VĂ­tejte na eshopu ARTA Music cz en

Jan Dismas Zelenka: Missa Sanctae Caeciliae
Ensemble Inégal, Adam Viktora

Zelenka _ Missa Paschalis     

DNI167   [8595056601674]   vydáno 1/2020     digipack     

Gabriela Eibenová: soprán, Kai Wessel: alt, Tobias Hunger: tenor, Marián Krej?ík: bas, Jaromír Nosek: bas
Ensemble Inégal, Pražští barokní sólisté, ?ídí Adam Viktora

Zelenka Missa Sanctae Caeciliae 52:49
1.
ZWV1 Kyrie eleison 3:51
2.
ZWV1 Gloria in excelsis Deo 2:54
3.
ZWV1 Laudamus te 1:32
4.
ZWV1 Gratias agimus tibi 3:06
5.
ZWV1 Qui tollis 3:04
6.
ZWV1 Credo in unum Deum 2:45
7.
ZWV1 Crucifixus 1:49
8.
ZWV1 Sanctus 0:48
9.
ZWV1 Benedictus 3:06
10.
ZWV1 Agnus Dei 2:06
11.
Currite ad aras 2:47

Touto nahrávkou Svatocecilské mše (Missa Sanctae Caeciliae, ZWV 1) a moteta Currite ad aras (ZWV 166) p?edstavujeme dv? Zelenkovy prvotiny: Missa Sanctae Caeciliae je jeho nejstarší mší a Currite ad aras je první známá skladba Jana Dismase Zelenky z doby, kdy byl v roce 1716 poslán do Vídn?. Jak je známo, Missa Sanctae Caeciliae byla poprvé uvedena v katolickém dvorním kostele v Dráž?anech krátce pro jeho otev?ení 22. listopadu 1711. Op?t ji bylo možno slyšet 31. ledna 1712, tentokrát za ú?asti saského kurfi?ta a polského krále Augusta II. P?i této p?íležitosti Zelenka požádal, aby byl poslán do Itálie a Francie, „aby se v první z t?chto zemí zdokonalil v solidním církevním stylu a ve druhé v dobrém vkusu“. Zelenka však nebyl vyslán ani do Francie, ani do Itálie, ale do sídelního m?sta habsburské monarchie, kde m?l studovat u císa?ského kapelníka, skladatele, teoretika a pedagoga Johanna Josepha Fuxe (ca. 1660-1741). Currite ad aras zkomponoval Zelenka brzy po svém p?íjezdu do Vídn?.

     Nikterak nep?ekvapí, že velice zbožný Zelenka svou první mši jmenovit? v?noval svaté Cecílii, patronce hudebník?. Její zakotvení v G dur Zelenka b?hem svého pobytu v Dráž?anech minimáln? t?ikrát nebo vícekrát revidoval, protože se ?asto vracel k d?ív?jším skladbám, aby je vylepšil a p?izp?sobil m?nícím se podmínkám p?i jejich provád?ní. V tomto  p?ípad? se to stalo nezbytným kv?li velkým personálním zm?nám v proslulém souboru hudebník? p?sobících u dráž?anského dvora. Asi v roce 1727 nebo na za?átku roku 1728 Zelenka upravil  úvodní takty své Missa Sanctae Caeciliae. Zm?nil ur?ité v?ty po vokální i instrumentální stránce a p?idal ?etné nové provozovací poznámky. V pravý ?as byla mše hudebn? rozší?ena i o ?ást „Benedictus“. Dopl?ky odrážejí zm?ny v obsazení dráž?anské Hofkapelle a postupný posun od francouzského zp?sobu provedení – stylu, jejž si zamiloval August II. a který vzkvétal pod vedením koncertního mistra Jean-Baptiste Volumiera – ke stylu italskému, který m?li v oblib? saský korunní princ Friedrich August a jeho žena Marie Josefa Habsburská. Dnes je hlavní pramen k Zelenkov? Svatocecilské mši (Missa Sanctae Caeciliae) uložen v Sächsische Landesbibliothek – Staats- und Universitätsbibliothek v Dráž?anech. Jedná se o komplikovaný hudební zápis, jehož p?vodní zpracování má mnoho p?eškrtnutých pasáží, zatímco další vrstvy zapsané  jiným inkoustem ukazují zm?ny v notaci a instrumentaci. Rukopisné vložky vlepené do partitury zakrývají ?ásti p?vodní kompozice, n?které v?ty jsou revidovány a nacházejí se zde i nov? zkomponované p?ídavky.

