VĂ­tejte na eshopu ARTA Music cz en

MASOPUST JUŽ NASTAL
RITORNELLO, MICHAEL POSPÍŠIL

 


F10085    [8595017408526]
TT - 56:12     vyšlo 9/1998

1/    Fatalia blaze?ska   1:07
2/    Sedlák sedláka na masopust zuve      3:15
3/    Netakes mý mluwel / Kdy bych ja by wedel - Proportio   2:30
4/    Švejdi jdou!   1:55
5/    Alia (Polonica)   1:23
6/    Holla, holla, veseli bu?me!   3:46
7/    O Sedlským posvicení (I.)   3:08
8/    O Sedlským posvicení (II.)   3:00
9/    O vokurkách   3:26
10/   Píse? o nezdárné hospodyni   6:05
11/   Bergamasca - Proportio   2:45
12/   Kde si pod sem Janku   3:08
13/   Chodila, chodila   1:06
14/   Lilia mia, cor mio - Variatio - Proportio 3:23
15/   ?ert mn? tu radu dal   4:53
16/   Sarabanda   1:19
17/   Žalta? žensky   2:19
18/   Píse? ?eských sedlákuv o jejich t?žkostech   2:33
19/   Honácká   2:41
20/   U našeho Barty   1:45

Ritornello, Michael Pospíšil
Miloš Valent - housle / viola / zp?v
Jan Mikušek - cimbal / zp?v
Jan Novotný - flautino / violone / zp?v / buben
Tomáš Najbrt - loutna / tiorba / barokní kytara / nin?ra / moldánky / dudy / zp?v
Vladimír Roubal - organa (positiv) / spinet / zp?v
Michael Pospíšil - zp?v / cornu (cink) / dulcian / organa / buben / noty
Marek Štryncl - violoncello / organa / spinet / zp?v / buben

