Johann Sebastian Bach
Varhanní knížka (Orgel-Büchlein), BWV 599-644
Jaroslav Tůma

Jaroslav Tůma – varhany v kostele sv. Petra, Bruchsal, Německo (Vladimír Šlajch, Borovany, 2004)

Varhanní knížka Johanna Sebastiana Bacha

Sbírka chorálů, kterou vytvořil Bach za svého působení ve Výmaru a v jejímž komponování chtěl pokračovat v Köthenu, měla původně obsahovat 165 chorálů. Nakonec jich zpracoval pouze 45, respektive 46, jelikož chorál Liebster Jesu je zaznamenán ve dvou téměř shodných versích. Důvodem nedokončení sbírky bylo, že ve službě u knížete Leopolda v Köthenu neměl už Bach tolik příležitostí věnovat se varhanám jako dříve.
     Půvabný je titulní list sbírky. Bach v něm píše, že se v knížce dává začínajícímu varhaníku návod, jak provádět chorál různým způsobem a jak nabýt obratnosti v používání pedálu. Své dílo věnuje nejvyššímu Bohu ke cti a bližnímu k poučení.
     Chorály Varhanní knížky jsou miniaturních rozměrů. Jedná se o vybroušené perly, které kromě duchaplného polyfonního myšlení prozrazují Bachovo sepjetí s pevnou vírou v Boha. Nikoli jen vnější, ale zejména vnitřní a intensivně prožívanou. Vnější religiozita je dána už rozvrhem zpracovávaných chorálů, které jsou seřazeny podle možného užití v rámci církevního roku. Vnitřní vyplývá z nezměrné hloubky hudebního výrazu. Nikdo před Bachem a patrně ani po něm nedosáhl tak vycizelovaného kompozičního mistrovství polyfonní prací s tématem i protivětou, současně ale i silného emočního účinku využitím prvků barokní tónové symboliky. Vzdechy bolesti, téma Kříže, Adamův pád, andělská křídla, strhující radost, to vše jsou atributy, které Bach dokonale včlenil do hudby logicky plynoucí, harmonicky bohaté a zároveň přirozeně znějící, povznášející i duchaplné.
     Interpretace rozměrem sice nepatrných skladbiček přináší varhaníkovi přesto o to větší různá úskalí. Návaznost temp, zřetelnost hlasů, přehlednost jednotlivých veršů a zároveň účelná stavba hudební fráze, to vše musí být dokonale promyšleno a vyváženo. Jedním z největších problémů je volba registrace. Panuje pověra, že Varhanní knížku je možné vcelku provádět pouze na velké varhany. To z toho důvodu, že mnozí věří na přímou úměru mezi množstvím rejstříků ve varhanách a bohatstvím barev, které takové varhany jsou schopny předvést. Bylo by to nadmíru logické, kdyby ale vždy na každých varhanách bylo možné každou teoreticky představitelnou kombinaci pro žádaný zvuk využít. Opak bývá pravdou. Leckteré rejstříky se s jinými vůbec nepojí. Důvod? Varhany nejsou stroj, ale umělecké dílo. Jako se liší Stradivariho housle od výrobku z továrny, stejně se liší továrně vyráběné varhany od mistrovských, které jsou postaveny s největší rukodělnou péčí a s dokonalým smyslem pro intonaci každé píšťaly.
     Varhany Vladimíra Šlajcha v Bruchsalu u Karlsruhe v Německu z roku 2004, které postavil do původní barokní skříně Philippa Seufferta z roku 1769, jsou právě takovým klenotem. Jejich třicet znějících rejstříků ve dvou manuálech a pedále splňuje dokonale požadavky, jaké klade klasická varhanní polyfonie na ozev píšťal, zřetelnost tónů a rozmanitost barev. Každá tradiční i méně obvyklá kombinace rejstříků je zde možná, dokonale zvukově uspokojivá.
     Kostel sv. Petra v Bruchsalu, pohřební místo biskupů ze Speyeru, je příkladem vynikající klasicistní architektury. Autorem vznosné stavby je Balthasar Neumann z Würzburgu. Akustika křížové chrámové lodi s kopulí je bohatá na dozvuk, přesto křišťálově čistá. Mým cílem je představit chorály Varhanní knížky jako hudební celek, který má přes svůj charakter určitého torza hluboký filosofický smysl. Zároveň ukázat, že vlivy tradičního varhanářství saského, českého či vůbec středoevropského je i dnes možné přetavit do podoby nástroje, který ideálním způsobem slouží nesmrtelné Bachově hudbě.

Jaroslav Tůma

Další nahrávky Jaroslava Tůmy: