VĂ­tejte na eshopu ARTA Music cz en

PORTRÉT KLAVICHORDU
Jaroslav T?ma

 

F10241   [8595017424120]   vyšlo 9/2019 

CD1
Christoph Graupner (1683–1760)
Ouverture – Chaconne – Entrada (from Suite in C)
Johann Sebastian Bach (1685–1750)
French Suite No. 6, E major, BWV 817
Carl Philipp Emanuel Bach (1714–1788)
Rondo II, C minor, Wq 59/5
Fantasia I, F major, Wq 59/4
Josef Antonín Št?pán (1726–1797)
Sonata E flat major

CD2
Wolfgang Amadeus Mozart (1756–1791)
Twelve Variations on "Ah, vous dirai-je, Maman" K. 265/300e
Herbert Howells (1892–1983) 
Lambert’s Clavichord (Twelve Pieces for Clavichord Op. 41)
Johann Sebastian Bach (1685–1750)
Chaconne D minor (from BWV 1004 transcribed by Jaroslav T?ma)

JAROSLAV T?MA   klavichord Johann Christoph Georg Schiedmayer, 1787 
zrestauroval Martin Kather, 2018

A Portrait of Clavichord 126:17
1.
Ouverture in C 4:24
2.
Chaconne in C 6:22
3.
Entrada in C 1:32
4.
Allemande BWV817 3:41
5.
Courante BWV817 2:45
6.
Sarabande BWV817 3:58
7.
Gavotte BWV817 1:36
8.
Polonaise BWV817 1:27
9.
Bourée BWV817 2:04
10.
Menuet BWV817 2:12
11.
Gigue BWV817 3:07
12.
Rondo II c moll Wq 59/5 7:35
13.
Fantasia I F dur Wq 59/4 6:27
14.
Allegro moderato (Sonata Es dur) 6:15
15.
Andante (Sonata Es dur) 5:58
16.
Menuet (Sonata Es dur) 4:01
17.
Allegro (Sonata Es dur) 3:24
18.
12 Variations on Ah, vous dirai... K 265/300e 11:58
19.
Lambert's Fireside (Lambert's Clavichord Op.41) 2:17
20.
Fellowes's Delight (Lambert's Clavichord Op.41) 2:48
21.
Hughes's Ballet (Lambert's Clavichord Op.41) 1:43
22.
Wortham's Grounde (Lambert's Clavichord Op.41) 2:50
23.
Sargent's Fantastic Sprite (Lambert's Clavichord Op.41) 1:49
24.
Foss's Dump (Lambert's Clavichord Op.41) 2:13
25.
My Lord Sandwich's Freame (Lambert's Clavichord Op.41) 3:14
26.
Samuel's Air (Lambert's Clavichord Op.41) 2:56
27.
De la Mare's Pavane (Lambert's Clavichord Op.41) 4:18
28.
Sir Hugh's Galliard (Lambert's Clavichord Op.41) 1:34
29.
H.H.His Fancy (Lambert's Clavichord Op.41) 4:31
30.
Sir Richard's Toye (Lambert's Clavichord Op.41) 1:40
31.
Chaconne d moll BWV1004 15:31


