VĂ­tejte na eshopu ARTA Music cz en

MOZART, MYSLIVE?EK – SIMONA HOUDA ŠATUROVÁ

DNI 152

DNI159   [8595056601599]   Simona Šaturová bio   recenze v britském IRR

Decade - Simona Šaturová 67:40
1.
Sento nel alma mia 0:34
2.
Odimi, qual tu sia 0:33
3.
Nacqui in seno alla sventura 7:16
4.
Vanne. T´affretta 1:17
5.
Ah, se il crudel periglio 8:11
6.
Deh, respirar lasciatemi 8:16
7.
Odimi, qual tu sia 2:01
8.
Va tra selve ircane 2:45
9.
Geme la tortorella 5:21
10.
Dov´e, ah dov´e, son io 10:21
11.
Se mai pomposo apparse 1:04
12.
Se il padre perdei 6:37
13.
Andro ramingo e solo 5:56

Josef MYSLIVE?EK (1737-1781) - Il Gran Tamerlano (Bohadlo Cat I.9), libreto Agostino Pio vene
1. Sento nel alma mia (aria)* 7:34
2. Odimi, qual tu sia (recitativo)* 0:33
3. Nacqui in seno alla sventura (aria)* 7:16
Wolfgang Amadeus MOZART (1756-1791) - Lucio Silla KV 135, libreto Giovanni de Gamerra
4. Vanne. T'affretta (recitativo) 1:17
5. Ah, se il crudel periglio (aria) 8:11
Josef MYSLIVE?EK - Artaserse (Bohadlo Cat I.15), libreto Metastasio (P.A.D.Trapassi)
6. Deh, respirar lasciatemi (quartetto)* 8:16
7. Il pianto non trattengo (recitativo)* 2:01
8. Vatra le selve ircane (aria)* 2:45
Wolfgang Amadeus MOZART - La Finta Giardiniera KV 196, libreto Giuseppe Petrosellini
9. Geme la tortorella (aria) 5:21
Josef MYSLIVE?EK - Medonte, Re Di Epiro (Bohadlo Cat I.25), libreto Giovanni de Gamerra
10. Dov'e, ah dov'e, son io (aria) 10:21
Wolfgang Amadeus MOZART - Idomeneo, Re Di Creta KV 366, libreto Giambattis ta Varesco
11. Se mai pomposo apparse (recitativo) 1:04
12. Se il padre perdei (aria) 6:37
13. Andro ramingo e solo (quartetto) 5:56
* World Premiere Recording

Simona Šaturová - soprán

Frédérique Friess - soprán, Michaela Kapustová - mezzosoprán, Richard Samek - tenor
L‘Armonia Terrena, ?ídí Zden?k Klauda

 photo: Lucie Robinson

Josef Myslive?ek (v r?zných pramenech je uvád?n též jako Bisliweck, Melsiwesech, Misliwetschek, Metzlevisic, Mislivicheck, Misliwecek, Misliweczek, Misliwetzek, Venatorini) ?e?ený „Il Boemo“ (tj. ?ech) byl jedním z nejtalentovan?jších skladatel? druhé poloviny 18. století. Ve své dob? pat?il k velmi úsp?šným a všeobecn? uznávaným autor?m. Vedle pomíjivé dobové popularity však lze v jeho partiturách nez?ídka nalézt místa s puncem geniality.

Podle florentského nekrologu (17. února 1781) „byl tém?? u všech dvor? Evropy, kde se jeho schopnostem dostalo velké pochvaly, a uzav?el p?átelství s nejv?tšími osobnostmi“. Odhlédneme-li od trvalého zájmu o jeho instrumentální hudbu zejména v n?mecky mluvících zemích (od r. 1764), zažil v Itálii na cizince závratnou kariéru operního i oratorního skladatele („Maestro Compositore“) a pat?il tam v 70. letech i v silné konkurenci k nejvyhledávan?jším autor?m pro st?žejní operní divadla.

Narodil se 9. b?ezna 1737 v Sovových mlýnech ?. p. 503 na Kamp? v Praze. Jeho otec Mat?j Myslive?ek byl mlyná? a ?len sboru zemských p?ísežných mlyná??. Josef prožil své d?tství ve mlýnech na Kamp? a na Starom?stské lávce u Karlova mostu. Po triviu u dominikán? u sv. Jiljí, nedokon?eném studiu jezuitského gymnázia kv?li špatným studijním výsledk?m v logice („nihil profecit in logica“) a soukromém studiu hydrauliky u prof. Jana Ferdinanda Schora vstoupil do u?ení k starom?stskému mlyná?i Václavu Klikovi. Spole?n? s bratrem byli p?ijati do cechu roku 1758 a posléze prohlášeni mistry.

