VĂ­tejte na eshopu ARTA Music cz en

Václav II.
Schola Benedicta & Ji?í Hodina

 

   F1 0160   [8595017416026]   vyšlo 3/2008   mediální spolupráce

Václav II - Schola Benedicta 56:20
1.
Hinc ac inde gyra 1:51
2.
Baculi sollempnia 0:57
3.
Hospodine, pomiluj ny 0:48
4.
Domine, in virtute tua 1:34
5.
Sol sub nube latuit 2:33
6.
Ordo, cui cor do 1:01
7.
Lectio de fundacione nove ecclesie in Aula Regia 1:34
8.
Rorate, caeli, desuper 2:44
9.
Inmense conditor 3:10
10.
Prope est Dominus 3:11
11.
Nove geniture 2:09
12.
Christo servite, fratres 1:31
13.
Lectio de fundacione Aula Regia nominata 1:55
14.
Si Deus est animus 2:33
15.
O pietatis Deus 2:50
16.
Congaudeant catholici 1:47
17.
Heu me! O dolor, o plus quam dolor 1:44
18.
De lamentatione Jeremiae prophetae 4:00
19.
Pange melos lacrimosum 3:08
20.
Lectio de fletu in Aula Regia 3:33
21.
Ach, homo fragilis 4:21
22.
Spiritus et alme 3:53
23.
Salve, nobilis virga Yesse 0:55
24.
Salve, Regina 2:28

SCHOLA BENEDICTA, ?ídí JI?Í HODINA
Hana Blažíková, Ivana Brouková, Ludmila Hošková, Klára Jelínková, Renata Pušová, Barbora Sojková, Pavla Št?pni?ková, Tereza Wollnerová

