carla Maria von Webera, významného skladatele německého romantizmu. Zaujalo mne, že Mistr poněkolikráte trávil v Pokoji prázdniny, užívaje zdejšího klidu k zaslouženému svému odpočinku. Možná zavítával při oněch příležitostech i do místního evangelického kostela na služby Boží. A pokud ne, jistě mohl alespoň zaslechnout z povzdálí při svých procházkách zpěv zbožného lidu, kterak se z otevřených oken chrámu linul.
Projdete-li si podrobně zpěvník místního evangelického lidu Božího, zjistíte, jak bohatý se zde zpívá repertoár. Písní napočítáte devět set pětapadesát! Nápěvů o něco málo méně, někdy připadá totiž na jeden nápěv textů vícero. I tak jde ale o počet úctyhodný, však také písně jsou sebrány nejen u Martina Luthera a jeho přičiněním vlastně i u chorálu gregoriánského, ale také u Českých bratří a ještě starších kancionálů doby husitské zpoza blízkých hranic, koneckonců ani století devatenácté a dvacáté s jejich bohatou tvorbou, i když částečně k povážení plytkou, nejsou opomenuta. Některé z uvedených nápěvů užívají ostatně i katolíci, a to nejen v Polsku, ale i na Slovensku a kdekoli jinde. Dokonce i zpěvy zpoza “velké louže” najdete. Jak jinak, jsou nám některé až protivné, hlavně svojí častou frekventovaností v podobě zvukové kulisy předvánočních nákupů.
Jaké však bylo mé překvapení, když jsem při podrobném studiu tvorby z pera Carla Maria von Webera, zejména jeho opery Čarostřelec, zjistil vysoké procento sounáležitosti témat v evangelickém zpěvníku se nacházejících s tématy a způsobem hudebního zpracování jednotlivých scén Weberova proslaveného operního opusu. Myslím, že teprve budoucí podrobné bádání odhalí pravý stav věcí a posoudí, kdy Mistr z evangelického zpěvníku bezuzdně opisoval, či kde došlo k oné sounáležitosti spíše náhodou, a kdy někteří autoři mladší provenience ve zpěvníku zastoupení opisovali naopak z Čarostřelce.
Mojí snahou bylo, podat varhanní improvizace na témata z evangelického zpěvníku tak, aby se posluchač dobře bavil, a to jednak ten vědecky zaměřený, i naopak ten, kdo vědu hudební ostentativně ignoruje a očekává od hudby zcela pragmaticky a “postaru” zážitek “pouze” hudební. Varhany Schlag und Söhne mi byly oporou a inspirací, jak už to tak má být. Jsou moc krásné a dobře zrestaurované do původní jejich technické i zvukové podoby. Pokud se mi do hlavy a do prstů vloudilo chvílemi něco méně očekávaného, vězte, že toho nelituji a pevně doufám, že ani ti z vás, kdo mají rádi hudbu ve všech jejích polohách a tvarech, nebudete litovat ničeho.
Jaroslav Tůma
Dyspozycja:
Manuał I C – f3
Bordun 16’
Principal 8’
Gamba 8’
Flaute 8’
Octave 4’
Quinte 2 2/3’ u. Octave 2’
Mixtur 3 fach