Už v roce 1749 však platil Myslive?ek za „zru?ného houslistu“, od roku 1760 studoval kontrapunkt u Františka Habermanna, „ten s ním ale, zdá se, postupoval p?íliš pomalu“, jak se zmi?uje jeho sou?asník F. M. Pelcl, proto po roce p?estoupil k Josefu Seegerovi. Již po p?l roce studia u Seegera komponoval sinfonie a šest z nich dal anonymn? provést pravd?podobn? ve Valdštejnském paláci s programními názvy prvních šesti m?síc? Januarius, Februarius, Martius, Aprilis, Maius, Junius. Získal tím mecenáše, hudbymilovného hrab?te Vincence Valdštejna (Waldstein). Pod vlivem pražského operního a oratorního provozu ho ale lákala p?edevším hudebn? dramatická tvorba. Dedikace a následné provedení kantáty Il Parnasso confuso i ?ady samostatných duchovních árií dokládají trvalý Myslive?k?v vztah k cisterciák?m v Oseku a k benediktin?m v Praze - B?evnov?, kte?í mu mj. poskytli p?j?ku 3000 zlatých na studijní cestu do Itálie.

Po úsp?chu t?chto prvních d?l tedy odjíždí v roce 1763 do Itálie, kde se hodlá zdokonalovat v um?ní opery u benátského mistra G. B. Pescettiho – Itálie se pak stává Myslive?kovým druhým domovem. V Benátkách se u Pescettiho zdržel nanejvýš 17 m?síc?. Následný Myslive?k?v pobyt v Parm? v roce 1764 není doložen, stejn? jako jeho první opera, kterou zde podle historika Pelcla napsal. Není zcela jasné, kterou operu provázely „nejp?ízniv?jší zprávy“, že vzbudila pozornost neapolského impresária Amadoriho, zda to byla repríza kantáty Il Parnasso confuso (1665-1667) nebo opera Semiramide riconosciuta v Bergamu 1765 ?i roku 1766 v Alessandrii.

Uvedením opery Bellerofonte v Teatro San Carlo (20.1.1767) se slovutnými sólisty Antonem Raafem a Caterinou Gabrielliovou vstoupil do vrcholného desetiletí své tvorby (1767 - 1777). Florentské noviny Notizie del mondo ?asto ozna?ovaly Myslive?kovy premiéry jako výjime?né svým ohlasem („grandissimo incontro“), v?tšinou byly provád?ny ve spojení se samostatnými balety autor?, tane?ník? a choreograf? Carla le Picqa a Onorata Viganó. Avšak i p?es jeho opakované úsp?chy v Neapoli, Turín?, Praze, Padov?, Benátkách, Boloni, Florencii, Milán? a Pavii byl neustále sužován nedostatkem pen?z, p?j?kami a t?žkostmi s v??iteli.

Zlom v jeho úsp?šné karié?e a pozvolný pád na dno spole?nosti p?inesl rok 1777, na jehož po?átku se p?i cest? do Mnichova p?evrhl s Myslive?kem ko?ár. Do otev?ené rány se mu dostala infekce, skladatel byl nucen strávit rok v nemocnici a na ja?e 1778 z ní vyšel se znetvo?eným obli?ejem. N?které prameny však nazna?ují, že se jednalo o venerickou chorobu (syfilis), která m?la být pravou p?í?inou jeho znetvo?ení. Zem?el zcela chudý a opušt?ný ve svém dom? v ?ím? dne 4. února 1781.

Zden?k Klauda

IL BOEMO A AMADEUS
Dekáda p?átelství a vzájemné inspirace

O vztahu Josefa Myslive?ka a Wolfganga Amadea Mozarta máme dnes k dispozici na t?icet dokument? vypovídajících o jejich prvním setkání, vzájemném um?leckém respektu i up?ímném p?átelství, které s r?znými peripetiemi p?etrvalo až do Myslive?kovy smrti. D?ležitou a ne vždy pozitivní roli v jejich vztahu sehrál Wolfgang?v otec Leopold, který velmi p?ísným okem posuzoval Myslive?kovy ?iny a, v dobré ví?e chránit svého syna p?ed špatnými p?íklady a prosazovat jeho zájmy, nespoušt?l ze z?etele pragmatické aspekty a svými radami se snažil usm?r?ovat Wofgang?v vztah k ?eskému skladateli. Ty však mnohdy ost?e kontrastovaly s ?ist? kladnými city, které jeho syn choval ke svému staršímu kolegovi.

