Jak je vůbec možné, že má člověk rád smutné písničky?
Co se to s těmi texty o všech smutcích světa v písních děje, že jsme ochotni je poslouchat? Pro mě je to tak, že když kámen ze srdce spadne do řeky lidových nápěvů, stane se z něj oblázek. Přesně do dlaně.
Snad proto jej můžeme mít rádi a třeba si s ním jen tak pohazovat.
Nebo si ho prohlížet.
Nebo s ním házet žabky.
Nebo ho schovat v kapse.
A po čase ho tam nečekaně a s úsměvem najít.
Fantazie zase otevírá tajná šuplata tam, kde je na první pohled jen zeď...
Autorské variace na české a moravské lidové písně vznikly z touhy vylézt z pěkné, ale poněkud těsné, starohudební krabičky a dovolit si hlasem gamby zpívat i jiná, než 300 let stará slova. Viola da gamba sice nezapře svůj historický původ, avšak původní kompoziční limity lze, myslím, při respektování podstaty nástroje a toho, co na něm zní „samo“ a jde „do ruky“, ještě o kousek za baroko posunout.
Zpočátku jsem psala variace na písně ve stylech mých oblíbených barokních skladatelů a gambistů (M. Marais, A. Forqueray, Sainte-Colombe, G. Ph. Telemann, J. S. Bach, C. F. Abel). Nakonec vznikl spíše deník, kam se, zpočátku opatrně a později čím dál více, začala promítat setkání s inspirativní hudbou a zajímavými lidmi i další mně blízké žánry (písně F. Schuberta či hudba A. Piazzolly).
Postupně jsem se nechala vést také principy sólové kadence. Průvodcem mi byl i stylus fantasticus, který umí naházet jednotlivé úryvky písně do kaleidoskopu a zobrazit motivy v nečekaném zrcadlení, jako bychom se písničkou procházeli zevnitř.
Písničky jsem nejprve vybírala z těch, které mi v dětství zpívávala moje máma, časem jsem začala listovat sbírkou Sušilovou ad.
Ač v původním plánu byly skladby čistě instrumentální, několik písniček na CD i zpívám. Shodou okolností jsem se přesně tímto způsobem s gambou kdysi seznámila. Zpívané písně vznikaly mnohem víc jen tak, pro mě, pro radost. Ale z pocitu, že tento způsob vyprávění příběhu k lidové písni patří, jsem se rozhodla jich několik zařadit i sem.
Tangambo, tango pro dvě gamby, zdánlivě čouhá z konceptu lidových písní, avšak souvisí s ostatními skladbami svou variační formou. Na poslední chvíli jsem se rozhodla uvést místo původní verze adaptaci pro gambu a kytaru, která působí tanečněji.
Tímto CD já a moje gamba chceme pozvat především k živému poslechu a těšíme se na zajímavá setkání!
Violu da gamba jsem studovala v Lipsku na Musikhochschule Felix Mendelssohn Bartholdy (Irene Klein) a Brémách na Hochschule für Künste (Hille Perl). Během mistrovských kurzů jsem se setkala hudebníky jako Paolo Pandolfo, Wielank Kuijken či Marianne Müller. Další studium probíhalo v Salzburgu na Mozarteu (Vittorio Ghielmi).
V roce 2012 jsem se vrátila zpět v ČR a pracuji jako ředitelka Základní umělecké školy Nová Paka. ZUŠ se od té doby zaměřuje na starou hudbu, vyučuje se zde hra na violu da gamba, varhany, zobcová flétna, basso continuo a historická improvizace.
Každoročně pořádáme Improfest, festival zaměřený na improvizaci nejen ve staré hudbě. ZUŠ pořádá také kurzy pro učitele, studenty hudby, ale i zájemce z řad veřejnosti, kam zvu zajímavé hosty, které jsem potkala v rámci svého studia či hudebního života, Podrobnosti k tomuto projektu pod názvem Kaleidoskop jsou k nalezení na webu ZUŠ Nová Paka.
Jako gambistka jsem v Německu spolupracovala např. s ansámbly Bachchor Köthen (Martina Apitz), Hallesches Consort, Capella St. Martini Bremen Lesum, Les Sorcières, Concerto Sacro Leipzig (Gregor Meyer) ad. V Čechách spolupracuji s hudebníky jako Michael Pospíšil (soubor Ritornello), Jan Čižmář (loutna), Filip Dvořák (cembalo), Petra Žďárská (cembalo) a dalšími sólovými hráči z oblasti staré hudby. Velmi ráda hraji ale i s hudebníky z jiných žánrů.
