VĂ­tejte na eshopu ARTA Music cz en

J. S. Bach
Goldbergovy variace, BWV 988
Jaroslav T?ma

 

F10136  *2CD*  [8595017413629]   vyšlo 10/2005   rozhovor

Všechny t?i na nahrávce užité nástroje byly vyrobeny Martinem Katherem v Hamburku. Jako spodní manuál pro dvojici klavichord? byl vybrán nástroj postavený v roce 2004 podle originálu z roku 1761 od Davida Tannenberga usazeného v Pennsylvánii. Na n?m pak stál malý instrument, který je kopií (2002) klavichordu z roku 1787 od Christiana Gottloba Huberta z Ansbachu. Dvoumanuálové cembalo dokon?ené v roce 2004 je kopií modelu od Françoise Etienne Blancheta z roku 1733 v depositá?i Château de Thoiry.

Goldberg Variations - Jaroslav T?ma 154
1.
Aria_I 4:24
2.
Variatio 1_I 2:02
3.
Variatio 2_I 1:41
4.
Variatio 3_I 1:59
5.
Variatio 4_I 1:34
6.
Variatio 5_I 2:25
7.
Variatio 6_I 1:16
8.
Variatio 7_I 1:07
9.
Variatio 8_I 2:36
10.
Variatio 9_I 1:13
11.
Variatio 10_I 1:06
12.
Variatio 11_I 2:30
13.
Variatio 12_I 1:44
14.
Variatio 13_I 4:55
15.
Variatio 14_I 2:44
16.
Variatio 15_I 3:35
17.
Variatio 16_I 3:22
18.
Variatio 17_I 1:25
19.
Variatio 18_I 0:57
20.
Variatio 19_I 1:37
21.
Variatio 20_I 2:14
22.
Variatio 21_I 2:08
23.
Variatio 22_I 0:52
24.
Variatio 23_I 2:45
25.
Variatio 24_I 2:30
26.
Variatio 25_I 6:13
27.
Variatio 26_I 2:29
28.
Variatio 27_I 1:09
29.
Variatio 28_I 3:34
30.
Variatio 29_I 2:48
31.
Variatio 30_I 2:26
32.
Aria_I 2:19
33.
Aria_II 3:16
34.
Variatio 1_II 1:49
35.
Variatio 2_II 1:01
36.
Variatio 3_II 1:42
37.
Variatio 4_II 0:59
38.
Variatio 5_II 2:14
39.
Variatio 6_II 1:48
40.
Variatio 7_II 2:10
41.
Variatio 8_II 2:24
42.
Variatio 9_II 1:15
43.
Variatio 10_II 1:31
44.
Variatio 11_II 2:15
45.
Variatio 12_II 2:51
46.
Variatio 13_II 5:08
47.
Variatio 14_II 2:35
48.
Variatio 15_II 2:19
49.
Variatio 16_II 3:17
50.
Variatio 17_II 2:18
51.
Variatio 18_II 1:22
52.
Variatio 19_II 1:36
53.
Variatio 20_II 2:41
54.
Variatio 21_II 2:17
55.
Variatio 22_II 1:33
56.
Variatio 23_II 2:33
57.
Variatio 24_II 2:57
58.
Variatio 25_II 6:40
59.
Variatio 26_II 3:12
60.
Variatio 27_II 2:11
61.
Variatio 28_II 3:36
62.
Variatio 29_II 2:33
63.
Variatio 30_II 2:04
64.
Aria_II 2:41