Wolfgang a Leopold Mozartovi se poprvé setkali s Josefem Myslive?kem n?kdy mezi 24. a 29. b?eznem 1770 v bolo?ském penziónu Del Pellegrino (U Poutníka). Tam se teprve ?trnáctiletý Wolfi seznámil s již slavným operním skladatelem, maestrem Myslive?kem. Úcta ke skladateli z ?ech je cítit i z Leopoldova dopisu dom?, ve kterém se také zmi?uje, že se s Myslive?kem v Boloni vzájemn? ?asto navšt?vovali: „Je to ?estný muž a zcela jsme se sp?átelili“.

Další jejich osobní setkání se uskute?nilo v Milán?, kam v listopadu roku 1771 Myslive?ka zavedla objednávka na operu Il gran Tamerlano (premiéra 26. prosince 1771). P?estože zde m?l na kompozici a p?ípravu opery jen n?co málo p?es m?síc, neváhal a hned druhý den oba Mozarty navštívil. Tém?? o rok pozd?ji píše Wolfgang op?t z Milána: „Pan Myslive?ek je ješt? tady“, avšak nezmi?uje ho již výslovn? mezi „našimi dobrými p?áteli“. T?i milánské dopisy Mozart? z ledna 1773 pak zahrnují i Myslive?kovy pozdravy a známý kompliment Wolfgangov? sest?e: „Pan Myslive?ek líbá Nannerl její virtuózní ruce“. Wolfgang?v p?ípisek k dopisu z 9. zá?í 1773 z Vídn? dom? žertem Myslive?ka p?ipomíná tím, že místo podložky používá generál-basový part jeho Concerta per violino obligato e stromenti.

Poté nastává v dokumentaci vztahu Myslive?ek – Mozartovi ?ty?letá p?estávka i zásadní obrat. Wolfgang Amadeus p?ijel 24. zá?í 1777 se svou matkou b?hem další evropské cesty do Mnichova, kde se práv? tou dobou Myslive?ek lé?il ve vévodském špitále. P?itom komponoval a sledoval p?ípravy na provedení své druhé verze oratoria Abramo ed Isacco. P?ítomnost obou dávných p?átel ve stejném m?st? vedla k bou?livé vým?n? dopis? mezi Mnichovem a Salcburkem. Myslive?ek o Wolfgangov? p?íjezdu nic netušil, stejn? tak ani Wolfgang netušil o Myslive?kov? pobytu v Mnichov?. Otec Mozart však musel z korespondence nebo z vypráv?ní v?d?t, že se tam Myslive?ek lé?í, a podez?ení na venerickou chorobu vyslovil poprvé práv? on. Proto se Leopold rozhodl toto setkání za každou cenu zhatit a Wolfgangovi radil, aby se omluvil, pokud Myslive?ek zjistí jeho p?ítomnost v Mnichov?, že mu maminka návšt?vu zakazuje – to p?ece musí pochopit. Nakonec Leopold vyslovil ostrý odsudek o jeho hnusném život?, hanb? p?ed celým sv?tem a vlastní vin? na svém trápení. Od tohoto p?íkrého výroku se vztah Leopolda Mozarta k Myslive?kovi už nedá hodnotit jako p?átelství, protože veškeré další kontakty jsou už pouze obchodní nebo taktické kroky.

