VĂ­tejte na eshopu ARTA Music cz en

Amor tiranno

titulní strana bookletu k CD 

     F10159     [8595017415920]     vyšlo 5/2009

Amor Tiranno 59:34
1.
Duro ardor 2:59
2.
Itene o miei sospiri 2:22
3.
Preludio/ Due luci ridenti 5:22
4.
Niegami un bacio 1:55
5.
Tu dormi 3:01
6.
Vicino al fonte 1:51
7.
Toccata 2:40
8.
Amor crudo, fior tiranno 3:03
9.
Toccata VII/ Uccidimi dolore 8:20
10.
Al seren di due ciglia 2:31
11.
Su, su bei squardi 1:23
12.
Vago mio viso 3:47
13.
Questi caldi sospiri 4:26
14.
Toccata/ Aria di saravanda in varie partite 4:05
15.
Io ero pargoletta 2:15
16.
Senti mio caro 2:43
17.
Lilla tu mi disprezzi 2:13
18.
Guarda guarda mio core 4:29

IVANA BILEJ BROUKOVÁ soprán
MARKÉTA CUKROVÁ mezzosoprán
JAN KREJ?A teorba, barokní kytara, renesan?ní loutna
MILOSLAV ŠTUDENT arciloutna, barokní kytara, renesan?ní loutna
PETR WAGNER viola da gamba
TOMÁŠ REINDL perkuse

Ivana Bilej Brouková Jan Krej?a Miloslav Študent Markéta Cukrová Petr Wagner Tomáš Reindl