Nejucelen?jší obraz  s l a v e n í   m a s o p u s t u  v dob?, které dnes ?íkáme baroko, se nám trochu paradoxn? dochoval v klášterních sbírkách. Jeden z mnoha zbytk? pohanských zvyklostí, které p?vodn? sloužily k udob?ování r?zných božstev (stejn? jako koleda), byl v klášte?ích spíše trp?n. Tém?? folkloristicky, ?asto nep?esn? zapsané melodie a texty, p?vodn? lidové anebo v tom stylu vytvo?ené, n?kdy doplnil profesionál - varhaník doprovodem pro "2 Violini" (2 housle) a "Organo seu Viola" (tedy Basso continuo), ?asto tém?? nedešifrovatelným zápis?m písní dal tak tóninu, rytmus a harmonii a nám dokázal, že v klášte?e také tyto písn? zn?ly. Dobové programy koncert?, regule oslav bacchanalií, diaria, obsah a forma skladeb, repertoár, to vše výmluvn? hovo?í o praxi. Litanie "Ba/c/chu vinnej", "Žalta? žensky" p?ímo navazují na formy d?v?rn? známé duchovnímu stavu. Slovák Roškovský v 18. století šel ješt? dále: své "Vesperae Bacchanales", tedy bakchantské nešpory prokomponoval jako parodii na p?ísnou formu nešporních hodinek breviá?e a pro toho, kdo se jinak 365x v roce modlí breviá?, p?ipravil s geniálním humorem pro p?edve?er postu zvukovou h?í?ku: hold patronu všeho hodování. Pro toho, kdo nezná onen stereotyp a nerozumí ani p?vodním text?m, ani jejich d?vtipným, jakkoliv drsným p?esmy?kám, jsou nešpory snadno nevkusem, protože jim nem?že rozum?t.
     Jestliže n?kte?í nazývají hudbu dýcháním Duše, pak nezbytnou výživu je pot?eba dodat práv? T?lu. Dýchání se skládá z nádechu a výdechu a dbáme-li na ?as a míru, není d?vod, pro? by Masopust nepat?il i do k?es?anského života. Karnival (z Carni - vale, tedy sbohem masu) se stal odrazovým m?stkem do vzk?íšení p?es ?ty?icetidenní p?st s meziodrazem na ned?li "Laetare" práv? uprost?ed. Dal v?tší kontrast t?snému sousedství masopustu a postu, pro barok tolik kýženému. V N?mecku za?ínali se svými pitkami už na podzim, u nás na konci listopadu, p?ed adventem, který vložil pár týdn? st?ídmosti p?ed Váno?ní Hod Boží; vlastní masopust pak kulminoval 3 až 6 dní p?ed Popele?ní St?edou. Hostiny, pitky, serenády, pr?vody maškar, divadlo na ve?ejnosti i v soukromí, to byla a je scéna pro bezpe?né kritizování toho, o ?em se jinak mluvit nem?že. V italských Carnavalech vyb?hly do ulic celé tlupy Pulcinell?. blázínk?, u pas? místo me?ík? jen tupé pláca?ky a pro tu chvíli bylo vše p?evráceno: vlada? byl pasován na blázna a nejubožejší z ubohých se stal králem. Zajímavé! I naši barokní kazatelé horlí ve svých postilách, jakže budou slavit sv?j p?st ti, jejichž život je masopust.
     Výb?r písní pro naší nahrávku p?edstavuje jen zlomek toho, co bylo možné rekonstruovat. Vytvo?ili jsme si pro sebe jakýsi "p?íb?h" u stolu, p?i spole?ném vzájemném hudebním "špi?kování". Satirické písn? praný?ují r?zné nešvary, lenost d?ve?ek, proradnost hospodyní, nespokojenost manželek a vdov, hašte?ivost bab. Jako tomu asi bývá v pánské spole?nosti, ale nešet?í se ani chválou o zrzavé ?iperné d?ve?ce, ba dokonce pot?ebnost žen v?bec je vyjád?ena p?ípitkovou písní "Holla, holla, veseli bu?me", u které chybí zápis melodie a z?stalo jen stru?né sd?lení: "Zpíva se jako Po?te slepi?ky". Bohužel nevíme, jak se zpívá "Po?te slepi?ky", museli jsme si tedy hudbu vymyslet sami. P?ednost p?i výb?ru jsme tentokrát dali písním popisujícím p?ípravy na hody, recepturám, atp. P?vodní bohatý po?et slok (i 25 a více) jsme z ?asových d?vod? museli redukovat, proto sloky ?íslujeme p?vodním po?adím. Plánovaná notová edice dopl?ující nahrávku snad tento nedostatek vy?eší. Výb?rem slok jsme se snažili jakž takž udržet p?íb?h, ale stejn? jsme se museli vzdát barvitého popisu hospodské rva?ky v ?. 2, citového vydírání ospalé d?ve?ky Anky v ?. 12, apod.
     Entrée doprost?ed mumraje nám obstarala "Fatalia blaze?ská" (= h?í?ka se zkomolením slova Battallia = bitva, p?tka), moreska z polského pramene, která ovšem pat?í k mezinárodnímu repertoiru a jist? v podobné podob? zn?la i u nás. P?vodn? me?ový tanec blázn?, pot?ešt?nc? ov?šených rolni?kami byl vždy hitem. Podobné instrumentální "šlágry" prostupují sled písní. Úplný text nám chybí i u populární písn? s polským a ?eským incipitem (Netakes mý mluwel / Kdy bych ja byl wedel), po vzoru H. F. I. Bibera, který jí stejn? jako bergamaskou a ješt? dalšími slavnými melodiemi ilustruje nástup (opilých?) mušketýr? do bitvy ve své "Battallia ? 10". Po ní se "sklouzneme" v asociacích k veteránskému vypráv?ní o ?ád?ní švédských voják? za t?icetileté války (?. 4) a loutnové skladb? Jana Stobaea zvané "Alia (Polonica)" z roku 1642, která nápadn? p?ipomíná ?eskou píse? "Já husárek malý" a nemusí to být náhoda. Popis ?