Carl Philipp Emanuel Bach:
Fantazie a fuga c moll Wq 119
Sonata a moll Wq 70/4 – I. Allegro assai, II. Adagio, III. Allegro
Robert Schumann:
Skizze op. 58/1 "Nicht schnell und sehr markiert"
Max Reger:
Sechs Trios, op. 47 – Siciliano, Gigue
Luboš Sluka:
Vigilie
Ferenc Liszt:
Einleitung und Fuge (podle kantáty J. S. Bacha)
Weinen, Klagen, Sorgen, Zagen
OSOBNí VZPOMíNKA
V roce 2012 jsem byl opakovaně dotazován Stanislavem Kupkou z Mělčan, jestli vím, jaké varhany máme v Husově sboru. Odvětil jsem, že určitě nic zajímavého, že by se to vědělo. Jak jsem se mýlil! Přestože jsem v Dobrušce vyrůstal, na tamějším kůru jsem do té doby nikdy nebyl. Spokojil jsem se s vyjádřením pana Miroslava Drašnera, varhaníka z kostela sv. Václava a absolventa konzervatoře v Brně, který mi kdysi říkal, že tam chodí hrát na pohřby na nějaké nepěkné elektrické klávesy. Nikdy se mi ale nezmínil, že hned za jeho zády stojí nefunkční píšťalové varhany. Byl to pro mne opravdu šok, když jsem ve svých 25 letech objevil největší varhany v Dobrušce na kůru Husova sboru – jsou totiž skutečně podstatně větší než nástroj v katolickém kostele. Je mi dodnes záhadou, proč se o nich nevědělo a nikoho nezajímalo, že jsou v havarijním stavu. Varhany vůbec nehrály, neměly ani varhanní lavici, šedesát let se o ně nikdo nestaral, a tak chátraly. Začalo velké pátrání. Jedinou zmínku, že nástroj vůbec existuje, jsem později dohledal v publikaci Dobrušské varhany od pana Jiřího Fukse. Všichni, včetně doktora Fukse, se ale mylně domnívali, že se jedná o dílo varhanáře Klosse, jehož jméno bylo uvedeno na štítku hracího stolu. Až po dalším důkladném pátrání a porovnání fotografií vyšlo najevo autorství německé firmy Schuster a také to, že byl nástroj převezen ze Sudet. Tento objev učinil varhanář Ivan Bok a jsem mu za to vděčný. Jediným mně známým pamětníkem, jenž zažil varhany v provozu po jejich přestěhování do Dobrušky, je vynikající klavírista a korepetitor prof. Jaroslav Šaroun, který v Dobrušce několik let vyrůstal. Následující dva roky jsem průběžně promýšlel jak zařídit, aby se zajistily nemalé finance na opravu – náboženská obec takové peníze neměla, navíc se všude mluvilo a psalo o ekonomické krizi, že prý dobře už bylo. A najednou bylo před námi 600. výročí upálení Mistra Jana Husa (1415 – 2015). S několika spolupracovníky jsme zveřejnili ambici, že by nástroj mohl hrát právě již v roce 2015. Asi tomu nikdo z nás moc nevěřil, ale podařilo se. Naštěstí žije v Dobrušce celá řada schopných, ochotných a moudrých lidí, kterým jsem navždy zavázán. Věnovali myšlence na záchranu nástroje spoustu energie, někteří nemalou část svého volného času a projekt různými způsoby podpořili. Sám bych jej nikdy nemohl zvládnout. A pocit, že do toho nejdete sami a že si to další lidé vzali za své? K nezaplacení. Stejně jako moment, kdy je věc hotova a můžeme být klidní, že dědictví našich předků jsme nenechali zničit. Děkuji! Věřím, že tyto řádky mohou být inspirací či návodem našim následovníkům, kteří chtějí zachovat varhany i v jiných částech naší republiky. Původně zamýšlená reprezentativní publikace s vloženým CD se zmenšila na CD s vloženou brožurou. I tak doufám, že Vás osud Schusterových varhan fascinuje stejně jako nás a vychutnáte si první CD, na kterém je zaznamenán zvuk tohoto nástroje. Výběr repertoáru byl podřízen zvukovým a rozsahovým možnostem nástroje, stejně jako jeho stylovému zaměření. Základem je tvorba z období německého romantismu s přesahem do klasicismu a soudobé hudby. Oproti prvnímu CD Historické varhany v Dobrušce 1727, na kterém je zachycena barokní hudba a barokní nástroj z kostela sv. Václava, si tak můžeme vyslechnout díky těmto varhanám skladby více stylů.