Jinak tomu však bylo v p?ípad? Wolfganga. Nakonec se stejn? dozv?d?l o Myslive?kov? pobytu v Mnichov? a o jeho nemoci i o tom, jak vypadá, a p?es všechna otcova varování se Myslive?ka rozhodl navštívit. Wolfgang?v dopis otci z 11. ?íjna 1777 je sice plný zd?šení ze setkání se znetvo?eným Myslive?kem, ale zárove? výrazem lítosti nad jeho stavem, pochopením a potvrzením oboustranného p?átelství. Dokládá to zejména Myslive?kovým konceptem dopisu do Neapole, kde žádá impresária Gaetana Santora o objednávku opery pro Wolfganga, dále návrhem kontaktu s hrab?tem Pachtou v Praze i ?astým citováním svého jména v Myslive?kov? korespondenci. Wolfgang otce naléhav? vyzývá: „Pište mu tak ?asto, jak jen budete mít ?as. Nem?žete mu ud?lat v?tší radost...“ Byl „trochu pohublý, p?irozen?, ale jinak týž dobrý a veselý ?lov?k“. I matka Marie Anna Mozartová p?ipsala, že „je Wolfgangovi opravdovým p?ítelem, povídá se tu o n?m [o Myslive?kovi] všude jen to nejlepší, jak nám to každý ?ekl...“

Když po opakované návšt?v? u Myslive?ka Mozart s matkou odcestoval, rozvinula se op?t mezi t?emi hudebníky ?ilá korespondence. Leopold Mozart m?l stále zájem o zdárné dojednání neapolské objednávky. Na druhé stran? ho Myslive?ek žádal, aby se postaral o provedení 12 sinfonií a 6 kvintet s obligátním hobojem, které poslal arcibiskupovi do Salcburku, p?ed 15. ?íjnem 1777 také slíbil poslat Nannerl své cembalové sonáty a doru?il Wolfgangovi do Augšpurku adresu na impresária Santora. Zatímco mezi Leopoldem a Myslive?kem probíhá veskrze obchodn? recipro?ní korespondence, citlivý a empatický Wolfgang naléhá na svého otce: „Prosím, abyste ubohému Myslive?kovi brzy napsal, protože vím, že ho to jist? pot?ší“.

Wolfgang?v dopis ze 7. srpna 1778 je posledním listem, v n?mž zmi?uje jméno svého p?ítele Josefa Myslive?ka. Píše v n?m, že se o Myslive?kovi uvažovalo jako o kandidátovi na místo arcibiskupského kapelníka v Salcburku. Jednalo se ale podle Mozarta tak „neprozírav?“, že „se Myslive?ek nechal vyklouznout“ a Salcburk tak p?išel o „kapelníka, který se tak lehce nesežene... a který by svou p?ítomností uvedl celou dvorní hudbu v báze?“.

Stanislav Bohadlo

Myslive?kova karnevalová opera Il Gran Tamerlano, která m?la premiéru dne 26. prosince 1771 v Teatro Regio Ducal v Milán?, pat?í k vrchol?m prvního období jeho operní tvorby. Pro toto období bylo typické využití t?ídílné formy árií „dal segno“. Árie v této form? byly uvedeny orchestrální p?edehrou, která exponovala hlavní tematický materiál, jenž se následn? rozvíjel ve vokální lince (tzv. díl A), poté následoval kontrastní oddíl (tzv. díl B) – kontrast spo?íval nap?íklad ve zm?n? tónorodu (dur x moll), tempa (rychle x pomalu), charakteru orchestrálního doprovodu ?i instrumentace (plný orchestr x pouze smy?cové nástroje) – poté se vracel díl A ve zkrácené podob?. Zkrácení spo?ívalo zejména ve vynechání úvodního orchestrálního úseku, n?kdy však i ?ásti zp?vu, a to za ú?elem zvýšení dramatického spádu (oproti p?vodním áriím da capo, kdy se doslovn? opakovalo vše), ale zárove? ponechávalo interpret?m prostor v opakovaném díle improvizovat vlastní fioritury a svým um?ním se tak ucházet o p?íze? publika.

Ob? árie sultánovy dcery Asterie jsou napsány práv? v této form?. První z nich – árie z 1. jednání „Sento nell alma mia“ - je árií, ve které Asteria vyjad?uje svoji nenávist v??i Tamerlanovi, který po ní touží a bezmezn? si p?eje získat její srdce. Bou?e cit?, kterými je zmítána, je vyjád?ena virtuózními koloraturami a jako v?tšina Myslive?kových árií klade na interpreta nesmírné technické nároky. Zárove? p?ináší nádherný, zp?vný, melodický materiál, který je však též vzájemn? natolik kontrastní a výrazný, že by zcela jist? sta?il na výstavbu sonátového allegra. Árie z 2. jednání opery „Nacqui in seno alla sventura“ je dojemnou výpov?dí osudem zkoušené duše Asterie. Prostá a k srdci promlouvající hudba je umocn?na jemným doprovodem smy?cových nástroj?, k nimž se p?ipojují jen dv? flétny.

