Miroslav Hloucal: trubka, křídlovka
Radek Zapadlo: tenor saxofon
Matej Benko: klavír
Tomáš Liška: kontrabas, baskytara
Pavel Zbořil: bicí nástroje
Miriam Bayle: zpěv (3, 8)
Skladby na tomto CD vznikaly za různých okolností v rozmezí let 2006 – 2008. Některá témata jsem napsal před založením kvintetu a hrávám je také s triem. Mezi nejstarší patří Early Heat a Enrico's Storytelling. Těm jsem ponechal původní formální tvar a jenom je zaranžoval pro quintet. Obě vznikaly současně a stojí v kontrastu co se týče výstavby melodických frází. Enrico's Storytelling prezentuje pravidelné motivy, Early Heat zase melodiím nabízí volnější prostor. Skladba Spacecraft je oproti triové verzi úplně renovovaná, celá plyne v 5/4 metru. Periodic Excuses a Late To Say Sorry byly také napsány pro trio ale původní záměr využíval jenom první část obou z nich. Pro dechy vznikly nová témata a také formální rozšíření. Ze starších aranžmá jsem zařadil ještě komorní Over the Rainbow, které prezentuje pozměněné téma krásné balady. Líbí se mi přímočará průzračnost a jednoduchost, která víc vynikne díky absenci improvizovaných sól. Další standard, If You Never Come To Me, jsem aranžoval pro Miriam Bayle Band, ale ujal se i v kvintetu. Na desce však Miriam hostuje, a při té příležitosti jsem její krásný hlas využil ještě ve skladbě Birina. Věnuji ji své dceři, která tak pojmenovala velkou bílou gorilu, o které se ji pravidelně zdálo. Další věnování patří mému ročnímu synovi. Little Explorer je nápis na jeho tričku a dokonale vystihuje jeho celodenní aktivitu. Tuto skladbu jsem psal s úsměvem na tváři a základní motiv hrál pořád dokola. Později jsem se od své ženy dozvěděl, že jí to neuvěřitelně otravovalo. Výsledek se jí nakonec bohudík líbí. Titulní píseň Time Against Us je, doufám, navzdory svému názvu pozitivní a optimistická. Příjemný poslech.
Matej Benko
Čím dál méně věcí mě v dnešním zahlceném světě oslovuje, mile překvapuje nebo dokonce inspiruje… Tato deska je však dokladem, že výjimka potvrzuje pravidlo. Tato hudba je jazzem současnosti, vychází z jeho kořenů, neopomíjí hudbu „vážnou“, ctí hráčské řemeslo a je na pomyslné přímce, kterou se jazz dnes ubírá. Mně osobně splnila kritéria, po kterých často u jazzových desek marně prahnu. Mateje Benka, jeho hru a hudbu mám rád, proto mu přeju, ať se deska dostane do rukou co nejvíce posluchačů! _ Robert Balzar
Dizzy Gillespie říkal, že v jazzu je vždy důležité být jednou nohou v minulosti a druhou v budoucnosti. Matej Benko stojí pevně na obou svých končetinách. Navlékl si na ně sedmimílové boty, ve kterých se vydal na výlet po naší galaxii. V torně má mnoho příběhů, které se asi všechny na tohle kolečko nevejdou. Ale nevadí, poslechněme si alespoň tyto. Určitě se nebudeme moci dočkat těch dalších. _ František Kop
Na české jazzové scéně to dobře žije. Pod kotlík toho vření teď právě přiložil svoje další polínko pianista a skladatel Matej Benko. Měl jsem to potěšení být i u jeho studentských pražských začátků a mohl tak dobře sledovat Matejův muzikantský růst až do doby, kdy se dnes už sám stal učitelem a vyzrálým hráčem. K hudebnímu talentu má navíc také kapelnické vlohy. Jeho nové kompozice jsou propracované, jejich struktura někdy neobvyklá (tracky 3 a 4), ale působivá. Vokální složka v podání Miriam Bayle album velmi oživuje a dává mu další rozměr. Originalita jednotlivých skladeb je nesporná právě tak jako požadavek na vnímavost posluchače. Odměnou je zážitek z dobře napsané hudby, navíc provedené na vysoké úrovni. Rytmika pracuje bezchybně a výkon Bady Zbořila je opravdu nad běžné limity. Spolu s Tomášem Liškou vytvářejí víc, než jen nutný předpoklad pro sólistické výkony. A ty jsou velmi inspirovanou součástí celku. Je slyšet, že Míra Hloucal vybírá těžké harmonické zatáčky s jistotou i v různých metricko-rytmických situacích, které jemu i kolegům Matej připravil. Radek Zapadlo se též velmi dobře uplatňuje se svými tenorovými kreacemi a spolupráce obou hráčů je příkladná i v tématech. Lyrický epilog alba dává tušit další dimenze tvůrčího i hráčského potenciálu Mateje Benka. Slyším v něm názvuky „Over The Rainbow“ – nad duhou a možná ještě kousek dál. _ Karel Růžička
RECENZE:
Česko-slovenský kvintet: neochabující napětí nadgeneračního jazzu
Slovenský pianista Matej Benko (1979) se před čtyřmi lety představil slibným albem triového formátu. Na nynější albové novince Time Against Us se jeho soubor rozrostl na kvintet a tehdejší příslib dokonale naplňuje.
