VĂ­tejte na eshopu ARTA Music cz en

Josef Kli?ka
Legendy

 


F10151      [8595017415128]
TT- 68:54     vyšlo 6/2007

1 Legenda op. 49 (D dur)   10:11
2 Legenda op. 54 (d moll)   7:54
3 Legenda op. 98 (h moll)   12:12
  
   Sonáta fis moll
4 Maestoso con moto   10:37
5 Andante con moto   8:34
6 Toccata   6:33
7 [Maestoso, Passacaglia]   12:18

Petr Rajnoha - varhany firmy Tu?ek-Voit, 1912 (Smetanova sí? Obecního domu v Praze)

Smetanova sí? Obecního domu v PrazeJosef Kli?ka (1855-1937) byl jednou z nejvýznamn?jších osobností ?eské varhanní tvorby z období romantismu. B?hem svého života vytvo?il velké množství skladeb pro varhany, sbor, komorní ansámbly i sólové nástroje s pr?vodem klavíru. Josef Kli?ka dokázal jako první skladatel u nás p?enést své orchestrální cít?ní do varhanních skladeb. Již v mládí se zabýval dirigentskou ?inností a zvuk orchestru velmi miloval. V jeho skladbách se tak uplat?ovalo pozdn? romantické hudební myšlení odrážející nejen Smetanovu, ale i Listovu a Wagnerovu tvorbu. Na varhanické škole, kam byl Kli?ka p?ijat v roce 1885, vyu?oval krom? hry na varhany rovn?ž i orchestrální instrumentaci a hru partitur. Praktické zkušenosti p?edtím nabíral p?i dirigování Kramuelovy a Švandovy divadelní spole?nosti a jako druhý dirigent orchestru Prozatímního divadla. Pro Kli?k?v um?lecký vývoj i jeho orchestrální zam??ení m?lo zásadní význam postavení varhan v Rudolfinu. Na t?chto varhanách za?al záhy koncertovat i komponovat. Kli?ka se tak stal naším prvním varhanním skladatelem – virtuózem, který se um?lecky uplat?oval v prost?edí koncertního sálu. Jako první u nás provád?l virtuózní skladby své, Lisztovy, Rheinbergerovy, Bossiho, Widorovy, Guilmantovy, Saint-Saënse aj. Orchestrální styl jeho varhanních kompozic se projevuje nap?íklad snahou po sytém a silném zvuku, emotivními vzruchy, porušením dlouhodob? zažité hierarchie t?žkých a lehkých dob, výskytem dlouhých grada?ních ploch i p?evedením pozornosti na zdvihy (p?edtaktí).
     Legendy D dur a d moll vznikly bezprost?edn? poté, co Kli?ka provedl Saint-Saënsovy T?i breta?ské rapsodie v Rudolfinu. Je možné se domnívat, že Legendy byly inspirovány t?mito skladbami, nebo? mají spole?né n?které prvky. Legenda D dur se rozezní hned v úvodu plnými akordy s hlavní melodií, posléze dynamika ve skladb? slábne. Celkov? tak p?evažují jemné a barevné hlasy. Legenda d moll vyr?stá ze stejného klidu, ve kterém Legenda D dur kon?í, je však záhy p?evedena do mohutného Tutti, které vytvá?í archaický dojem. Skladba je postavena na náp?vu lidové písn? „Ej lásko, lásko“. St?ední ?ást této skladby se odvíjí v 5/4 taktu a má rovn?ž p?íjemný charakter lidové písn?. Podobn? jako v p?edchozí Legend? D dur však skladba kon?í do ztracena a její uzav?ení tak nemusí p?sobit na poslucha?e uspokojiv?. Z tohoto pohledu je možné vyvodit záv?r, že podle vzoru Saint-Saënsových T?í breta?ských rapsodií m?l Kli?ka v úmyslu vytvo?it T?i legendy. T?etí legendou v tomto smyslu se stává o šest let pozd?ji napsaná Fantasie na chorál „Svatý Václave“. 
     K p?íležitosti konání koncertu Župy sokolské ve Vídni, kam byl Josef Kli?ka pozván k ú?inkování, vznikla v roce 1908 Legenda h moll. Nemá tedy p?ímou spojitost s p?edchozími Legendami D dur a d moll, ale je skladbou samostatnou. Zajímavé je, že ji Kli?ka p?ed koncertem nestihl dokon?it, takže ji nakonec na koncert? nehrál. Poprvé ji hrál v Obecním dom? až tém?? ?ty?i roky po dokon?ení. Legenda h moll má výrazné téma zn?jící hned v úvodu trompetovým rejst?íkem. Její výstavbu korunují dv? mohutné gradace, mezi nimiž jsou barevn? odlišné lyrické plochy, z nichž druhá je výjime?ná harfovou stylizací.
     Nejv?tší Kli?kovou skladbou a zárove? v?bec nejv?tší varhanní skladbou u nás je Sonáta fis moll. Je sestavená ze ?ty? v?t, které jsou ve vzájemném kontrastu. Skladba vznikla v roce 1917 a krátce po jejím vzniku ji na varhanách ve Smetanov? síni Obecního domu premiéroval Kli?k?v nejlepší žák Bed?ich Antonín Wiedermann. První v?ta Sonáty je vystav?na v sonátové form? reflektující Kli?kovy d?ív?jší Koncertní fantasie. Druhá v?ta je lyrická a jistou spojitost bychom nalezli v druhé v?t? Kli?kova Koncertu d moll pro varhany a orchestr z roku 1909. Technicky velmi náro?ná je t?etí v?ta – Toccata. V ní Kli?ka za?íná m?nit sv?j zažitý kompozi?ní styl a v?tu staví na polyfonickém vedení hlas?. Romantická rozbujelost p?esto dvakrát p?evládne v dramatických vrcholech. Záv?re?ná v?ta je uvedena mohutnou introdukcí, na kterou navazuje Passacaglia. I zde se Kli?k?v styl posouvá k bachovsko-regerovské polyfonii. Nový rozm?r racionálního hudebního vyjad?ování tak prohloubí Kli?kovu kompozici natolik, že ani po tak?ka ?ty?iceti minutách neztrácí skladba na hudební sdílnosti.

