VĂ­tejte na eshopu ARTA Music cz en

VZH?RU NA PTÁKY!
Lovecké a pytlácké písn? barokní ?echie
RITORNELLO, MICHAEL POSPÍŠIL

 


F1 0108    [8595017410826]
TT - 62:34     vyšlo 10/2001

  1. Svatohubertská Intrada   0:43
  2. Žaloba na zlou chasu   3:40
  3. Interludium   1:06
  4. Vzh?ru na ptáky!   2:10
  5. Interludium   1:21
  6. O Koroptvi?ce   3:54 
  7. Interludium   0:51
  8. O Zaji?kovi   4:16
  9. Interludium   1:04
  10. O K?epelce   3:50
  11. Interludium   1:21
  12. O Ptáku   2:19 
  13. Interludium   0:44
  14. O Sojce   2:03 
  15. Interludium   1:08
  16. O Sr?atku   4:28
  17. Interludium   1:20
  18. O Drozdu   5:54
  19. Interludium   0:48
  20. O Blechách   3:11
  21. Interludium   0:54
  22. O Kozli?kovi   2:35
  23. Interludium   0:51
  24. Responsum ad querelam Rustici   4:42
  25. Boure   1:24
  26. O Jele?ovi   4:41
  27. Bonreposká píse?   0:45

Ritornello, ?ídí Michael Pospíšil
Martin Kaplan - housle, sbor; Václav Luks - horna, varhanní positiv; Ond?ej Michal - violoncello; Jan Mikušek - zp?v, cimbálek, varhanní positiv; Tomáš Najbrt - barokní kytara, theorba, sbor; Jan Novotný - basa, flétny; Michael Pospíšil - zp?v, varhanní positiv, bukál, brumle, vábni?ka; Miroslav Rovenský - horna; Miloslav Študent - arciloutna, barokní loutna, buben, luskání, brumle, zp?v