      V roce 1712 p?evzal Zelenka celkem sedm v?t a ?ástí z Missa Sanctae Caeciliae do svého oratoria Attendite et videte (ZWV 59), které bylo provedeno b?hem Svatého týdne 1712 u Božího hrobu v kostele Nejsv?t?jšího Salvátora, hlavním chrámu pražské jezuitské koleje u sv. Klimenta. Rekonstrukci partitury tohoto malého oratoria, které bylo vážn? poškozeno b?hem druhé sv?tové války, umožnily odkazy na Missa Sanctae Caeciliae. Vedle toho je dnes v cenné hudební sbírce pražských k?ižovník? uložen soubor devíti part? pro Credo této Zelenkovy mše. Tento pramen, který pochází z hudební sbírky bývalého kapelníka pražské metropolitní katedrály u sv. Víta Christopha Gayera, odráží nejstarší zpracování mešního Creda a tém?? jist? vycházel ze souboru dnes chyb?jících dráž?anských ?ástí. Zmín?ný soubor se z?ejm? stal sou?ástí k?ižovnické sbírky poté, co Gayerova žena po ovdov?ní v roce 1734 prodala mužovu soukromou notovou sbírku.

     V jiné dob? vytvo?il úhlednou kopii Missa Sanctae Caeciliae Philipp Troyer, houslista a kopista z Dolního Rakouska, který za svého pobytu ve Vídni bydlel spole?n? se Zelenkou. Tato krásná partitura, která odráží ranou fázi (snad dokonce originální) v genezi mše, má nedatovanou titulní stránku, která zní: „Serenissimo ac Potentissimo | Poloniarum Regi | FREDERICO Augusto. | Electori Saxoniae etc. | Domino Domino | suo | Clementissimo humillim? | D. D. D. | Subjectissimum obsequentissimum humillimumque mancipium | Joannes Dismas | Zelenka. Camer: Musicus.“ Troyerova kopie p?ináší p?vodní úvod ke Kyrie, který Zelenka pozd?ji zm?nil, a dopl?uje tak informace chyb?jící v jiných pramenech. Dále tato partitura ukazuje tém?? úplnou mši s krátkým zhudebn?ním Sanctus, po n?mž následuje instrukce „Agnus Dei sicut Kyrie“, nazna?ující, že úvodní prokomponovaná ?ást Kyrie eleison – Christe eleison – Kyrie eleison m?la být znovu použita na záv?re?ná slova mše. ?asem se závazné (obbligato) sólové nástroje v áriích postupn? prom??ovaly. Troyer?v opis nap?. ukazuje, že „Domine Deus“ z Gloria byl zhudebn?n s instrumentálními sóly pro violu da gamba a pro violoncello, a nikoliv, jak n?kdy poté poznamenal Zelenka, pro violy a fagot s dusítkem („Fagotto con sord:[ino]“). Tato árie byla pozd?ji z Gloria vypušt?na a Zelenka ji znovu využil v Benedictus, ?ásti, která nebyla p?vodn? do skladby zahrnuta. Bohužel p?itom nenavrhl náhradní hudbu za „Domine Deus“, takže v Gloria vznikla hudební mezera. Dalším p?íkladem zm?ny je árie „Et unam sanctam“, která byla p?vodn? ur?ena pro sólový soprán v A moll. Pozd?ji však Zelenka p?enesl part o kvartu do E moll a nahradil sólový soprán altovým vokalistou.