Co si po?ít s klavichordem…

     Setká-li se n?kde klavírista ?i varhaník s nástrojem zvaným klavichord, jeho dojem se nijak neliší od prvního dojmu laik?, kte?í t?eba ani na žádný hudební nástroj nehrají. Nikdo neví, co si má o takové malé bedýnce myslet. Má sice struny a klávesy, jenže letmým dotykem kláves klavichord nijak zvláš? nerozezníte. Jen se divíte: K ?emu kdy bylo n?co takového v?bec užite?né?
     P?esn? takový zážitek mám za sebou i já. To když jsem sv?j první klavichord dostal jako putovní cenu za vít?zství ve varhanní improviza?ní sout?ži v holandském Haarlemu v roce 1986. První setkání s klavichordem bylo pro m? rozpa?ité jako pro každého. Nau?il jsem se pak ale na n?j hrát a stal se mi velmi zásadní inspirací pro další uvažování o hudb? jakožto nejvýznamn?jší nositelce niterných emocí a zárove? prost?edníkem nejintimn?jšího vztahu mezi reproduk?ním um?lcem a poslucha?em.
     Pokud p?ijdete na klavichordový koncert, zjistíte, jak jsou podobné rozpaky zcela obvyklou a p?irozenou prvotní reakcí publika. Odvykli jsme zvukové intimit?. Na za?átku koncertu mají skoro všichni pocit, že n?kdo asi zapomn?l zapnout ozvu?ení, protože musejí p?íliš napínat pozornost, aby v?bec n?co slyšeli. Jenže zakrátko se stane jakýsi zázrak. V?tšina uší se dokáže p?izp?sobit a my najednou spolehliv? a jasn? vnímáme i tóny velmi slabé. Mozek se nám automaticky p?eladí na zcela jinou citlivost poslechu, než kdy doposud zažil a pot?eboval, a my za?neme záhy rozlišovat nejjemn?jší rozdíly v dynamice i v celkovém lad?ní hudby. Chcete-li takový zážitek prožít, neposlouchejte tuto nahrávku klavichordové hudby p?íliš hlasit?.
?asto je zmi?ován blahodárný vliv hudby na psychiku i fyziologii ?lov?ka. Jednou jsem byl sv?dkem události, která patrn? není ojedin?lá. M?j p?ítel Claus Köppel, léka? a tehdejší šéf jedné geriatrické kliniky v Berlín?, ji ostatn? avizoval p?edem. V publiku klavichordového koncertu sed?li i pacienti. A zvlášt? jedna paní na vozí?ku zažívala n?co neobvyklého. Po koncert? jí doslova zmizel stálý t?es. Prý se tak stávalo vždy jen na n?kolik hodin, výlu?n? ovšem po její pravidelné ú?asti na obdobných koncertech.
     Princip rozeznívání tónu je u klavichordu velmi jednoduchý. Stiskem klávesy se nerozpohybuje žádný mechanismus kladívka jako u klavíru, ani se jím nezp?sobí trsnutí plektra o strunu jako u cembala. Tón je vybuzen pouhým dotykem tangenty se dvojicí strun. Tangenta je kovový plíšek vzty?ený na opa?ném konci klávesy, než kde se jí dotýkáte prstem, a to pod p?íslušnými strunami, které jsou všechny napjaty ve sm?ru zhruba nap?í? klávesám. Vždy dv? struny vedle sebe jsou nalad?ny unisono. A na n? narazí tangenta. Pomocí klávesy, v podstat? jednoduché páky, jste se strunami po celou dobu zn?ní tónu v t?sném spojení. Jejich chv?ní doslova cítíte v kone?cích prst?. Pohybujete-li pat?i?n? svým prstem, dokážete díky pr?b?žným zm?nám tlaku prstu dokonce vyluzovat jemné vibráto podobn? jako na houslích, což žádný jiný klávesový nástroj pochopiteln? nedovede. Všechny tóny, jaké by mohly zaznít prost?ednictvím ?ásti struny ve sm?ru vlevo od tangenty, jsou na této stran? nástroje zatlumeny textilií propletenou mezi strunami. Relevantní tóny, laditelné napínáním strun pomocí ladicího klí?e, vznikají jen chv?ním ?ástí strun v úseku mezi tangentou a kobylkou. Ta je umíst?na na rezonan?ní desce v pravé ?ásti nástrojového korpusu. Díky textilii je p?i pušt?ní klávesy každý tón okamžit? zatlumen, dále tedy nep?eznívá.