Mezi deseti čísly nahrávky Time Against Us se nacházejí pouze dva standardy, ostatní potvrzují Benkovu kompoziční zdatnost. Ale více než jednotlivá témata zaujme způsob, jímž autor svůj soubor vede. Na rozdíl od vesměs mírně zadumaných, převážně lyricky orientovaných originálů jeho českých generačních vrstevníků se zde tempa i nálady střídají. Naopak vysloveně pomalá, přemýšlivá nálada tu téměř chybí, právě až na ty převzaté standardy; průvodním jevem zůstává vždy jazzová energie a intenzita.
Benkův kvintet zde navazuje na hráčský i posluchačský prožitek jazzového mainstreamu. Jednotlivá sóla nebo pasáže však moderně člení do logických odstavců různé sazby i zvukové hutnosti. Trumpetista Miroslav Hloucal, tenorsaxofonista Radek Zapadlo, basista Tomáš Liška i zasloužilý nestor souboru, bubeník Pavel Zbořil, k tomu přispívají výkony, které občas vyrůstají do impozantních samostatných sól. Trumpetista Hloucal kupříkladu v titulní skladbě Time Against Us, zvláště efektně bopově pak v Periodic Excuses nebo v Like To Say Sorry; saxofonista Zapadlo v Birině, v Little Explorer nebo ve Spacecraft; basista Liška v Early Heat; bubeník Zbořil v Periodic Excuses, pianista Benko třeba ve Spacecraft. Jako kapelník a skladatel však Benko vede svůj soubor právě i v krátkých vložkách, které mají vždycky kompoziční smysl. Ve dvou číslech se uplatní hostující zpěvačka Miriam Bayle. Nejde však o typické "jazzové písničky": vokál tu představuje "pouze“ další hlas, který rozšiřuje a obohacuje paletu kvinteta.
Za symbolické téma CD Time Against Us bychom mohli považovat skladbu Little Explorer. Její název do jisté míry vyjadřuje mírně výzkumnický charakter alba, i když inspirací prý byl jen nápis na tričku Matejova jednoročního syna. Ale střídání dechových ansámblů se sóly a spojkami vytváří Benkovu poetiku, charakteristickou právě neustále probíhajícím napětím a beatem. Je to, jak již naznačeno výše, dědictví post-bopového mainstreamu, infikované už skladatelsky zaměřeným úsilím další generace: může být přijatelné pro posluchače navyklé na dřívější druh jazzu, ale nemusí být cizí ani jejich následovníkům. Ne vždycky taková symbióza vyjde zcela, někdy se nevyhne nebezpečí skládačky, v níž si posluchač může klást otázku, kdy už se něco začne dít. Ale takové okamžiky jsou na albu naštěstí opravdu v menšině - převládá nálada kontinuálního napětí.
Stalo se v současnosti zvykem končit jazzová alba ve smířlivé náladě hudby k usínání. Benkovo aranžmá Over the Rainbow dává tomuto zvyku opět charakter autorské osobitosti, která dovede i s dobře známým evergreenem a s obsazením jazzového kvinteta s dvěma dechy a rytmikou zacházet po svém a jinak. A to je také celkový dojem z tohoto alba.
