SILBERBAUEROVY VARHANY VE VRANOVĚ NAD DYJÍ
Kateřina Málková

Georg Muffat (1653–1704) : Toccata Prima (Apparatus Musico-Organisticus) 
Johann Pachelbel (1653–1706) : Aria Prima (Hexachordum Apollinis) P. 193 
Josef Seger (1716–1782) : Phantasia in d   
Johann Pachelbel : Ach Gott, vom Himmel sieh darein P. 1
Johann Pachelbel : Ach Gott, vom Himmel sieh darein P. 2
Johann Pachelbel : Toccata in F P. 464
Johann Pachelbel : Fuga in F  P. 156      
Johann Jacob Froberger (1616–1667) : Toccata VI „Da sonarsi alla Levatione“ FbWV 106 
Johann Pachelbel : Ciaconna in f P. 43    
Philip Glass (*1937) : Mad Rush   

Nahrávka „Silberbauerovy varhany ve Vranově nad Dyjí“ je prvotním počinem varhanice Kateřiny Málkové v plánovaném cyklu „Varhany v Podyjí“. Ten si klade za cíl mapovat významné historické varhany v tomto regionu jak na české, tak rakouské straně hranice. 
První zachycené varhany jsou v kostele Nanebevzetí Panny Marie ve Vranově nad Dyjí, které si zachovaly svůj původní zvukový charakter. Podle dochovaného štítku vylepeného v samotném nástroji jde o varhany z roku 1778 od Josefa Silberbauera (1734-1807). Tento varhanář působící na Znojemsku a Dolním Rakousku měl svou dílnu ve Znojmě. Stavěl kvalitní nástroje, které jsou dodnes velmi ceněny. V roce 2010 bylo dokončeno jejich zdařilé restaurování, které provedl varhanář Dalibor Michek. Nyní jsou varhany ve vynikajícím stavu a jsou využívány k liturgii i koncertním účelům.
     Varhaník a skladatel Georg Muffat (1653–1704) pocházel ze Savojského vojvodství, ale během svého života procestoval řadu oblastí. Zmínit můžeme studia v Paříži i následné působení v dalších místech, mezi něž patří Alsasko, Ingolstadt, Vídeň, ale i české země. Doklady máme také o jeho pobytu v Praze. Ucházel se rovněž o místo v proslulé kapele v Kroměříži, kde v té době působil Pavel Josef Vejvanovský. Vrcholná léta svého života strávil v Salcburku a posledním působištěm se stal Pasov, kde zemřel. Z jeho odkazu vyniká instrumentální tvorba. V popředí je pak dvanáct Toccat zařazených do sbírky Apparatus Musico-Organisticus, která byla vydaná v roce 1690. Úvodním číslem sbírky i tohoto CD je Toccata prima, která je stejně jako ostatní Toccaty, ve kterých se často střídají akordické plochy s virtuózními pasážemi, ukázkou varhanní tvorby z tzv. jihoněmecké oblasti. Zde mají varhany omezený rozsah klaviatur manuálu i pedálu (tzv. krátkou oktávu, kde chybí některé tóny ve velké oktávě). Oproti tomu varhany z tzv. severoněmecké oblasti měly rozsahy plně nebo téměř plně chromatizované. Menší tónový rozsah ovšem neznamená méně kvalitní tvorbu. Právě tato sbírka je velmi ceněna pro svou mimořádnou hodnotu.