     Kvalita vašeho tónu je závislá na zp?sobu stisku klávesy. Nelze stiskávat ani p?íliš pomalu, ani p?íliš rychle. P?i pomalém stisku se tón v?bec neozve, p?i rychlém oškliv? zabzu?í ?i zadrn?í. I tak ale m?žete rychlostí a váhou prstu ovliv?ovat dynamiku, totiž hrát relativn? nahlas nebo naopak tém?? neslyšiteln?. ?i jakkoli mezi t?mito dv?ma krajnostmi. Všechny vaše prsty jsou v ideálním p?ípad? zcela nezávislé na druhých, jeden m?že hrát forte a jiný piano. To je velmi d?ležité pro hru polyfonie, kdy díky tomu dokážete dynamicky odstínit každý hlas, nejen v souzvuku, ale i ve vývoji r?zných melodických linek v polyfonii obsažených.
Samoz?ejm?, že zvuk klavichordu rychle doznívá. Než se tak ale stane, máte t?sn? po dotyku strun, po prvním zlomku sekundy, ješt? možnost ovlivnit tlakem prstu výšku práv? zn?jícího tónu. A tím i doladit souzvuky tak, aby byly pokud možno dokonale ?isté. Vyrovnávají se tak nedokonalosti zvoleného ladicího systému. Op?t jde o ojedin?lou vlastnost nástroje, žádný jiný klávesový nem?že nic takového zprost?edkovat. Jak známo, ve dvanáctitónovém systému nelze totiž pevn? lad?né klávesové nástroje naladit tak, aby všechny akordy ve všech tóninách zn?ly dokonale ?ist?, ?ili bez sebenepatrn?jšího výchv?vu. Bu? jsou n?které dokonalé a jiné falešné, jako tomu bylo a je u historických zp?sob? lad?ní, nebo jsou všechny jakž takž p?ijatelné, jak je obvyklé u sou?asného b?žn? užívaného rovnom?rn? temperovaného lad?ní.
Fyzikální vlastnosti lad?ní byly známy už Pythagorovi, který proslul mimo jiné i objevem nepatrného výškového rozdílu, jaký vznikne tehdy, ladíte-li absolutn? ?ist?, tj. bez výchv?vu souzvuku, dvanáct kvint nebo kvart po sob? následujících. M?li byste po absolvování tzv. kvintového ?i kvartového kruhu dojít k tónu stejnému, nap?. od c do c nebo od a do a. Výsledný tón je nepatrn? vyšší než tón p?vodní. Jde o jev pozd?ji nazvaný pythagorejské koma. Své pokusy provád?l Pythagoras na monochordu, bedýnce s rezonan?ní deskou, na niž m?l nataženu jen jedinou strunu, posouval jednu ze dvou kobylek a m??il a m??il a zkoumal a zkoumal…
     Ve st?edov?ku n?kdy n?koho napadlo p?idat k jedné monochordové strun? ?adu dalších, což byl princip známý u harfovitých nástroj?, a dále opat?it novou bedýnku i klávesami, které už byly používány u varhan. Takto se vysv?tluje vznik klavichordu, jehož nejstarší formy se sice nezachovaly, ale dochovaly se skulptury na zdech katedrál, kde na klavichordy hrají and?lé. 
V minulosti sloužily klavichordy nejen k domácímu muzicírování, ale také k soukromému cvi?ení klávesist?. Vždy? do varhan se musel vhán?t vzduch šlapáním. Na varhany se hrálo, ale málo cvi?ilo. Kdo by si mohl dovolit stále platit kalkanty. A cembala, zejména ta velká, byla oproti klavichord?m notn? drahá. N?kdy bývaly klavichordy používány párov?, hrá? m?l pak k dispozici dva manuály, ?i dokonce trojit?, s klavichordovým korpusem pro pedálovou hru nohou. To už byl luxus. Teprve pom?rn? nedávno, až v pr?b?hu devatenáctého století, byly klavichordy definitivn? vytla?eny z domácností a hudebních salón? klavírem, pianinem a harmoniem. 
     Sv?t klavichord? je nesmírn? rozmanitý co do velikostí a forem nástroj? i jejich stylových typ?. Hudební literatura, kterou m?žeme na klavichordu zahrát, je p?ekvapiv? široká. Od nejstarších skladeb pro klávesové nástroje až po víde?ské klasiky. Najdeme pouze n?kolik oblastí, kdy klavichord nevyhoví zcela p?esv?d?iv?. Typov? klavichordu nesedí n?které varhanní skladby monumentálního charakteru, jako p?íklad uvedu Preludium a fugu Es dur Johanna Sebastiana Bacha, dále také skladby s extrémn? dlouhými notami cantu firmu. Kupodivu naopak v?bec nevadí p?ed?asné doznívání dlouhých not v tématech fug, což je možné vnímat na klavichordových nahrávkách nap?. Bachova Dob?e temperovaného klavíru. Na pedálovém klavichordu zní ale výborn? i Bachova Passacaglia c moll a mnoho jiných skladeb, o nichž myln? uvažujeme jako o výlu?n? varhanních.
