VĂ­tejte na eshopu ARTA Music cz en

Johann Sebastian Bach / Svatá Hora / Jaroslav T?ma

 

F10242   [8595017424229]   vyšlo 11/2019 

CD1
Toccata a fuga F dur BWV 540
Preludium a fuga f moll BWV 534
Partita ?. 1 f moll Christ, der du bist der helle Tag BWV 766
Fantasie a fuga c moll BWV 537
Partita ?. 2 c moll O Gott, du frommer Gott BWV 767
Preludium a fuga C dur BWV 531

CD2
Preludium a fuga E dur BWV 566 (Toccata concertata)
Preludium a fuga e moll BWV 533
Partita ?. 4 e moll Ach, was soll ich Sünder machen BWV 770
Preludium a fuga G dur BWV 550
Preludium a fuga g moll BWV 535
Partita ?. 3 g moll Sei gegrüsset, Jesu gütig BWV 768

Jaroslav T?ma – Svatohorské varhany postavil Vladimír Šlajch (Borovany, 2009–2018)

Bach na Svaté Ho?e CD1 75:44
1.
Toccata F dur 10:34
2.
Fuga F dur 6:42
3.
Preludium f moll 4:54
4.
Fuga f moll 6:05
5.
Partita I f moll 0:52
6.
Partita II f moll 2:41
7.
Partita III f moll 1:23
8.
Partita IV f moll 1:09
9.
Partita V f moll 1:26
10.
Partita VI f moll 1:04
11.
Partita VII f moll 2:26
12.
Fantasie c moll 5:44
13.
Fuga c moll 5:08
14.
Partita I c moll 1:07
15.
Partita II c moll 3:18
16.
Partita III c moll 1:19
17.
Partita IV c moll 1:05
18.
Partita V c moll 1:40
19.
Partita VI c moll 1:19
20.
Partita VII c moll 1:50
21.
Partita VIII c moll 2:34
22.
Partita IX c moll 3:39
23.
Preludium C dur 2:45
24.
Fuga C dur 4:56

Velké svatohorské varhany - ideální nástroj pro interpretaci hudby J. S. Bacha v ?eských zemích.

Když jsem po dlouhých deset let sledoval ?as od ?asu ve varhaná?ské díln? Vladimíra Šlajcha v Borovanech rodící se velké varhany pro Svatou Horu, uv?domoval jsem si od za?átku, o jak zásadní po?in v n?kolikasetleté historii varhaná?ství v ?echách v tomto p?ípad? p?jde. Glosoval jsem pak blížící se dokon?ení varhan i v médiích, jedno z p?irovnání se týkalo slavných varhan v jihon?meckém Weingarten. Varhany tam jsou tak?ka všude. Na k?ru, okolo chrámových oken, dokonce také vysoko u klenby. Bazilika na Svaté Ho?e je sice daleko menší než ta ve Weingarten, nicmén? je velmi ?lenitá, jednotlivé svatohorské varhanní stroje stejn? tak zabírají celý prostor západního pr??elí hlavní lodi, od k?ru p?es otev?ené p?ilehlé p?dní prostory až po záv?r klenby. Však se také do varhaná?ské dílny sice vešly, jenže jejich zkompletování v?etn? traktury bylo z prostorových d?vod? možné teprve p?ímo v bazilice. Ve Weingarten trvala stavba také velmi dlouho, což znamená další paralelu. Obvykle bývají totiž i hodn? velké varhany hotové za dva až t?i roky. V našem p?ípad? se stavba zdržovala zdlouhavým financováním, nebyla ostatn? zahrnuta do celkové rekonstrukce Svaté Hory jakožto Národní kulturní památky, pro kterou byly využity prost?edky z Evropských fond?. Peníze na stavbu varhan p?icházely zejména od poutník? a dobrodinc?, pouze velmi omezen? i z ve?ejných zdroj?.

