VĂ­tejte na eshopu ARTA Music cz en

Ji?í Antonín Benda 
Koncerty pro cembalo

 

F10153   [8595017415326]   vyšlo 10/2007   mediální spolupráce

J.A.Benda:Koncerty pro cembalo - Edita Keglerová 60:33
1.
Koncert G dur - Allegro 4:52
2.
Koncert G dur - Largo 4:10
3.
Koncert G dur - Allegro 4:50
4.
Koncert D dur - Allegro 6:19
5.
Koncert D dur - Andante 5:15
6.
Koncert D dur - Allegro 4:11
7.
Koncert F dur - Allegretto 6:40
8.
Koncert F dur - Andante 5:43
9.
Koncert F dur - Allegro 4:06
10.
Koncert C dur - Mezzo Allegro 5:07
11.
Koncert C dur - Andante Moderato 5:10
12.
Koncert C dur - Allegro 4:03

Edita Keglerová - cembalo

Hipocondria Ensemble
Jan Hádek - housle
Jana Chytilová - housle
Michal Dušek - viola
Ond?ej Michal - violoncello
Michal Novák - kontrabas





Osmnácté století bylo obdobím velkých zm?n ve spole?enském život?, estetice a v um?ní. Ve v?decké literatu?e vznikaly nejr?zn?jší encyklopedie. Psala se díla estetická, vznikaly teoretické traktáty, sloužící k pedagogickým ú?el?m. Zakládaly se koncertní ?ady pro ve?ejnost, které vycházely ze soukromých hudebních produkcí amatér? a amatérských spolk?. Osvícenství, které kladlo d?raz na lidský rozum a jeho všestranné využití pro poznání ?lov?ka, proniklo do všech sfér a forem života jedince i spole?nosti. 
     V této událostmi nabité dob? žil a komponoval Ji?í Antonín Benda (1722 –1795). Narodil se ve Starých Benátkách v rodin? náruživého lidového hudebníka. Své vzd?lání získal v piaristickém gymnáziu v Kosmonosích a jezuitské koleji v Ji?ín?. Roku 1742 emigroval s rodi?i do Berlína, kde byl p?ijat jako druhý houslista Královské pruské dvorní kapely. Zde se seznámil s Carlem Philippem Emanuelem Bachem (1714 – 1788), který v té dob? zastával v kapele post prvního cembalisty. Spole?né p?sobení Bacha a Bendy v jednom orchestru postupem ?asu vyústilo v p?átelství, které m?lo pro Ji?ího Antonína obohacující význam v oblasti um?leckého rozvoje a formování hudebních názor?.
     Vedle hry na housle byl Benda také zdatným hobojistou a cembalistou. V kompozici byl žákem Johanna Joachima Quantze (1697 – 1773) a Carla Heinricha Grauna (1704 – 1759). V roce 1750 byl Benda p?ijat do služeb durynského vévody Friedricha III. ze Saska, Gothy, Altenburgu a jeho choti Luisy Dorothey na místo dvorního kapelníka v Got?, kde setrval 28 let.
     Tvorba Ji?ího Antonína Bendy zahrnuje nejen drobné komorní skladby (sólové a triové sonáty), ale i orchestrální (sinfonie, koncerty), jevištní (opery, singspiely, intermezza) a vokáln?-instrumentální díla, sv?tská i duchovní, (kantáty, oratoria, mše). Nejvíce se Benda proslavil svými melodramy (Ariadna na Naxu a Medea).
     Bendovy skladby odpovídají kompozi?nímu stylu 18. století, který je charakteristický pro p?echod od baroka ke klasicismu. Ve Francii bývá nazýván rokokem, v N?mecku dobou citovosti (Empfindsamkeit) ?i bou?liváctví Sturm und Drang. Pojem Empfindsamkeit, se obvykle p?ekládá jako citlivost, vnímavost nebo citovost. Cílem hudební estetiky, napojené v polovin? 18. století na oblast severního N?mecka, bylo dosáhnout intimního, citlivého a subjektivního výrazu. Posedlost detailem byla klí?ovým znakem d?l typu Empfindsamkeit. Detail byl nicmén? zamýšlen k vyjád?ení pocitu a nikoliv jako pouhý zábavný efekt. Zdobnost byla ?asto výsledkem silného intelektuálního podtextu. Termín Sturm und Drang ozna?uje velmi emotivní a krátce trvající hnutí v n?mecké literatu?e. Je možné ho definovat jeho vlastními um?leckými cíly: vystrašit, omrá?it, p?ekonat emocemi. Vedoucí postavou tohoto hnutí byl mladý Johann Wolfgang Goethe (1749 – 1832), manifestem skupiny literát? tohoto hnutí byl román Utrpení mladého Werthera z roku 1774.
