VĂ­tejte na eshopu ARTA Music cz en

ADAM MICHNA: OFFICIUM VESPERTINUM
CAPELLA REGIA, ROBERT HUGO

 


F10104      [8595017410420]
TT - 67:51    vyšlo 4/2001

  1. Intonatio (varhanní improvisace)   0:52
  2. Deus in adjutorium   0:46
  3. Sonata a 4 (Alois Bruckner, 2. pol. 17. stol.)   3:38
  4. Antiphona (ante Dixit) Rex pacificus   0:23
  5. Psalmus 109 Dixit Dominus   2:39
  6. Antiphona Rex pacificus   0:22
  7. Psalmus 110 Confitebor   3:18
  8. Psalmus 111 Beatus vir   3:19
  9. Psalmus 112 Laudate pueri Dominum   3:46
  10. Psalmus 116 Laudate Dominum   1:30 
  11. Hymnus Te lucis Creator   4:14
  12. Antiphona (Ad Magnificat) Cum ortus fuerit   0:30
  13. Magnificat   3:13 
  14. Canzon tertii toni (anonym, Starobrn?nská varhanní knížka)   3:33
  15. Psalmus 113 In exitu Israel   5:46
  16. Sonata con duobus violinis (anonym)   4:37
  17. Antiphona (ante Dixit) Petrus et Joannes   0:21
  18. Psalmus 109 Dixit Dominus 2   2:03
  19. Psalmus 110 Confitebor: Falso Burdon Sexto tono 2   2:36
  20. Psalmus 138 Domine probasti   7:28
  21. Antiphona Tu es pastor ovium   0:23
  22. Magnificat a 12 et a 16   10:35
  23. Ultimo Verso loco antifonae   1:02

CAPELLA REGIA, ?ídí Robert Hugo
Anna Hlavenková, Gabriela Eibenová, Marta Lopourová - soprán; Jan Mikušek, Petra Noskaiová - alt; Jaroslav B?ezina, Vladimír Richter - tenor; Aleš Procházka, Miroslav Hromádka - bas;
Daniel Deuter, Ji?ina Doubravská - housle; Mikoláš ?ech - viola; Hana Fleková - viola da gamba; Ond?ej Štajnochr - violon; Stanislav Penk, B?etislav Kotrba, Bohuslav Rattay - trombon; Thomas Ihlenfeldt - theorba, trombon; Martina Šindlerova - varhanní positiv; Robert Hugo - varhanní positiv, varhany