V dob? podepsání smlouvy na stavbu velkých varhan sloužily už na Svaté Ho?e chórové „dvojvarhany“, kterými Vladimír Šlajch osv?d?il svoji schopnost vytvo?it pro barokní interiér nástroj, jaký nejen po zvukové stránce, ale i výtvarn? dokonale zapadne do zdejšího prost?edí. Objednání nových varhan zast?ešila Matice svatohorská, spolek p?íznivc? a dobrodinc? Svaté Hory, jehož p?edsedkyní byla a je doposud paní V?ra Langová. Tehdejší svatohorský fará? P. Stanislav P?ibyl inicioval podpis smlouvy v situaci, kdy sice nebylo zajišt?no financování, ale zato p?esn? v?d?l, jaký typ nástroje od konkrétního varhaná?e si p?eje pro Svatou Horu získat. Vzáp?tí ovšem dostal nabídku, aby se stal generálním viká?em Litom??ické diecéze. V sou?asné dob? zastává pozici generálního sekretá?e ?eské biskupské konference. Sv?j vztah ke Svaté Ho?e ale projevuje nep?etržit?, neopomine žádnou p?íležitost k návratu mezi své redemptoristické spolubratry. Dnešním fará?em na Svaté Ho?e je jeden z nich, P. David Horá?ek. U p?íležitosti žehnání nových varhan na svátek Krista Krále v listopadu 2018 pronesl P. Stanislav P?ibyl kázání, které každého zú?astn?ného mimo?ádn? oslovilo. Dokonce bylo pozd?ji publikováno v italském jazyce také v mezinárodním organologickém sborníku Musica folia vydávaném v polském Opole. Mluvil o ?íselné symbolice nového nástroje ve vztahu k našemu lidskému spole?enství i Boží p?ítomnosti. Dovolím si citovat t?i pasáže z jeho kázání:

„Varhany jsou nástrojem, který vyžaduje množství rozmanitého materiálu, drobných i velkých sou?ástí, jsou taktéž výtvarným dílem, strojem vyžadujícím ?emeslný fortel i hodiná?skou p?esnost, stejn? jako hudebním nástrojem. Nelze ?íci, která ?ást varhan je d?ležit?jší: zda velké lesklé prospektové píš?aly, drobné kožené matky spojující jednotlivé ?ásti mechaniky, nebo vzduchot?sné a velmi p?esn? zhotovené vzdušnice, které p?ivád?jí vzduch k píš?alám. P?ipomíná to lidskou rodinu, ?i jakoukoli komunitu, v níž by bylo krátkozraké oslavovat jen její p?edstavitele, protože oni jsou „neseni“ spole?nou námahou i entusiasmem všech t?ch, kte?í onu komunitu tvo?í a zdají se být neviditelní. Koneckonc? tyto varhany onu spolupráci znázor?ují ješt? jiným zp?sobem. Vždy? mohly vzniknout jen díky mnoha dárc?m, kte?í dali své síly a prost?edky dohromady. To, co je motivovalo, byla vidina nástroje dnes stojícího p?ed námi. Aby varhany mohly zaznít, je zapot?ebí, aby se potkaly t?i osoby: varhaná?, který je postaví, varhaník, který na n? umí zahrát, a skladatel, který vytvo?í hudební dílo. Kdo je d?ležit?jší? Bez varhaná?e by nebylo NA CO hrát, bez varhaníka by nem?l KDO hrát, bez skladatele by nebylo CO hrát…

…Vra?me se k nástroji. I v n?m je toho mnoho t?ikrát: t?i manuály, t?i druhy píš?al a t?i m?chové soustavy. Jazykové rejst?íky však nejsou t?i, ale ?ty?i, a jeden z nich se nazývá Vox humana, tedy lidský hlas. Varhanní stroje také nejsou t?i, ale ?ty?i, nesmíme zapomenout na pedálové rejst?íky, jejichž tóny dávají nástroji pot?ebný fundament. P?ipomíná mi to t?i božské osoby, ale ?lov?ka k tomu, ?lov?ka, jehož lidství bylo povýšeno tím, že je p?ijal Boží Syn, ?lov?ka, pro jehož záchranu se B?h nasadil a nasazuje. Rejst?ík? je ve varhanách t?i a t?icet, tak jako Kristových let, strávených mezi námi lidmi na zemi…

…Zdá se mi, že jsme zapomn?li ješt? na jednu d?ležitou v?c. Varhany by bez vzduchu nevydaly ani tón, možná jen n?jaké klapání a vrzání pocházející od marné snahy varhaníka nástroj rozeznít. Vzduch, tedy dech varhan, nám má p?ipomínat, že „Duch Pán? napl?uje celý sv?t“ (Mdr 1,7). Duch je „Pánem a dárcem života“ (Vyznání víry), stejn? jako dárcem milosti. Milosti, která nech? se snese požehnáním na tento nástroj, na všechny, kdo jej vytvo?ili, na ty, kdo na n?j svou velkorysostí p?isp?li, na ty, kdo jej budou rozeznívat, i na ty, kte?í budou poslouchat jeho tóny. Požehnáním, které bude svoláno ve jménu Boha Trojjediného, ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého. Amen.“