     Díky zápis?m jezuit? z ?eské provincie v diáriu jejich misie u dráž?anského dvora je známo – vedle toho, že Zelenkova Missa Sanctae Caeciliae zazn?la 22. listopadu 1711 –, že ji realizovali francouzští dvorští hudebníci: „Hudbu pro zpívanou svatou mši na po?est panny a mu?ednice sv. Cecílie provedli francouzští královští hudebníci; nedávno ji složil pan Zelenka, rovn?ž tak královský hudebník.“[2] Poté, 31. ledna 1712 – v den, kdy Zelenka dedikoval mši Augustovi II. – stru?ná zpráva ?íká, že „král si b?hem zpívané svaté mše slavené Otcem superiorem vyslechl svaté ?tení.“[3] Ze Zelenkovy titulní stránky k Missa Sanctae Caeciliae se dozvídáme, že hrab? Anton Egon von Fürstenberg (1656-1716) byl skladatelovým prvním patronem v Sasku a že práv? on umožnil provedení mše v p?ítomnosti Augusta II. Zelenka napsal: „Mše sv. Cecílie. Jeho Výsosti polskému králi Friedrichu Augustovi (p?i?emž k tomu d?íve p?ipravil cestu nejjasn?jší princ Egon von Fürstenberg, saský královský místodržící, vždy m?j nejv?tší patron a pán).“ [4] Zelenka také tvrdí, že jeho u?iteli byli jeho bývalý patron v Praze, hrab? Hubert von Hartig, a dráž?anský kapelník Johann Christoph Schmidt. Dne 22. listopadu 1712 dráž?anský jezuitský superior P. Georg Klein o?ekával, že sv. Cecílie bude op?t uct?na hudbou, ale byl zklamán: „Na den panny a mu?ednice sv. Cecílie p?i její mši hudebníci nehráli hudbu. Zapomn?li snad?“[5] Krátce poté, 30. listopadu (na sv. Ond?eje), P. Klein poznamenal: „Sv. Ond?eje Apoštola. … P?i zpívané mši p?edvedli francouzští královští hudebníci slavnostní hudbu, kterou už dlouho p?edtím zkoušeli. Na jejich pozvání byl p?ítomen nejjasn?jší kníže guvernér [= Egon von Fürstenberg].“[6] To se m?že týkat pouze dalšího provedení Missa Sanctae Caeciliae, tentokrát za p?ítomnosti saského místodržícího.

     Snad nejp?ekvapiv?jší na t?chto zprávách je, že raná provedení mše realizovali francouzští hudebníci p?sobící u dráž?anského dvora. Mohli mezi nimi být hudebníci francouzského dvorského baletního souboru, kte?í pat?ili k „Bande Französische Comoedianten“, souboru založenému v roce 1709 za ú?elem provozování francouzské opery, divadla, baletu a komedie u dráž?anského dvora? Nebo byli do t?chto raných provedení zapojeni také francouzští hudebníci z dvorní kapely („Hofkapelle“)? Jejich v?d?í postava, ve Špan?lsku narozený houslista Jean-Baptiste Volumier tvrdil, že se školil u francouzského dvora. Možná se k n?mu p?ipojili i dechoví hrá?i z dvorského „Bande Hautboisten“. A? už to bylo jakkoliv, tito um?lci um?li pot?šit Augusta II., jehož vkus byl siln? ovlivn?n francouzskou kulturou b?hem jeho kavalírské cesty („grand tour“), kdy n?jaký ?as strávil ve Versailles a v Pa?íži. Missa Sanctae Caeciliae byla pravd?podobn? poprvé provedena v nízce položeném a’ ≈ 396 Hz, ve francouzském stylu hraní na smy?cové nástroje a hudební artikulace a s francouzským akcentem zp?vák? zpívajících latinský text.

     Další zmínka o Missa Sanctae Caeciliae v jezuitském diáriu je z 22. listopadu 1729, kdy Zelenka již nesl hlavní zodpov?dnost za hudbu v katolickém dvorním kostele. P?i této p?íležitosti se v diáriu ?íká, že to byl on, kdo skládal hudbu.[7] Znovu je v souvislosti s tímto úkolem zmín?n v roce 1731. V roce 1734 je pak v diáriu poznamenáno, že u p?íležitosti zpívané mše na sv. Cecílii Zelenka písemn? požádal o osmnáct sví?ek, které m?ly ozdobit v?tší oltá?. [8] Možná tím vzdával dík za to, že o dva m?síce d?íve, v zá?í 1734, byl oficiáln? jmenován skladatelem hudby pro katolický kostel p?i dráž?anském dvo?e.

