VĂ­tejte na eshopu ARTA Music cz en

HUDBA KAPELNÍK? KATEDRÁLY SV. VÁCLAVA V OLOMOUCI

 

F10222   [8595017422225]   vyšlo 12/2017  

CD 1 Philipp Jacob Rittler (c. 1639–1690)

Justus germinabit (De Confessore non Pontifice) 
Stella caeli extirpavit (Anno 1679) 
Salve Regina 
Isti sunt triumphatores 
Ariae à 4.
Ecce sacerdos magnus (Offertorium de Confessore Pontifice)
O quamsuavis est 
Prudentes virgines (De Communi Virginum et Martyrum) 
Qui sunt isti (Offertorium de Omnibus Sanctis) 

CD 2 Thomas Antonio Albertini (1660–1736)

Entree â 10
Vidi aquam 
Balettae â 6
Missa S. Raimundi

CD 3 Václav Matyáš Gurecký (1705–1743)

Missa Obligationis ex C (1740)
Vesperae de Dominica ex C

CD 4 Josef Antonín Gurecký (1709–1769)

Concerto per il Violoncello obligato (a moll)
Aria de Omni Sancto 
Concerto con Violino conc. (D dur)
Sinfonia in f
Concerto per il Violoncello obligato (No.575)
Aria de Beata 

CD 5 Anton Neumann (c. 1720–1776)

Sinfonia in C
Litaniae lauretanae in B
Pastorella in G
Missa solemnis in C

CD 6 Josef Puschmann (1738–1794)

Gradualia solenniore
Concerto per Organo in D
Divertimento per il Clavicembalo
Aria de Martyribus
Sinfonia in B

Societas Incognitorum, Eduard Tomaštík (CD 1,2)
Musica Florea, Marek Štryncl (CD 3,4)
Musica Figuralis, Marek ?ermák (CD 5,6)

Olomoucká katedrála sv. Václava byla v dob? baroka jedním z nejd?ležit?jších ohnisek p?stování hudby v ?eských zemích. Až do roku 1777 byla centrem duchovní správy celé Moravy a ?ásti Slezska, mnozí z olomouckých biskup? (a pozd?ji arcibiskup?) byli význa?nými kulturními osobnostmi s v?elým vztahem k hudb?. Není proto divu, že svému sídelnímu kostelu v?novali mimo?ádnou pé?i, nejen v oblasti podpory hudby k liturgii. Vedle biskup? m?la zásadní vliv na hudební život v katedrále zdejší kolegiátní kapitula – soubor klerik? a dalších osob, pov?tšinou vzd?laných muž? se širokým kulturním rozhledem.

Místo kapelníka olomoucké katedrály proto pat?ilo k nejprestižn?jším hudebnickým zam?stnáním tehdejší Moravy. ?editel hudebního souboru m?l na starosti p?edevším obstarávání hudby ke každodennímu liturgickému provozu, což vedle zajiš?ování opis? nových skladeb pochopiteln? zahrnovalo i vlastní kompozi?ní ?innost. Není proto divu, že na tomto post? nacházíme ?adu talentovaných skladatel?. V?tšinou se jedná o jména neprávem pozapomenutá, a?koliv ve své dob? pat?ili olomou?tí kapelníci k známým a respektovaným hudebním osobnostem. Cílem p?edkládané antologie je proto seznámit dnešního poslucha?e s tím nejlepším, co v katedrále sv. Václava v dob? baroka zaznívalo, a p?iblížit tak tvorbu skladatel?, kte?í formovali hudební tvá? nejen Olomouce, ale i celé Moravy.

Výb?r skladeb se ?ídil snahou p?edstavit co možná nejširší spektrum hudebních druh? a žánr?, jimž se olomou?tí kapelníci v?novali. Ne všechna díla proto spadají do oblasti duchovní hudby, n?která zaznívala spíše v prost?edí biskupských zámk? a palác? ?i na soukromých setkáních hudbymilovné spole?nosti. Významným determinujícím faktorem byl ovšem i sou?asný stav dochování kompozi?ního odkazu jednotlivých skladatel?: u mnoha z nich víme o existenci celé ?ady skladeb, avšak v dnešní dob? je bohužel nutno považovat je za ztracené.