   další fotografie

Dramaturgie programu se opírá o jednu z nejvýznamn?jších nadací krále Václava II., založení cisterciáckého opatství na Zbraslavi, zvaného Aula Regia. Prost?ednictvím autentického slova – recitace básnických pasáží ze Zbraslavské kroniky 1) – a hudby si p?iblížíme významné okamžiky života Václava II.
     Symbolicky za?ínáme královskou korunovací jako radostným návratem p?emyslovského panovníka na ?eský tr?n. Vlastní akt korunovace byl stanoven na svatodušní ned?li 2. ?ervna 1297. V pražském katedrálním kostele jej provedl arcibiskup Gerhard Mohu?ský coby p?edstavený arcidiecéze, k níž pat?ilo pražské biskupství. Obrazn? m?žeme text konduktu Baculi sollempnia 2) o radosti z Otce zrozeného Syna p?enést i na obnovení suverenity ?eského království. Píse? Hospodine, pomiluj ny, v dob? svého vzniku volný p?eklad zkrácené litanie ke Všem svatým, plnila po celý ?eský st?edov?k roli „státní hymny“ a zaznívala p?i r?zných slavnostních ceremoniích. V dob? Karla IV. byla dokonce sou?ástí korunova?ního ?ádu. Pochází asi ze za?átku 11. století. Antifona Domine, in virtute tua má v záhlaví p?ípis In receptione regis, a tak m?žeme p?edpokládat, že se provád?la vždy v p?ítomnosti krále ve svatovítském kostele, a to již na sklonku 13. století. „Nemohlo se zasnoubit slavn?ji lidské t?lo. Raduj se, nová choti!“, vyzývá konduktus Sol sub nube latuit. Ono „zasnoubení krále s ?eskou zemí“ bylo pojato jako mimo?ádná slavnost hý?ící velkolepostí, leskem zlata a drahého kamení.
     Druhého dne po korunovaci prob?hl slavnostní ob?ad položení základního kamene zbraslavského chrámu. Základní kámen kladl magdeburský arcibiskup a poté byla v chrámových základech sloužena mše Rorate caeli ke cti blahoslavené Panny Marie. K neustálému tvo?ivému dílu t?etí božské osoby poukazuje tropus Kyrie Inmense conditor, doložen v pramenech katedrály sv. Víta, Václava a Vojt?cha, pocházející však ze severofrancouzské tradice. Narození, které je tak o?ekáváno, se v konduktu Nove geniture stává skute?ností. Zbraslavský chrám – Kámen, jenž vystoupí, význa?ný kv?t skvostný – poskytuje klid zbožného rozjímání, stává se duchovním a intelektuálním centrem království a v neposlední ?ad? místem posledního odpo?inku samotného Václava II. Chórová ?ást kostela m?la sí?ový charakter, odtud název kláštera Aula Regia, tj. Sí? královská. Po vzoru cisterciácké architektury pat?il klášterní objekt ke skvostným díl?m v ?echách oné doby. 
     Slavnostní uvedení konventu do nového kláštera prob?hlo v dubnu 1292. V lednu téhož roku se také narodila dcera Václava II., Eliška, která s?atkem s Janem Lucemburským p?isp?la k nástupu Lucemburk? na ?eský tr?n. Opatství na Zbraslavi se stalo oblíbeným Václavovým místem. Není bez zajímavosti zmínit, že Václav II. sdílel obdobnou náklonnost k ?ádu cisterciák? jako francouzský král – sv?tec Ludvík IX., který založil nedaleko Pa?íže cisterciácké opatství Royaumont. Antifona O pietatis Deus a moteto Congaudeant catholici jsou radostnými chvalozp?vy potvrzujícími toto místo a tento den slovy o milosti Spasitele, slávou apoštol? a vít?zstvím mu?edník?.
     Jaká to bolest, a víc než bolest! Dlouhé a bolestné umírání poznamenalo poslední m?síce králova života. Ná?ek v?rných nalézá sv?j výraz v plá?i proroka Jeremiáše. Text i jímavé hudební zpracování konduktu Pange melos lacrimosum je smutnou elegií nad ztrátou panovníka. Petr Žitavský, autor Zbraslavské kroniky (Chronicon Aulae Regiae) a druhý opat kláštera, složil mocný žalozp?v na pam?? milovaného krále. Lectio de fletu in Aula Regia je volným zpracováním jeho verš?. „Nad smutným koncem smrti v?k všechen a? na?íká v plá?i, nepovstal ješt? kníže tak velký a vznešený, který jemu by rovnat se moh´, ni kn?žstva tak up?ímný p?ítel, pravý zastánce míru a života ctnostného ctitel.“ Václav II. zem?el 21. ?ervna 1305 o páté hodin? ranní.
     Po celé 14. století je Zbraslav p?edním klášterem v ?eských zemích a významným mariánským poutním místem. Václav II. tak svým dílem mimo jiné odkázal ke stále trvajícímu milosrdenství Královny nebes. V tomto duchu se také nese tropované Gloria Spiritus et alme, antifona Salve, nobilis virga Yesse a záv?re?né pozdravení Salve, Regina.
     První rozsáhlejší soubor liturgických knih v ?eských zemích pochází
z poloviny 13. století ze skriptoria svatovítské kapituly Pražského hradu a z okruhu donací d?kana Víta († 1271). Na konci 13. století již existuje pln? rozvinutá tradice chorálního zp?vu obohaceného o celou ?adu p?vodních ?eských text? a melodií. V dob? nástupu Lucemburk? na ?eský tr?n se podoba jednohlasého repertoáru v pražské diecézi nijak výrazn? nelišila od st?edoevropské pozdní chorální tradice, dopln?né sekundárním repertoárem trop?, sekvencí, rýmovaného officia a liturgického vícehlasu.
     B?hem 14. století našel i liturgický jednohlas podporu a materiální zabezpe?ení u církevních a vládnoucích autorit. Z?ízením pražského arcibiskupství r. 1344 a pražské univerzity r. 1348 se snoubí úsilí císa?e Karla IV. a prvního pražského arcibiskupa Arnošta z Pardubic o postupné vyrovnání zpožd?ného vývoje nástupu st?edov?ku v ?eských zemích a o pozdvižení Prahy na rove? evropským m?st?m.

Ji?í Hodina

1) Jedná se o pasáže v latinských hexametrech. Hexametr je druh ?asom?rného verše o šesti stopách, oblíbený v latinské a ?ecké epické poezii. Jeho speciální formou, užitou ve Zbraslavské kronice, je leoninský verš, jehož rým spojuje první úsek verše kon?ící cézurou s koncem verše.

2) Dochované hudební prameny 13. století pražské kapitulní knihovny postrádají vícehlasé kompozice. To ovšem neznamená, že by vícehlasý zp?v nebyl v?bec provozován, jak bylo b?žné v ostatních vysp?lých evropských zemích. Proto jsme za?adili na náš výb?r kompozice cizí provenience, které v modální rytmice a v homorytmických souzvucích nejspíš odpovídají tradici vícehlasého zp?vu v ?echách 13. století, jak ostatn? dokládá Petr Žitavský ve Zbraslavské kronice kolem roku 1330: „Zp?v lomenými hlasy v p?ltónech a kvintách zpívaný, který kdysi p?stovaly (cca 1290) jen dokonalí hudebníci, ozývá se už všude p?i tancích a na nám?stích od laik? a farize?.“

© Studio Svengali, září 2021
coded by rhaken.net