VĂ­tejte na eshopu ARTA Music cz en

Jan Zach (1699 - 1773): Sinfonie
Capella "Sancta Cæcilia"

Zv?rokruh 

F1 0033  [8595017403323]  vyšlo 2/1993, remaster reedice 11/2007

Sinfonie - Jan Zach 67:20
1.
Sinfonia in A - Presto con brio 4:19
2.
Sinfonia in A - Andante 3:48
3.
Sinfonia in A - Tempo di Minuetto 2:03
4.
Sinfonia in F - Allegretto 2:47
5.
Sinfonia in F - Andante 2:40
6.
Sinfonia in F - Minuetto 1:27
7.
Sinfonia in F - Finale.Allegro 0:52
8.
Sinfonia in A - Allegro 3:45
9.
Sinfonia in A - Polonese 1:38
10.
Sinfonia in A - Minuetto 2:57
11.
Sinfonia in A - Finale.Allegro 2:59
12.
Sinfonia in G - Allegro non tanto 2:46
13.
Sinfonia in G - Adagio 3:50
14.
Sinfonia in G - Menuett 3:16
15.
Sinfonia in A - Allegro 2:10
16.
Sinfonia in A - Andante 2:30
17.
Sinfonia in A - Allegro 2:19
18.
Sinfonia in B - Allegretto 6:07
19.
Sinfonia in B - Andante molto 2:01
20.
Sinfonia in B - Allegro 1:25
21.
Sinfonia in D - Tempo giusto 3:20
22.
Sinfonia in D - Andante 5:02
23.
Sinfonia in D - Tempo di Minuetto 2:01

CAPELLA SANCTA CAECILIA
Ivan Ženatý - housle (Zosimo Bergonzi, Cremona 1773)
Gabriela Demeterová - housle (Kašpar Strnad, Praha 1799)
Jan Šimon - viola (Giovanni Paolo Maggini, Brescia 1630)
Petr Hejný - violoncello (Peregrino Zanetto, Brescia 1531)
Vít Mach - violon (David Tecchler, ?ím 18. st.)
Jaroslav T?ma - cembalo (František Vyhnálek, Hovor?ovice 1988 (n?mecký model 18. století)

