VĂ­tejte na eshopu ARTA Music cz en

VARHANNÍ HUDBA V TÝNSKÉM CHRÁMU, PRAHA 1673
PETER VAN DIJK

  
F10112     [8595017411229]
TT - 58:09     vyšlo 3/2002

    1. Intonatio (varhanní improvizace)   0:52
    2. Georg Muffat (1653 - 1704): Apparatus musico-organisticus, 1690
      Toccata prima   6:24
    3. Franz Xaver Murschhauser (1663 - 1738): Octi-tonium novum organicum, 1696
      Variationes super Cantilenam "Gegrusst seyst du, o Jesulein"   5:56
    4. Johann Kuhnau (1660 - 1722): Neue Clavier-ubung anderer Theil, 1692
      Praeludium (Partie II.)   3:20
    5. Johann Speth (1664 - c. 1720): Ars magna consoni et dissoni, 1693
      Toccata secunda oder Zweytes Musikalisches Blumen-Feld   4:20
    6. Johann Kuhnau (1660 - 1722): Musicalische Vorstellung einiger Biblischer Historie, 1700 - Suonata prima "Der Streit zwischen David und Goliath"
      Das Pochen und Trotzen des Goliaths   2:03
    7. Das Zittern der Israeliten und ihr Gebet zu Gott bey dem Anblicke dieses abscheuligen Feindes   1:28
    8. Die Herzhafftigkeit Davids dessen Begierde dem Riesen den stolzen Muth zu brechten und das kindliche Vertrauen auf Gottes Hulffe   1:13
    9. Die zwischen David und Goliath gewechselte Streit=Worte und den Streit selbsten darbey dem Goliath der Stein in die Stirne geschleudert und er dadurch gefallet und gar getödtet wird   1:40
    10. Die Flucht des Philister ingleichen wie ihnen die Israeliten nachjagen und sie mit dem Schwert erwurgen   1:10
    11. Das Frolocken der Israeliten uber diesem Siege   1:26
    12. Das uber dem Lobe Davids von denen Weibern Chorweise musicirte Concert   1:51
    13. Und endlich die allgemeine in lauter Tanzen und Springen sich ausernde Freude   1:42
    14. Leopold Marian Stecher (c. 1650 - 1691), Staatsbibliothek Berlin Mus. MS 30190c
      Fuga d moll. Andante   3:14
    15. Johann Speth (1664 - c. 1720): Ars magna consoni et dissoni, 1693
      Toccata sexta oder Sechstes Musikalisches Blumen-Feld   4:21
    16. Johann Kuhnau (1660 - 1722): Neue Clavier ubung Andrer Theil, 1692
      Praeludium (Partie VI.)   3:59
    17. Anton Estendorffer (1670 - 1711): Chaccone, Galliarde, Anae ...., 1695
      Gaillarde Natalizantis   5:42
    18. Georg Muffat (1653 - 1704): Apparatus musico-organisticus, 1690
      Toccata duodecima et ultima   8:07

Peter van Dijk - varhany od J. H. Mundta z let 1671-1673 v kostele Panny Marie p?ed Týnem v Praze (zrestaurované v roce 2000 firmou Johannes Klais Orgelbau z Bonnu)

Varhaná? Johann Heinrich Mundt se narodil roku 1632 v Kolín? nad Rýnem a z?ejm? b?hem své tovaryšské vandrovní cest? p?išel do Prahy, kde pracoval nejprve u varhaná?e Hieronyma Artmanna. Zem?el v Praze roku 1690 a byl pochován v k?ížové chodb? dominikánského kláštera u sv. Jiljí. V šedesátých a sedmdesátých letech 17. století pracoval pro augustiniány na Malé Stran? v Praze a pro osecký klášter. Své nejv?tší varhany, z nichž se dochovaly nepatrné zbytky, postavil pro klášter ve Vyšším Brod?. Krom? jeho nejznám?jší práce v týnském kostele se dochovaly varhany ve h?bitovním kostele ve Velvarech, zna?n? p?estav?né a zvukov? zkomolené varhany v Kralovicích u Plzn? (p?vodn? stav?né pro klášter v Plasech) a v dezolátním stavu též varhany ve Štolmí?i (p?vodn? pro sázavský klášter).