To je práv? p?ípad prvního z olomouckých kapelník? doby baroka, Philippa Jacoba Rittlera (cca 1639 – 1690). Hudební vzd?lání získal u jezuit? v Opav?, kde se z?ejm? seznámil s Pavlem Vejvanovským, s nímž jej pojilo celoživotní p?átelství. V letech 1669 – 1673 pobýval ve Štýrsku na dvo?e Jana Seyfrieda z Eggenbergu, jehož kapela pat?ila k nejvýznamn?jším hudebním soubor?m tehdejší st?ední Evropy (p?sobili zde mj. houslový virtuos Heinrich Ignaz Biber ?i italský operní skladatel Pietro Romolo Pignatta). V roce 1674 byl však již zpátky na Morav?, jak ukazuje rukopis jeho mše Harmonia genethliaca v?nované biskupovi Karlu Liechtensteinovi-Castelcornovi. Jako svého kaplana jej biskup roku 1678 doporu?il na místo ?estného viká?e olomoucké katedrály, v témže roce se Rittler stal také dómským kapelníkem. V ?ele katedrálního souboru setrval až do své smrti, jeho poz?stalostní spis zahrnuje n?kolik pozoruhodných nástroj?, mj. housle od Steinera ?i tehdy již pon?kud zastaralé šalmaje.

Z Rittlerovy tvorby se dochovalo ?ty?icet skladeb (tedy asi jedna t?etina), které jsou s jedinou výjimkou uloženy v Krom??íži. Nahrávka dokumentuje Rittlerovu komorn?jší ?ást duchovního díla po?ítající p?evážn? s vokálním p?tihlasem a dv?ma koncertantními party houslí a viol. V?tšina skladeb náleží k žánru offertoria, tedy té ?ásti mešní liturgie, kdy bylo nejvíce prostoru k p?edvedení koncertantní hudby s užitím virtuózních pasáží. Dokladem toho, že Rittler musel mít k dispozici výborné houslisty a bravurního vokálního basistu, jsou zejména offertoria Isti sunt triumphatores a Qui sunt isti. Mariánská modlitba Stella caeli extirpavit vznikla patrn? v návaznosti na morovou epidemii ve Vídni roku 1679. Vokální skladby jsou dopln?ny tane?ní suitou pro ?ty?i hlasy, která pat?ila k populárním žánr?m tehdejší instrumentální hudby. Rittlerova hudba zaujme sv?ží melodikou a p?ekvapivými harmonickými obraty, svým kompozi?ním um?ním se m?že sm?le ?adit po boku vrcholných mistr? rakouského st?edního baroka.

Rittler?v nástupce Thomas Anton Albertini (cca 1660 – 1736) byl prvním laickým kapelníkem dómu sv. Václava. Na své místo nastoupil roku 1691, o jeho p?edešlých osudech není nic známo. V roce 1708 pobýval ve Vídni, kde hodlal u dvora p?edstavit své skladby. Jeho snaha vyzn?la naprázdno, získal však ochranu císa?e Josefa I., která mu pomohla p?i jeho ?etných konfliktech s kapitulou. Jako hudebník se uplatnil také jeho syn Reymund Albertini, který p?sobil ve službách hrab?te Františka Antonína Rottala v Holešov? a pozd?ji u Leopolda Dietrichsteina v Brn?.

Nahrávka p?edstavuje patrn? kompletní Albertiniho dochovaný skladatelský odkaz, sestávající ze t?í instrumentálních suit a stejného po?tu chrámových kompozic. V Entrée à 10 z konce 90. let 17. století p?edepisuje tehdy ješt? ne zcela obvyklé hoboje, ?ímž dosahuje až francouzského zvuku. Balettae honori ac venerationi byly ur?eny ke svátku sv. Karla Boromejského, tedy ke jmeninám biskupa Liechtensteina-Castelcorna. V duchovních vokálních skladbách p?sobiv? pracuje se st?ídáním zvukových ploch ur?ených sólist?m a plnému zvuku ansámblu. Pon?kud archaicky p?sobí Vidi aquam v p?ísném „stile antico“, které se dochovalo ve Vídni a je z?ejm? jednou ze skladeb, které Albertini p?edložil císa?i.