Pavel Svoboda
O VARHANÁCH
Dvoumanuálový nástroj s pedálem postavila renomovaná německá fi rma A. Schuster & Sohn roku 1904. Původně byl instalován v Sudetech, konkrétně v evangelickém kostele v rudníku u Vrchlabí. Po 2. světové válce se odsunem německého obyvatelstva ze Sudet ztratila určitá historická kontinuita života v daném regionu a i vztah k památkám, které rychle chátraly. To byl osud nejen kostela v rudníku (dnes už z něj stojí jen obvodové zdi), ale zánik hrozil i varhanám. Díky iniciativě pana faráře Hodka byly v roce 1954 převezeny na kůr Husova sboru v Dobrušce a tím zachráněny. Při převozu nástroje do Dobrušky došlo k úpravě výšky varhanní skříně a pravděpodobně i jinému rozložení vnitřních částí varhan. Částečnou přestavbu provedla firma Josefa Klosse z Krnova (budoucí známá firma Rieger-Kloss), která dodala nový hrací stůl s pneumatickou trakturou. Je zajímavým paradoxem, že varhany umístěné v kostele postaveném o 32 let později podle návrhu architektů Kubečka a Steklíka z Jaroměře (certifikát o dokončení stavby vydal Městský úřad v Dobrušce 12. června 1936) tento funkcionalistický interiér nenarušují, naopak v něm působí zjemňujícím dekorativním dojmem.
TECHNICKÉ PARAMETRY VARHAN
Varhany jsou na kůru kostela uloženy v jednodílné varhanní skříni, hrací stůj stojí samostatně. Za prospektem, ve spodní části postamentu, je umístěna vzdušnice prvního manuálu. Tónové dělení je chromatické, vzdušnici rozděluje rejstříkový kanál. Nad vzdušnicí prvního manuálu se nachází vzdušnice druhého manuálu s totožným tónovým dělením. Mezi vzdušnicí a prospektem je umístěna ladicí lávka. U zadní stěny varhan se nachází pedálová vzdušnice a stejně jako manuálové je dělená, píšťaly mají chromatické usazení. V celém nástroji jsou tlakové vzdušnice kuželového typu. Hrací stůl je tlakový, traktura vede olověnými trubičkami k dvojitému relé vzdušnic. Na vzdušnicích jsou osazeny membrány. Vzduchovody vedou dřevěnými masivními kanály, rozvody k prospektům a rozvodům píšťal jsou vedeny v papírových konduktech. Přívodní kanál směřuje přes klenbu kostela na půdu, kde je umístěn mohutný zásobní měch s nožním dmýchadlem a varhanní ventilátor. Hrací stůl má dva manuály s rozsahem c—f3 (54 tónů) a pedál s rozsahem c—d1 (27 tónů) v klasickém provedení s bílými celými tóny a černými půltóny, pedál je paralelní. Nad druhým manuálem je stůl vybaven rejstříkovými sklopkami, nad nimi jsou umístěna táhla volné kombinace. Pod prvním manuálem se nacházejí tlačítka pomocných zařízení: Volná kombinace, Ausloser P, Mf, F, Tutti, Handregister ab. Na prahu pedálu je umístěn crescendový válec a žaluziová balanční šlapka (žaluzie II. manuálu).
SLOVO O PROGRAMU
Varhanní dílo Carla Philippa Emanuela Bacha (1714—1788) se v poslední době často zařazuje do programu koncertů. Zcela přirozeně je do jisté míry posuzováno a srovnáváno s odkazem Johanna Sebastiana Bacha, ale stylově jsou oba Bachové rozdílní. I když prošel Carl Philipp Emanuel Bach důkladným kontrapunktickým školením svého otce, nalézáme zde již prvky nastupujícího klasicismu. Fantazie a fuga c moll Wq 119 je příkladem kontrapunktické práce. Kratší Fantazie, která je založena na střídání akordických ploch a virtuózních pasáží, vyústí do přísné fugy. Její téma je po diatonickém úvodu přerušeno nezpěvným septimovým skokem a následně obohaceno chromatickým postupem. V dalším průběhu se pak střídají diatonické a chromatické úseky a v tomto duchu fuga plyne až ke svému závěru. Třívětá Sonata a moll Wq 70/4 je již oproti polyfonně zpracované předchozí skladbě čistě homofonní. Je také psaná pro varhany bez pedálu a počítá se s využitím dvou manuálů. Zvukové kontrasty mezi pianem a forte jsou zde velmi časté. Odlehčené krajní věty vyžadují precizní manuálovou techniku, volná věta s řadou melodických ozdob zase naopak zpěvné pojetí. Skizzy op. 58 psal Robert Schumann (1810—1856) původně pro pedálový