Tolik z promluvy P. Stanislava P?ibyla. P?ítomen byl papežský nuncius Charles Daniel Balva, poté nové varhany požehnal kardinál Dominik Duka, záznam slavnosti a následného varhanního koncertu lze shlédnout v archivu televize NOE.

Kdo navštíví poutní areál Svaté Hory, je ohromen ?istotou stylu zdejší barokní nádhery. Je zárove? p?ekvapen komorními rozm?ry úst?ední stavby, kterou je bazilika Nanebevzetí Panny Marie. Její st?íbrný oltá? je sice monumentální, štukování interiéru zdobné, zlacení bohaté, p?esto ale zdejší svatyn? p?sobí útuln? až domácky. St?edobodem poutního místa a jeho liturgického života je každodenní uctívání sošky Panny Marie, kterou podle tradice vy?ezal sám první pražský arcibiskup Arnošt z Pardubic. Barokní bazilika je jí ideálním p?íbytkem.

Provozování hudby bylo na Svaté Ho?e vždy d?ležitou sou?ástí duchovního života. Je ovšem pochopitelné, že zvukov? by pro danou velikost kostela teoreticky sta?ily i daleko menší varhany. Ambice varhaná?? i varhaník? ostatn? zvlášt? dnes ?asto nerespektují historicky prov??ené zákonitosti, což mívá za následek disproporci hmotnosti nástroj? i jejich zvukové vydatnosti v??i pot?ebám prostoru. Jenže v p?ípad? svatohorských varhan dosáhl varhaná? tak neobvyklé jednoty nástroje a místa ur?ení, že nap?íklad po výtvarné stránce jsme si okamžit? po jejich dokon?ení v?bec nedokázali p?edstavit, že se na své pozici ješt? nedávno nenalézaly. Ihned také prokázaly své mnohé zvukové p?ednosti p?i každodenní liturgii, zvláštních slavnostech i b?hem koncertního provozu. Dokladem jsou pravidelné Varhanní p?lhodinky, které se konají od kv?tna do za?átku ?íjna vždy v ned?li odpoledne. Nikoli každý varhaník si ale se Šlajchovými varhanami okamžit? rozumí tak dob?e jako t?eba svatohorský regenschori Pavel Šmolík. Ten ostatn? ?asto zd?raz?uje, jak nejen jemu, ale i dalším varhaník?m je nový nástroj doslova mentorem a rádcem, jak nás nutí p?izp?sobit se mu v dobrém i ve zlém. Podobn? jako i prožívání lidských vztah? znamená pro zú?astn?né nejen radost, ale n?kdy i vydatnou námahu.

Z mého pohledu je úsp?šná hra na velkých svatohorských varhanách podmín?na jednak velkou pokorou v??i nim a schopností se p?izp?sobit, jednak hlubokým porozum?ním specifickým vlastnostem daného nástroje. Varhaná? je postavil jakožto hold tradi?ním varhaná??m kdysi p?sobícím v ?eských zemích. Zdobení prospektových píš?al odkazuje k loketskému Abrahamu Starckovi, p?íbramskému Ond?eji Kokštejnovi a varhaná?i St?edního Povltaví Bed?ichu Semrádovi. Traktura hrací i rejst?íková je samoz?ejm? mechanická, pouze pedálové tóny stroj? umíst?ných na postranních p?dách do baziliky otev?ených mají také „posilova?e“ v podob? elektrických p?ídavných relé. Pedálové rejst?íky se ovládají pouze elektricky. Varhany díky traktu?e zkonstruované výlu?n? podle barokních vzor? p?i h?e docela nahlas klapou, a navíc, což je zp?sobeno r?znou vzdáleností jednotlivých spoj?, klapou nikoli rovnom?rn? na každém tónu. ?ad? varhaník? klapání vadí, varhaná? však na oprávn?nosti své konstrukce trvá, p?i?emž argumentuje staletou tradicí stavby varhan. Sta?í varhaníci sou?asné moderní a zcela odhlu?n?né traktury v?bec neznali.