Adam Michna z Otradovic se narodil kolem roku 1600 v Jind?ichov? Hradci, kde jako absolvent zdejšího jesuitského gymnázia získal výborné všeobecné vzd?lání. S hudbou jej pravd?podobn? seznámil otec Michal Michna, p?edstavený m?stských truba??. Po roce 1618 jeho stopa v Jind?ichov? Hradci mizí a je možné, že si dopl?oval vzd?lání mimo naše území. Od roku 1633 p?sobil až do své smrti v roce 1676 jako varhaník jind?ichohradeckého proboštského kostela. Pat?il mezi dob?e situované m?š?any a obhospoda?ování rodinného majetku mu možná zabránilo p?ijmout zam?stnání v n?kterém významn?jším hudebním centru. A?koliv tato skute?nost není doložena, m?l k tomu z?ejm? p?íležitost a dobré kontakty. Dedikace jeho zachovaných sbírek mí?í k nejvýznamn?jším míst?m tehdejších ?ech - do Prahy, ?eských Bud?jovic, Olomouce - a k tak významným osobám jako byli kardinál Harrach, primas ?eský a Mikuláš Reiter z Hornberka, správce olomouckého biskupství nebo m?stské rady zmín?ných obcí. Na druhé stran? mu materiální zabezpe?ení z?ejm? umožnilo vydat tiskem alespo? to nejd?ležit?jší ze svého díla. Známe tedy p?ibližn? 230 skladeb ze t?í ?eských a dvou latinských sbírek. Dv? skladby jsou zachovány v opisech.
     Sbírka žalm? Officium vespertinum z roku 1648 byla dlouho považována za ztracenou. Díky znalci Michnova díla, prof. Ji?ímu Sehnalovi, byla nedávno objevena v rakouském Klosterneuburgu. Je v?nována m?stské rad? ?eských Bud?jovic 1. ?íjna 1648, tedy práv? v m?síci a roce podepsání Vestfálského míru. Vzhledem k tomu, že Bud?jovice byly válkou velmi t?žce zkoušeny a state?nost jejich obyvatel je v p?edmluv? n?kolikrát vyzdvižena, m?žeme se dohadovat, že blížící se konec války byl pro Michnu d?ležitým impulsem k dokon?ení sbírky
     Abychom se p?iblížili atmosfé?e dobových nešpor, vybrali jsme dv? sady žalm? a k n?kterým z nich p?i?adili p?íslušné antifony (p?i liturgii se antifony zpívají vždy p?ed a po žalmu). Celek jsme pak doplnili n?kolika skladbami z Michnovy doby tak, jak byly b?žn? p?i nešporách užívány. V p?ípad? gregoriánského chorálu jsme zvolili jeho "zjednodušenou" podobu ze 17. století. Krom? zhudebn?ní "Davidových" žalm? obsahuje Officium vespertinum tzv. "Falsi burdoni", hudební formulky, které je možné podložit r?zným textem. Ty byly hojn? používány práv? p?i zp?vu žalm? - zvláštnost Michnova zpracování spo?ívá v použití dvojsborové sazby. M?žeme si p?edstavit, že p?i jesuitských bohoslužbách zpívali tímto zp?sobem všichni studenti, zatímco p?tihlasé "koncertantní" žalmy provozovali nejlepší zp?váci koleje. Zajímavou sondu do autorova kompozi?ního stylu p?ináší poslední skladba naší nahrávky, velké Magnificat, jehož opis se p?vodn? zachoval ve Vratislavi. Zatímco Michn?v styl ze ?ty?icátých a padesátých let 17. století je nezam?nitelný s jinými evropskými autory, ve zmín?ném Magnificat slyšíme daleko více ohlasy tvorby Giovanni Gabrieliho a benátské školy. Zdá se tedy, že je m?žeme považovat za nejstarší dochovanou Michnovu skladbu. I ta se však b?hem poslední války ztratila a podle informací pracovník? Univerzitní knihovny ve Vratislavi se nám ji poda?ilo nalézt v berlínské státní knihovn?. Srovnáním jednotlivých part? lze zjistit, že byla pozd?ji p?ekomponována, n?které sólové pasáže byly vypušt?ny a n?které ?ásti podloženy jiným textem. Pro nahrávku jsme použili "vratislavskou verzi", kde byly liché verše pravd?podobn? hrány na varhany.
     Adam Michna jist? nem?l takový vliv na vývoj sv?tové hudby jako jeho slavní sou?asníci a také jeho jméno bylo brzy zapomenuto. Posloucháme-li jeho hudbu, stojíme p?ed jeho originalitou vždy v n?mém úžasu.
