VĂ­tejte na eshopu ARTA Music cz en

UKOLÉBAVKA / LULLABY
Hudba židovských skladatel? 20. století

 

F10199   [8595017419928]   vyšlo 11/2011

Josef Bardanashvili: Fantasia for piano solo
Gideon Klein: Lullaby for voice and piano
Gideon Klein: Sonata for piano
Paul Ben-Haim: Sonata for violin solo Op. 44
Gideon Klein: Three songs for higher voice and piano, Op. 1
       I. The Fountain (Vodotrysk)
       II. The Middle of Life (Polovina života)
       III. Twilight Sank from High Above (Soumrak shury sesouvá se)
Erwin Schulhoff: Duo for violin and violoncello

Lullaby - Majerová, Tomanová, Pato?ka, Nouzovský 68:49
1.
Fantasia for solo piano 11:10
2.
Lullaby for voice and piano 2:34
3.
Sonata for piano - Allegro con fuoco 4:35
4.
Sonata for piano - Adagio 3:28
5.
Sonata for piano - Allegro vivace 2:43
6.
Sonata for violin solo - Allegro energico 5:39
7.
Sonata for violin solo - Lento e sotto voce 5:45
8.
Sonata for violin solo -Molto allegro 4:31
9.
Three songs for higher voice and piano - The Fountain 1:40
10.
Three songs for higher voice and piano - The Middle of Life 2:59
11.
Three songs for higher voice and piano - Twillight Sank from High Above 4:01
12.
Duo for violin and violoncello - Moderato 6:09
13.
Duo for violin and violoncello -Zingaresca 3:44
14.
Duo for violin and violoncello - Andantino 5:42
15.
Duo for violin and violoncello -Moderato 3:58


Aneta Majerová – klavír
Bronislava Tomanová – soprán
Roman Pato?ka – housle
Petr Nouzovský – violoncello