Je pravdou, že na mí?e rušivého klapání se pozná specifický varhaník?v styl hry, dále také platí, že snaha o menší hlu?nost nutí každého z nás nejen ma?kat, ale i poušt?t klávesy s co nejv?tší pozorností, p?i?emž zp?sob pohybu prstu samoz?ejm? ovliv?uje u mechanické traktury tohoto typu i vyznívání tónových vazeb a hladkost frází. Snaha o bezhlu?nou hru, by? p?i slabší registraci zcela marná, ovliv?uje kvalitu melodických linek v rámci polyfonie naprosto zásadn? a p?itom jednozna?n? pozitivn?.

T?ímanuálová klávesnice, která je nádhern? tvarovaná v kombinaci vícera efektních materiál?, neumož?uje pohodlnou hru. První doteky jsou spíše hledáním a soubojem, než procházkou r?žovou zahradou. Varhaníkovi se nap?. mezi tóny fis a gis ?i gis a ais nevejdou prsty, a to ani v p?ípad?, že mu narostly docela útlé. V prvním okamžiku leckoho napadne, že se jedná o varhaná?ovu schválnost, o zám?rn? nastavenou p?ekážku: te? ukaž, co umíš! Možná je tomu tak, Vladimíru Šlajchovi se však klaviatura p?esn? v t?chto parametrech provedení prost? líbí. Je pravdou, že n?které hmaty zahrát nelze, varhaník musí v ?ad? p?ípad? použít i docela neobvyklý prstoklad.

Ani pedálnice nep?ináší jen pot?šení. Pod manuály je spíše hloub?ji zapušt?ná, menzurována je hodn? do ší?ky, díky ?emuž je vlastní bezchybnou pedálovou hrou interpret obvykle odm?n?n až po déletrvajícím pilném cvi?ení. Rozsah pedálu je velký, naho?e až do f', díky ?emuž zde m?žeme zahrát i Bachovu Toccatu a fugu F dur, v rámci jeho tvorby vyžadující v?bec nejv?tší po?et pedálových kláves. Další záludností obsluhy svatohorského nástroje je p?ípadná hra s jednou nebo dokonce dv?ma mechanickými manuálovými spojkami. Zapínají se posuvem horní a spodní klávesnice, varhaník pak hraje uprost?ed a stiskávání kláves p?itom vyžaduje vynaložení velké fyzické námahy, stejn? jako kdysi, t?eba v osmnáctém století.

Z dispozice nástroje je z?ejmé, jak bohaté zvukové možnosti nám poskytuje. Primárn? je sice nástroj ur?en pro hru starší hudby, hlavn? renezan?ní, barokní ?i klasické, nicmén? ani romantické nebo soudobé skladby nejsou zapov?zeny. Jen je t?eba uvážit, který konkrétní titul do programu za?adit a který by byl mén? vhodný. Všechny zm?ny barev se provád?jí vytažením nebo zastr?ením táhel, a to ?ist? mechanicky. Zda tak stihne varhaník u?init sám, ?i zda pot?ebuje pomoc n?koho dalšího, to záleží vždy na jeho úvaze. Rozli?né rejst?íkové barvy je možné kombinovat v tém?? nevy?erpatelném množství odstín?, zvláštnost p?edstavují dv? zvonkohry, z nichž každá je umíst?na na jedné z pedálových sk?íní. P?ipojují se k varhanním píš?alám ve specifických okamžicích, zvlášt? ve vrcholových pasážích vybraných d?l ?i improvizací. Zárove? se p?i cinkání zvonk? za?nou to?it hv?zdice, ve kterých rozeznáváme symbol rodu Sternberk? nalézající se ostatn? i na jiných místech baziliky.

U varhan na Svaté Ho?e nás napadá, že podobný sv?t byl p?ece p?ed mnoha desetiletími varhaná?i postupn? opoušt?n a zapomenut. Nad krásou zvuku a technickou p?ímo?arostí totiž postupn? vít?zila snaha o maximální užitkovost, která byla definována jinými než prvo?ad? um?leckými hledisky, a zejména ?ím dále tup?jší tovární výroba. Zde se naopak jedná o unikátní projekt. Identický nástroj nemají nikde, podobn? výjime?ných vzniká nyní i v celoevropském kontextu jen velmi málo. T?eba pro zdárnou interpretaci hudby Johanna Sebastiana Bacha jsou tak v našich zemích svatohorské varhany jedine?né a nezastupitelné. Barokní varhany v ?echách mají totiž p?es všechnu svoji krásu malý tónový rozsah, chybí pot?ebné klávesy, pedály i rejst?íky. Pozd?jší jsou zase orientovány na romantický hudební styl, ješt? mladší v?tšinou trpí neduhy výše popsanými.

