Jan Dismas Zelenka: Psalmi Vespertini II 
Ensemble Inégal, Adam Viktora

Gabriela Eibenová, Lenka Cafourková – soprán; 
Filippo Mineccia – alt; Tobias Hunger – tenor; 
Marián Krejčík, Jiří Miroslav Procházka – bas
Ensemble Inégal, Pražští barokní sólisté
řídí Adam Viktora

Dixit Dominus ZWV 68
Beatus vir ZWV 76 
Laetatus sun ZWV 88 *
Nisi Dominus ZWV 92 * 
Lauda Jerusalem ZWV 104 *
Magnificat ZWV 107
Credidi ZWV 85 *
De profundis ZWV 96

Světová premiéra kompletní nahrávky
* První nahrávka vůbec

dirigent – Adam Viktora

Pražští barokní sólisté
soprán – Simona Jindráková, Karolína Janů, Stanislava Mihalcová, Yvetta Fendrichová,
Kamila Zbořilová, Lenka Cafourková
alt – Martin Ptáček, Pavla Štěpničková, Daniela Čermáková, Nadia Ladkany
tenor – Tobias Hunger, Václav Čížek, Ondřej Múčka, Hasan El Dunia, Stanislav Mistr
bas – Jiří Miroslav Procházka, Michael Adair, Martin Vacula, Karel Václav Jeřábek

Ensemble Inégal
housle – Lenka Torgersen, Simona Hurníková, Veronika Manová, Jana Anýžová, Vojtěch Jakl, Jan Hádek, Simona Tydlitátová, Martina Stillerová, Petra Ščevková, Petr Zemanec
viola – Lýdie Cillerová, Ivo Anýž, Elen Machová
violoncello – Libor Mašek, Hana Fleková
kontrabas – Ondřej Štajnochr, Ján Prievozník
fagot – Kryštof Lada
hoboj – Markus Müller, Inge Marg
teorba – Jan Krejča
varhany – Lukáš Vendl
tympány – Pavel Rehberger
klarina – Nicolas Isabelle, Almut Rux

Mezi polovinou roku 1725 a prosincem 1728 složil Jan Dismas Zelenka (1679-1745), český hudebník působící u drážďanského dvora, tři cykly celkem 33 žalmů a Magnificat určených pro nešpory. Každý z těchto cyklů zahajuje zhudebněný žalm Dixit Dominus, na nějž posléze navazuje jedna či více žalmových sekvencí tak, že jsou pokryty téměř všechny nešpory v průběhu liturgického roku (Zelenka nezhudebnil pouze žalmy pro nešpory v sobotu před Adventem, v sobotu před postem a pro středeční nešpory pašijového týdne). V roce 1726 Zelenka započal se zapisováním těchto zhudebněných žalmů do svého osobního inventáře duchovní hudby (Inventarium rerum musicarum Ecclesiae servientium), který založil 17. ledna téhož roku. Tyto záznamy potvrzují, že Zelenka svých 33 nešporních skladeb koncipoval ve třech cyklech a zkomponoval je pro drážďanský katolický dvůr, konkrétně pro královskou kapli zasvěcenou Nejsvětější Trojici. Na základě těchto informací můžeme usoudit, že se jednalo o dobře promyšlený záměr. Zajímavé je, že jej Zelenka začal realizovat v době, která se téměř přesně shoduje s jeho návratem z pouti do svatyně Panny Marie Bolestné v Krupce v severních Čechách, který připadl na 12. září 1725. Tato pouť byla s podporou drážďanského dvora zahájena v Krupce o den dříve mariánským procesím, během něhož jedenáct mladých hudebníků (Kapellknaben) z dvorní katolické kaple v Drážďanech, spravované jezuity z české provincie, zpívalo Zelenkovy mariánské litanie (Litaniae de Beatissima Virgine, ZWV 150). V návaznosti na tento svůj plán realizovaný v letech 1725-1728 Zelenka zhudebnil i dalších osm nešporních žalmů, které ve svém inventáři zaznamenal odděleně pod názvem Psalmi varii. Vypadá to tedy, že od poloviny roku 1725 se stal Zelenka částečně zodpovědným za hudební stránku nešpor v drážďanské dvorní katolické kapli, což vysvětluje, proč si v následujících letech opatřil více než osmdesát žalmových kompozic, zejména od italských a českých skladatelů, které zanesl rovněž do svého invenáře, a to pod názvem Psalmi varioru[m] authorum. Svůj soubor 33 zhudebněných žalmů Zelenka v inventáři označil jako „nešporní žalmy pro celý rok“ (Psalmi Vespertini | totius anni. | Joanni Dismae Zelenka. | qui habentur in libris). Jeho záznamy překvapivě nezačínají nejranějšími kompozicemi z roku 1725 (které jsou již nahrány a vydány na CD Jan Dismas Zelenka: Psalmi Vespertini I. Ensemble Inégal, Prague Baroque Soloists cond. Adam Viktora, Nibiru, 2015), ale právě těmi, které můžeme slyšet na této nahrávce – tedy druhým nešporním cyklem, který Zelenka začal skládat v roce 1726.