klavír. Tento nástroj byl pokusem o propojení klavíru s možnostmi melodické pedálové hry. Ke klavíru byla připojena pedálnice se samostatným ostruněním. Pedálový klavír se ovládal jako varhany a výhodou byla možnost dynamického odlišení úhozem, což u varhan není možné. V dnešní době je tento nástroj vnímán spíše jako dobová kuriozita a skladby, které se pro něj komponovaly, se dnes provádí na klavíru nebo varhanách. První Skizza je v tónině c moll a jejím základním rysem je charakteristický synkopický rytmus, který prochází celou skladbou. Varhanní literatura Maxe Regera (1873—1916) je rozsáhlým a nepominutelným odkazem v tomto oboru. Stylově navazuje na J. S. Bacha, ale harmonie je již pozdně romantická. Proslulé jsou jeho monumentální díla jako například Fantazie a fuga na BACH op. 46 nebo rozměrné chorální fantazie. reger je také autorem drobnějších děl, která jsou ovšem interpretačně rovněž velmi náročná. Mezi ně patří i Šest trií op. 47. Zatímco Siciliano evokuje svým příznačným rytmem pomalou část barokních suit nebo sonát, Gigue se vyznačuje nápaditými imitacemi hbitého tématu. Soudobá hudba je na tomto disku zastoupena dílem Luboše Sluky (*1928). I když zde není přímá souvislost Sluky a varhan v dobrušském Husově sboru, tento rodák z Opočna je s podhůřím Orlických hor svázán téměř celý život. Vigilie je prozatím jeho poslední skladbou pro sólové varhany. Úvodní rozjímavé téma prostupuje celou skladbou a je střídáno kontrastními částmi, které jsou mnohdy velmi dramatické. celá skladba pak vyvrcholí slavnostním uvedením počátečního tématu. Ferenc Liszt (1811—1886) se ve svém díle často inspiroval opusy svých současníků, ale i respektovaných předchůdců. Einleitung und Fuge podle kantáty „Ich hatte viel Bekümmernis“ J. S. Bacha a variace Weinen, Klagen, Sorgen, Zagen jsou toho zřejmým příkladem. V prvním případě jde o transkripci závěrečné části Bachovy kantáty BWV 21, která po vznešeném úvodu vyústí do radostné, energické fugy. V druhém případě se jedná o varhanní verzi variací na téma ze stejnojmenné Bachovy kantáty BWV 12. Základním tématem je sestup chromatických půltónů vyjadřující utrpení. Sám Bach tento sbor později použil v transponované a upravené verzi v proslulé Velké mši h moll v části Cruci? xus. Liszt Bachovo téma rozvíjí do virtuózní podoby a rozměrné variace zakončuje citací chorálu Was Gott tut, das ist wohl getan.
Vít Havlíček
Pavel Svoboda (*1987) se hudbě začal věnovat na ZUŠ v Dobrušce (Daniela štěpánová – akordeon, Radka Zdvihalová – klavír), hru na varhany studoval na konzervatoři v Pardubicích ve třídě Josefa Rafaji a Václava Rabase. Absolvoval Akademii múzických umění v Praze u prof. Jaroslava Tůmy, řadu interpretačních kurzů u významných varhaníků a roční stáž na Universität der Künste v Berlíně u nizozemského varhaníka Lea van Doeselaara. Na magisterské studium navázal doktorským studiem na HAMU v Praze. Získal ceny v řadě mezinárodních soutěží, v roce 2013 se stal laureátem soutěže Pražské jaro a v roce 2016 získal 2. cenu a titul Bachpreisträger v prestižní mezi národní soutěži v Lipsku. Je dramaturgem Mezinárodního hudebního festivalu F. L. Věka a předsedou spolku PROVARHANY, který se zaměřuje na ochranu historických varhan.
Recenzovaný snímek "Historical organ in Dobruška II" představuje opravdovou vzácnost vzniklou za situace, která má téměř blízko k zázraku. Tím téměř zázrakem lze označit záchranu a rekonstrukci varhan v Husově sboru Církve československé husitské v Dobrušce. Je to další z dokladů vzácné iniciativy a solidarity, společného upřímného zájmu „Dobrušťáků“ a krajanů při snaze o záchranu vzácné kulturní památky. Dnes jsou varhany v Husově sboru Církve československé husitské ve znamenité kondici a nesporně budou v provozu nejen při bohoslužbách, nýbrž i jako výborný nástroj koncertní.... (číst dále)
napsal Jaromír Havlík pro portál OPERA PLUS (30.10.2017)
OSOBNí VZPOMíNKA 