Ve Václavu Matyáši Gureckém (1705 – 1743) získala olomoucká katedrála jednoho z nejpozoruhodn?jších skladatel? ?eských zemí doby baroka. Narodil se v P?erov?, na sv?j výjime?ný hudební talent upozornil již b?hem studií v krom??ížském piaristickém seminá?i. Z?ejm? proto si jej zde vybral za ?lena své dvorní kapely tehdejší olomoucký biskup Wolfgang Hannibal kardinál Schrattenbach. Biskupský dv?r byl ve 20. a 30. letech 18. století významným centrem p?stování italské hudby, pravideln? se zde hrály opery a oratoria. Je s podivem, že a?koli biskup zam?stnával ?etné hudebníky italského p?vodu, funkce dvorního skladatele byla sv??ena práv? Gureckému. Schrattenbach mu dokonce umožnil studium ve Vídni u nejuznávan?jšího skladatele té doby Antonia Caldary. Olomouckým kapelníkem se stal roku 1736, kapitula mu však rezervovala toto místo již n?kolik let p?edtím. Zem?el p?ed?asn? ve v?ku 38 let v Olomouci, poh?ben byl u Panny Marie v Krom??íži.

Nelze než litovat, že Gureckého kompozi?ní odkaz v?etn? t?í oper a nejmén? ?ty? oratorií je z?ejm? nenávratn? ztracen, z jeho díla se dochovalo jen n?kolik jednotlivostí. Práv? Missa Obligationis ex C zkomponovaná p?i p?íležitosti intronizace biskupa Jakuba Arnošta Liechtensteina roku 1740 pat?í k vrcholným díl?m svého druhu. Gurecký v ní nejen mistrn? zpracovává podn?ty svého u?itele Caldary, ale napl?uje je i osobitými prvky, jakým je nap?. zhudebn?ní sentence Et unam, sanctam, catholicam et apostolicam Ecclesiam na zp?sob chorálu za doprovodu plného zvuku orchestru. Také Vesperae de Dominica, a?koliv mnohem stru?n?jší a kompozi?n? sev?en?jší, prozrazují výrazné caldarovské vlivy.

Pokud byl Václav Matyáš Gurecký pr?kopníkem na poli italské opery a oratoria (jeho první dílo tohoto druhu – Antioco z roku 1729 – vzniklo o rok d?íve než slavná jarom??ická opera Františka Antonína Mí?i), jeho mladší bratr byl jedním z mála skladatel? své generace, kte?í se v?novali instrumentální hudb?. Josef Antonín Gurecký (1709 – 1769) se narodil rovn?ž v P?erov?, stejn? jako Václav byl zam?stnán ve dvorní kapele kardinála Schrattenbacha. Záhy se však vydal na zkušenou do sv?ta, již roku 1728 byl v kontaktu s hrab?tem Václavem Morzinem, jehož kapela pat?ila k p?edním hudebním t?les?m ?eských zemí a udržovala styky se samotným Antoniem Vivaldim (práv? jí v?noval benátský mistr sv?j slavný cyklus koncert? ?tvero ro?ních dob). Vivaldiovské názvuky jsou také v Gureckého díle patrné, zejména v jeho violoncellovém koncertu a moll.

Ve své žádosti o místo kapelníka olomouckého dómu z roku 1743 Josef Gurecký uvádí, že sloužil jako hudebník na ?etných místech v cizin?. Tím nejvýznamn?jším byl dv?r hrab?te Rudolfa Franze Erweina Schönborn-Wiesentheid, kde pobýval mezi léty 1735 a 1740. Hrab? sám byl vynikajícím violoncellistou a práv? pro n?ho napsal Gurecký své violoncellové koncerty. Mezitím se z?ejm? pokoušel uplatnit jako skladatel také v Dráž?anech, o ?emž sv?d?í autografy jeho koncertu a sonáty pro housle z roku 1736 zachované v tam?jší hudební sbírce. Zatímco sólové koncertantní skladby ukazují Gureckého jako vyznava?e moderního galantního stylu, jeho chrámová Sinfonia f moll s odvážnými harmonickými modulacemi ukazuje, že byl zb?hlý i v tradi?ní kontrapunktické práci. V?noval se také vokální hudb?, byl nap?. autorem nedochované slavnostní opery Filia Sion k výro?í p?íchodu premonstrát? na Hradisko u Olomouce roku 1751. Vedle n?kolika chrámových skladeb se ale dochovalo jen n?kolik árií, v nichž krom? latiny uplat?uje také n?m?inu.