Tento cyklus tvoří jedenáct skladeb (tři se nedochovaly), přičemž úvodní z nich mohly být zapojeny do obvykle pětižalmových nešpor de Confessore (Vesperae de Confessore), tvořených žalmy č. 109 (Dixit Dominus), č. 110 (Confitebor tibi, Domine), č. 111 (Beatus vir), č. 112 (Laudate pueri), č. 116 (Laudate Dominum) a závěrečným Magnificat. Na základě chronologických údajů, které si Zelenka zapsal do partitur, můžeme dvě z těchto prvních čtyř skladeb datovat do března roku 1726:
1. Dixit Dominus (ZWV 68): „Dresda 1726 li 23 Marz:“;
2. Confitebor (ZWV 74): ztraceno;
3. Beatus vir (ZWV 76): „Dresda 11 Marti 1726“;
4. Laudate pueri (ZWV 78): ztraceno.
Pak si Zelenka do svého inventáře zapsal skladby z let 1726 a 1727: konkrétně se jedná o žalmy č. 121 (Laetatus sum), č. 126 (Nisi Dominus), č. 147 (Lauda Jerusalem), Magnificat a žalm č. 116 (Laudate Dominum).
Pokud vezmeme předchozí žalmy Dixit Dominus a Laudate pueri a přidáme k nim Laetatus sum, Nisi Dominus, Lauda Jerusalem a Magnificat z této skupiny, dostaneme kompletní cyklus pro mariánské nešpory (Vesperae BVM). Toto pořadí je přitom vyžadováno pro všechny mariánské slavnosti, svátky světic, Obřezání Páně (1. ledna) a na Archanděla Gabriela – stejně jako druhé nešpory pro svátky Apoštolů, Evangelistů a Těla Páně.
5. Laetatus sum (ZWV 88): cca. 1726;
6. Nisi Dominus (ZWV 92): cca. 1726;
7. Lauda Jerusalem (ZWV 104): „1mo Mart[ii] 1727“;
8. Magnificat (ZWV 107): cca. 1727;
9. Laudate Dominum omnes gentes (ZWV 86): ztraceno.
Předkládaný cyklus uzavírá zhudebnění žalmu č. 115 (Credidi) z přelomu let 1727 a 1728, tj. v pořadí pátého žalmu pro první a druhé nešpory na svátek Nejsvětějšího Jména Ježíšova a třetího žalmu pro první a druhé nešpory na Oktáv Těla Páně. Stejně tak to byl třetí žalm pro první nešpory na svátky Apoštolů a Evangelistů a pátý žalm pro druhé nešpory na svátek Mučedníků; toto jediné Zelenkovo zhudebnění Credidi, buď z konce roku 1727, nebo ze začátku 1728, se tedy muselo rozléhat dvorní katolickou kaplí v Drážďanech poměrně často.