Mohutný rozvoj figurální (neboli církevní, vokáln? - instrumentální) hudby v sedmnáctém století s sebou p?inesl podstatn? zvýšený zájem o stavbu varhan. A?koli mnohé instituce, zejména n?které kláštery (resp. ?ády) za?átkem století varhany ješt? odmítaly, na jeho konci byly již všechny d?ležité kostely vybaveny kvalitními nástroji. Tuto dobu tak m?žeme ozna?it za za?átek zlatého v?ku "?eského" varhaná?ství. P?edevším ot?esy t?icetileté války a její d?sledky však zp?sobily, že jen velmi málo nástroj? ze 17. století p?ežilo do naší doby. O to vzácn?jší unikát p?edstavují varhany týnského chrámu v Praze, které se dochovaly v tém?? p?vodním stavu.
     Jejich tv?rce, Johann Henrich Mundt z Kolína nad Rýnem, pat?il (stejn? jako nap?íklad vynikající italský varhaník a skladatel Vincenzo Albrici, nebo vlivný vestfálský varhaná? Petr Dotte) k mnoha cizinc?m, naturalizovaným v Praze. Ti pak spoluvytvá?eli bohatý kulturní život této svérázné ?eské metropole na severu habsburské monarchie.
     Týnský kostel jako jeden z nejd?ležit?jších pražských m?stských kostel?, který byl též ?áste?n? využíván univerzitou, hrál samoz?ejm? prvo?adou roli v hudebním život? m?sta. Také zdejší hudebníci pat?ili k uznávaným kapacitám v rámci ?ech i celého Rakouska. Varhaník a magistr filosofie Tomáš Baltazar Janovka, napsal proslulý hudební slovník Clavis ad thesaurum magnae artis musicae (1701), jedno ze základních teoretických d?l evropského vrcholného baroka. Tento slovník p?edstavuje studnici hodnotných informací o soudobé hudb? a krom? jiného nás informuje o vlivných osobnostech ?eské hudební scény kolem roku 1700. Zdá se, že Janovka byl v kontaktu s mnoha d?ležitými hudebníky st?ední Evropy, z nichž n?kte?í jsou zastoupeni na naší nahrávce.
Nejvýznamn?jším z nich je asi lipský kantor a p?edch?dce Johanna Sebastiana Bacha, Johann Kuhnau (1660 - 1722). Jeho rodina pocházela p?vodem z ?ech, on sám krom? hudby vystudoval také práva a filosofii; p?ed nástupem do funkce v kostele sv. Tomáše se živil jako advokát. Intenzivn? se zabýval i matematikou. N?kdy bývá považován za tv?rce sonáty pro klávesové nástroje a proslul p?edevším sbírkou tzv. biblických sonát (Musikalische vorstellung Einiger Biblischer Historien) , ur?enou alternativn? pro varhany nebo cembalo. První z t?chto, ve své dob? neobvyklých "programních" sonát p?edstavuje boj Davida s Goliášem. Všechny skladby jsou vybaveny obšírným úvodem a p?esnými popisy ilustrovaných d?j?. Díky nim m?žeme srovnáním s afektovou teorií (tedy barokní teorií hudebního výrazu) snadno najít odpovídající zp?sob interpretace. Dodejme, že ?ást Báze? Israelit? (p?esn?ji T?es Israelit?) je zpracováním známého protestantského chorálu Aus tiefer Not (Z hlubokosti volám, Pane).
     Dv? preludia a fugy, které jsou sou?ástí druhého dílu autorových suit pro cembalo byly pravd?podobn? na základ? chybné autorizace ve sbírce Museum für Orgelspieler z r. 1832 dlouho myln? považovány za díla Bohuslava ?ernohorského a Josefa Segera. Je možné, že tito varhaníci si je opsali jako studijní materiál a odtud byly v 19. století p?ejaty do zmín?né sbírky. Tato skute?nost sv?d?í o z?ejmém Kuhnauov? vlivu na ?eskou varhanní školu. Není bez zajímavosti, že sbírku sedmi klávesových sonát (Frische Clavier Früchte , Lipsko 1696) v?noval autor do Prahy známému hudebnímu mecenáši, hrab?ti Lossymu.