Prostorové rozvržení jednotlivých stroj? je u svatohorských varhan hodn? neobvyklé, ale zárove? respektuje dávné tradice. Hlavní stroj je rozd?len tradi?n? na C a Cis stranu, což znamená, že v jedné ?ásti hrají všechny tóny C, D, E, Fis, Gis a B, zatímco ve druhé tóny Cis, Dis, F, G, A a H. Hlavní stroj zabírá nejrozm?rn?jší dv? ?ásti korpusu varhanní sk?ín?. Menší stroj vp?edu nad varhaníkovou hlavou, zvaný positiv, se váže ke t?etímu manuálu. Prvním manuálem se hraje na spodní stroj, který je naopak rozd?len na bas a diskant, dokonce se každý rejst?ík spodního stroje zapíná v basu a v diskantu zvláš?, po levé a po pravé stran? hracího stolu. Varhaná? jej umístil hned za hrací st?l do postamentu varhan. Bu? plní funkci t?etího zvukov? plnohodnotného stroje, nebo funkci stroje doprovodného ?i echového. V budoucnu by mohl dodate?n? obdržet i pohyblivé žaluzie, jaké by ješt? dále rozší?ily zvukové možnosti nástroje. Pedál je podobn? jako hlavní stroj rozd?len na C a Cis stranu, každá zabírá jednu z p?ilehlých p?dních prostor. T?í?adý pedálový kornet hraje naopak z korunního stroje umíst?ného naho?e pod klenbou. Zárove? se ale dají spojit do pedálu i rejst?íky hlavního ?i spodního stroje, takže podle okolností jsou možnosti jeho využití nadmíru flexibilní nejen po stránce dynamické, ale hlavn? prostorové.

V?bec nejzvláštn?jší vlastností svatohorských varhan je zvuková všestrannost a do jisté míry snad až univerzalita. Posloucháte-li je, máte chvilku dojem, že slyšíte ?eský ?i jihon?mecký barokní zvuk, poté zase, že jste se náhle ocitli v nedalekém Sasku n?kde u „Silbermanek“, až nakonec zaznamenáte pasáže jakoby od Severního mo?e, totiž tóny ideálních varhan Bachových p?edch?dc? severon?mecké školy. P?i spojení principálu hlavního stroje a bifary nalad?né do výchv?vu zaváháte. Jste snad v Itálii? Zárove? platí, že a? se nalézáme v kostele katolickém, duchu Bachova protestantismu zdejší akustika a ozev nadmíru konvenují. Složitá Bachova polyfonie zde zní naprosto p?ehledn? a konkrétn?, v každém okamžiku se dá ušima p?esn? post?ehnout každý detail artikulace, každý nejmenší emo?ní záchv?v v podob? agogického výkyvu. P?kné vyzn?ní t?ch nejvelkolep?jších, ale i nejintimn?jších Bachových skladeb napl?uje naše nejsm?lejší p?edstavy o možné existenci dokonalé ekumeny mezi k?es?anskými církvemi a koneckonc? i lidmi dobré v?le jakéhokoli sv?tonázoru. Hudba je totiž jejím nejdokonalejším prost?edkem.