     Missa Sanctae Caeciliae ukazuje, že když Zelenka p?ijel do Dráž?an, v?d?l o novinkách v komponování mší, které p?icházely z Neapole. Barokní „neapolská“ mše byla skladbou pro vokální sólisty, sbor a nástroje, založenou na t?ech základních typech hudební v?ty: na sborech ve „starém stylu“ (stile antico), jako je nap?. sedmidílná sborová fuga „Qui tollis“ z Missa Sanctae Caeciliae, která se do?kala velkého obdivu až dlouho po Zelenkov? smrti, dále na sborech, v nichž jsou nástroje díky ritornel?m nezávislé, a kone?n? na sólových áriích a duetech v operním stylu. Zelenka zkomponoval svou Svatocecilskou mši pro SATB sólisty a SATB sbor (s výjimkou sedmidílné fugy „Qui tollis“, která si žádá sbor SAATTBB), pro první a druhé housle, violu, dva hoboje (které kupodivu chybí v Credu) a basso continuo, které bylo obsazeno varhanami, minimáln? jedním fagotem, violoncellem a violou. Možná ale byly sou?ástí bassa continua též viola da gamba a theorba. P?vodní partitura obsahuje ?etné zm?ny a dodatky, které sv?d?í o neustálých prom?nách této skladby. Nelze tedy tvrdit, že pro Zelenkovu mešní prvotinu existuje definitivní verze: instrumentace a vokální obsazení tohoto díla se m?nily podle po?tu a schopností hudebník?, které m?l skladatel v daném ?asovém okamžiku k dispozici, p?i?emž se v n?m odrážejí stylové prom?ny hudebních performancí v Dráž?anech v letech 1711-1734. Nicmén? po roce 1734, kdykoliv byla o svátku patronky hudebník? zpívána mše, jezuitské diárium zaznamenává, že to byl nový dráž?anský kapelník Johann Adolph Hasse, kdo skládal a ?ídil hudbu, a nikoliv oficiální skladatel hudby pro dráž?anský katolický kostel Jan Dismas Zelenka.

     Partituru pro tuto nahrávku Missa Sanctae Caeciliae p?ipravili Libor Mašek a Adam Viktora. Jejich verze o osmnácti v?tách vychází p?edevším z revizí a dodatk? provedených Zelenkou v letech 1727-1728.

Currite ad aras (ZWV 166)

     Na rozdíl od Missa Sanctae Caeciliae je k dispozici jen velmi málo informací o raných provedeních Currite ad aras. Na titulní stran? Zelenka odhaluje, za jakým ú?elem, kde a kdy bylo toto ofertorium zkomponováno: „NB. Toto ofertorium m?že být zpíváno o blahoslavené Pann? Marii, nebo o jakékoliv jiné sv?tici ?i sv?tci. Ve Vídni 13. ?ervna 1716. Jan Dismas Zelenka.“[9] Na záv?r partitury Zelenka p?idal dedikaci „A. M. D. G. B. V. H.“ (= Ad Majorem Dei Gloriam Beataeque Virginis Honorem, tj. K v?tší sláv? Boží a k poct? blahoslavené Panny Marie) a znovu datoval práci: „Viennae 13. Junij 1716.“ Ofertorium Currite ad aras bylo tedy složeno v roce 1716 ne dlouho po Svatém týdnu, který mohl Zelenka strávit v Praze. Tehdy bylo totiž v Klementinu o Svatém týdnu, pravd?podobn? na Velký pátek (12. dubna), provedeno t?etí z jeho sepulkrálních oratorií Deus dux (ZWV 60). Tuto práci Zelenkovi op?t zadal jeho bývalý mecenáš a u?itel, hrab? Hubert von Hartig.

     Zelenka zhudebnil text ofertoria Currite ad aras v C dur ve t?ech v?tách pro sólový tenor a SATB sbor. Doprovod tvo?í první a druhé housle, viola a basso continuo. Árie pro sólový tenor je zarámována úvodním a záv?re?ným  sborem, kterým je ?ty?dílná fuga. Zatímco text Currite ad aras byl ur?en pro mariánské svátky, Zelenka na titulní stránce nazna?uje, že jeho ofertorium se dá použít i pro svátky jiných svatých. Dnes je jeho autograf uložen v Dráž?anech, v d?ív?jších dobách pat?ilo k partitu?e 29 part? – což nazna?uje, že ofertorium Currite ad aras se stalo sou?ástí repertoáru dráž?anského katolického dvorního kostela.

     Janice B Stockigt; Faculty of Fine Arts and Music
     (Z anglického originálu p?eložil Ji?í K. Kroupa)


Další nahrávky hudby Jana Dismase Zelenky v podání souboru Ensemble Inegal:

          

© Studio Svengali, září 2021
coded by rhaken.net