     A?koli to není na první pohled z?ejmé, jedním z klí?? k poznání barokní hudby je první polovina 19. století. Je to doba, kdy moderní um?lci cht?li v?dom? opustit tradice barokního vyjad?ování a nespoutáni pravidly dát rozlet romantické inspiraci. Stejná romantická inspirace je také p?ivedla k fascinaci dávnými ?asy, která se zprvu projevila budováním staveb napodobujících z?íceniny a vznikem pseudoslohových architektur. Na poli hudebním dala podn?t nap?íklad Mendelssohnovu objevu Johanna Sebastiana Bacha a podnítila zájem o další zapomenuté mistry, ?ímž byl nev?domky položen základ ke zkoumání tzv. staré hudby. To, že um?lci oné doby našt?stí nebyli schopni zcela upustit od tradi?ních vyjad?ovacích prost?edk? a p?erušit kontinuitu vývoje, pochopíme nap?íklad srovnáním rétorických figur i ostatních výrazových prost?edk? v poezii Karla Hynka Máchy a Adama Michny z Otradovic.
     Za?átek 19. století m?žeme považovat za jistý bod, od n?hož jsme v ?ase stejn? vzdálení jako Adam Michna a jeho doba. S jistým zjednodušením lze ?íci, že do poloviny 19. století hudebníci vyvíjeli pouze interpreta?ní um?ní své hudby a své doby. Od tohoto bodu osobou velkého Arnolda Dolmetsche za?al vývoj interpretace hudby p?edešlých dob - jakési vzpomínání - hledání dokument?, záznam?, sv?dectví. Ukazuje se, že toto (zprvu) tápání a hledání má dnes skute?ný význam pro vývoj interpretace - a? už jde o hudbu st?edov?kou, barokní nebo romantickou. S lítostí je však t?eba ?íci, že historicko-hudební poznání o st?edoevropské hudb? je zatím, narozdíl od Anglie, Francie, Nizozemí, N?mecka a Švýcarska, na velmi nízké úrovni.
P?esto, že všechny naše (rozum?j ?eské) produkty v této oblasti považuji spíše za za?áte?nické "první vlaštovky" než za vysp?lá díla, snažil jsem se co nejvíce naplnit naši p?edstavu o tom, jak vypadal obraz nešpor, které provozoval Adam Michna v Jind?ichov? Hradci.
     Krom? žalmových zpracování ze sbírky Officium vespertinum z roku 1648 jsme použili p?edevším takové skladby, které dotvá?ejí zvukový obraz hudby poloviny 17. století. Antifony a hymnus jsme ?erpali z vesperálu ?ezenské edice (Editio Ratisbonae, 1883), která pln? p?ejímá zjednodušenou (tzv. medicejskou) verzi gregoriánského chorálu, používanou v 17. století. Pro nahrávku jsme upustili od antifon zpívaných p?ed a po každém žalmu. Nevíme také - bohužel, zda bylo za Michny zvykem doprovázet gregoriánský chorál na varhany a jak (návody k této praxi známe až z 18. století), takže jsme tento zajímavý barokní zp?sob neuplatnili. Hymnus prvních nešpor a záv?re?né Magnificat jsme zpracovali zp?sobem nazývaným "alternatim". St?ídají se zde zpívané verše s verši varhanními (odtud jejich název "versetta"), p?i nichž se v??ící tiše modlil p?íslušnou ?ást (verš) modlitby. Použitá varhanní versetta jsou sou?ástí tzv. Starobrn?nského sborníku, anonymní sbírky varhanních skladeb p?ibližn? z roku 1630.
     Dosud také nevíme, jak zn?l altový hlas v ?eské barokní hudb?. Je jasné, že byl zpíván mužskými zp?váky. Zatím ale nejsme schopni rozhodnout, jestli to byl tzv. lehký tenor (podobn? jako ve francouzské hudb?) nebo tzv. kontratenor, který používají nap?. Angli?ané. Na základ? dobových záznam? se zatím p?ikláním k názoru, že šlo o kombinaci (st?ídání) "plného" hlasu a falsetu, podle výšky a smyslu hudební fráze.
     Instrumentální sonáty jsou sou?ástí krom??ížského archívu, stejn? jako p?vodn? celé Officium vespertinum - p?ed výp?j?kou do rakouského Klosterneuburgu, z n?hož nebylo nikdy vráceno.
Podobn? jako doboví hudebníci jsme byli postaveni p?ed problém lad?ní varhan. Velkolepé varhany kladrubského kostela jsou lad?ny v komorním tónu (cca. 415 Hz), zatímco varhanní positiv použitý pro hru generálbasu a všechny ostatní nástroje byly lad?ny v tónu sborovém (cca. 466 Hz). Rozdíl byl p?esn? jeden tón a tomu jsme museli také p?izp?sobit výb?r tónin a mod? jednotlivých žalm?, antifon a varhanních verset.
     Na záv?r bychom všichni rádi vzdali hold velkolepému inspirativnímu prostoru kladrubského klášterního kostela, skv?lé akustice a p?íjemnému pracovnímu prost?edí.

Robert Hugo

© Studio Svengali, září 2021
coded by rhaken.net