www.jewishmusic.cz


Co je to židovská hudba?
Co ur?uje její „židovskost“? Etnický p?vod skladatele, jeho ob?anství, náboženská víra, osobní p?esv?d?ení, životní osud nebo mimohudební tématika jeho díla? Odpov?d?t na tyto otázky je nesmírn? složité a bez nutné dávky zjednodušení sotva možné. (Ne nadarmo jedna židovská anekdota praví, že „co dva židé, to t?i názory“.) Jednu z možných odpov?dí p?ináší toto CD sdružující díla dvou židovských skladatel? spjatých s ?eským prost?edím, a dvou izraelských ob?an?, kte?í, vcelku p?ízna?n?, vycházejí z naprosto rozdílných kulturních i geografických souvislostí.
     Osu dramaturgie tvo?í t?i kompozice Gideona Kleina (1919 – 1945), nesmírn? nad?jného ?eského židovského klavíristy a skladatele, torzo jehož díla se stalo, ?e?eno slovy Milana Slavického, „symbolem zni?ených osud? a nad?jí vále?ných let“. Narodil se v P?erov?, ale už p?ed svými jedenáctými narozeninami za?al dojížd?t na hodiny klavíru do Prahy. Do hlavního m?sta záhy p?esídlil natrvalo a ve velmi mladém v?ku se tak mohl zapojit do bohatého kulturního d?ní a navázat kontakty s p?edními pražskými um?lci a intelektuály. Studoval na Jiráskov? gymnáziu a na Pražské konzervato?i, kde se stal žákem prof. Viléma Kurze, pod jehož vedením absolvoval provedením Beethoveova ?tvrtého klavírního koncertu mistrovskou školu. Následn? Klein za?al na konzervato?i studovat kompozici u Aloise Háby (napsal dokonce Duo pro housle a violu ve ?tvrttónovém systému) a zapsal se na p?ednášky muzikologie na Filozofické fakult? Univerzity Karlovy. Po té, co i na ?eském území vstoupily v platnost Norimberské zákony, musel studia zanechat. Ve?ejn? koncertoval pod pseudonymem a vystupoval na domácích koncertech ilegáln? organizovaných v soukromých bytech. Už koncem roku 1941 byl transportován do Terezína jako ?len tzv. Aufbaukommanda II, jehož úkolem bylo p?ipravit podmínky pro budoucí ubytování dalších v?z??.
     V Terezín? se Klein v?noval výchov? mládeže, zapojil se do hudebního života ghetta a ve velice složitých podmínkách komponoval. 16. ?íjna roku 1944 byl spolu se skladateli Viktorem Ullmannem, Hansem Krásou, Pavlem Haasem a dirigentem Karlem An?erlem deportován transportem do Osv?timi. Zem?el na po?átku roku 1945 ve slezském koncentra?ním tábo?e Fürstengrube.
     Nesmírn? d?ležitou úlohu v Kleinov? život? sehrála jeho starší sestra Eliška (Líza) Kleinová, která válku p?ežila. Tato klavíristka a pozd?jší vynikající pedagožka mu už b?hem jeho pražských studií vytvá?ela vhodné podmínky pro rozvoj talentu a po válce se zasadila o uvedení jeho díla do širšího pov?domí. Klein ji v?noval jednu ze svých nejlepších a dnes nej?ast?ji uvád?ných skladeb, Sonátu pro klavír, kterou napsal v Terezín?. Podle výroku jeho sestry Sonáta vznikla z „tv?r?ího sváru mezi vynikajícím pianistou (…) a vynikajícím komponistou“. Harmonický sv?t t?ív?té kompozice lze charakterizovat jako voln? atonální a prozrazuje znalost hudby Arnolda Schönberga.
     V Terezín? vznikla také tradi?n?ji pojatá úprava hebrejské Ukolébavky, jejíž slova napsal Emmanuel Harussi a melodii zp?vního hlasu složil Shalom Charitonov.
     Ješt? do p?edterezínského období spadají T?i písn? pro vyšší hlas a klavír op. 1 na texty Johanna Klaje, Friedricha Hölderlina a Johanna Wolfganga Goetha. Klein cyklus v?noval svému p?íteli, p?ekladateli E. A. Saudkovi, se kterým se intenzivn? stýkal, a který m?l vliv na jeho literární zájmy. Saudek je autorem p?eklad? prvních dvou básní. Písn? jsou zvláštní nesmírn? náro?ným zp?vním partem, harmonie klavírního doprovodu je, podobn? jako v p?ípad? Sonáty, voln? atonální.
     Podobný osud jako Kleina potkal i o generaci staršího Ervína Schulhoffa (1894 – 1942). Schulhoff se narodil v Praze do n?mecky mluvící židovské rodiny velkoobchodníka s vlnou a bavlnou. Byl výjime?n? nadaným dít?tem, jehož hudební sklony záhy podpo?il i Antonín Dvo?ák. Už v deseti letech vstoupil Schulhoff na Pražskou konzervato?, kde byl jeho u?itelem klavíru Jind?ich Kàan z Albest?. Hru na klavír dále studoval ve Vídni a kompozici v Lipsku, kde mezi jeho u?itele pat?il také Max Reger. Studia s úsp?chem zakon?il v Kolín? nad Rýnem. Po vypuknutí První sv?tové války narukoval do rakouské armády, ve které sloužil ?ty?i roky. Po jejím skon?ení se vrátil do N?mecka, kde se stal spolu s Paulem Kleem a Georgem Groszem ?lenem avantgardního hnutí a organizoval provedení d?l skladatel? Druhé víde?ské školy. Podobn? jako mnoho intelektuál? té doby, i Schulhoff siln? tíhl k levici. Významný p?erod nastal po?