Nástroje:
Italský virginal (c. 1580, anonym), dva různé nástroje postavené v letech 2000 a 2001
jeden rejstřík 8´, rozsah HH – e´´´
(W. Byrd, G. Farnaby – oba virginaly: ladění středotónové)
Jednomanuálové německé cembalo (c. 1715, anonym, Thüringen), postaveno 1987 jako opus 1
(originál – Bachův rodný dům v Eisenachu)
dva rejstříky 8´, loutna, rozsah HH – d´´´
(G. Frescobaldi – ladění středotónové, J.S. Bach: Chorály – ladění Valotti)
Jednomanuálové italské cembalo (c. 1681, Giovanni Battista Giusti, Lucca), postaveno 2004
(originál – Germanisches Nationalmuseum, Norimberg)
dva rejstříky 8´, rozsah C – d´´´
(G. Frescobaldi – ladění středotónové, G.F. Händel – ladění Valotti)
Dvoumanuálové francouzské cembalo (1769, Pascal Taskin), postaveno 1998
(originál – Raymond Russell Collection, Edinburgh)
8´, 4´, 8´, loutna, rozsah FF – f´´´
(L. Couperin – ladění Valotti)
Dílna Františka Vyhnálka slaví v roce 2007 dvacetileté výročí existence. Bezprostředním impulsem, který vedl Vyhnálka k zájmu o stavbu cembal, byla objednávka Pavla Klikara, vedoucího souboru Musica Antiqua Praha, který potřeboval nástroj využitelný při koncertech barokní hudby. Jednalo se tehdy o „prehistorické“ období stavby cembal v Hovorčovicích, kdy Vyhnálkovými partnery byli Jiří Vykoukal a Petr Šefl, se kterými v průběhu 80. let postavil několik nástrojů ze stavebnicových dílů zakoupených v zahraničí.
Jednomanuálový model „Eisenach“, který postavil František Vyhnálek v roce 1987 po návratu ze stáže u Juergena Ammera v Lipsku, byl teprve jeho skutečným – bez stavebnicových dílů postaveným – prvním opusem. Počátky činnosti dílny byly v době reálného socialismu těžké. Nebylo snadné zakoupit dřevo, stroje, zkrátka vše potřebné. Naštěstí se poměry po roce 1989 změnily. Zájem o Vyhnálkovy nástroje nejen v Čechách, ale především v zahraničí překonal veškerá očekávání. Po dvaceti letech existence dílny najdeme cembala z Hovorčovic např. v Praze, Brně, Olomouci, Ostravě, Plzni, Bratislavě, Vídni, Budapešti, Vilniusu, Paříži, Wuerzburgu, Clevelandu, Bostonu, Malmoe, Kyotu. Vlastníky jsou vysoké hudební školy, profesionální cembalisté i hudební nadšenci. Na Vyhnálkových nástrojích koncertovalo mnoho špičkových světových cembalistů, v rámci pražskojarních festivalů např. Zuzana Růžičková, Gustav Leonhardt, Ton Koopman, Jacques Ogg, Johann Sonnleitner a mnoho dalších.
V letech 1987 až 2007 postavila Vyhnálkova hovorčovická dílna celkem 120 nástrojů, z toho téměř polovinu dvoumanuálových. Najdeme mezi nimi kopie nástrojů francouzských, vlámských, italských, německých, ale také např. virginaly anglického či italského typu a několik francouzských spinetů, nebo pentagonální spinet italský. V posledních letech jsou Vyhnálkovými zdatnými spolupracovníky Pavel Jouza, Filip Dvořák a syn Martin Vyhnálek. František Vyhnálek se věnuje částečně i restaurování historických cembal, klavichordů a kladívkových klavírů.
Cembala pro nahrávku CD byla vybrána tak, aby představila typovou i zvukovou rozmanitost hovorčovické produkce v plné šíři. Dramaturgie je tvořena sledem kontrastních hudebních forem, putuje důležitými oblastmi Evropy počínaje dobou alžbětinskou až po Vídeň století osmnáctého. Druhé CD je věnováno J. S. Bachovi.
Dílna Františka Vyhnálka slaví v roce 2007 dvacetileté výročí existence. Bezprostředním impulsem, který vedl Vyhnálka k zájmu o stavbu cembal, byla objednávka Pavla Klikara, vedoucího souboru Musica Antiqua Praha, který potřeboval nástroj využitelný při koncertech barokní hudby. Jednalo se tehdy o „prehistorické“ období stavby cembal v Hovorčovicích, kdy Vyhnálkovými partnery byli Jiří Vykoukal a Petr Šefl, se kterými v průběhu 80. let postavil několik nástrojů ze stavebnicových dílů zakoupených v zahraničí. 