VĂ­tejte na eshopu ARTA Music cz en

Felix Kadlinský: Zdoroslaví?ek 
Ritornello Fraucimor, Michael Pospíšil

 
F1 0140    [8595017414022]
TT- 66:10,   vyšlo 5/2005

Slavná sbírka písní TRUTZ-NACHTIGAL jesuity Fridricha Spee von Langenfeld, dokon?ená 1634, se v n?m?in? do?kala mnoha reedic. Do ?eštiny ji krásn? p?eložil ?eský jesuita FELIX KADLINSKÝ (1613 – 1675) a vyšla pod jménem ZDORO-SLAVÍ?EK poprvé r. 1665. Obsahuje 52 text? písní na 25 melodií. N?které melodie i texty je možné vzájemn? vym??ovat, jak to ostatn? ?iníme i my. Jednotlivé písn? se hned rozší?ily i do „normálních“ kancionál?, v?rn? p?evzaté anebo upravené, v nich pak p?ežily nejmén? do 19. století. Paradoxn? - hudba typicky komorní, delikátní, ur?ená privátní modlitb?, kontemplaci, se díky své oblíbenosti ocitla mezi chorály pro dav…

    1. Když se Den zrána krásný   4:27 Real Audio
    2. Hned jak se Den   6:12 Real Audio
    3. Sed?la jsem (a nedávno)   7:26 Real Audio
    4. Kdo jen Dílo mistrný   5:31 Real Audio
    5. Již se Nebe otvírá zas   4:39
    6. Když jsem nedávno zrána   4:52
    7. O srde?ná Tesknosti   5:31
    8. Ó jak zjevné Pot?šení   3:19
    9. Otev?í ó v?rná Duše   5:15
    10. Byl práv? M?síc napln?   5:07
    11. Nedávno své pasl Ovce   5:08
    12. Po Dnech Velkono?ních krásných   4:22
    13. Probu? se Ptactvo p?emilé & Píse? vzáctnou a líbeznou   4:57

RITORNELLO FRAUCIMOR, um?lecký vedoucí Michael Pospíšil
Hana Blažíková – zp?v, harfi?ka, buben
Kate?ina Doležalová – zp?v, harfa
Hana Fleková – viola di gamba
Simona Holubcová – theorba
Jana Lewitová – zp?v, harfi?ka, viola
Lenka Mitášová – loutny, harfa
Tereza Pavelková – flétna, varhánky, zp?v
Blažena Pechá?ková – zp?v, housle, pošetky, harfa
Michael Pospíšil, Pantáta kapely - zp?v, píš?alka, ci?k, šalimó, varhánky


DOBA GUMOVÁ? MIKROTENOVÁ?
Vid?la-li každá doba Sv?t prizmatem – perspektivou „svých“ vynález? a my se ji podle toho dnes snažíme nazvat „Doba Kamenná“, „Doba Bronzová“, „Doba Železná“, ... jakpak asi naši vnuci (budou-li jací?) nazvou nás? „Doba Gumová“? Anebo snad „Doba Mikroténová“? Ruku na Srdce: naše civilisace se vyzna?uje snahou o isolaci, tedy štítivostí. A špína se pak jen odd?luje od špíny. Ne, že by to byl vynález nový, ale obchodní reklamy nás ze všech stran stále p?esv?d?ují, že- a jak je pot?eba se „chránit“. A tak atak r?zných „Fólií“ (jakoby ze špa?helského „Follia“= bláznivá?) vkládaných mezi lidi nejen v podob? preservativ?, ale i všech dalších „prost?edk? komunikace“, jako jsou telefony, po?íta?e, média nás rozd?luje, oddaluje, to vše pod rouškou laskavého prost?ednictví... Je to paradoxní, ale také jednoduché. V anti-virech (po?íta?ových, t?lesných i morálních) kupujeme „p?ibaleny“ i své viry... To je Sv?t, ze kterého se ?lov?ku chce utéci. To se nasm?jeme, až za n?jakých 300 let budoucí archeologové budou bádat nad gumovými plochami z vyplivaných žvýka?ek na autobusových zastávkách a p?isoudí jim (a právem!) kultovní poslání!

