VĂ­tejte na eshopu ARTA Music cz en

Mendelsohn, Reger,  Weber
Viola II

  


F1 0082    [8595017408229]
TT- 56:44    vyšlo 12/1997

Felix Mendelssohn-Bartholdy (1809 - 1847)
Sonáta c moll (1824)
1. Adagio. Allegro   8:47
2. Menuetto. Trio   8:18
3. Andante con Variazioni   13:31
4. Allegro molto   1:29

Max Reger (1873 - 1916)
Suita g moll pro sólovou violu, Op. 131, d (1915)
5. Molto sostenuto    5:00
6. Vivace. Andantino. Vivace   3:50
7. Andante sostenuto   3:09
8. Molto vivace   1:10

Carl Maria von Weber (1786 - 1826)
Andante e Rondo ungarese (1809)
9. Andante   4:11
10. Allegretto ungarese   6:47

Karel Doležal, viola
Norbert Heller, klavír

V bohaté škále komorní literatury nebyli skladatelé minulosti k sólové viole zrovna št?d?í. P?etrvával názor, že housle to jsou, kterým z malých smy?cových nástroj? pat?í všemožná pozornost, zatímco viola, sice nepostradatelná ve smy?covém kvartetu i v dalších komorních sestavách - o symfonickém orchestru nemluv? - je spíše jenom nástrojem, jenž ve skladbách dopl?uje a obohacuje vnit?ní p?edivo hlas?. P?esto si však mnozí auto?i uv?domili osobitou krásu violového zvuku a pak už se s entuziasmem chopili daného úkolu. Jedna z nejvýrazn?jších osobností nastupujícího romantismu - Felix Mendelssohn-Bartholdy (1809 - 1847) zanechal zna?né množství d?l r?zného žánrového ur?ení. V melodice vyšel z Mozarta, v obsahovém zam??ení a charakteristice, p?edevším však ve výraze, navázal na Carla Maria von Webera. Zárove? je známo, že náležel k prvním propagátor?m Bachova odkazu a zasloužil se o jeho znovuoživení. Z?ejm? i z toho d?vodu v Mendelssohnov? odkazu zaznamenáváme ?asto a dosti intenzívn? barokní ohlasy. Skladatelova velmi raná tvorba - mezi jedenáctým a šestnáctým rokem - obsahuje velké množství instrumentální hudby, nap?íklad t?ináct symfonií, kvartety, houslovou sonátu a rovn?ž Sonátu c moll pro violu a klavír z roku 1824, která je dalším dokladem jeho p?ed?asn? vyzrálého talentu. Patnáctiletý Mendelssohn zde vytvo?il pom?rn? rozsáhlou kompozici nesenou velkou p?ímo?arou gradací, bez výrazn?jších vychýlení a peripetií. Myšlenkové t?žišt? sonáty spo?ívá v první v?t?, st?ední v?ta, se scherzovým nádechem p?ináší p?sobivou triovou ?ást v podob? velebného chorálu, zatímco varia?ní finále poslucha?e jen utvrzuje v p?vodním náladovém zam??ení.
     Rozsahem obrovského dílo Maxe Regera (1873 - 1916) je p?evážn? instrumentální. Vzorem mu byl nejprve Brahms a od n?ho sm??ovaly jeho um?lecké zájmy do starších vrstev hudební historie - k Schumannovi, Beethovenovi a ješt? více než u Mendelssohna - k Bachovi. Proto Regerovy skladby prozrazují silný vliv tradice a vykazují mimo?ádn? p?emýšlivý tv?r?í postoj zejména v oblasti harmonie, kde jeho p?ínos znamená další obohacení powagnerovské éry. P?ízna?né je u n?ho spojení starých žánr? barokní sonáty, passacaglie ?i fugy - se soudobým harmonickým, cít?ním. Suita g moll ?. 1 pro sólovou violu, op. 131 je sou?ástí cyklu t?í suit (další jsou v tóninách D dur a e moll), které vznikly podle bachovského vzoru, v n?mž Reger komponoval i suity pro violoncello a sonáty pro sólové housle. Dílo vzniklo v záv?ru autorova života, období, kdy d?lil svou pozornost mezi skladby komorní a orchestrální. Vždy? v bezprost?ední souvislosti jako opus 132 vytvo?il v roce 1914 svoje orchestrální Variace a fugu na téma W. A. Mozarta. P?ipome?me , že Regerova Suita g moll - podobn? jako ostatní autorovy skladby - je psána s velkou pou?eností v nástrojové technice a vyžaduje intenzívní výrazové nasazení.
     Carl Maria von Weber (1786 - 1826) byl p?edevším hudebn? dramatickým autorem, jehož opery ?arost?elec, Euryantha a Oberon mají zakladatelský a v p?ípad? ?arost?elce dokonce epochální význam. Komorní hudba nebyla jeho doménou a v?noval se ji jen okrajov?. Jeho hudební myšlenky jsou vždycky velmi výrazné a originálním ale málokdy se hodí k tematické práci. Trp?livé rozvíjení tématu, rafinovanosti instrumentální polyfonie, klidná reflexivnost, což jsou d?ležité p?edpoklady pro komorní hudbu, byly tomuto bytostnému dramatikovi dost vzácné. Andante e Rondo ungarese pro violu a klavír vzniklo v roce 1809 a vychází z p?vodní orchestrální verze. Existuje ovšem i pozd?jší verze pro fagot. ve v?tšin? koncertních prací napsal Weber nejprve pomalou v?tu a finále a až potom se za?al zabývat v?tou první. V našem p?ípad? úvodní v?tu prost? vynechal. To ovšem skladb? nic neubírá na zajímavosti a um?lecké kvalit?. Skute?ná míra Weberovy invence se vždycky projevovala ve vážných, pomalých v?tách a brilantních finále.

Ludvík Kašpárek

© Studio Svengali, září 2021
coded by rhaken.net