     Proslulým skladatelem varhanních toccat byl podle Janovkova sv?dectví Johann Speth (1664 - 1720 ?). Narodil se v Horní Falci a od roku 1692 do smrti p?sobil jako varhaník augsburského dómu. Byl pravd?podobn? ve styku s ?eským prost?edím, nebo? intenzivn? propagoval dílo Johanna Caspara Ferdinanda Fischera. Jeho sbírku Ars Magna consoni et dissoni (Augsburg, 1693) považuje týnský varhaník za to nejlepší, co bylo v tomto oboru vytvo?eno a m?žeme se tedy právem domnívat, že Spethova hudba zn?la ?asto práv? na Mundtových varhanách v Týnském kostele.
Johann Speth vytvo?il své toccaty ?áste?n? ovlivn?n podobnými, ale rozm?rn?jšími skladbami Georga Muffata (1653 - 1704), které tvo?í úvod a záv?r nahrávky. O Muffatovi se sice Janovka nezmi?uje, ale jeho slavnou sbírku Apparatus Musico-organisticus m?žeme najít ve sbírkách hudebního odd?lení Národního muzea v Praze. Autor byl prestižním hudebníkem sv?tového formátu. Pocházel ze Savojska a v mládí poznal Lullyho a hudbu na francouzském dvo?e, stejn? jako pozd?ji ?ím a Corelliho. Studoval u jesuit? v Molsheimu a své nejv?tší hudební aktivity rozvinul v Salzburgu a Pasov?. Roku 1677, tedy krátce po dokon?ení týnských varhan, se zdržoval také v Praze a vytvo?il zde slavnou houslovou sonátu D dur, jejíž autograf uchovává arcibiskupská hudební sbírka v Krom??íži. Komponoval instrumentální hudbu v r?zných národních stylech - francouzské suity a italská concerta grossa, jeho duchovní hudba p?ipomíná Bibera a Vejvanovského. Ve sbírce toccat slou?il podle vlastních slov n?mecký, francouzský a italský styl. Tento tzv. smíšený styl se v následujícím století stal východiskem galantního slohu a pozd?ji hudebního klasicismu.
     Výb?r skladeb je dopln?n fugou d moll, která bývá považována za dílo týnského varhaníka Leopolda Stechera (1650 ? - 1691) a dv?ma varia?ními skladbami, které dokumentují nep?eberné bohatství barev týnských varhan. První z nich je dílem mnichovského varhaníka Franze Xavera (Antona) Murschhausera (1663 - 1738), Kerllova žáka, který celý život p?sobil ve farním kostele Panny Marie. Jeho dv? velmi známé sbírky varhanní hudby Octi-tonium novum organicum a Prototypon longo-breve organicum jsou jedním z nejtypi?t?jších p?íklad? jihon?mecké hudby za?átku 18. století. Murschauser publikoval též teoretickou práci velmi tradi?ního typu, kterou proslavila zdrcující kritika známého hudebního teoretika, skladatele a p?ítele G. F. Händela - Johanna Matthesona. Z jeho vokáln? instrumentální tvorby se zachovala sbírka nešporních žalm?.
Tém?? neznámý skladatel Anton Estendorffer (1670 - 1711) byl mnichem v benediktinském klášte?e Ottobeuren. V tamním archivu se zachovalo 21 jeho skladeb a je možné, že p?edstavují kompletní skladatelovo dílo. Jsou psány pro klávesové nástroje a prokazují tehdy módní francouzský vliv. ?asto užívají varia?ních a cyklických forem (árie s variacemi, ciaccony, atp.) O Estendorferovi se sice nezmi?ují ani nejpodrobn?jší hudební slovníky, ale p?esto by byla velká škoda, kdyby jeho drobné, ale p?íjemné a milé dílo upadlo v zapomn?ní.
     Když Johann Heinrich Mundt uzavíral smlouvu na stavbu týnských varhan tvrdil, že jim v království nebude rovno. Tato nahrávka nás p?esv?d?í, že se nemýlil.

Robert Hugo

© Studio Svengali, září 2021
coded by rhaken.net