Petr Rajnoha

Dispozice varhan "Tu?ek-Voit" z roku 1912 varhany Tu?ek-Voit, 1912
v Obecním dom? v Praze

I. man.

Principál 16´
Bourdon 16´
Fagot 16´
Principál 8´
Tibia 8´
Gamba 8´
Kryt hrubý 8´
Roh kamzi?í 8´
Flétna koncertní 8´
Dolce 8´
Trompeta 8´
Nasat 5 1/3´
Oktáva 4´
Fugara 4´
Flétna trubicová 4´
Kvinta šustivá 22/3´
Superoktáva 2´
Kornet 8´
Mixtura 2´
Akuta 1´
II. man.

Kryt líbezný 16´
Viola 16´
Principál 8´
Fugara 8´
Kryt 8´
Flétna víde?ská 8´
Salicionál 8´
Unda maris 8´
Flétna jemná 8´
Trompeta harmonica 8´
Hoboy 8´
Oktáva 4´
Flétna p?í?ná 4´
Roh kamzi?í 4´
Kvinta 22/3´
Flétna lesní 2´
Kornet 4´
Progressio harmonico 22/3´
III. man.

Kvintadena 16´
Principál houslový 8´
Flûte octaviante 8´
Kryt tichý 8´
Violino 8´
Roh no?ní 8´
Harfa Aeolova 8´
Voix céleste 8´
Klarinet 8´
Vox humana 8´
Tremolo pro Vox humana
Oktáva 4´
Flétna sla?ounká 4´
Viola d´amour 4´
Flétna kvintová 22/3´
Flautino 2´
Harmonia Aetherea 22/3´
Pedál

Podstav 32´
Grand Bombard 32´
Principálový bas 16´
Violonbas 16´
Subbas 16´
Gamba 16´
Harmonika 16´
Pozoun 16´
Bas kvintový 102/3´
Bas oktávový 8´
Violoncello 8´
Bas flétnový 8´
Bourdon 8´
Trompeta 8´
Clarino 8´
Superoktáva 2´
Spojky
II/I, III/I, III/II, I/I 4´,
III/I 16´, III/I 4´, I/P, II/P, III/P

další nahrávka varhanního díla Josefa Kli?ky v podání Petra Rajnohy:

© Studio Svengali, září 2021
coded by rhaken.net