Slavné potýkání mezi Theatrum a Contemplatio proniká v „baroku“ celý život. Spojovacím mostem mezi t?mito dv?ma extrémy je uhlazený ceremoniál - Tanec, takže nás ani nemusí v hudb? nikterak zarážet dravost text? obutá v hravost melodií. Hudba vše živ? a všudyp?ítomn? podbarvovala, dodate?n? komentovala. Paradoxn? válka, bitevní v?ava, tolik fascinující, byla i p?es své nevalné d?sledky pro lidi lidmi vyhledávaná. D?sn? t?sné sousedství triumfu, zdaru a(nebo) zmaru, odedávna nesnesiteln? dráždí lidskou zv?davost a v?bec nevadí, že scéná?, ob?? i vrah jsou p?edem všeobecn? známi - to ostatn? není nic obvyklého. D?ležitý je rozdíl ve vyprav??ích, kolik kdo a jak dokáže do svého p?íb?hu vpravit pletek a zápletek, klamných záv?r? a kýžených lichotek.
     Lov, p?vodn? nutnost, stal se ?asem krutým sportem, demonstrací bohatství, moci, spole?enskou událostí, rituálem a „dívadlem“. V baroku se lovilo r?zn?: podle národních charakter? a zvyklostí, vždy však šlo hlavn? o podívanou na surovou zábavu a nerovný „zápas“. Ješt? asi „nejhumánn?jší“ byl francouzský zp?sob lovu, takzvaný „parforsní“, tedy „silový“, kdy za jediného soka drtivé p?esily lovc? byl p?edem vybrán jen jediný kus zv??e a podle ur?itých pevných pravidel, jakési „choreografie", prost? uštván. Exklusivní, nákladný lov ponechal lidem zážitky boje, ale jaksi odsunul ony nep?íjemné pr?vodní jevy boje skute?ného, jako jsou nap?íklad smrt hrdiny, út?k, bída, zrada... I když i zde docházelo a dochází k politováníhodným omyl?m!
     Duchovenstvo prý m?lo povolenu jen ?ižbu. Lov pták?, podstatn? leh?í žánr, byl jim zábavou a hubenému, chudému študentovi n?jaký ten upytla?ený ptá?ek jist? pomohl veseleji p?ežít v nouzi. Jedni i druzí pak m?li ?as a schopnosti o tom složit a zapsat písn?, takže k recepturám lovu samotného psaným loveckou hantýrkou p?ibyly podstatn? srozumiteln?jší recepty na úpravu krmí z úlovk?. Lov, jak vidno, dokázali prožít i požít, prodat i podat. Hudební lovecká vypráv?ní pak nejspíše zaznívala v okruhu p?átel, klášterní komunity nebo mezi studenty, kde nikdo nestál zcela stranou, každý se ú?astnil, byl „in“. Muzicírování, texty strhující na sebe pozornost už jen svou aktuálností, to jist? byl sv?t prázdný nudy, kterou zažívá dnešní poslucha? tím, že „hudba funguje“ i bez n?ho. Nikdo nikam nesp?chal a rád vyslechl t?eba patnáct, padesát a t?eba i dv? st? slok písn?! Protože se ho prost? osobn? týkala. V každém z nás, pravnuku lovce, je n?jaká, by? jen „homeopatická” stopa lovu, po které se m?žeme vydat hudbou nazp?t. Na to jsme spolehli i my, hudebníci p?i sestavování ?ady n?kdy nebezpe?n? sob? podobných písní. A hle - objevili jsme jejich pestrost. Zahráli jsme si pro baroko tolik charakteristické „divadlo na divadle“ a pokusili se rekonstruovat jakýs „lovecký dýchánek“ v lesním zátiší, nap?íklad ve Sporckovském altán? „Bon repos“ (= „Pta?í h?rka") u Lysé nad Labem, v duchu doby pohodln? za?ízený, um?lý a romantický, vybavený snad i vlastní p?íru?ní knihovnou, blízkou kaplí a poustevnou a dob?e zásobovaný proviantem, hlavn? vínem. Možná trochu stereotypní vypráv?ní „lovc?“ jsme se snažili ješt? zjednotvárnit jistou soum?rností ve sledu písní a také prost?ídáním instrumentální hudbou. Dvanáct písní o „lovu sv?tském“, které jsou kvalitní, by? vlastn? hudbou diletantskou, jsme „prošpikovali“ jedenácti duetty pro dv? horny. Jejich autorem je velehradský cisterciák P. Christian Hirschmentzel (1638 - 1703) a p?vodn? byly ur?eny pro dvojici klarin, vyšších trompet, ale dobová interpreta?ní licence dovoluje i nám sv??it je lesnicím - „p?irozeným roh?m“ a transponovat je do r?zných tónin podle písní. Hybridní forma bicinií v sob? spojuje nutnou znalost profesionální rutiny a diletantského „hra?i?kovství“, které nám umožnilo r?znými zp?soby komentovat r?zné nálady písní. Každá píse? má totiž sv?j vlastní humor, a v každém textu m?žeme rozeznat hned n?kolik rovin sd?lení:
1) popisnou, 2) asocia?ní, 3) alegorickou, 4) morální a 5) um?leckou.
     První spo?ívá v rafinovaném a vtipném popisu p?íb?hu, druhá v jeho r?zném výkladu, nap?íklad v laškovném výb?ru slov a paralele k n?jakému, t?eba milostnému dobrodružství..., t?etí v jeho obecn?jší rovin?, jako je oslava lovu, heroismu lovce, obraz marnosti a pomíjivosti Sv?ta, atd. ?tvrtá rovina vždy p?ináší n?jaké morální ponau?ení (v?tšinou v poslední sloce), které p?íb?h zp?tn? zrelativizuje. Pátá pracuje s hudbou a textem. Další a další sloky podkládá stále stejné, nanejvýš varírované melodii, takže ob? složky b?ží chvíli stejno-, chvíli protism?rným vzájemným pohybem v popisnosti. Specifické klima písní je jiné než u b?žné spole?enské písn? duchovní, nap?íklad v Michnov? Loutn? ?eské, jiné než v písních bakchantských, t?eba masopustních, i když mohly znít vedle sebe. Vyžadují jinou interpretaci, jinou „manýru“ (tedy zvukové „dešifrování“ zápisu), jiný ?as a hlas... Jedno mají však všechny tyto žánry spole?enské písn? spole?né: sm?r pohledu. P?íjemným zp?sobem chystají svého „spot?ebitele“ na Smrt. Proto toto jediné doporu?ení, milý posloucha?i, milý lov?e, prosím, nep?ehlídni: Nebo? jakkoliv na ptáky jsme krátcí, tuto stopu neztra? ze z?etele, abys (t?eba jen se svou vlastní anjelskou) „vyvolenou jágr-partají“ dosp?l až Vzh?ru nad Ptáky!