klavichordy CD1 /1 – 32/ , cembalo CD2 /33 – 64/

Goldbergovy variace jsou pro interprety, kte?í si zamilovali Bachovu hudbu, velikou výzvou. Každý bez výjimky to potvrdí. ?ím jsou ale tak mimo?ádné a výlu?né oproti jiným velkým skladbám ?i cykl?m Johanna Sebastiana Bacha? Dost možná svojí interpreta?ní mnohozna?ností. Grandiózní celek t?iceti variací na téma, za které si Bach zvolil Árii nacházející se též v jeho Knížce pro Annu Magdalenu Bachovou z roku 1725, je p?edevším neuv??iteln? bohatým souhrnem nádhern? realizovaných, dokonale promyšlených kompozi?ních technik. Celek obsahuje nap?. ?adu kanonických zpracování v r?zných intervalech, dále vysoce sofistikovan? ztvárn?né barokní tance, jiné variace zase p?edstavují tradi?ní kompozi?ní formy jako byl nap?. ricercar, apod. Všechny techniky a kompozi?ní dovednosti však napl?uje a zárove? p?esahuje nespoutaná svoboda velkého ducha. Bach popustil v maximální mí?e uzdu své nevy?erpatelné hudební fantazii. Škála možných interpreta?ních výklad? je díky tomu nezm?rn? širší, než t?eba v p?ípad? r?zných preludií a fug ?i skladeb zkomponovaných ve form? suity, atd.
Snad i pro tuto svoji mnohozna?nou jedine?nost se Goldbergovy variace do?kaly nep?eberného množství nahrávek na r?zných zvukových nosi?ích. D?vody, pro? i já jsem se jimi nechal zlákat, byly dva. Jednak p?íležitost využít krásné nástroje z dílny Martina Kathera, který žije a pracuje v Hamburku, a jednak nahrávat nejen na cembale, ale také na klavichordech. Je známo, že Bach klavichordy miloval, m?l je doma, vyu?oval na n?. Stejn? tak je v literatu?e doloženo, že varhaníci, kte?í na klavichord cvi?ívali, pokládali n?kdy na v?tší klavichord po odejmutí jeho vrchní desky ješt? jeden menší, aby tak získali druhý „varhanní“ manuál. Možnost dvojího nahrání jedné skladby se pro m? stala mimo jiné i nevšední p?íležitostí ke zvolení r?zných úhl? interpreta?ního pohledu. Každá verze si vynutila nejen odlišná tempa, ale ?asto i p?ekvapiv? odlišná charakterová ?ešení. Frázování, artikulace, zacházení s akcenty a zvukové odlišování not d?ležitých a mén? d?ležitých – to vše vychází ze specifických vlastností nástroj?. Výhodou cembala je nosný a transparentní zvuk, vždy? Bach variace dvojmanuálovému cembalu p?i?kl i na titulním list?. P?edností klavichordu je zase možnost bohatého dynamického, barevného i intona?ního odstín?ní každého tónu jak v horizontální, tak vertikální lince. Klavichord ovšem rychleji doznívá, je i celkov? dynamicky daleko slabší než cembalo. Tento pom?r ostatn? z?stává na našich CD zám?rn? do ur?ité míry zachován.
Díky prvnímu Bachovu životopisci Johannu Nikolausovi Forkelovi známe p?vabnou historku o ruském vyslanci, hrab?ti Hermannu Karlu von Keyserlingkovi, který prý trp?l nespavostí. Zam?stnával proto nadaného ?i p?ímo geniálního cembalistu Johanna Gottlieba Goldberga, aby mu hrával za bezesných nocí. Extrémn? dlouhou varia?ní formu zkomponoval údajn? Bach na objednávku, aby hrab? mohl snáze usnout. Ve skute?nosti je ale poslech variací tak napínavý, že lépe bychom usnuli, pokud by se hudební formy n?jak výrazn?ji st?ídaly. Práv? u Bacha totiž monotemati?nost vede naopak k maximálnímu bohatství hudebních tvar? a naši pozornost si tak doslova vynucuje. Ani hrab? se z?ejm? nenudil, jelikož Bacha za zdárn? vyvedené dílo bohat? odm?nil, daroval mu zlatý pohár napln?ný stovkou louisdor?.