Vypadá to, že Zelenka zřejmě omylem opomenul v rámci tohoto cyklu zapsat do svého inventáře zhudebnění žalmu De profundis (ZWV 96), což napravil později, když je tam připojil pod číslem 18. Na základě zvláštností v Zelenkově notovém zápisu můžeme tuto skladbu s jistotou datovat do konce roku 1727, kdy snad zazněla v rámci vánočního oktávu – tedy při jediné příležitosti, kdy je De profundis pro nešpory vyžadováno (s výjimkou zádušních nešpor): 10. Credidi (ZWV 85): cca. 1727, nebo začátek roku 1728; 18. De profundis (ZWV 96): cca. 1727 (konec). Každá z dochovaných prací v tomto cyklu nese Zelenkovu základní dedikační formuli: „A M D G V M OO SS H AA P J R“ (případně „P i R“), tedy sekvenci písmen velebící Boha (A M D G = „Ad Maiorem Dei Gloriam“), Pannu Marii (V M = „Virgini Mariae“), světce (OO SS H – „Omnibus Sanctis honori“) a rodinu Zelenkova patrona, saského kurfiřta (AA P J R – „Augustissimis Principibus in reverentia“). S výjimkou Dixit Dominus (které navíc vyžaduje trubku a tympánový sbor) jsou pro provedení všech skladeb zapotřebí vokální sólisté a sbor (SATB), první a druhé housle; viola, resp. violy, ripieno hoboje a fagoty a nástroje realizující basso continuo.

Tyto nešpory, které Zelenka zkomponoval v letech 1726-1727/28, sice možná nedosahují svou délkou a hudební kvalitou úrovně předešlého cyklu z roku 1725, nicméně i tak jsou svědectvím o péči, kterou autor věnoval provázanosti hudební struktury s podloženým textem. Úvodní skladba Dixit Dominus (ZWV 68) má tři věty a připojené trubky a tympány naznačují, že byla určena – společně s Magnificat z roku 1725 (ZWV 108) – pro svátek velké důležitosti. Nejranější kompozice celého cyklu, Beatus vir (ZWV 76), má rovněž tři věty; první z nich přináší celý text žalmu, jehož části do sebe často „teleskopicky“ zapadají – tzn., že jeden nebo i více veršů je rozprostřeno přes vokální party tak, aby byly zpívány současně, zatímco devátý verš je zhudebněn jako dramatická Szene. Doxologický text Gloria Patri je obzvláště nádherné arioso pro sólový soprán, doprovázený houslemi a bassem continuem hrajícími unisono figuru připomínající ostinato.
Důkladně prokomponované Laetatus sum (ZWV 88) zahajuje figura, kterou Zelenka použil jako první fugové téma věty „Amen“ ve skladbě Dixit Dominus (ZWV 68, viz výše), což naznačuje, že skladatel tyto dvě skladby záměrně tematicky propojil, když je promýšlel. Zmíněná figura se poprvé objevuje v úvodu ritornelu, kde je okamžitě zpracována kánonově. I když je tato skladba určena pro vokální sopránové a altové sólo, je to právě alt, který nese břímě hlavního vokálního sóla.
Nisi Dominus (ZWV 92) je nádherně prokomponovaná kompaktní skladba o 202 taktech. Chorální a sólové vokální pasáže jsou posazeny nad instrumentálním unisonovým ostinatem o délce osmi taktů, které dodává skladbě dynamickou energii od začátku až do konce. Ostinatový model prochází převážně mollovými tóninami: a moll – d moll – e moll – b moll – G dur – b moll – a moll. Jediné vybočení do durové tóniny přichází přesně v polovině skladby ve 101. taktu, tedy při devátém zaznění ostinata. S dovedností a genialitou sobě vlastní se Zelenkovi podařilo přenést se řes tento harmonický cyklus, aniž by jakkoliv oslabil dynamiku, kterou vytvořil za pomocí ostinat. V hudbě k Lauda Jerusalem (ZWV 104) Zelenka propojil tři různé prvky – refrén, ostinato a reprízu –, aby dosáhl mimořádně silné tematické a strukturní provázanosti. Doprovodné kvintakordy, které znějí po celou dobu skladby, vytvářejí rytmické ostinato. Úvodní chorální sazba se v průběhu skladby rovněž neustále objevuje jako refrén, který se s pozdějšími opakovaními stále více rozpadá. Začátek nejvýše položené části tohoto refrénu se pak vrací jako hlavní fugové téma pro text „Sicut erat in principio“ („Tak jak bylo na počátku“) a vytváří tak velký strukturální oblouk překlenující celou skladbu. V průběhu závěrečné dvojité fugy se pak se slovem „Amen“ vrací malé ostinato jako druhé téma. Takto se Zelenkovi podařilo v této krátké, avšak důkladně prokomponované skladbě dosáhnout nejvyššího stupně hudební soudržnosti. V dedikaci „A M D G VV M OO SS AA P i R“, kterou Zelenka připojil na závěr notového zápisu Lauda Jerusalem, se objevuje neobvyklá formulace, v níž je užit plurál „Panny“ (VV = „Virgines“). U Magnificat (ZWV 107, cca. 1727) okamžitě zaujme využití gregoriánského chorálu jako hlavního tématu refrénu, který během první věty zazní hned pětkrát nad hlavní basovou linkou. Tento refrén je složen z dvojitého kontrapunktického osmitaktového bloku, jehož první téma se v rámci gregoriánského žalmového zpěvu Magnificat objevuje na třetím tónu, v podání sborových sopránů. Pod ním se line druhé téma (úzce provázáné se žalmovým zpěvem Magnificat na jeho pátém tónu, transponovaném o kvintu výše) v podání sborových altů. Tento dvojitý kontrapunkt napodobují i sborové tenory a basy. Kopie tohoto Zelenkova Magnificat jsou nyní uloženy v Berlíně (Amalienbibliothek, spolu s další verzí, zhotovenou Johannem Gottlobem Harrerem, Zelenkovým bývalým studentem a Bachovým nástupcem v Lipsku) a v Londýně (Royal College of Music). Credidi je pouze dalším příkladem pevné tematické konstrukce s využitím dvou témat, zatímco De profundis (ZWV 96) má tři odlišné věty. Tenorové a basové sólové party v De profundis naznačují, že Zelenka měl v době kompozice k dispozici vynikající pěvce.