Premiéra opery Il gran Tamerlano byla velice úsp?šná a ta se posléze stala jednou z nejpopulárn?jších oper provozovaných v Milán? té doby. Jako p?ímý doklad této obliby mohou posloužit ?etné dobové opisy ?ady árií a duet?.

Premiéra Mozartovy opery Lucio Silla se konala též v divadle Teatro Regio Ducal. Prob?hla s "mírným úsp?chem" p?esn? o rok pozd?ji než Myslive?k?v Tamerlan. Je pravd?podobné, že její vlažn?jší p?ijetí bylo ovlivn?no mnohými komplikacemi, které provázely její p?ípravu. Zp?váci, podle jejichž možností a p?ání musel autor psát árie, p?ijížd?li pozd? a první tenor dokonce onemocn?l a musela se na poslední chvíli hledat náhrada. A tak zde šestnáctiletý Mozart vytvo?il dílo, na jehož kompozici m?l ve skute?nosti jen šest týdn?.

Árii „Se il crudel periglio“ zpívá hlavní ženská hrdinka Giunie sužována smrtelným strachem o život svého snoubence Cecilia. Prosí jejich spole?ného p?ítele Cinnu, aby se o Cecilia postaral a ochránil ho p?ed despotickým krutovládcem Sillou, kdyby se ho op?t pokusil zabít. Tato árie pat?í do kategorie „aria di bravura“, tedy extrémn? virtuózních árií, a vzhledem k tomu, že prima donna Anna de Amicis-Buonsolazzi, která operu premiérovala, si pochvalovala, jak Mozart dokonale vyhov?l jejímu hlasu, muselo se jednat o technicky mimo?ádn? disponovanou zp?va?ku, protože dodnes tato árie pat?í k prubí?ským kamen?m pro každou koloraturní sopranistku. Árie svou délkou, vokálním rozsahem (až do d3) a celkovými nároky na pohyblivost hlasu a um?ní koloratury pat?í k naprosto mimo?ádným kreacím i v rámci Mozartovy tvorby.

Opera Artaserse byla poprvé provedena v neapolském divadle Teatro San Carlo dne 13. srpna 1774 na narozeniny neapolské královny Marie Karolíny. Myslive?ek získal tuto zakázku na základ? úsp?chu své opery Romulus a Ersilie, která byla provedena na královniny narozeniny rok p?edtím.

Král Xerxes nedovolí dce?i Mandane s?atek s Arbakem a vyžene ho. Jeho otec Artabano Xerxa zabije (údajn? kv?li pomst?, ale fakticky chce syna dosadit na tr?n), ?ekne to synovi, ten však v zoufalství s vražednou zbraní ute?e. Artabano ?ekne Artaxerxovi, že Xerxa zavraždil jeho bratr Dario, a proto ho Artaxerxes nechá zabít. Pozd?ji je ale chycen Arbace, který nemá vysv?tlení a automaticky se tak stává podez?elým. Nikdo mu nev??í, ani jeho milenka Mandane ne, ona sama si jeho smrt p?eje dokonce ze všech nejvíce. Tuto vyhrocenou konfliktní situaci, která se odehrává mezi ?ty?mi hlavními postavami Mandane, Artaxerxem, Arbakem a Artabanem, vyjad?uje Myslive?ek brilantním zp?sobem dramaticky ?len?ným vokálním kvartetem „Deh! Respirar lasciatemi...“.

Ve druhém jednání opery odsuzuje prefekt královské gardy Artabano svého syna k smrti, za což je všemi nenávid?n, nejv?tší zlobu však vyvolá práv? v Mandane, která do té doby tak hlasit? volala po spravedlnosti. V nejvypjat?jším míst?, kdy dochází k otev?enému konfliktu mezi Mandane a Artabanem, zpívá Mandane árii hn?vu (aria di furore) „Va tra le selve ircane“, kde z hloubi srdce vylévá veškerou nenávist, kterou k Artabanovi chová. Árie je psaná v tónin? g moll a svou divokostí dokonale koresponduje s dramatickým potenciálem zhudeb?ovaného textu. Vzhledem k tomu, že tato opera již pat?í do druhého tv?r?ího období, kde skladatel postupn? opoušt?l typ árie dal segno a rozvíjel sonátový typ s ritornely, je i tato árie komponovaná na sonátovém p?dorysu.