Poslucha? citlivého ucha a srdce post?ehne v Goldbergových variacích mnoho r?zných výrazových poloh a nevšedních zákoutí. Pro m? více než ?ímkoli jiným je tato skladba sv?dectvím velikosti skladatele a sou?asn? p?esv?d?ivým a neopakovatelným hudebním ztvárn?ním ?i obrazem našeho pozemského života v?bec, totiž všech jeho radostí, euforií, vít?zství, p?emet?, ale na druhé stran? i smutk? a bolestí. Bach ovšem nezapomn?l ani na nejkrásn?jší ko?ení života, jakým je humor. Ne nadarmo do t?icáté variace – Quodlibetu – vt?lil melodie dvou rozpustilých dobových písní.
Další mojí poznámkou budiž p?ipomenutí otázky provád?ní repetic, v Bachov? dob? u formy variací obvyklých. Vzhledem k celkové délce Goldbergových variací, která p?i d?sledném repetování klade na poslucha?ovo soust?ed?ní mimo?ádné nároky, nejsem p?esv?d?en o bezpodmíne?n? nutném opakování každé jednotlivé partie. V tomto ohledu vycházím vst?íc vnímání dnešního poslucha?e a popírám tedy nutnost diktátu absolutní symetrie, který by jinak vyplýval z také legitimního, ale možná p?íliš úzkoprsého nebo spíše mechanického pohledu na barokní hudbu. Je jist? t?žké rozhodnout, které pasáže je dobré zopakovat a které je možné vynechat. Není to ale úkol ne?ešitelný. Musíme si p?edevším uv?domit, jakou funkci repetice v barokní hudb? obecn? plní. Zp?ehled?ují formu, zárove? ale umož?ují už jednou vy??ené vyslovit znovu, ovšem dost pravd?podobn? s výrazovou obm?nou, p?ípadn? také nabízejí p?íležitost k vlastním variacím vy??eného, by? t?eba v malém detailu, nap?. melodické ozdob?. Rozhodnutí, kterou ?ást z výše zmín?ných d?vod? opakuji a kterou ne, je tedy vyjád?ením subjektivního, ale zcela legitimního názoru interpreta na výstavbu hudební formy. Ostatn?, v každé mé verzi, cembalové ?i klavichordové, lze i v tomto ohledu najít p?íbuzné nebo shodné okamžiky, zatímco jindy se do?káte ?ešení zcela protich?dných.
Dalo by se shrnout, že poslech Bachova veledíla je zcela mimo?ádným dobrodružstvím pro interpreta i poslucha?e. Bach sám si byl nad?asového významu Goldbergových variací jist? dob?e v?dom, vždy? tímto svým opusem završil velký klávesový cyklus, jeden ze svých pomyslných hudebních testament?. Jedná se o ?tvrtý díl tzv. Klavírních cvi?ení. Ješt? za jeho života vyšlo dílo tiskem pod titulem Aria s rozli?nými variacemi, a sice v roce 1741 (nebo 1742) u Balthasara Schmida v Norimberku.
Vážný zájemce o hudební historii a v?du má dnes nep?ebern? mnoho p?íležitostí k vyhledání obsažných rozbor? každého Bachova díla, tím spíše tak populárních Goldbergových variací. Oživující a vd??n? p?ijímané bývají i pohledy mén? vážné, o to však „zevnit?“ zasv?cen?jší, totiž pohledy interpret?. Až humorn? je t?eba pojat komentá? Andráse Schiffa, jehož zasv?cující „procházka“ jednotlivými variacemi je skute?n? rozkošná. Rozhodn? „fandí“, jsa klavíristou, provád?ní Goldbergových variací na moderním k?ídle. Up?ímn? ale ?e?eno, hodí se tato hudba pro velké sály? Rozum?jí jí davy, které ?ekají na virtuóza a jeho omra?ující tempa? Oponoval bych. Zdá se mi, že ze všeho nejvíc je pro pochopení významu a smyslu díla t?eba pokorného ztišení. P?es veškerý obdiv ke krásným verzím z rukou nap?. Glenna Goulda a mnohých dalších z?stávají proto mými favority nástroje Bachov? dob? p?im??ené, totiž cembala a klavichordy.

