Na světě jsou pouze dva kytaristé, kteří ve své jazzové hře používají tzv. "two-handed tapping" techniku (nebo, chcete-li, "hammering"). Jedním je Američan Stanley Jordan a druhým, rodák z chorvatské Rijeky, který se jmenuje Darko Jurkovič.
František Uhlíř, jeden z nejlepších basistů na kontinetně, založil spolu s Darko Jurkovičem a Jaromírem Helešicem trio, které dnes patří k tomu nejlepšímu, co na evropské klubové scéně můžete slyšet.
"Maybe Later" Pro ty, kteří jej dosud neviděli, je tu příležitost shlédnout část vystoupení jednoho z velkých světových basistů spolu s neobvyklým pojetím kytarové hry jeho kolegy. Záznam byl pořízen v historickém Knoxoleu v německém Burghausenu.
RECENZE:
Trio Uhlíř, Jurkovič, Helešic, jehož hra zraje jak víno, předkládá svým posluchačům další hudební lahůdku. Pozorný posluchač už na první poslech uslyší značný posun v kvalitě jejich hry proti prvnímu CD z roku 2002.
Na albu Maybe Later trio nahrálo čtyři skladby Uhlířovy, tři pocházejí z pera Darko Jurkoviče a zbylé dvě skladby jsou známé evergreeny. Love Letters pochází od dvojice Edvard Hayman, Victor Young a skladbu I Married An Angel složil Richard Rogers a Lorenz Hart.
František Uhlíř patří mezi současnou evropskou kontrabasovou elitu. Jeho nádherně znělý a „dlouhý“ kontrabas je naprosto skvělým partnerem kytary Darka Jurkoviče, za neúnavného doprovodného motoru bicích Jaromíra Helešice. Jazzové trio je soubor, kde lze velice snadno sklouznout do určitého stereotypu, protože zvukových možností má poměrně málo. Tuto nevýhodu musí soubor vyrovnávat větší invencí a precizností ve hře všech členů. Maybe Later dokazuje, že se jim to podařilo. Uvedení muzikanti už spolu hrají poměrně dlouhou dobu a společně absolvovali mnohakoncertová turné, takže jejich sehranost je perfektní.V každé z nahraných skladeb lze najít jisté ozvláštnění, nebo nějakou drobnost, rytmickou či harmonicko- melodickou fintu, takže je pořád co poslouchat. Trio má navíc jedno obrovské plus právě v technice hry kytaristy Darko Jurkoviče.
Pro ty posluchače, keří ještě dosud neměli možnost slyšet a hlavně vidět trio Uhlíř-
-Jurkovič- Helešic jenom dodatek, že totiž i vizuální stránka si zde přijde na své. Chorvatský kytarista totiž patří k několika málo kytaristům, kteří hrají na kytaru technikou „two hands“ a proto je nejen co poslouchat, ale dokonce je i na co se dívat. Z jazzové oblasti se tomuto stylu kytarové hry věnuje na světové úrovni Stanley Jordan. Kytara pro tento způsob hraní má speciální jemné snímače zvuku, takže jednou rukou lze hrát akordický doprovod a druhou melodii. Jurkovič tuto techniku excelentně ovládá a zvláště pak ve svých vlastních skladbách ji dovede nenapodobitelným způsobem využít.
Otěže celého tria drží pevně v rukou bubeník Jaromír Helešic, který dovede citlivě reagovat na spoluhráče a nijak nestrhává pozornost na sebe. Jeho hra je přesná, jenom možná mohl dostat na tomto CD víc příležitostí k sólovému předvedení.
V mnoha jejich skladbách hlavní melodii často přebírá kontrabas, ať už hraný pizzicato či arco a právě technika kytarové hry hry two hands, umožňuje melodii zcela plně doprovodit tak, aby tam nechyběla basová linka ani harmonická struktura zároveň.
Výsledným efektem je potom nenapodobitelný zvuk tria, zcela odlišný od klasického hraní a když se k tomu přidají i nosné melodické nápady, je radost takové nahrávky posluchat. Dokladem může být hned třeba titulní Uhlířova skladba, která dala i název celému CD, nebo Jurkovičova „¾“. Že i obyčejná dvanáctka nemusí jenom sloužit jako vata, k doplnění požadované stopáže dokazuje Blues For Franta od Jurkoviče. I obě skladby převzaté jsou zahrány s patřičným nápadem a zaujetím. Rogersova I Married An Angel s pěkným dialogem kontrabasu a kytary je tak důstojnou tečkou celého alba a proto pohodové Maybe Later nebude mít zcela jistě o posluchače nouzi.
Stanislav Novotný, časopis Harmonie
Bassist Frantisek Uhlir is probably best known in the UK for his work in pianist Emil Viklicky's trio, but on this album he leads a trio completed by Croatian guitarist Darko Jurkovic and drummer Jaromir Helesic.