Dramaturgie nahrávky, která se vám dostává do rukou, vychází z ?íselné symboliky p?edest?ené P. Stanislavem P?ibylem p?i slavnosti žehnání varhan. Každá ze ?ty? Bachových partit je dopln?na dvojicí dalších skladeb zkomponovaných ve stejnojmenných tóninách. Na dvou CD nosi?ích tak uslyšíte ?ty?i trojice skladeb, které s výjimkou Toccaty a fugy F dur pat?í do Bachovy rané tvorby, p?i?emž jeho autorství je u n?kterých z nich dokonce zpochyb?ováno. Definitivní soud m?žeme vynést jen t?žko. Preludium a fugu E dur neboli Toccatu „concertatu“ jsem už jednou nahrál na varhanách Vladimíra Šlajcha v Bruchsalu v N?mecku. Zájemc?m se tak nabízí zajímavé srovnání. V ?ad? detail? je moje interpretace po letech úpln? stejná, v jiných sm?rech zcela odlišná. Kostely v Bruchsalu a na Svaté Ho?e p?edstavují akusticky odlišné sv?ty, tím i vyzn?ní skladeb je diametráln? jiné. Zbývá dodat, že stereofonní zvukový obraz svatohorské nahrávky je vytvo?en smícháním vícestopého záznamu zvuku sejmutého v hlavní chrámové lodi i zadních p?ilehlých kaplích, jelikož pouze tak lze díky danému akustickému charakteru prostoru docílit na zvukovém snímku stejného vjemu, jaký zažívá návšt?vník Svaté Hory naslouchající varhanám p?ímo v bazilice.

Jaroslav T?ma
titulární svatohorský varhaník

Jaroslav T?ma (1956) je koncertním varhaníkem a profesorem Akademie múzických um?ní v Praze. Koncertuje i na cembale, klavichordu, pianoforte a dalších klávesových nástrojích. V?nuje se též hudební kompozici a publika?ní ?innosti.
     Vystudoval Pražskou konzervato? u prof. Jaroslava Vodrážky a Akademii múzických um?ní v Praze u prof. Milana Šlechty (varhany) a prof. Zuzany R?ži?kové (cembalo). Je nositelem prvních cen v sout?žích ve varhanní improvizaci v Norimberku v roce 1980 a v holandském Haarlemu v roce 1986, laureátem ?ady interpreta?ních varhanních sout?ží, nap?. v Linci v roce 1978, v sout?ži Pražského jara v roce 1979, v sout?ži Johanna Sebastiana Bacha v Lipsku v roce 1980 a mnoha dalších.
     Pravideln? ú?inkuje nap?. na festivalech Pražské jaro, Smetanova Litomyšl, na Mezinárodním hudebním festivalu Leoše Janá?ka a na dalších domácích prestižních pódiích. Koncertoval tém?? ve všech evropských zemích, také v USA, Kanad?, na Kub?, v Japonsku, Mongolsku, Jihoafrické republice, Singapuru atd. Bývá p?edsedou nebo ?lenem porot mezinárodních hudebních sout?ží, vyu?uje na mezinárodních varhanních kurzech a seminá?ích.
     V T?mov? repertoáru se nacházejí st?žejní skladby ?eských i sv?tových skladatel? v širokém spektru styl? od renezance až po 21. století. Jeho diskografie ?ítá p?es padesát sólových titul?. U firmy Supraphon mu vyšla ?ada kompaktních disk? „Historické varhany ?ech” zachycující autentický zvuk vzácných varhan r?zných epoch od renezance až po za?átek 20. století. Na zna?ce Arta vydal krom? významných bachovských titul? (Dob?e temperovaný klavír, Goldbergovy variace, Orgelbüchlein, Toccaty, preludia a fugy) nap?. T?icet šest fug pro pianoforte Antonína Rejchy, Eklogy Václava Jana Tomáška, varhanní sonáty Paula Hindemitha a n?kolik CD s varhanními improvizacemi, z nichž zatím poslední nazvané Moje vlast je sestaveno z improvizací na témata Bed?icha Smetany. Pro ?eský rozhlas po?ídil vedle mnoha varhanních snímk? také souborné nahrávky dev?tadvaceti klavírních sonát Jana Ladislava Dusíka a Lipských chorál? J. S. Bacha. V?nuje se i kolektivní improvizaci. V letech 2015–2017 nap?. realizoval sérii hudebn? tane?ních p?edstavení pod názvem Vyvolený aneb ?eho? na skále, kdy se stal inspirací pro p?tici hudebník?, recitátora a tane?nici román Thomase Manna.
     Jaroslav T?ma je mj. autorem hudby k filmu dokumentaristy Pavla Kouteckého Prom?ny Pražského hradu, dvou sbírek varhanních skladeb na témata Adama Václava Michny (Svaté lásky labirynth aneb ?eská mariánská muzika 2014 a Loutna ?eská 2016) a odborné publikace O interpretaci varhanní hudby s p?ihlédnutím k jiným klávesovým nástroj?m (2016).

© Studio Svengali, září 2021
coded by rhaken.net