Mozartovo dramma giocoso La finta giardiniera, která m?la premiéru 13. ledna 1775 v Salvatortheater v Mnichov?, se po milánských úsp?ších opery seria navrací k operní buff?, ?i spíše k p?echodnému typu. P?estože opera La finta giardiniera nebývá ?azena mezi vrcholná Mozartova operní díla, p?edstavuje v autorov? hudebn? dramatické tvorb? významný mezník. Mozart v této ope?e poprvé vytvo?il model, který pak uplatnil ve všech svých pozd?jších slavných operách - totiž prolínání komického živlu s vážnými motivy a tématy, míšení prvk? komické opery s operou seria. Mozart zde usiluje o individuální hudební charakteristiku postav a inven?n? pracuje s instrumentací.

Zejména postava markýzy Violante Onesti, vydávající se za zahradnici Sandrinu, reprezentuje tzv. "mezzo carattere" a má zde ?adu patetických árií vážného rázu. „Geme la tortorella“ pat?í mezi nejzajímav?jší a nejemotivn?jší árie opery. Dokonale vedená aristokraticky elegantní vokální linka se vznáší vysoko nad k?iš?álov? pr?zra?ným doprovodem smy?cového ansámblu houslí s dusítky, pizzicaty viol, violoncell a kontrabas?.

Opera Medonte, re di Epiro byla poprvé provedena v ?ímském divadle Teatro Argentina (Teatro a Torre Argentina) dne 26. ledna 1780. Všichni ú?inkující byli muži, protože v ?ím? bylo až do nástupu papeže Pia VII. roku 1800 ženám zakázáno vystupovat v divadle. Toto dílo dlouho myln? považovali myslive?kovští badatelé za jeho poslední jevištní dílo a premiéra byla neprávem ozna?ena za neúsp?ch. Ukázalo se však, že výhrady byly vedeny proti úpravám Metastasiova libreta a nikoliv v??i jeho hudb?. Hned po premié?e získal totiž další ?ímskou zakázku.

Dramatickým vrcholem této opery je doprovázený recitativ a árie Seléné „Dove, ahi dove son io?... Adorata mia speranza“, kterou nebohá princezna z Arga zpívá v kobce, kam ji uvrhl Medonte a kde ji chce nechat za živa zazdít. Zde již nelze hovo?it o recitativu a árii, jedná se totiž o zcela prokomponovanou scénu, kde invencí hý?ící doprovázený recitativ p?echází v ariózní úsek, z n?jž hudba vyústí v další dramaticky p?sobivý recitativ, který s neuv??itelnou ú?inností zrcadlí krajní životní situaci, kterou Seléné prožívá, a pocity z ní vyplývající. Spalují ji jako pekelný ohe?, mrzne hr?zou z blížící se smrti, úzkostn? volá svého milého Arsaka, prosí jej o pomoc a v záv?ru drastické scény žádá své nep?átele, aby ukrátili její trápení. Hudba, kterou se Myslive?ek zmoc?uje tohoto obrazu, p?ekra?uje meze dobového niveau, vymyká se i jeho vlastnímu kompozi?nímu standartu a zcela p?ekra?uje hranice žánru „opera seria“, aby se vydal naproti gluckovské reform? ?i stylu, kterého pozd?ji dosáhl Mozart nap?íklad v Idomeneovi.

Jen pár dn? p?ed Myslive?kovou smrtí uvedl Mozart na žádost mnichovského kurfi?ta operu Idomeneo (Mnichov, 1781). P?íb?h na Krét? v?zn?né Trójanky Ilie skon?í svatbou s královským synem Idamantem, kterého p?ed smrtí zachrání deus ex machina. Mozartovo dramma per musica je siln? ovlivn?no francouzskou operou s dramatickou ú?astí sbor?.

Ve druhém jednání opery se Ilia v árii „Se il padre perdei“ snaží uvést na pravou míru sv?j vztah k Idomeneovi, jenž jí práv? odhalil své city. Zatímco on ji miluje jako ženu a navrhuje jí manželství, ona v n?m vidí otce, kterého ztratila. V árii mu vyjevuje svou ?istou nevinnou lásku, jenž Mozart vystihl cudnou melodikou a jemným pletivem smy?cových nástroj? (housle s dusítky – con sordino) se sólovými dechovými nástroji (flétna, hoboj, fagot a lesní roh).