Podobn? jako Josef Gurecký získal cenné zkušenosti ve šlechtických kapelách také další olomoucký kapelník Anton Neumann (cca 1730 – 1776). Mezi léty 1758 – 1763 byl komorníkem a hudebníkem olomouckých biskup? Egkha a Hamiltona, poté pravd?podobn? krátce p?sobil u biskupa Kajetána So?tyka v Krakov?. Byl v kontaktu také s knížetem Esterházym, pro n?hož napsal tria pro baryton. Netradi?ní nástroje používá i v dalších svých skladbách – p?íkladem budiž tuba pastoralis, která zaznívá v Pastorelle in G. Opis této kompozice je uložen v rakouském benediktinském klášte?e Lambach, který je nejvýznamn?jším zdrojem Neumannových skladeb (do dnešních dn? se jich zde dochovalo více než sedmdesát). Do služeb olomoucké kapituly vstoupil v roce 1769 a hned od po?átku za?al cílev?dom? prosazovat reformy ve vedení hudby v katedrále.

A?koliv je Neumann autorem celé ?ady duchovních skladeb a pozoruhodného n?meckého oratoria o sv. Janu Nepomuckém, t?žišt? jeho kompozi?ního odkazu spo?ívá v symfoniích, jichž napsal více než ?ty?icet. Právem je tedy nutno jej považovat za pr?kopníka tohoto žánru v ?eské hudb?. Neumannovy symfonie jsou podobn? jako u raného Haydna t?ív?té, v obsazení se nej?ast?ji uplat?ují hoboje a lesní rohy, ale také koncertantní trompety. Práv? Sinfonia in C s obligátními trubkami hrajícími ve vysokém klarinovém rejst?íku je mistrnou ukázkou jeho stylu, charakteristického p?ekvapivými harmonickými spoji, jimiž dosahuje velmi ú?inných emocionálních zm?n. T?mito avantgardními kompozi?ními postupy se skladatel ?adí do hnutí tzv. „Sturm und Drang“, které bylo zejména v n?mecké jazykové oblasti jedním z nejvlivn?jších um?leckých sm?r? na pomezí baroka a klasicismu.

Na rozdíl od svého p?edch?dce je Josef Puschmann (1738 – 1794) již pevn? ukotven v hudební mluv? klasicismu. Narodil se v ?ervené Vod? a v mládí získal kvalitní hudební vzd?lání u brn?nských augustinián?, s nimiž udržoval kontakty i nadále. V šedesátých letech 18. století byl významnou osobností slezských zámeckých kapel, nejprve u barona Skrbenského v Hoš?álkovech a pozd?ji jako kapelník opavského zemského hejtmana hrab?te Ignáce Dominika Chorinského ve Velkých Hošticích. Zde m?l možnost seznámit se s dobovou operní produkcí a spolupracoval s dalšími hudebníky p?sobícími ve Slezsku v ?ele s Karlem Dittersem z Dittersdorfu. Sám byl vynikajícím houslistou a pro svého mecenáše napsal n?kolik vokáln? dramatických kompozic, z nichž jsou bohužel dochována pouze libreta. Olomouckým kapelníkem se stal v roce 1777, jedním z jeho prvních významných po?in? bylo provedení slavnostní mše a Te Deum k intronizaci prvního arcibiskupa Antona Theodora Colloreda-Waldsee.

Puschmannovo dílo zahrnuje všechny žánry duchovní i sv?tské hudby, z nichž je na nahrávce nejv?tší prostor v?nován koncertantním skladbám pro klávesové nástroje (cembalo ?i varhany) a orchestrální hudb?. Gradualia solenniore jsou cyklem chrámových jednov?tých sonát s pomalou úvodní ?ástí, ?ty?v?tá Symfonie B dur prozrazuje jak svojí formou, tak i instrumentací vysp?lý klasicistní sloh. Tyto ?i podobné skladby z?ejm? zaznívaly p?edevším v arcibiskupské rezidenci na koncertech spolku Collegium musicum, který pat?il k prvním stálým koncertním institucím v ?eských zemích.

Soubor šesti CD p?edstavující skladby jednotlivých autor? vznikl v rámci olomouckého festivalu Baroko, který v roce 1998 založil skladatel a muzikolog Tomáš Hanzlík. Festival od po?átku usiluje o provád?ní hudby místních skladatel? v autentickém prost?edí zdejších chrám? a palác?. Jeho cílem je oživení architektonických skvost? barokní Olomouce hudbou, která v nich skute?n? zaznívala, a to zpravidla v novodobých sv?tových premiérách. Od po?átku festival proto spolupracuje s hudebními soubory, které se specializují na historicky pou?enou interpretaci a neot?elou, objevnou dramaturgii.

Jana Spá?ilová

© Studio Svengali, září 2021
coded by rhaken.net