Zdeněk Fibich, Bedřich Smetana
Smyčcové kvartety

  
F1 0072    [8595017407322]
TT- 58:46    vyšlo 10/1996

Zdeněk Fibich: Téma s variacemi B dur

1. Thema. (Assai moderato)    1:00
   
2. Var. I. (Poco piu mosso assai leggiero)    1:11
   
3. Var. II. (Con moto e appassionato)    0:59
   
4. Var. III. (Andante espressivo)    1:22
   
5. Var. IV. (Allegro)    0:37
   
6. Var. V. (Allegretto)    1:03
   
7. Var. VI. (Vivace)    0:22
   
8. Var. VII. (Larghetto)    1:38
   
9. Var. VIII. (Allegretto)    0:34
   
10. Var. IX. (Andante con moto)    1:05
    
11. Coda. (Lento non troppo ma espressivo)    2:13
    
    Zdeněk Fibich: Smyčcový kvartet G dur, Op.8
    
12. Allegro moderato.    9:15
    
13. Adagio.    6:22
    
14. Scherzo. (Allegro scherzando)    4:28
    
15. Finale. (Allegro vivace)    7:51
    
    Bedřich Smetana: Smyčcový kvartet č.2, d moll
    
16. Allegro    5:12
    
17. Allegro moderato    5:23
    
18. Allegro non piu moderato, ma agitato e con fuoco    4:54
    
19. Finale. Presto    2:51

Doležalovo kvarteto
Jiří Fišer - housle
Vladimír Kučera - housle
Karel Doležal - viola
Petr Hejný - violoncello

Zdeněk Fibich (1850 - 1900) vstoupil do českého hudebního života téměř součastně s Antonínem Dvořákem. Přesto, že velmi brzy sliboval talentovaný umělec značné perspektivy, musel prakticky celý život těžce obhajovat svou existenci. Školil se nejen v Praze, ale i v Lipsku a v Paříži a platil za nejvzdělanějšího českého hudebníka druhé poloviny minulého století. Fibich se v únoru 1873 oženil a krátce poté přijal nabídku profesorského místa hudby na střední škole v litevském Vilniusu. V letech 1875-78 působil jako druhý kapelník Prozatímního divadla v Praze, byl rovněž sbormistrem a krátce před svou předčasnou smrtí (1899) se stal dramaturgem pražského Národního divadla. Profesorem konzervatoře se nestal nikdy, a tak byl převážně odkázán na soukromé vyučování hudbě, čemuž vděčíme za Fibichovy cenné pedagogické a instruktivní práce. Intenzivnější zájem o komorní hudbu autor projevoval v první etapě své tvorby.
     Téma s variacemi B dur vznikly původně jako klavírní skladba v roce 1877 a o tři roky později vyšly v pamětním listě "Národ sobě". Po dalších třech letech se Fibich k dílu znovu vrátil a přepracoval ho (1883) pod názvem Variace B dur pro dvoje housle, violu a violoncello do znění pro smyčcové kvarteto. Tiskem pak kompozice vyšla až dlouho po Fibichově smrti roku 1911 jako posthumní opus v nakladatelství F.A.Urbánek v Praze. Formálně je členěna na téma a devět variací s codou a nese věnování skladateli Janu Malátovi.
     Smyčcový kvartet G dur, op.8 pochází z roku 1878 a je druhým a posledním dílem tohoto žánru v celém Fibichově odkazu. Zajímavé je, že autor zvolil podobný model jako ve svém předchozím kvartetu v tónině A dur (1874), který je pozoruhodný tím, že v něm ještě před Smetanou a Dvořákem poprvé používá ve scherzové větě stylizaci polky. V Kvartetu G dur, op. 8 je polkový rytmus obsažen v triu scherza. Fibich, výsostný romantik české hudby, zde prokazuje smysl pro uměleckou vytříbenost. Dílo, dosud koncertně uváděné jen zřídka, nepochybně zaujme kompoziční vyzrálostí, přesvědčivě uchopenou formou a v neposlední řadě svěžestí své rytmické stránky.

Podobně jako svůj první kvartet komponoval Bedřich Smetana (1824-1884) v poklidném prostředí jabkenické myslivny na českém venkově Smyčcový kvartet d moll č.2 . Bylo to na samém sklonku jeho života v poměrně dlouhém období od června 1882 do března 1883, neboť součastně dokončoval operu Čertova stěna a připravoval pro německé vydání operu Dvě vdovy. Navíc se zúčastnil příprav k prvnímu soubornému provedení symfonického cyklu Má vlast a zkoušek na premiéru Čertovy stěny. Hlavní důvod pomalého postupu kompoziční práce však spočíval ve výrazně se zhoršujícím Smetanově zdravotním stavu. Dílo za podpory přátel přece jen dokončil a jeho premiéra se uskutečnila 3. ledna 1884 v pražském Konviktu, pouhé čtyři měsíce před autorovou smrtí. Trvalo pak dlouho, až do prvních desetiletí 20. století, než kvartet zakotvil na koncertním pódiu. Obsah svého Kvartetu č. 2 shrnul skladatel do lapidární věty: "Představuje se tu víření hudby v člověku, který ztratil sluch." Právě v ní je obsažena celá tragičnost Smetanova životního osudu. Smetana zde ovšem skvěle navázal na svůj Kvartet č.1 "Z mého života" a vytvořil neobvyklé, ale mimořádně originální a moderní dílo. V němž podobně jako Beethoven umělecky ztvárňuje svou představu překonání tragického osudu. Všechny čtyři věty mají základnu allegroví tempo a jsou dokladem obrovské vnitřní síly svého tvůrce. Nadepsal je těmito slovy: " I.věta: Skleslost a zmatek po ohluchnutí" - II. a III. věta: Další tvoření v českém tónu a vnitřní radost z tvoření. IV. Finale: Dosavadní vítězství nad osudem."

Ludvík Kašpárek