Over Uhlir's characteristically lithe and flexible, but sonorous bass, Jurkovic (like Stanley Jordan) concentrates on the 'hammering on' technique rather than the more conventional plucking or strumming, and the result is a fleet, neat guitar sound particularly Bassist Frantiŝek Uhlíř, drummer Jaromir Helešic and guitarist Darko Jurković made a strong impact with Jazz at Prague Castle 2006 (Multisonic, 2006). They return to entice and lure with another tidy bag of tunes of which seven are originals and two are standards. While all the originals sit compactly in the mainstream, the trio finds its muse and inspiration in various strands that include swing and some fertile bop. Their impeccable sense of time and cohesive improvisation gives the album a nice balance and shows how comfortable the trio is in getting the music to spring alive and communicate with the listener.
Each member contributes to the success of the band. Uhlíř has a lissome sense of timing. His pliancy not only lets a tune breathe, it gives the other musicians the room to rove and find that empathic chord. Jurković uses the two-handed tapping technique to play the guitar. That in itself would be par for the course, but it is his creativity that extends the parameters and illuminates his skills. His notes are radiant and uncluttered, and he swings with ease. Helešic's drumming is tasteful. He is never intrusive, but he propels the rhythm and gives the music its undertow and drive.
The trio gets off to a swinging start with “Maybe Later.” Jurković leads the charge—his notes juicy and thick, falling in a rainbow of colors. He makes it all the more telling with empathic notes that stamp the groove. Uhlíř rumbles under the line, keeping his intonation deep but blessing it with pliancy. In doing so he shades the contrasting approach of Helešic, who uses the crisp intonation of the cymbals and percussion to keep the bottom line prancing.
Uhlíř anchors “Waltz for Sunny” with his resonant bowing. It is a well constructed tune with a becoming melody that inspires Jurković to improvise within its frame. Helešic rings it up with his brisk accents.
The group turns to bop on “Blues for Franta,” where Jurković's instinct and drive are sure. He elevates the tune as he leaps into interesting alleys and comes up with a rich lore of motifs. The mood turns mellow for “I Married an Angel.” The standard is given its due with a sympathetic reading that does not undermine its soul and pulse.
Eloquence underwrites the music and fills it with radiance. well suited to the refreshingly straightahead approach the trio favours.
In addition to compelling but sensitive visits to standards such as Hayman/Young's 'Love Letters' and Rodgers and Hart's 'I Married an Angel', there are seven in-band originals from either the bassist or guitarist, and the result is a thoroughly unpretentious but absorbing and wholly entertaining album packed with unfussy subtleties and unshowy felicities, at once thoughtful and brisk, robust and musicianly.
napsal Chris Parker / THE VORTEX
Bassist František Uhlíř, drummer Jaromir Helešic and guitarist Darko Jurković made a strong impact with Jazz at Prague Castle 2006 (Multisonic, 2006). They return to entice and lure with another tidy bag of tunes of which seven are originals and two are standards. While all the originals sit compactly in the mainstream, the trio finds its muse and inspiration in various strands that include swing and some fertile bop. Their impeccable sense of time and cohesive improvisation gives the album a nice balance and shows how comfortable the trio is in getting the music to spring alive and communicate with the listener.
Each member contributes to the success of the band. Uhlíř has a lissome sense of timing. His pliancy not only lets a tune breathe, it gives the other musicians the room to rove and find that empathic chord. Jurković uses the two-handed tapping technique to play the guitar. That in itself would be par for the course, but it is his creativity that extends the parameters and illuminates his skills. His notes are radiant and uncluttered, and he swings with ease. Helešic's drumming is tasteful. He is never intrusive, but he propels the rhythm and gives the music its undertow and drive.
The trio gets off to a swinging start with “Maybe Later”. Jurković leads the charge - his notes juicy and thick, falling in a rainbow of colors. He makes it all the more telling with empathic notes that stamp the groove. Uhlíř rumbles under the line, keeping his intonation deep but blessing it with pliancy. In doing so he shades the contrasting approach of Helešic, who uses the crisp intonation of the cymbals and percussion to keep the bottom line prancing.
Uhlíř anchors “Waltz for Sunny” with his resonant bowing. It is a well constructed tune with a becoming melody that inspires Jurković to improvise within its frame. Helešic rings it up with his brisk accents.
The group turns to bop on “Blues for Franta,” where Jurković's instinct and drive are sure. He elevates the tune as he leaps into interesting alleys and comes up with a rich lore of motifs. The mood turns mellow for “I Married an Angel.” The standard is given its due with a sympathetic reading that does not undermine its soul and pulse.
Eloquence underwrites the music and fills it with radiance.
napsal Jerry D'Souza / ALL ABOUT JAZZ
František Uhlíř, Maybe Later (Arta). Three months ago, I wrote that I was looking forward to a new CD by this Czech virtuoso of the double bass. It finally arrived. In addition to his long association with pianist Emil Viklický, Uhlíř leads his own trio. He is brilliant in interaction with the unusual guitarist Darko Jurkovic and drummer Jaromir Helesic and establishes yet again that he is one of the masters of his instrument. This may be hard to find outside of Europe. It is worth a search.
napsal Doug Ramsey pro "Jazz and other matters..." / ARTSJOURNAL.COM