     Cyklus dvanácti + 1 písní je sestaven jako „poslechová” hudba: akté?i - zp?váci, nap?íklad šlechti?tí diletanti, baví spole?nost hudebními žerty a dva profesionálové (nap?íklad šporkovští Svída a Röhling - nebo Rohlík?) „uklizení za altánem” vsouvají mezi písn? svá interludia. Hodina hudby je zahájena a zakon?ena dv?ma intrádami z okruhu hrab?te Sporcka: první je známá píse? ?ádu svatého Huberta, patrona lovc?, která se vyskytuje v mnoha r?zných variantách, poslední pak je takzvaná „bonreposká píse?". Známé melodii byla podkládána ?ada r?zných text?, jako rozjímavá zastavení u r?zných stav? v „Tanci Smrtí” (1721, báje?n? se dopl?ující s velkolepým stejnojmenným cyklem rytin Michaela Jind?icha Rentze) nebo dokonce „ot?enáš"... Do vypráv?ní nás rychle uvede nehorázný vstup selského synka (Rusticus = sedlák, k?upan), který si p?ichází (asi) rektorovi koleje st?žovat na jarní lovecké ?ád?ní student? asi tak stejn? starých, jako je on sám. Po desateru zastavení o jednotlivých „pádech", tak, jak je popisují jednotlivé písn?, se mu dostane na stejnou melodii a stejná slova pádné odpov?di, inu: „na hrubý pytel hrubá záplata". Píse? s malými obm?nami znívala v klášte?e benediktin? v Kladrubech i u premonstrát? na pražském Strahov?. ?ty?i písn? ranní (?. 4, 6, 8 a 10) pom?rn? d?kladn? popisují techniku lovu a v?tšinou v?tší po?et slok jsme, žel, pro naši nahrávku museli pon?kud redukovat. „Jára-da-cimrmanovský” slogan „Vzh?ru dol?!” citovaný v mnohasmyslné písni O Zají?kovi pot?ší jist? nejednoho znalce, by? jde evidentn? o sm?r kosmopolitní, p?iznáme-li thesi, že zem? je kulatá. Píse? o Ptáku a Kabátu (?. 12) má naopak jen jednu sloku, takže o co vlastn? b?ží dál, si m?že každý básník hbit? doplnit sám. My jsme ji rozvinuli instrumentáln?, beze slov. Známá rozverná píse? o Sojce (?.14) je vytišt?na pod ?íslem 5 v takzvané „kolowratské” sbírce až roku 1825, ale píse? je nesporn? starší a myslím, že vhodn? dopl?uje a rozvíjí píse? p?edcházející a zpest?uje jinak zám?rnou unylost vypráv?ní. Naproti tomu píse? o Sr?átku (v originálu „De Cerva") se zatoulala i do pozdních edicí (1727, 1764) tzv. Steyerova kancionálu jako ná?ek Madony pod K?ížem - „hudba k piet?". Symbolická paralela, ná?ek lan?, srny nad ztrátou koloucha, existuje ve dvou blízkých variantách. Sv??ili jsme je ob? st?ídav? po slokách jen jednomu zp?vákovi, ale zato dv?ma theorbist?m. Smutek se snažíme ješt? prohloubit v písni o Drozdu (18), doprovázené jakýmsi „lamentózním” ostinátním basem a v doh?e, z?ásti improvisovaném ritornellu, jejž jsem si dovolil nazvat „tombeau pour le tourd” (náhrobek pro Drozda). Nap?íklad pod vlivem vína se m?že melancholie „p?evrátit” do bujaré nálady. Sem pat?í i píse? o Blechách - ostatn? je to také lov! Jako dopl?kovou ?etbu v?ele doporu?uji 6.kapitolu t?etí knihy románu „Simplicius Simplicissimus” (H. J. Chr. von Grimmelshausen: „Der abenteuerliche Simlicissimus", 1669), jejímž pendantem m?že být i naše „vojanská” píse? jist? z t?icetileté války. Opilecky ješt? dál pokra?uje píse? o Kozli?kovi (22), jejíž p?íb?h se odehrál i u mých venkovských soused?! Poslední ze „sv?tských písní", „Responsum ad querelam rustici” ("odpov?? k brblání ?upana"), jsem anoncoval u písn? první: na melodii stížnosti, kterou hudebn? p?ednesl selský synek, tém?? právnicky mazan? a d?kladn? zesumírovaná odpov?? hájí drobná pytláctví študent?. Podobné h?íchy ?ešili nad?ízení z?ejm? po?ád, nap?íklad v Jind?ichov? Hradci. Aby z?stal zachován smysl obou písní, rádi jsme ve stížnosti i v replice zachovali p?vodní po?et slok. Jako t?ináctá, ukazující symbolicky do jiného sv?ta, stojí píse? o Jele?ovi; stylov? jsme ji uvedli radostným „bourré” od loutnisty a varhaníka kláštera benediktin? ve Svatém Janu pod Skalou, P. Ivana Jelínka. Torso loutnové suity je možné rekonstruovat r?zn?; tato varianta vzniklá spoluprací zú?astn?ných pán? hudebník?, rozvinula zápis v loutnové tabulatu?e do malého ansámblu sólových houslí, dvou „p?irozených (lesních) roh?", violoncella a loutny. Celé ostatní pestré Jelínkovo dílo ale ješt? ?eká na své znovuvzk?íšení... Za naším „Jelen?m” v poslední písni, inspirované 42. žalmem „Sicut cervus desiderat...” ("Jako ?ve Jelen po tekutých vodách..."), pob?žíme p?es Egypt a Kalvárii až do Nebe. Lovecké motivy v duchovní literatu?e (viz dv? kázání J. Nep. V. Steydla,1723 a J. F. Procházky de Lauro,1724 z kláštera Hájku u Prahy) a v hudb? (A. V. Michna: Mariánská Myslivost, ?eská Mariánská Muzika, 1647) jsou zde ješt? rafinovan?ji rozvinuty: ?eský text na zajímavé veršové schéma ABBACDDC doslova hý?í biblickými i tradovanými symboly zašifrovanými do hutné lovecké „hantýrky". Pestrý francouzský styl pís?ové melodie ost?e kontrastuje s ostatními, „sv?tskými” písn?mi, jako by koloroval rytinu, nebo vypl?oval obrysy dané francouzskou první a poslední instrumentální zn?lkou, intrádou.

Michael Pospíšil

© Studio Svengali, září 2021
coded by rhaken.net