     Velmi oblíbeným a po celé Evrop? kultivovaným typem skladby byl v 18. století sólový instrumentální koncert. V souladu s dobou vystupuje v koncertu do pop?edí jedinec, který vyjad?uje své city, vzbuzuje ú?ast a svým nadáním, um?ním a virtuozitou vyvolává v publiku nadšení. V letech 1760 – 1770 byly nejpopulárn?jšími nástroji housle a flétna. V letech 1770 – 1780 se stal velmi oblíbeným nástrojem klavír. Koncerty pro klávesové nástroje jsou ?asto spojovány s Christophem Nichelmannem (1717 – 1761/2), Ji?ím Antonínem Bendou a hlavn? s Carlem Philippem Emanuelem Bachem, který zkomponoval více než padesát cembalových koncert? a stal se tak nejd?ležit?jším autorem v této oblasti až do doby Wolfganga Amadea Mozarta. Bach p?etvo?il cembalový koncert staršího typu a ovlivnil na dlouhá desetiletí vývoj tohoto kompozi?ního druhu. Instrumentální koncerty bylo možné slyšet p?i ve?ejných koncertních ?adách, p?i dvorských slavnostech nebo soukromých hudebních produkcích. N?kdy se hrály také mezi jednotlivými akty oratorií, oper ?i jiných divadelních vystoupení.
     Bendovy cembalové koncerty vznikaly v rozmezí asi t?iceti let (1748 – 1778). V té dob? Benda p?sobil v Královské pruské dvorní kapele jako druhý houslista a poté zastával post dvorního kapelníka v Got?.
     Ji?í Antonín Benda zkomponoval nejmén? 11 cembalových koncert?. K deseti z nich se nám dochovaly notové materiály, koncert d moll z r. 1771, který je uveden v katalogu nakladatelství Breitkopf, je pravd?podobn? ztracený.
     Tóniny Bendových koncert? nep?esahují svým p?edznamenáním více než dva k?ížky ?i dv? b, a to jak v dur, tak v moll, s výjimkou koncertu f moll. Skladatel se ovšem nebál n?které tóniny použít opakovan?. P?i poslechu si m?žeme povšimnout, jak nápadn? se durové koncerty odlišují svým charakterem od koncert? mollových. Durové koncerty napl?ují nálady spíše bezstarostné, veselé, hravé, zatímco koncerty mollové mají obsah spíše vášnivý, prudký, bou?livý, n?kdy také žalostný ?i meditativní. Práv? charakter jednotlivých tónin byl pro skladatele a teoretiky 18. století (Johann Mattheson, Johann Joachim Quantz) významným prvkem. Nap?íklad Christian Friedrich Daniel Schubart (1739 – 1791), napsal v dob? vzniku Bendových cembalových koncert? dílo Ideen zu einer Aesthetik der Tonkunst (1784 – 85), ve kterém popisuje charakter jednotlivých tónin. Podle n?j má tónina C dur „nevinný, prostoduchý, naivní, charakter d?tské ?e?i“, tónina G dur „je p?izp?sobená venkovským idylám, znázor?uje klidnou a uspokojenou touhu, n?žný dík za up?ímné p?átelství a v?rnou lásku, je vlídná, lze jí vyjád?it klidný pohyb“. Tónina D dur: „je tóninou triumfu, aleluja, vále?ného k?iku a vít?zného jásotu“, tónina F dur “vyjad?uje laskavost a klid“.
     Pokud bychom si položili otázku, pro který klávesový nástroj vlastn? Benda své koncerty psal, napoví nám krom? názv? skladeb skute?nost, že Benda psal pro cembalo také klavírní výtahy svých skladeb, a tudíž jej up?ednost?oval p?ed stále módn?jším kladívkovým klavírem. Ve všech Bendových cembalových koncertech tvo?í doprovodný orchestr pouze smy?ce v obsazení: dvoje housle, viola, violoncello (?asto ozna?ováno jako basso). Vzhledem k b?žné dobové praxi se navíc p?edpokládalo oktávové zdvojení basového partu violoncella kontrabasem. Za zmínku také stojí, že cembalo má v koncertech funkci sólového i doprovodného nástroje.
     Cembalové koncerty psal Ji?í Antonín Benda v první ?ad? pro svou koncertní ?innost a v?noval jim proto zvláštní pé?i. Zanechal tak po sob? díla, která nesou otisk skladatelova kompozi?ního i osobního stylu a jsou v dnešní dob? právem znovu objevována k tisk?m kritických edicí a nahrávkám.

Edita Keglerová

další cembalové koncerty Ji?ího Antonína Bendy:

© Studio Svengali, září 2021
coded by rhaken.net