BUKOLIKA ANEB BAROK BEZ PARUK
?lov?k Barokní, se svou t?lesností, m?l skv?lý smysl pro iluzi. Fikce je vyjád?ena nap?íklad fládrem, tedy d?evem p?emalovaným na kámen a naopak kamenem na d?evo. Anebo parukou s loknami. Ufun?nost, upocenost, nepohodlí, balast. Také to je Baroko. A jeho „Pojistným Ventilem“ byla Bukolika, tedy p?írodní a pastý?ské motivy v um?ní, jakýsi prot?jšek naší ekologie. Asi každý z nás v sob? našt?stí nese chu? obout se v jiné T?lo a - pou?en svými nezdary, prohrami, selháními, hloupostí – touhu žít ?istý, dobrý život. Oblékání se v jiného ?lov?ka, tedy „?áste?né p?evt?lování“ p?ežívá zatím alespo? v milování... A pou?ky potomk?m? V?tšinou se jeví jako neplodné a vlastn? nep?enosné. Barokní Bukolika by si zasloužila více místa a pozornosti než na stránkách „bookletu“, protože práv? ona byla dlouho onou: „Medicinou Vitae“. Nuže, barokní Upacht?nec odložil Paruku, oblékl se do leh?ích, stylizovaných a op?t opentlených „pastý?ských“ šat? a vyrazil do P?írody, do Hájku, pod Skálu nebo do Zahrady. Hudební nástroj, demižon dobrého vína a n?jaká ta kýta ovšem nemohly chyb?t... Mimochodem, málokdo už ví, co práv? pentle symbolisovaly: fábory (od favore = milost – šlo o „milostné trofeje“, útržky ze spodni?ek dam) op?t provázely a p?ipomínaly „galanterie“, „freje“, tedy milostná dobrodružství!

BÁSNÍCI-HRDINOVÉ FRIDRICH SPEE & FELIX KADLINSKÝ
Jací to byli lidé? Posu?te sami: Fridrich Spee (1591 – 1635 Trier), jesuita, kn?z, básník a misioná? se nebál a v dob? krutých a nesmyslných takzvaných „?arod?jnických proces?“ „popadl“ sto na??ených žen, utekl s nimi do kostela a nevpustil k nim inkvizici. Zachránil je tak p?ed upálením... A Felix Kadlinský (*18. X. 1613 Týn nad Vltavou – + 15. XI. 1675 Uherské Hradišt?), jesuita, kn?z, básník, p?ekladatel z r?zných jazyk?, ekonom a misioná? v roce 1643 za vpádu švédských vojsk do Ji?ína se tak trochu „popral“ s žoldáky a zachránil tím svého spolubratra, „patera rejenta“ p?ed zast?elením. Za to jej jiný voják rozezlen? sekl me?em do hlavy a zanechal v tratolišti krve. Kadlinský p?ežil, uzdravil se, ale zran?ním trp?l už celý zbytek života. Když pak loupežní Švédové p?ed Vánocemi požadovali výpalné (tedy úplatek za to, že ji?ínskou kolej – patrn? s celým m?stem – nevypálí), Kadlinský jejich d?stojníkovi Ballimu napsal dopis, ve kterém mu vysv?tloval, pro? je dobré slavit tyto svátky, poprosil o prominutí veliké sumy, kterou nem?l a k dopisu p?idal svatý obrázek... Hurónský chechot otrlého vále?níka zvážn?l, Balli poplatky koleji nejen prominul, ale vrátil jí ješt? 16 ukradených koní...