Když posléze ve 3. jednání p?ichází Idamante, aby byl ob?tován Neptunovi, Ilia se mu rozhodne otev?en? vyznat lásku. Idomeneo a Elektra je naleznou pospolu a Idomeneo – stále neschopen vyjevit pravé d?vody – na?izuje, aby jeho syn okamžit? opustil Krétu. Idamante to odmítne a každý sám za sebe prožívají a vyjad?ují své pocity hr?zy a nešt?stí. Tento okamžik Mozart zhudebnil na svou dobu zcela nevídaným a osobitým kvartetem „Andro ramingo, e solo”. Hudba je plná p?ekvapivých harmonických postup?, zvukomalebných ploch a kontrast?, jež odpovídají rozervanosti všech zú?astn?ných postav.

Zden?k Klauda

Simona Šaturová

“Simona Šaturová, pocházející stejn? jako Lucia Popp a Edita Gruberová z Bratislavy, není nic menšího než malý mozartovský zázrak. Zpívá Konstanzi s tak neot?esitelnými koloraturami, procít?nými piany a stylovou dokonalostí, že se až tají dech.” [Der neue Merker]

Simona absolvovala bratislavskou konzervato?. Své p?vecké vzd?lání dále prohlubovala na mistrovských kursech Ileany Cotrubas ve Vídni a u Magreet Honig v Amsterodamu.

Mozart je st?žejním autorem v Simonin? karié?e, po?ínaje její první produkcí v Bastien und Bastienne, p?es role Zuzanky, Paminy, Servilie, Ilie, Sandriny, Konstanze až k její poslední produkci s Donnou Annou. Simona se s oblibou v?nuje i Mozartovu koncertnímu repertoáru, jen s Velkou c moll mší objela ?ty?i kontinenty. S Myslive?kem se Simona setkala poprvé v produkci opery L’Olimpiade (rež. Ursel Herrmann, dir. Václav Luks), která se stala finalistou International Opera Awards 2014 v kategorii Rediscovered works. Uvedena byla krom? Národního divadla v Praze i v Luxembourgu, Caen, Dijonu a Theatre an der Wien.

Simona je stálým hostem Théâtre de la Monnaie v Bruselu, kde krom? rolí Ilie, Sandriny a Servilie úsp?šn? ztvárnila i Violettu (rež. Andrea Breth, dir. Ádám Fischer) a Gildu (rež. Robert Carsen, dir.Carlo Rizzi). ?asto spolupracuje s Aalto-Musiktheater v Essenu (Violetta, Adina, Konstanze, Donna Anna) a Oper Frankfurt (Lucia, Pamina, Oscar, and Madama Cortese). Mohli jsme ji rovn?ž slyšet v Teatro Colón Buenos Aires, Megaron Athens, Théâtre du Châtelet in Paris a Opéra de Monte-Carlo.

K dirigent?m, se kterými spolupracuje, pat?í Chritoph Eschenbach (The Philadelphia Orchestra, Orchestre de Paris, NDR Sinfonieorchester), Manfred Honeck (Pittsburgh Symphony Orchestra, Oslo Philharmonic), Adam Fischer (London Philharmonic Orchestra, Orchestra of the Age of Enlightment), Ji?í B?lohlávek (?eská Filharmonie), Helmuth Rilling (Israel Philharmonic Orchestra, Toronto Symphony Orchestra), Iván Fischer a Christopher Hogwood (Münchner Symphoniker), Tomáš Netopil (Orchestra Accademia Nazionaledi Santa Cecilia) a Philippe Herreweghe (Orchestre des Champs-Elysés).

Simonino sólové CD pro Orfeo Haydn Arias získalo ocen?ní “Editor’s Choice" od Gramophone Magazine, CD “Gloria” získalo “Empfohlen von Klassik.com. Dále nahrála CD “Carmina Burana” a “Noël” pro Sony, dv? CD Haydnových mší pro Hänssler Classic, 2. Symfonii Mahlera pro Ondine a Hasseho “Requiem Miserere” pro Carus Verlag.Simona Houda-Šaturová je držitelkou Ceny Nadace Charlotty a Waltera Hamelových za vynikající p?vecké výkony( Lübeck 2007) a ceny Thálie za nejlepší operní výkon v roce 2001.

© Studio Svengali, září 2021
coded by rhaken.net