átkem 30. let, kdy dokonce zhudebnil Komunistický manifest a v roce 1933 s ?eskoslovenskou delegací (jejímž ?lenem byl i Alois Hába, jehož klavírní skladby Schulhoff hrál) navštívil Sov?tský svaz. Stal se z n?j p?esv?d?ený komunista, ale jak ve svém ?lánku podotknul Jaromír Havlík, pro tehdejší sov?tské komunisty byl stále jen „buržoazním západním skladatelem s levicovou orientací“. Následn? se pokoušel naplnit jejich ideál socialistického realismu a za?al psát stylov? jednodušší díla. V pr?b?hu 30. let se Schulhoffova finan?ní situace zhoršovala. Hrál v Ježkov? Orchestru Osvobozeného divadla a byl zam?stnán jako klavírista ?eskoslovenského rozhlasu. Nep?íznivé okolnosti vygradovaly p?íchodem nacist?. Schulhoff se pokoušel emigrovat do Sov?tského svazu, jehož ob?anství sice získal, ale ješt? než stihl uprchnout, byl v roce 1941 zat?en a jako ob?an nep?átelské velmoci deportován do interna?ního tábora v bavorském Wülzburgu, kde po osmi m?sících v?zn?ní zem?el.
     Mezi nejzajímav?jší pat?í Schulhoffova díla inspirovaná jazzem a lidovou hudbou jako je i Duo pro housle a violoncello v?nované Leoši Janá?kovi. Duo pochází z roku 1925 a vzniklo tedy v podobné dob?, kdy kompozice pro toto nestandardní obsazení napsali také Maurice Ravel a Bohuslav Martin?.
     Pokud na n?jaké místo na sv?t? sedí dnes tak ?asto používané ozna?ení „tavící kotlík“, kde se setkávají r?zné kultury a tradice, je to jist? Izrael, jehož obyvatelstvo tvo?í nejen p?ist?hovalci z Evropy, ale i z Afriky a Asie. Je tedy logické, že tvorbu izraelských skladatel? formuje mnoho r?znorodých vliv?. Jeden z nejvýrazn?jších pak p?edstavují hudební tradice bývalých zemí Sov?tského svazu, ze kterých do Izraele p?išla ?ada hudebník?.
     A to je i p?ípad Josefa Bardanashviliho (*1948), rodáka z gruzínského m?sta Batumi. Bardanashvili v Gruzii vystudoval skladbu a ješt? p?ed tím, než v roce 1995 emigroval do Izraele, se stal úsp?šným gruzínským skladatelem, o ?emž sv?d?í n?kolik cen, které mu byly ud?leny. Jeho tvorbu formuje tradi?ní gruzínská a židovská hudba na stran? jedné, a „evropský“ zp?sob práce s materiálem na stran? druhé. Je autorem komorní, orchestrální i vokální hudby a spolu s režisérem Robertem Sturuou, kterého m?žeme znát jako spolupracovníka asi nejslavn?jšího gruzínského skladatele Giyi Kancheliho, napsal rockovou operu.
     Užití jednoduchých melodií na zp?sob lidové hudby a výrazných, jakoby z kontextu vytržených p?iznávek, sbližuje s Kancheliho hudbou Bardanashviliho Fantasii pro sólový klavír, která vznikla v roce 2004 jako povinná skladba pro Mezinárodní klavírní sout?ž Arthura Rubinsteina. Fantasii Bardanashvili v?noval zakladateli a ?editeli sout?že, Janu Jakobovi Bistritzkemu.
     Druhý izraelský skladatel zastoupený na nahrávce, Paul Ben-Haim (1897 – 1984), se narodil jako Paul Frankenburger v Mnichov?. Po studiích p?sobil jako korepetitor
v Bavorském státním divadle, které tehdy vedl Bruno Walter, a zastával místo kapelníka Augsburské opery. N?mecko opustil v roce 1933, ve stejném roce, kdy p?es Francii zamí?il do Spojených stát? Arnold Schönberg. Paul Ben-Haim emigroval do Britského mandátu Palestina, kde si zm?nil jméno (p?ijal hebrejské jméno po svém otci) a zapojil se do místního hudebního života. Dirigoval Palestinský orchestr, u?il na místních hudebních školách, v?noval se vlastní tvorb? a po vyhlášení samostatnosti p?ijal izraelské ob?anství.
     Už p?ed odchodem z Evropy ur?ovala Ben-Haim?v hudebník jazyk ?ada vliv? od neoklasicismu po jazz. V roce 1939 se setkal se zp?va?kou lidových písní jemen-ského p?vodu jménem Bracha Zephira, kterou za?al doprovázet na klavír a ?adu jejích písní upravil pro instrumentální soubor. Díky této spolupráci poznal hudbu St?edního východu, která za?ala ovliv?ovat jeho další tvorbu. Do širokého mezinárodního pov?domí se Ben-Haim dostal po roce 1945, kdy jeho skladby za?ali uvád?t hudebníci jako Menahem Pressler, Leonard Bernstein nebo Jascha Heifetz. Sonáta pro sólové housle op. 44 vznikla v roce 1951 pro houslového virtuosa Yehudi Menuhina a m?žeme v ní vypozorovat rysy typické pro zralou Ben-Haimovu tvorbu – propojení evropských klasických prvk? s rytmy lidové hudby St?edního východu.

Josef T?eštík

Vydání CD nahrávky bylo umožn?no díky laskavé podpo?e Velvyslanectví státu Izrael, Nadace Gideona Kleina, Nadace Židovského muzea, Nadace Židovské obce v Praze, Nadace ?eský hudební fond, Rokytka Gardens C1 group, White Hill Development.

                             

© Studio Svengali, září 2021
coded by rhaken.net