ád?ní soldatesky najdeme více v románu "Simplicius Simplicissimus" od H. J. von Grimmelshausena (1666). Naturalistický popis venkovského posvícení (?. 7 - 8) jsme rozd?lili do dvou díl?. Sloky o mordování zví?at jsme podložili d-mollovému náp?vu z nov?jší edice písn?. Ostatní sloky v?nované jednak p?íprav? kolá??, jednak nelegálnímu zcizení jednoho z nich jsme podložili pod náp?v v G-dur profesionáln? kolem roku 1678 opat?ený dv?ma party pro housle a Basso continuo. Kuriózní popis otravy okurkou vzácn? konvenuje s popisem v Matthioliho populárním herbá?i, ale slogan v záv?ru "lehkomyslný plod nebývá vd??ný host" upozor?uje jist? na cosi ješt? vážn?jšího. Písni o nezdárné hospodyni jsme p?edsadili malou improvisovanou passacaglii, kterou chceme dokreslit pochmurný obraz opušt?nosti venkovského fará?e - intelektuála, který se dobrovoln? vzdá komfortu s hospodyní - p?íživnicí. "Pargamasku", "Pagamošku", vlastn? správn? "Bergamascu" znal tehdy kdekdo. Biberovi mušketý?i ve zmín?né "bitv?" s ní pochodují,V. K. Holan Rovenský jí ve svém kancionále (1693) upravil na píse? o S. Josefu a dokonce F. X. Brixi na ní naráží ve své školské h?e "Erat unum cantor bonus" (p?ed 1769!). Zaimprovisovali jsme si tedy spole?n? malé variace, jak to bylo obvyklé. Nemén? populární píse? "Lilia mia, cor mio" zkomponovaná vlastn? nad ostinátním passamezovým basem p?ipomíná trochu sv?t Claudia Monteverdiho, jeho žalm "Beatus vir" (1641) nebo madrigal "Chioma d'oro". Druhou ?ást písn? v t?ídobé proporci Adam Václav Michna užil pro karikování výk?ik? pošetilých panen ve t?inácté písni "Loutny ?eské" (1653). Klávesové variace na "Lilia mia" pocházejí z Pestrého zborníku z Levo?e, nezbytná proporce pak z Vietorisova kodexu. Styl písn? "?ert mn? tu radu dal" (?. 15) už zavání 19. stoletím, a tak jsme si krom? r?zných zp?sob? doprovodu neodpustili poslední sloku obsahující morální resumé po p?edešlých, pon?kud obhroublých slokách sv??it "Sboru kocourkovských u?itel?". Sarabanda (?. 16) z Vietorisova kodexu je asi mín?na jako živ?jší skladba, my jsme však využili podobnosti její krásné melodie a použili ji za p?edehru k "Ženskému žaltá?i", tedy jakýs "funebrmarsch". Následující píse? si totiž vysv?tlujeme jako p?átelské poš?uchování dvou soused?, cože si o tom svém myslí manželka coby vdova. Píse? je dochována ?áste?n? u premonstrát? na pražském Strahov? (text, 1. hlas), ?áste?n? v Kladrubských fondech (Violino 2., Org. seu Viola). "Píse? ?eských sedlák?v" nápadn? p?ipomíná lidovou hudbu z Terchovej, takže i doprovod jsme stylu p?izp?sobili, stejn? jako u další, tentokrát zbojnické písn? (?. 19). Pikantní je, že jde vlastn? o popis práv? potla?eného Jánošíkova povstání. Na melodii této písn? a ješt? dalších podle zápisu v Košetického sborníku na Strahov? údajn? vážený editor nejv?tšího ?eského barokního kancionálu (1683), autor postily (1691), nakonec i vydavatel n?kterých d?l jinak nedostupného J. A. Komenského, vzd?laný a ob?tavý kazatel P. Václav Mat?j Šteyer S. J. složil velmi ?ízné texty pro "bacchanalia" (cca 1684). Nakonec populární píse? o chudém, otrhaném a špinavém, ale spokojeném dudáku Bártovi odkazuje ješt? do mnohem syrov?jšího sv?ta: píse? existuje i v ma?arské variant?.
     P?inést masopustní písn? na pódium nebo nahrávku není snadné, chceme-li hovo?it o autenticit?. Tu známe vpodstat? trojí: smyslu, zp?sobu a ?asu. První se snaží nalézt a vystihnout p?edevším myšlenku, náladu reprodukovaného - nap?íklad zní-li duchovní hudba v rámci bohoslužeb anebo tan?í-li se p?i tane?ní hudb?. Druhá vychází hlavn? z materiálních, a odtud zvukových p?edpoklad?: p?vodních instrumentací, not, nástroj?, obsazení, lad?ní, temperatury, frázování, ornamentace, artikulace, výslovnosti, atd. A t?etí je všudyp?ítomná na živých vystoupeních - je to oboustranná reakce interpreta a publika (i to se m?že m?nit!). Z tohoto hlediska m?žeme každou nahrávku chápat pouze jako záznam okamžitého stavu v?ci a jen na této úrovni s ní m?žeme komunikovat. Písn? samy o sob?, jakkoliv tvrdé nejsou nevkusné. Hranice vkusu a nevkusu ur?uje sama situace a cíl, který u t?chto písní vždy m?žeme doložit n?jakým morálním záv?rem (by? i ne na konci skladby - tyto písn? dále "p?ir?staly"). Snažili jsme se simulovat situaci, v níž písn? žily - nap?íklad na ulici, v kr?m?, refektá?i, na sklonku "fašanku", zvukovou kulisu si musí každý dotvo?it sám. Masopust tak m?že být dostavení?kem, v n?mž se beztrestn? mohou setkat písn? páchnoucí hnojem s jinými (rádoby) elegantními, by? i trochu nahrubo tesanými, aby nás stejn? jako skute?né anekdoty u?inily lepšími, ?istšími.

Michael Pospíšil 

© Studio Svengali, září 2021
coded by rhaken.net