ZDORO-SLAVÍ?EK
Komenský ve svém ORBIS SENSUALIUM PICTUS (No XX.) píše: „Luscinia (philoméla) cantat suavissime omnium“ – „Slavík spívá nadevšecky nejlíbezn?ji“. Ptá?ek „Slavík“ má v r?zných jazycích r?zná jména r?zných význam?: Luscinia, Philomela, Nachtigall, Rosignol, Usignuol... ?eština p?íbuznosti a zvuku slov „slavit“, „slovo“, „sláva“ hojn? využila a rozvinula pestrou „slavi??í metaforiku“... Slaví?ky se to v naší poezii jenjen hemží, a to i v titulech knih. Pro? je asi práv? zp?v slavíka pokládán lidmi za nejkrásn?jší? Snad i proto, že je - relativn? pomalejší a hlubší než zp?v jiných pták? - lidmi i celkem dob?e zachytitelný, reprodukovatelný, pom?rn? „tonální“, „srozumitelný“. Slavná sbírka písní TRUTZ-NACHTIGAL jesuity Fridricha Spee von Langenfeld (+1637), dokon?ená 1634, ale až posmrtn? vydaná poprvé 1649, se v n?m?in? do?kala mnoha reedic. Do ?eštiny ji krásn? p?eložil ?eský jesuita Felix Kadlinský a vyšla pod jménem ZDORO-SLAVÍ?EK poprvé r. 1665, po druhé (v?novaná ji?ínským literát?m) r. 1726. Obsahuje 52 text? písní na 25 melodií s generálbasovým doprovodem p?evzatým z n?mecké p?edlohy. N?které melodie i texty je možné vzájemn? vym??ovat, jak to ostatn? ?iníme i my. Jednotlivé písn? se hned rozší?ily i do „normálních“ kancionál?, v?rn? p?evzaté anebo upravené, v nich pak p?ežily nejmén? do 19. století. Paradoxn? - hudba typicky komorní, delikátní, ur?ená privátní modlitb?, kontemplaci, se díky své oblíbenosti ocitla mezi chorály pro dav. „Osvícenské“ devatenácté století si už nev?d?lo rady s básnickými obrazy a proti (snad „tmá?skému“?) jménu Ježíše rázn? zakro?ilo: nahradil jej jakýs „Meliš“... A jak Ho zveme my? Kdo je to onen Zdoro-Slavi?ek? Bylo by na míst? odpov?d?t otázkou, jako ve všech „Božských p?ípadech“. - Snad jako prodloužený p?íkaz ne-zobrazení a ne-uhn?tení si boha, tedy ne-zhotovení „rytiny“ (sochy, obrazu), které by oslabilo, rozm?lnilo víru ?lov?ka, zakrylo D?vod všeho. Které by nedalo možnost „zneužívání“ a „manipulace“ Bohem pravým. Proto nap?íklad Bridel ve svém „Rozjímání o Nebi“ (viz naše CD „MISSA SUPER...“) ukazuje, že naše viditelné „nebe“ (= Obloha) vlastn? jen zakrývá Nebe skute?né (jako Stav a Místo). Zakrývá, ale i nazna?uje, nazna?uje, ale i zakrývá. Proto si p?es val 350ti let dovolím jen a jen „napov?d?t“ Kdo to tedy JE Zdoro-Slavi?ek: JE (nejspíš) Kristus, jenž sedí na Strom? Života (= na K?íži) a navzdory všem jiným Slaví?k?m zpívá nejen své Slávy Otci, ale i nám, Lidem. A Slaví?ci? Jako v zrcadle, máme to být my všichni!

ZHUDEBN?NÁ BÁSE?
V našem podání slova v hudbu obutá, krá?í v?tšinou dvakrát pomaleji než táž slova ?tená. Zpomalený tok textu, avšak v rytmu, tedy v pevném ?ádu, nikoliv bezb?ehý, m?že být lépe vnímán, hloub?ji (ne hloup?ji). Jde tu o porozum?ní vlastnímu T?lu p?es Zp?v. A Duši p?es T?lo. To platí nap?íklad i o rytmu v Rozjímáních svatého Ignáce z Loyoly. V naší dob? však ?asto slýcháme názor jazykozpytc?, že „Zdoro-Slavi?ek“ býval asi spíše ?ten a že noty jsou jen „p?idány“ (asi pro parádu???). Od jesuit? Fridricha Spee a Felixe Kadlinského by to byl dost nepraktický a drahý žert! Bohu žel i tento pohled sv?d?í jen o úpadku všeobecné hudebnosti, která z?ejm? naše moderní „?tená?e“ – i ty pom?rn? vzd?lané - p?es hu(d)bu nepustí k porozum?ní textu... Bolavé a krátkozraké ?ešení, totiž bádání „specialist?“ na slova a na tóny (v?tšinou nevratn?) odd?lí dv? složky jedné písn?. Poukazuje na to, že v naší dob? patrn? zvuk-hluk tolik „zam?stnávává“ Uši, že se k Duši nedostane pravý smysl básn?? Práv? tolik „barokní“ princip „litanií“, založený na prostém, „mechanickém“ opakování n?jaké (hudební) formule, ostinata, „smy?ky“, sloky – a tudy práv? na hlubším ponoru ne do slov, ale do jejich významu, smyslu a sm?ru, p?ichází zkrátka... Lidé d?íve mnohem více sami zpívali, protože jim nikdo na každém kroku nevnucoval „dokonalou“ re-reprodukci z n?jakého média. Kdekdo znal hlavn? svou vlastní písni?ku, rychleji se ji u?il, trvanliv?ji ukládal, rád si zazpíval t?eba i padesát slok. Vždy? zpíval proto, aby zpíval, nikoliv aby hned zase p?estal! Ach ach!