I knihy mají své osudy a historie lobkowiczkého rukopisu zvaného Ariette in musica da diversi maestri je zcela ojedin?lá. By? o jeho cest? do Roudnice mnoho nevíme, jde o pramen mimo?ádného významu jak co do kvality v n?m zapsaných skladeb, tak také jeho historickou hodnotou.
      Na první pohled upoutá p?epychová kožená vazba a zejména jeho kaligrafické zpracování. Volná místa zapl?ující ornamentální výzdoba využívá krom? bohatých iniciál (tak bohatých, že prosakující inkoust zt?žuje ?tení notace na druhé stran? listu) nej?ast?ji p?írodní motivy. Snad práv? díky této ozdobnosti p?ežil rukopis bez újmy období, kdy hudba v n?m zapsaná již byla vyšlá z módy. Mohlo jít i o zám?r, jako nap?. v p?ípad? tzv. Capirolova loutnového rukopisu (1520), jehož písa? otev?en? p?iznává, že jej na mnoha stranách opat?il barevnými malbami práv? proto, aby byly s nimi zachovány i skladby jeho mistra. To mohlo být rozhodující zejména po dobu, než se sborník dostal n?kdy v p?li 18. stol. do sbírky kultivovaného knížete Ferdinanda Filipa z Lobkowicz (1724 – 1784), kde již byl v bezpe?í.
      O osudech rukopisu v p?edchozím období víme jen to, co z n?j a z p?ímých souvislostí lze vy?íst. Jestliže fyzické vlastnosti rukopisu napovídají na jeho vznik v první polovin? 17. století, styl i autorství šedesáti šesti skladeb v n?m zapsaných tento odhad up?es?uje na druhou polovinu t?icátých let. V této dob? byl již nejv?tší rozmach tzv. monodie minulostí, nové a módní se stalo b?žn? slýchaným a bylo již jen otázkou jednoho desetiletí, kdy se i operní p?edstavení zcela otev?ou ve?ejnosti. Tišt?ných sborník? vycházelo zejména vinou vytrvalé morové epidemie mnohem mén?, a tak jsou rukopisy z tohoto období o to cenn?jším sv?dectvím.
      Jednou z výjime?ností je existence dalšího rukopisu psaného stejnou rukou a ve stejné dob? s v?tšinou skladeb totožných. To tuto dataci potvrzuje, nebo? v jeho p?ípad? bolo?ského rukopisu je známo, že byl v?nován významnému florentskému šlechtici Filippovi del Nero (+1648). V roudnickém sborníku bohužel z?stalo místo pro dedikaci prázdné.
      Rovn?ž z hlediska stylového lze repertoár sborníku ?adit do okruhu florentského, kam náleží p?edevším auto?i Giovanni Battista dell’Auca (†1648), Giovanni Bettini (1. pol. 17. stol.), Settimia Caccini (1591 – 1660), Alessandro Ghivizzani (cca 1572 – 1632), Francesco del Niccolino (1. pol. 17. stol.), Jacopo Peri (1561 – 1633) a Agniolo Conti (1. pol. 17. stol.). Pouze Luigi Rossi (†1653) navazuje spíše na principy ?ímské, na tvorb? Orazia Michiho dell’Arpa (†1641) je naopak patrné jeho neapolské školení. Ke jmén?m, ?i spíše p?ezdívkám Lo Sconcertato a di Parma se zatím bohužel nepoda?ilo mezi známými autory najít jejich nositele. Skute?nost, že v?tšina autor? byla ve své dob? slavná spíše svým interpreta?ním um?ním než jako skladatelé nás nijak nemusí p?ekvapovat. V?tšina t?ch, které dnes díky jejich dílu považujeme p?edevším za skladatele, byla zam?stnána jako instrumentalisté nebo zp?váci. Podobn? tomu je také v p?ípad? autor? instrumentálních skladeb naší nahrávky, ve své dob? nejvyhlášen?jších virtuos? hry na loutnu a teorbu Alessandra Piccininiho (1566 – 1639), Michelagnola Galileiho (1575 – 1631) a Giovanniho Girolama Kapspergera (1580 – 1651).
      Zvláštností našeho rukopisu je také p?ítomnost skladeb z autorské dílny jednoho manželského páru – Settimie Caccini a Alessandra Ghivizzaniho. Od obou máme dochováno pom?rn? málo skladeb, a tak tyto sesterské rukopisy jsou významným pramenem k poznání jejich skladatelských aktivit. To také podporuje hypotézu, že rukopisy vznikly v jim blízkém okruhu, pravd?podobn? rukou i na naší nahrávce zastoupeného Francesca del Niccolino. Settimia Caccini, zvaná také La Flora, dcera slavného p?veckého virtuosa a skladatele Giulia Cacciniho byla známa p?edevším jako zp?va?ka. V Monteverdiho ope?e Arianna (1608) ztvárnila roli Venuše a ve velkolepém turnaji Mercurio e Marte téhož autora provedeném v Parm? 1628 p?edstavovala Auroru. Její sou?asníci oce?ovali p?edevším její mistrovství v krásné maný?e, stejn? jako nevýslovný p?vab jejího zp?vu. Alessandro Ghivizzani byl díky svému p?sobení na Mantovském dvo?e v úzkém kontaktu s Claudiem Monteverdim. S ním a spolu se Salomonem Rossim a Muziem Effremem se podílel na hudb? k divadelní h?e La Maddalena (1617) od Giovanniho Battisty Andreiniho. Zam?stnáván byl p?edevším jako zp?vák a spolu se svou manželkou p?sobili na dvorech ve Florencii, Mantov?, Lucce a Parm?.
Od Jacopa Periho, nejen vynikajícího zp?váka, ale i pr?kopníka na poli jednohlasých skladeb s doprovodem generálbasu a ?lena tzv. florentské cameraty, zvaného též Zazzerino (Zrzek), zde máme unikátn? dochován fragment z opery Iole ed Ercole (1628) – dramatické lamento Ioly na verše Andrey Salvadoriho. Tato skladba je mimo jiné krásným sv?dectvím provázanosti hudby se slovem, která vlastn? byla jedním z d?vod? postupného ústupu vícehlasých vokálních skladeb ve prosp?ch zp?vu jednohlasého.
      Celý rukopis je sou?asn? i sbírkou poetickou, kdy v?tšina zde zhudebn?ných text? je unikátní a p?edstavuje rozmanitost poetických forem (madrigaly, canzony, canzonetty, sonety ad.), vyjad?ovaných afekt? a dramatických situací. Ty pak nemalou m?rou ovliv?ovaly i formování hudební. Nikoliv náhodou tuto symbiózu charakterizoval slavný básník Giambattista Marino ve svém eposu L’Adone (1623): „Hudba a Poesie jsou dv? sestry, ut?šitelky ztrápených lidí, schopné rozptýlit ví?ivé bou?e ne?istých myšlenek líbezným veršem.“

Miloslav Študent

další nahrávky výše uvedených um?lc?:

© Studio Svengali, září 2021
coded by rhaken.net