***
Ani Diarium drážďanských jezuitů, ani jejich výroční zprávy (litterae annuae) zasílané do Říma neobsahují žádné podrobnosti o tom, kdy Zelenkovo zhudebnění žalmů z roku 1726 mohlo poprvé zaznít. Žádný záznam v Diariu z roku 1726 nezmiňuje Zelenkovo zapojení do hudební přípravy nešpor a výroční zpráva uvádí pouze, že „jsme řádně – jak se na jejich syny sluší – uctili památku našeho svatého Otce [Ignáce z Loyoly] a svatého apoštola Indií [Františka Xaverského], našich světců a patronů, a to zpívanou mší s kázáním a s nešpory, jak je zvykem o svátcích a slavnostech”. Avšak již v roce 1727 nás Diarium zpravuje, že Zelenka byl zodpovědný za nešpory o těchto významných svátcích: na Očišťování Panny Marie (2. února: „Vesperas cum assistentia; musicam produxit D. Zelenka“); druhou neděli po Velikonocích (14. dubna: „Musicam produxit D. Zelenka in Sacro et Vesperis“); na Nanebevstoupení Páně (22. května: „Vesperae hora 4. cum assistentia ... Musicam fecit D. Zelenka“); na Narození sv. Jana Křtitele (24. června: „Musicam fecit mane et post meridiem D. Zelenka“) a na Narození Panny Marie (8. září: „Cantatum et Vesperas cum assistentia ... Musicam elegantem produxit Dominus Zelenka“). Je tedy pravděpodobné, že na konci roku 1727 a na začátku 1728 (kdy mohlo být provedeno i Credidi) již všechny skladby z tohoto druhého Zelenkova cyklu nešporních žalmů zazněly v prostorách katolického chrámu u drážďanského dvora.

Janice B. Stockigt
The University of Melbourne

Zelenka: Psalmi vespertini I