Mezi výrazné osobnosti, které pocházely z ?eských zemí a ovlivnily vývoj evropské hudby na p?elomu baroka a klasicismu, pat?í také Jan Zach. Narodil se 13. listopadu 1699 v ?elákovicích u Prahy; jeho osudy známe až od roku 1724, kdy se objevuje v Praze jako houslista u sv. Havla a sv. Martina. Pozd?ji zde p?sobil jako varhaník. Údajn? byl žákem výte?ného ?eského skladatele a varhaníka Bohuslava Mat?je ?ernohorského. Doklady pro to nemáme, vylou?eno to však není, protože ?ernohorský se v letech 1720 - 1727 v Praze zdržoval. V roce 1737 se Zach ucházel o nejvyšší varhanické místo v zemi, v katedrále sv. Víta v Praze na Hrad?anech, avšak neusp?l. P?í?inou jeho odmítnutí nebyly asi nedostatky v jeho h?e, jako spíše jeho chu? experimentovat, nedržet se zavedených zvyklostí.
     Po tomto neúsp?chu však Zach z Prahy hned neodešel, jak se obvykle uvádí, ale pobýval zde až do roku 1740. Pak následuje v jeho životopise další bílé místo, kdy z?ejm? vyzrál a získal si jméno: v dubnu 1745 nastoupil totiž na jedno z nejprestižn?jších hudebních míst v Evrop? - stal se dvorním kapelníkem mohu?ského kurfi?ta. Jeho p?edch?dcem zde byl rovn?ž ?ech Jan Ondrá?ek. Zach dostal v roce 1746 dovolenou na studijní cestu do Itálie a na podzim roku 1747 se zdržoval po dva m?síce ve své vlasti.
     Jan Zach byl však - jak o tom vypovídá i jeho hudba - složitou osobností a dostal se z?ejm? do konfliktu se svým chlebodárcem. Roku 1750 byl zprošt?n své funkce a o šest let pozd?ji byl z dvorních služeb zcela propušt?n (na jeho místo nastoupil další hudebník z ?ech J. M. Schmidt). Toto propušt?ní se klade obvykle do souvislosti se Zachovou údajnou duševní chorobou. Nov?jší výzkumy tuto domn?nku vyvrátily: Zach po svém odchodu z Mohu?e zkomponoval mnohá svá významná díla, koncertoval jako houslista a cembalista, uplat?oval se i jako pedagog. Pobýval na r?zných dvorech (Kolín nad Rýnem, Koblenz, Darmstadt, Würzburg, Wallerstein) a v klášte?ích (Seligenstadt, Amorstadt, Ebersbach, Stams). Ješt? dvakrát v život? navštívil Itálii. Na cestách jej také v Ellwangenu dne 5. ?ervna 1773 zastihla smrt.
     Dnes známé Zachovo dílo je velmi rozsáhlé. Z oblasti duchovní hudby je to n?kolik desítek mší, t?i Requiem, ?ada ofertorií, motet a dalších liturgických skladeb. V jeho sv?tské tvorb? zcela p?evažují díla instrumentální - sinfonie, koncerty, triové sonáty, cembalové a varhanní skladby.
     Nahrávka poskytuje podrobn?jší pohled na Zachovu sinfonickou tvorbu. Dochovalo se od n?ho 38 sinfonií, jež jsou dokladem, jak se skladatel vymanil ze starší barokní tradice, v níž vyrostl, a jak sm??oval k novému hudebnímu slohu - obdobn? jako v téže dob? na sp?ízn?ném a nedalekém dvo?e v Mannheimu jeho krajan Jan Václav Stamic. Neznáme chronologii Zachova díla. Víme však, že n?které jeho sinfonie (nap?. Sinfonie G dur) vznikly ješt? za jeho p?sobení v Mohu?i.
     Zachovy sinfonie jsou psány pro smy?cové trio (dvoje housle a bas), smy?cové kvarteto nebo pro smy?ce a dechy. Jako kompozi?ní druh stojí na ur?itém rozhraní, jak to dosv?d?ují i n?které tituly: "Quatro o Sinfonia". Bylo je možno hrát bu? v obsazení smy?cového kvartetu nebo s malým smy?covým orchestrem, kde byl part violoncella zesilován kontrabasem. (V nahrávce je obsazení smy?cového kvartetu dopln?no violonem a - jak to Zachova doba požadovala - cembalem.)
     Skladatel se v?tšinou p?idržuje t?ív?tého schématu, vyskytuje se však již i ?ty?v?tý typ. Nap?. v Sinfonii F dur za?adil skladatel za obvyklý menuet ješt? ?tvrtou v?tu. Dal jí takový švih a spád, že myšlenka na sinfonie mannheimských autor? a na vervu budoucích symfonických scherz se zde p?ímo vnucuje. I Sinfonie A dur (t?etí v po?adí) má ?tvrtou v?tu. Ta však nemá tane?ní charakter: stavbou i rozsahem je rovnocenná skladatelovým nejzávažn?jším prvním v?tám. Je zajímavá i tím, jak v t?sné blízkosti st?ídá pasáže upomínající na zdroje lidové hudby (zde konkrétn? na dvou?tvr?ový tanec polkového typu) s chromaticky vedenou melodikou. Skladatelova škála výrazových odstín? je velmi široká: sahá od hluboké melancholie a niterné expresivity až k rustikální verv?. V jeho sinfoniích najdeme ostatn? nejr?zn?jší formální, zvuková i výrazová vybo?ení. Sta?í p?ipomenout Andante molto ze Sinfonie B dur. Jsme sv?dky nitern? dramatické scény, jakéhosi bolestného lamenta, kde se scenérie m?ní takt od taktu. Obdobn? lze uvést menuet Sinfonie G dur: po hybné tane?nosti za?átku otev?e trio náhlým zlomem do paralelní mollové tóniny pr?hled do zcela odlišné, velmi melancholické výrazové roviny.
     V Zachových sinfoniích je z?etelné hledání tématu nového typu, oprošt?ného od barokního odvíjení. Není ješt? vždy jasn? vykrystalizováno: jde spíše o útvar složený z n?kolika motivických prvk?, s nimiž pak autor pracuje na dvoudílném nebo t?ídílném p?dorysu. Je to však už téma pravideln? ?len?né do dvou a ?ty?taktových skupin, prokládané figuracemi. Nenajdeme tu ješt? pevné tonální vztahy sonátové v?ty. P?esto mají n?které ?ásti Zachových sinfonií již skute?ný symfonický tah (nap?. 1. v?ta Sinfonie A dur, první v po?adí).
     Celková struktura je už p?evážn? homofonní. Jen místy probleskne skladatelova kontrapunktická zru?nost (nap?. v Sinfonii A dur, t?etí v po?adí, je ve 3. v?t? velmi logicky a krásn? skloubeno menuetové téma s kontrapunktickou sazbou). Houslové hlasy jsou obvykle vedeny v terciích a sextách, jindy melodii v prvních houslích doprovázejí bohaté figurace druhých houslí nebo si oba hlasy p?edávají úryvky motiv?. M?žeme sledovat i skladatelovo úsilí o osamostatn?ní violového hlasu od partu basového, nejvýrazn?ji snad ve 4. v?t? Sinfonie A dur (t?etí v po?adí). Velice ?asto se ozve názvuk na vysloven? lidov? zn?jící melodiku a rytmus. Všimli si toho i Zachovi sou?asníci a rozpoznávali v tom hudbu zem?, z níž pocházel.

K nahrávce bylo použito edice Jaroslava Pohanky in: Musica antiqua bohemica sv. 43, Supraphon l989 (A,A,A,F,B) a edice Adama Gottrona in: Hortus Musicus 145, Bärenreiter Kassel-Basel 1956 (G,D).

Zde?ka Pilková

© Studio Svengali, září 2021
coded by rhaken.net