(NAŠE) P?ÍB?HY PÍSNÍ ZDORO-SLAVI?KA
1. „Aperitiv“ Básníka Knihy a naše chabá hra na nápodobu „Matky P?írody“
2. Ars Amandi K?es?anské - Milování hned od Svítání je nejjist?jší... m?ní Sen v Den
3. „Muteta Echologická“=Moteto ozv?n vzdech? - Ech „ach!“ - mí?í až do V??nosti...
4. Passacaglia Zvon? a Zvonk? zve zvenku zvuk? k údivu: „Ó ?lov??e to rozjímej...“
5. „Hec“: Uprost?ed vší Sv?ta Líbeznosti se Slaví?ek ochotn? uzpívá t?eba až k smrti...
6. Vanitas – Vadnutí v Vanutí ?asu je geniální a snad až „bláznivý“ Boží Nápad...
7. Duetto Vzdech? s Ma?í Majdalenou – (L)Kající Hrdli?kou: Hassler->Spee->Bach->?
8. Paradisus-Ráj, Nektar a Med V?eli?ek v Ježíšových Vlasech (též vousy Rumcajse)
9. Memento Archanjela Míchaela s Plamenným Me?em (1-3.sl.) v Duši ?lov?ka (4-6.sl.)
10. Luna co Pastý?, Hv?zdy co Stádo - i Tma je jen ?ástí Sv?tla Sv?ta, Dobro je nejv?tší
11. „Via Crucis“ = K?ížová Cesta Bukolická – jen jiná „Pastý?ská“ a „Ov?í“ metaforika...
12. „Pastorella“, aneb „Kovbojské juchání“ Veliko-No?ní „...Naše Hovádka pitomá...“
13. „Epilogus“ Básník?v, uslzený, užaslý, námi sestavený ze dvou text? a dvou melodií

FRAUCIMOR & MUZIKA
V dob?, kdy sedávali Pánové a Dámy v kostele odd?len?, sv?j se svými, bylo obecn? známo, co také komu sluší. Pak-li dáma nosila kalhoty a muž sukni, m?li k tomu pádný d?vod... FRAUCIMOR znamená ženské pokolení v?bec. Z n?meckého „Frauen-Zimmer“, tedy „Dámská komnata“ znamenalo dve?e, za které muži nechodí... Nešlo jen o klevety, vyšívání a vázání koberc?, ale také o specifické klima, které dnes - Bohu žel - mizí. Dnes víme, že i Michnova LOUTNA ?ESKÁ i její n?mecká p?edloha jesuity Johanna Khuena je takovou typickou „Lady Music“ - ?e?eno dnes alamódov?... Ženy jsou nádherné. A nejkrásn?jší práv? takové, jaké „byly uplácány“ (ne uplakány :(. Reklamový syndrom se nás ale snaží p?esv?d?it o opaku, a ony pak vrství r?zné „isolace“ mezi Sv?t, kam pat?í jako dokonalé, a mezi svou Duši. „Doba gumová“ se presentuje i tak, že se sladké, syté Ženství schová za žvýka?ku a masku make-up-u. No, nekup to! Tahle reklamn? pojatá blamáž vede snadno k jisté módní aroganci, ?emusi odpudivému nen?žnému a … neženskému. Škoda. Snad je to v?c nás, muž?, rozpoznat, pochválit, pobídnout, dovolit ženám (též nám) vykro?it z Bludného Kruhu „klientství“ a k?ivé sebepé?e a nechat se pochválit takové, jakými jsme vskutku u?in?ni...

Dámská sekce souboru :II:RITORNELLO:II:, totiž ((:FRAUCIMOR:)) vznikla evolu?n? jako reakce na ?ist? (a autenticky) pánské ansámbly.
Vivat Fraucimor!

 M.P.

© Studio Svengali, září 2021
coded by rhaken.net