Jaroslav T?ma

O nástrojích:

Klavichordy

Velký nástroj postavený v roce 2002 podle originálu z roku 1761 od varhaná?e Davida Tannenberga, (jeho rodi?e pocházeli z Moravy) žijícího koncem 18. století v Pennsylvánii sloužil pro nahrávání Goldbergovských variací jako první manuál. Jde o tzv. nevázaný typ klavichordu s rozsahem  šesti oktáv, CC – c4. Na n?m pak stál malý instrument s rozsahem 4½ oktávy AA-e3, který je kopií klavichordu z roku 1787 od Christiana Gottloba Huberta z Ansbachu. Tato kopie, dokon?ená v roce 2004, je v soukromé sbírce Dieze Eichlera.

Cembalo

Dvoumanuálové model dokon?ený v roce 2004 je kopií nástroje od Françoise Etienne Blancheta z roku 1733, v depositá?i Château de Thoiry nedaleko Pa?íže. Rozsah EE – f3, dispozice 8´, 4´ (loutna) na spodním manuálu a 8´ (loutna) na manuálu horním.
Všechny t?i nástroje jsou lad?ny na 415 Hz (a1)s použitím nerovnom?rné temperatury; kvinty F-C-G-D-A-E-B jsou trochu užší, B-F#-C#-G# ?isté, G#-Eb-Bb-F nepatrn? širší.
(kontakt: Martin.Kather@hamburg.de)

ROZHOVOR

Klavichord nabízí velké dobrodružství
Jaroslav T?ma (1956) je varhaník a hrá? na historické klávesové nástroje. Nato?il ?adu CD z d?l barokních i klasicistních autor?, umí ale t?eba i zaimprovizovat k n?mým film?m. U spole?nosti Arta records mu te? vyšla nahrávka Bachových Goldbergovských variací, a to hned dvojí: tento mohutný cyklus nahrál T?ma na cembale a druhou verzi téhož na klavichordech.
Pro? vám nesta?il jeden nástroj, ale uplatnil jste hned dva?
Vlastn? t?i! Jedna verze je „klasická“, cembalová, takových existují stovky a je s ?ím srovnávat. Klavichordovou verzi ješt? nikdo nenato?il. Použil jsem jeden velký šestioktávový nástroj a na n?j položil malý klavichord. Existují doklady, že varhaníci d?íve takto cvi?ili, když nem?li možnost v kostele – nešlo ani o tu zimu, ale n?kdo musel šlapat m?chy... P?edevším je každá ta nahrávka úpln? jiná a já jsem cht?l dokumentovat, že i jeden interpret, pokud má r?zné nástroje, hraje tytéž noty jinak.
Takže ty nuance, odlišnosti obou verzí jsou v?domé, nebo si je „vynutil“ nástroj?
Snažím se vyjít vst?íc nástroji, ale zárove? v?dom? podtrhuji jeho konkrétní vlastnosti. U klavichordu je t?eba brát ohled nap?. na to, že tón rychle doznívá, takže n?která tempa musí být rychlejší, jiná zase z jiných d?vod? pomalejší. Klavichord má totiž zvláštní, intimní zvuk a s tónem se dá pracovat, dynamicky, vibratem, výškou tónu. To je velké dobrodružství.
?ekn?te n?co víc o použitých nástrojích.
Jde o nové repliky nástroj? ze druhé poloviny 18. století a jsou dílem n?meckého stavitele Martina Kathera, z jehož popudu vlastn? nahrávka vznikla. Natá?eli jsme spolu p?edtím oba díly Bachova Temperovaného klavíru, první vyšel u Supraphonu, druhý leží bohužel zatím v šuplíku. Martin Kather byl z našeho nahrávání nadšený: nenechali jsme se ni?ím omezovat.
Klavichord nebo kladívkový klavír se u nás nevyu?uje. Jakou možnost má zájemce o n?j?
T?ch možností není moc. Nejlepší je nástroje si opat?it, sednout si za n? a cvi?it. Pro radu za mnou chodí ?ada zájemc?, spíše varhaníci nebo cembalisté, kte?í tíhnou ke staré muzice. Z modern? školených pianist? se sm?rem k historickému nástroji vydá málokdo. Ono vlastn? ani nemá smysl specializovat se jen na jeden historický nástroj: tím se nikdo neuživí. Z toho bohužel vyplývá, že spousta hudebních aktivit se u nás postupn? dostává do roviny amatérismu, budou je provozovat finan?n? zajišt?ní lidé, jen z bohulibého zájmu. Jako bychom se tím vraceli do ?as? Beethovenových.
Zajímají vás neprobádané oblasti hudby. Jaké další p?ekvapení chystáte?
Baví m? hudba, která nemá interpreta?ní tradici. Nahrál jsem nap?íklad kompletní cyklus 36 fug Antonína Rejchy na originální klavír z doby kolem roku 1690, CD by m?lo vyjít u Arty p?íští rok. Lákají m? také Dusíkovy sonáty. Když si p?e?tete notový text, p?ipadají vám tak jednoduché, až banální. Teprve když je hrajete víckrát a uv?domíte si, že ve své dob? byl Dusík vrcholn? cen?ným virtuózem, cítíte tu velkou výzvu dostat do jeho hudby i ve 21. století emoce, které by poslucha?e chytly.

Dita Hradecká, 24. listopadu 2005, Lidové noviny

Další nahrávky Jaroslava T?my:

© Studio Svengali, září 2021
coded by rhaken.net