     Ukazuje se zcela jasn?, že klavichord nelze považovat jen za historickou formu klávesového nástroje, který nemá co ?íci dnešku a který proto m?žeme nechat jen tak ležet ladem v muzeích a možná se jím zabývat v odborné literatu?e. Pokud na n?j za?nete hrát, otev?ou se vám ne?ekan? široké obzory. Nástroj vám nekompromisn? nadiktuje, co si v oblasti interpretace historické hudby m?žete dovolit a co nikoli. Ovládnout jej znamená odhalit a pochopit taje ne?ekaných zákoutí hudební techniky i výrazu. Nabízí cituplnou intimitu a hladivou laskavost, zárove? i ne?ekan? dramatické momenty a dokonce i velebnou vážnost ?i naopak vtip nebo úsm?vný nadhled. Znovuoživení klavichordu jako nástroje koncertního i vhodného pro cvi?ení už je tady. Mnozí mladí klávesisté za?ali chápat jeho nezastupitelné p?ednosti, po?izují si jej a využívají ke svému hrá?skému rozvoji. 
     Nástroj, na kterém byla po?ízena tato nahrávka, vyrobil Johann Christoph Georg Schiedmayer roku 1787 v n?meckém m?st? Neustadt an der Aisch. Má rozsah p?t oktáv - od FF do f3, je volný, nikoli vázaný. Pochází z doby nejv?tšího rozkv?tu stavby klavichord? a p?edstavuje tak pozdní etapu n?kolikasetletého vývoje klavichordu. V minulosti byl vícekrát restaurován. Doložené je restaurování firmou Neupert, poté v roce 1993 Františkem Vyhnálkem v Hovor?ovicích u Prahy. Zásadním po?inem bylo v letech 2017 až 2018 restaurování v díln? Martina Kathera v Hamburku. 
     Rezonan?ní desky stavitel? Schiedmayer? se kupodivu obejdou tém?? bez žeber. Pouze jedno velké, umíst?né paraleln? s kobylkou, podepírá rezonan?ní desku. P?i srovnání s nástroji dalších stavitel? té doby, jako byli Horn, Friderici nebo Hoffmann, kte?í b?žn? opat?ovali své nástroje i patnácti a více žebry, je n?co takového zcela p?ekvapivé a výjime?né. Další dva dochované klavichordy od J. C. G. Schiedmayera, jeden z nich se nalézá v muzeu v Bostonu a druhý je majetkem rodiny Scheidmayer?, jsou také bez žeber. Pozd?ji se firma Schiedmayer v?novala sériové výrob? klavír?, dále harmonií, v sou?asné dob? je významným sv?tovým dodavatelem celest.
     P?edpokladem pro to, aby historické klavichordy byly i dnes funk?ní, jsou hlavn? intaktní rezonan?ní desky bez trhlin a perfektní ostrun?ní s p?esným tlakem kobylky. Nástroje mají ovšem dobrý zvuk pouze tehdy, pokud restaurátor docílí také dokonalého vyvážení všech ostatních p?vodních parametr?, a to až do posledního detailu. Pokud se tak nestane, tak krom? mén? uspokojivého zvuku nástroje dojde ?asem op?t ke vzniku trhlin na rezonan?ní desce a nástroj je tak pot?ebné restaurovat znovu a znovu, což bylo osudem i tohoto konkrétního Schiedmayerova klavichordu. V sou?asné dob? je restaurovaný nástroj ve stabilní form? a velmi spolehliv? drží i restaurátorem doporu?ené mírn? nerovnom?rné lad?ní, jehož výška je a' = 415 Hz.
     Dramaturgie tohoto klavichordového titulu p?ináší krom? hudby 18. století také klávesovou transkripci Bachovy p?vodn? sólové houslové Ciaccony d moll a podivuhodný cyklus skladeb ve své dob? významného anglického skladatele Herberta Howellse, který byl klavichordem a jeho výrazovými možnostmi okouzlen. Dokonce se traduje historka, že v návalu nadšení zp?sobeného libým klavichordovým zvukem odmítl na poslední chvíli odjet na rodinnou dovolenou s od?vodn?ním, že rad?ji bude sed?t u klavichordu a nerušen? komponovat…

