VĂ­tejte na eshopu ARTA Music cz en

KAŠPERSKÉ HORY 1733

 

F10247   [8595017424724]   vyšlo 1/2020


Jaroslav T?ma - varhany v kostele sv. Mikuláše (Kašperské Hory) 
zhotovil Johann Franz Kannhäuser (1733), restauroval Marek Vorlí?ek (2019)

Georg Friedrich Händel (1685–1758)  Fantazie C dur HWV 490
P. Anton Estendorfer (1670–1711)  Aria in B (s variacemi) 
Thomas Arne (1710–1778)  Sonáta ?. 5 B dur 
Jan Vojt?ch Maxant (1755–1838)  Menuet B dur
P. Anton Estendorfer  Ciaccona del Primo Tuono
Jan Vojt?ch Maxant  Andante D dur 
Thomas Arne  Sonáta ?. 4 d moll
Georg Friedrich Händel  Capriccio F dur
Carlo Monza (1735–1801)  Suita C dur
Josef Myslive?ek (1737–1781)  Sonáta ?. 2 G dur
Anonymus (18. stol.)  La Folia (variace) 
P. Anton Estendorfer  Galliarda in G (variace)  

Total time – 77:58
 
 

Kostel sv. Mikuláše, vzdálený asi kilometr od centra Kašperských Hor, považujeme za vzácný p?íklad st?edov?ké sakrální stavby z po?átku 14. století. Trojlodní bazilika je obklopena h?bitovem s mnohými historicky cennými náhrobky. Uvnit? kostela se dochovaly barevné fresky, gotické arkády i malovaný prkenný strop z roku 1700. V sousedství kostela se nachází samostatn? vystav?ná kaple sv. Anny v podob? p?estavby z roku 1757, s velmi netradi?n? vy?ezávaným oltá?em ze stejné doby. V jeho spodní ?ásti vidíme nap?. realisticky vyvedené ohnivé jazyky a plazící se hady znázor?ující hr?zy o?istce. Cenné památky jsou dnes postupn? obnovovány, mimo jiné bylo v roce 2019 dokon?eno restaurování varhan Johanna Franze Kannhäusera z roku 1733. Nástroj má pouhých šest rejst?ík? v manuále a jeden v pedále, samoz?ejm? bez spojky, jak bývalo v ?echách u takto malých varhánek obvyklé. ?emeslnou úrove? díla J. F. Kannhäusera lze tém?? p?irovnat k nejlepším loketským mistr?m, mezi n?ž po?ítáme zejména Abrahama Starcka a Leopolda Burghardta, zvuk nástroje pak dosahuje parametr? nejvyšších.

Varhaná? Marek Vorlí?ek považuje za výjime?n? krásný nejen samotný Kannhäuser?v nástroj, ale i kostel s širším okolím. Varhany ozna?uje dokonce za svého druhu opus magnum mezi památkami z první poloviny 18. století, zajisté právem. V minulosti totiž bylo mnoho artefakt? z oné doby p?estav?no nebo jinak zni?eno, od samotného varhaná?e Kannhäusera další podobn? intaktní nástroj neexistuje. Jak ?íká organolog Národního památkového ústavu PhDr. Petr Koukal, v takových p?ípadech bývá na starých varhanách nejcenn?jší, lze-li podobn? jako jejich materiálovou substanci obnovit také p?vodní zvukovou složku, alespo? v mí?e co nejvíce se blížící p?edpokladatelnému tehdejšímu stavu. To se zde dle mého soudu poda?ilo. Velkou neznámou, snad až trochu záhadou, jsou dva hlasy disponované na takto mali?kých varhanách ve dvoustopé poloze. U podobných dispozic bývá v?tšinou zdvojena poloha ?ty?stopá, vedle principálu nalézáme bu? flautu minor nebo t?eba fugaru. Na první poslech se zdejší dva dvoustopé rejst?íky moc neliší, p?i h?e dobové literatury ale za?íná být rozdíl, zvlášt? vzhledem k akustice kostela, rozhodn? z?eteln?jší a smysluplný. P?ímo ve varhanách se dochoval nádhern? krasopisný zápis, jímž je doloženo dávné nevšední bohat? obsazené muzicírování na zdejším k?ru. Nechyb?ly nástroje smy?cové ani dechové (nap?. hoboj, fagot, klariny, tenorový a basový trombon) ?i tympány.

Pokud se týká repertoáru tohoto CD, je spíše veselý až rozverný, což ve h?bitovním kostele m?že n?kdo považovat za p?ekvapivé až nemístné. Opak je pravdou. Krom? toho, jak si varhany samy ?ekly, co na n? mám hrát a co je naopak až tak moc nezajímá, ješt? platí, že naši p?edkové nepovažovali smrt za n?co vhodného k vyt?sn?ní z naší mysli, naopak vše tehdy sm??ovalo k žití i umírání pln? samoz?ejmému, všemi kolektivn? prožívanému, protože pravá a nejhlubší radost m?la stejn? p?ijít až v nebi. Odrazem této dávné zkušenosti mohou být také v dnešní dob? ob?as na poh?bech zn?jící dechové vesnické ansámbly, v jejichž repertoáru pro p?íležitosti poh?b? mollové tóniny moc ?asto nezazní. Vzdálenou ozv?nou takového sv?ta je pro m? nap?. drobná skladba Maxantova, rodáka z nedalekého Frymburku. Jinak ovšem jsou v programu za?azeny skladby r?zného druhu, ?asto varia?ního formálního principu. Bu? jde o ?isté variace (La Folia – anonymní variace na špan?lskou melodii, která se rozší?ila jako populární hit do celého sv?ta), nebo o passacagliu (Anton Estendorfer pocházející z bavorského Deggendorfu, kde p?sobil jako kn?z. Všechny Estendorferovy varia?ní skladby vznikly za dob jeho studií p?ed rokem 1695). I když nebyl p?ed staletími sv?t tak propojen jako dnes, všímáme si pozoruhodných inspira?ních kontakt? mezi velmi vzdálenými regiony, ?asto díky kulturní vým?n?, jakou ?asto p?stovala zejména r?zná klášterní spole?enství. Proto ani hudba ze vzdálené Anglie (Arne) ?i Itálie (Monza – jehož výrazné melodie si pro sv?j balet Pulcinella vyp?j?il Igor Stravinský) nemusí p?sobit na varhanách oblasti ?esko-n?mecké nijak cizorod?.

Varhany zdejšího chrámu po mnoho desetiletí beznad?jn? chátraly, jejich nedávné restaurování m?žeme tudíž považovat tém?? za zázrak. Uskute?nilo se díky podpo?e soukromé dárkyn? i díky podpo?e státu. Provedla je firma výše citovaného varhaná?e a sbormistra Marka Vorlí?ka sídlící poblíž Domažlic. Dílna Marka Vorlí?ka má na svém kont? ?adu významných prací p?evážn? na barokních nástrojích, nap?. restaurování guthovských nástroj? v B?lé, Mo?idleci a Hlohové, nebo Schmidtových varhan v Bochov?. Ve spolupráci s firmami Dlabal-Mettler a Dalibor Michek realizoval Marek Vorlí?ek také obnovu velkolepých varhan Jana Davida Siebera v d?kanském chrámu Nanebevzetí Panny Marie v Polné z roku 1705.

Jaroslav T?ma

© Studio Svengali, září 2021
coded by rhaken.net