Setřídit podle: Název titulu | Jméno autora | datum zahájení prodeje
Já bych rád k Betlému; Štědrej večer nastal; Nesem vám noviny; Slyšte, slyšte, pastuškové; Splnilo se Písmo svaté; Jak jsi krásné Jezulátko; Pojďte všichni k jesličkám; Štěstí zdraví, pokoj svatý; Kriste, světa Spasiteli; Chtíc, aby spal; Vánoční suita (Co to znamená? - Byla cesta, byla ušlapaná - Já malý přicházím - Co se stalo, přihodilo - Ejhle chasa naša - Na nebesích hvězdička - Co se tak svítí v Betlémě); Syn Boží se nám narodil; Krásná Panna; Kristus Pán se narodil; Vítej, vítej, božské Dítě; Půjdem spolu do Betléma; Poslouchejte, křesťané; V půlnoční hodinu; Veselé vánoční hody; Ej Panenka; Narodil se Syn Boží; Tichá noc; Adeste fideles / Jdou zástupy věrných; Narodil se Kristus Pán
Cyklus vánočních koled pro varhany sólo 60 stran, formát A4 na výšku, vazba V1
That the clavichord is a nearly forgotten instrument is quite unjust. It served its role very comprehensively for many centuries, and many of its advantages could not be taken up by newer kinds of keyboard instruments, nor could they be replaced in any commensurate way, let alone be surpassed. The main reason why pianos and later harmoniums definitively displaced clavichords from people’s homes and salons during the nineteenth century was the general requirement of a louder sound, although a part may have also been played by the newer types of musical instruments being easier to play.
Klavichord je téměř zapomenutým nástrojem zcela neprávem. Plnil svoji úlohu po dlouhá staletí velmi komplexně a mnohé jeho přednosti nemohly být novějšími druhy klávesových nástrojů nijak převzaty, ani odpovídajícím způsobem nahrazeny. A už vůbec ne překonány. Hlavním důvodem, proč v průběhu devatenáctého století klavíry a později i harmonia vytlačily definitivně klavichordy z domácností a salónů, byl obecný požadavek silnějšího zvuku, svoji roli možná částečně hrálo i snazší ovládání novějších typů hudebních nástrojů. V současné době se ale zcela jasně ukazuje, že klavichord nelze nadále považovat jen za historickou formu klávesového nástroje, který nemá co říci dnešku a který proto můžeme nechat jen tak ležet ladem v muzeích a možná se jím zabývat v odborné literatuře. 76 str., format 170 x 230, barevné fotografie, obálka s chlopněmi matné lamino, vazba V4 Doporučená nahrávka Jaroslav Tůma: Portrét klavichordu F10241
U málokterého skladatele nedojde po jeho odchodu k určitému odlivu zájmu o odkaz, jenž nám zanechal. Ebenova varhanní díla patří podle mého názoru mezi ta, která mají velkou šanci zůstat nadále stabilní součástí repertoáru nejen českých, ale i světových varhaníků. Zatím si nalézají svoji cestu zpět na výsluní se střídavými úspěchy. Ovšem právě Nedělní hudba, Laudes nebo Toccatová fuga patří k těm, po nichž často sáhnou někteří ambiciózní interpreti, a to bez ohledu na svoji národnost. Mnozí navíc považují právě tyto tituly za určité milníky v rámci varhanní tvorby druhé poloviny dvacátého století. Mým cílem bylo prostřednictvím této publikace o interpretaci přiblížit a vysvětlit Ebenovu hudbu jako poselství nadčasové a zároveň snadno zařaditelné do tradic evropské varhanní kultury. 76 str., format 170 x 230, obálka s chlopněmi matné lamino, vazba V4 Doporučená nahrávka Petr Eben: Varhanní hudba F10233
When composers die, there is usually a certain decline of interest in their musical legacy. In my opinion, Eben’s organ music has a chance to be among the works that will retain a stable position in the repertoire of organists not only in this country, but also abroad. So far, they have been finding their way back into the limelight with intermittent success. Sunday Music, Laudes, and Toccata Fugue are among the pieces frequently chosen by certain ambitious performers regardless of their nationality. Many also regard these works as milestones of organ music of the latter half of the twentieth century. Through this publication about interpretation, my goal was to introduce and explain Eben’s music as having a timeless message and also as belonging comfortably to the traditions of European organ culture.
Zpracování sonát Es dur, B dur, a A dur podle jejich prvních tisků zachovaných v hudebním archivu Arcibiskupského zámku v Kroměříži připravila a kritickými poznámkami opatřila Petra Žďárská. Noty pro cembalo, příp. jiný klávesový nástroj 64 stran, formát A4 na výšku, vazba V1
Publikace dlouholetého pedagoga HAMU v Praze profesora Jaroslava Tůmy o varhanní interpretaci si všímá všech běžných atributů profesionální varhanní hry. Jedná se např. o rytmus, agogiku, artikulaci, barvu i vyznění nástrojů v konkrétním prostoru. Přehlednou formou představuje zájemcům o hlubší proniknutí do dané problematiky závěry dvouletého výzkumu, kterého se zúčastnili i studenti a absolventi oboru varhanní hry různých vysokých škol, především HAMU v Praze. Široce zaměřený výzkum interpretace spočíval nejprve v pořízení velkého množství nahrávek od hudby renezanční až po soudobou. Kromě skladeb natočených na varhanách v České republice a v Německu zahrnoval výzkum z důvodů srovnávacích i skladby interpretované na klavichordu, cembalech, kladívkovém klavíru, harmoniu a varhanním positivu. Doplňkovou prezentací výsledků výzkumu je 2CD A New Generation and Four Centuries of the Organ in Central Europe (2015, Arta F10214), na kterém se zájemce může seznámit s řadou výsostně uměleckých snímků nahraných v rámci výzkumu studenty HAMU a hosty. 156 str., format 170 x 230, obálka s chlopněmi matné lamino, vazba V4
Stylové varhanní skladby Jaroslava Tůmy inspirované slavným vokálním dílem Adama Václava Michny (výběr z České mariánské muziky, 1647) Vedle Michnova originálu (s vybranými slokami ke zpívání) je vždy zařazena původní Tůmova, ovšem dobová kompozice. Noty pro varhany, příp. jiný klávesový nástroj 76 stran, formát A4 na šířku, vazba V1