     S p?áním p?íjemného poslechu  

Jaroslav T?ma


Jaroslav T?ma (1956) je koncertním varhaníkem a profesorem Akademie múzických um?ní v Praze. Koncertuje i na cembale, klavichordu, pianoforte a dalších klávesových nástrojích. V?nuje se též hudební kompozici a publika?ní ?innosti.
     Vystudoval Pražskou konzervato? u prof. Jaroslava Vodrážky a Akademii múzických um?ní v Praze u prof. Milana Šlechty (varhany) a prof. Zuzany R?ži?kové (cembalo). Je nositelem prvních cen v sout?žích ve varhanní improvizaci v Norimberku v roce 1980 a v holandském Haarlemu v roce 1986, laureátem ?ady interpreta?ních varhanních sout?ží, nap?. v Linci v roce 1978, v sout?ži Pražského jara v roce 1979, v sout?ži Johanna Sebastiana Bacha v Lipsku v roce 1980 a mnoha dalších.
     Pravideln? ú?inkuje nap?. na festivalech Pražské jaro, Smetanova Litomyšl, na Mezinárodním hudebním festivalu Leoše Janá?ka a na dalších domácích prestižních pódiích. Koncertoval tém?? ve všech evropských zemích, také v USA, Kanad?, na Kub?, v Japonsku, Mongolsku, Jihoafrické republice, Singapuru atd. Bývá p?edsedou nebo ?lenem porot mezinárodních hudebních sout?ží, vyu?uje na mezinárodních varhanních kurzech a seminá?ích.
     V T?mov? repertoáru se nacházejí st?žejní skladby ?eských i sv?tových skladatel? v širokém spektru styl? od renezance až po 21. století. Jeho diskografie ?ítá p?es padesát sólových titul?. U firmy Supraphon mu vyšla ?ada kompaktních disk? „Historické varhany ?ech” zachycující autentický zvuk vzácných varhan r?zných epoch od renezance až po za?átek 20. století. Na zna?ce Arta vydal krom? významných bachovských titul? (Dob?e temperovaný klavír, Goldbergovy variace, Orgelbüchlein, Toccaty, preludia a fugy) nap?. T?icet šest fug pro pianoforte Antonína Rejchy, Eklogy Václava Jana Tomáška, varhanní sonáty Paula Hindemitha a n?kolik CD s varhanními improvizacemi, z nichž zatím poslední nazvané Moje vlast je sestaveno z improvizací na témata Bed?icha Smetany. Pro ?eský rozhlas po?ídil vedle mnoha varhanních snímk? také souborné nahrávky dev?tadvaceti klavírních sonát Jana Ladislava Dusíka a Lipských chorál? J. S. Bacha. V?nuje se i kolektivní improvizaci. V letech 2015–2017 nap?. realizoval sérii hudebn? tane?ních p?edstavení pod názvem Vyvolený aneb ?eho? na skále, kdy se stal inspirací pro p?tici hudebník?, recitátora a tane?nici román Thomase Manna.
     Jaroslav T?ma je mj. autorem hudby k filmu dokumentaristy Pavla Kouteckého Prom?ny Pražského hradu, dvou sbírek varhanních skladeb na témata Adama Václava Michny (Svaté lásky labirynth aneb ?eská mariánská muzika 2014 a Loutna ?eská 2016) a odborné publikace O interpretaci varhanní hudby s p?ihlédnutím k jiným klávesovým nástroj?m (2016).


Dopl?ková ?etba
JAROSLAV T?MA: KLAVICHORD, TÉM?? ZAPOMENUTÝ NÁSTROJ 

Poznámky k interpretaci vybraných skladeb z osmnáctého a dvacátého století
Jak se hraje na klavichord

další info a objednávka

© Studio Svengali, září 2021
coded by rhaken.net