Zmiňujeme-li tzv. jihoněmeckou oblast, nemůžeme vynechat jejího čelního představitele, kterým je Johann Pachelbel (1653–1706). Není náhoda, že je na tomto kompaktním disku uveden hned několikrát. Varhany ve Vranově nad Dyjí, byť byly postavené až po Pachelbelově smrti, přímo vybízejí k interpretaci odkazu tohoto skladatele. Pachelbel je nejčastěji spojován s německým městem Norimberk. Není divu, protože se zde narodil i zemřel. Dlouhá léta zde také působil, zejména ve svém vrcholném období. Život měl ale daleko pestřejší. Mezi jeho působiště lze zahrnout Stuttgart, Vídeň, Regensburg, Eisenach nebo Erfurt. Jeho kompoziční odkaz je celkem obsáhlý. Vedle instrumentální tvorby zanechal i množství vokálních děl. Sám byl vynikající varhaník, proto není překvapením, že se pro tento nástroj zachoval značný počet kompozic. Sbírka Hexachordum Apollinis byla vydaná v Norimberku v roce 1699 a obsahuje šest částí označovaných jako „Aria“. Ty jsou nazvané podle řazení – Aria Prima, Aria Seconda, Aria Tertia atd. Výjimku tvoří závěrečná část, kterou Pachelbel nazval Aria Sebaldina, pravděpodobně odkazující na norimberský kostel sv. Sebalda, kde Pachelbel působil. Jedná se vždy o jednoduché téma s několika variacemi. Úvodní Aria Prima je v tónině d moll a tvoří ji osmitaktové jednoduché téma rozdělené do dvou repetic. Následuje celkem šest variací, kde autor různými způsoby obměňuje vstupní téma. U těchto i podobných variací je možné na celkem krátké ploše ukázat zvukovou variabilitu varhan, což se děje také u této nahrávky. Oblíbeným tématem varhanních skladeb je chorál. Také Pachelbel tvořil díla inspirovaná touto tematikou. Chorál Ach Gott, vom Himmel sieh darein byl poprvé publikován v roce 1524 a autorem textu byl Martin Luther. Zpracování chorálu najdeme u významných tvůrců baroka, mezi něž patří Heinrich Schütz nebo Johann Sebastian Bach. Pachelbel utvořil hned dvojí zpracování. Obě verze jsou založené na imitační práci, kde jako téma zpracovává právě tento chorál. Další Pachelbelovy skladby na disku ukazují šíři jeho varhanního odkazu. Vedle variací 
a chorálních kompozic skládal i další formy a žánry. Toccata in F je typickou ukázkou jeho „toccatové“ tvorby. Po krátké introdukci tvořené rozloženým akordem F dur exponuje virtuózně uvedené motivky v paralelních tercích nebo sextách, případně imitačně zpracované. Nejcharakterističtějším rysem jeho toccat jsou ale dlouhé prodlevy v basových tónech pedálu. Fuga je s varhanní tvorbou barokních mistrů neodmyslitelně spjata. Pachelbelova Fuga F dur je spíš drobnější a odlehčenější ukázkou této hudební formy. O mnoho závažnější je Ciaconna in f. Formu variací jsme již uvedli u sbírky Hexachordum Apollinis. U Ciaconny jde rovněž o variační princip, ale jednotlivé obměny nastupují bez přerušení dále. Hlavním tématem je v tomto případě čtyřtaktový motiv sestupných sekund v basu, který byl v baroku častým tématem, zejména variačních forem.
     Pokud jsme výše zmínili tzv. jihoněmeckou oblast, je nutné uvést, že do ní spadaly i české země. V Praze byl v 18. století nepřehlédnutelnou postavou varhanního světa Josef Seger (1716–1782). Působil jako varhaník v kostele Matky Boží před Týnem. Jako pedagog vychoval řadu skladatelů, mezi něž můžeme zařadit například jména jako Jan Antonín Koželuh, Jan Křtitel Kuchař nebo Josef Mysliveček. Jeho Phantasia in d reprezentuje velmi početnou varhanní tvorbu, která vyniká zejména svou propracovanou kontrapunktickou prací.
     O století dříve než Seger ovlivnil významnou měrou svět klávesových nástrojů Johann 
Jacob Froberger (1616–1667). Rodák ze Stuttgartu, který zemřel ve Francii, je znám hlavně jako hudebník vídeňského dvora. Procestoval ale značnou část tehdejší Evropy. Komponoval toccaty, suity, ricercary, fantasie, capriccia a jiné skladby. Toccata VI "Da sonarsi alla Levatione" je jedna z mnoha toccat, které Froberger napsal. Většinou se vyznačují, obdobně jako u Muffata, střídáním akordických ploch s virtuózními pasážemi a kontrapunkticky pojatými úseky. Tato je ovšem z hlediska struktury bez větších kontrastů a v celkovém vyznění spíše kontemplativní.
     Jediná soudobá skladba na této nahrávce, Mad Rush je z pera amerického skladatele Philipa Glasse (*1937). Tento autor si vytvořil svůj osobitý styl spočívající v opakování a obměňování různých úseků. Je často řazen mezi hlavní představitele směru, který se nazývá minimalismus. Mad Rush je právě takovou skladbou. Na značné časové ploše střídá v podstatě jen několik akordů v různých variacích a polohách. Kompozice vznikla v roce 1979 při návštěvě Dalajlámy ve Spojených státech amerických.

Vít Havlíček, listopad 2021

Cyklus nahrávek navazuje na festival „Silberbauerovo hudební Podyjí“, jehož je Kateřina Málková zakladatelkou, dramaturgyní a ředitelkou, a zaměřuje se na nástroje znojemské varhanářské školy. Výběr repertoáru je přizpůsoben dispozičním možnostem barokních varhan, které jsou podmiňovány skutečnostmi krátké oktávy. Důležitým kritériem při výběru skladeb je objevovat díla méně známá a propagovat české hudební skladatele. Projekt počítá se zajímavými kombinacemi nástrojů či vokálních ansámblů s varhanami a také s uváděním nových skladeb soudobých skladatelů, napsaných pro konkrétní typ varhan a nástrojové obsazení. Kateřina Málková je propagátorkou převážně barokních děl, ale i soudobých skladatelů. Vždy se snaží nalézt nová místa s méně známými nástroji a zasluhuje se o jejich propagaci širší veřejnosti. Díky této aktivitě je největším přínosem pro obor budoucí zrestaurování cenných nástrojů od Josefa Silberbauera. Organizuje řadu koncertů jak na Moravě, tak v Dolním Rakousku. Vedle sólové koncertní hry se věnuje i pedagogické činnosti. Vystoupila na festivalech v Rakousku, Slovensku, Švýcarsku, Německu, Lotyšsku, Litvě aj. Spolupracuje s orchestry jakou jsou Český národní symfonický orchestr, Severočeská filharmonie, orchestr Atlantis, Collegium magistrorum, Filharmonie Bohuslava Martinů, Sedunum String Orchestra a další. Hru na varhany studovala na konzervatoři v Brně ve třídě Petra Kolaře, poté pokračovala v magisterském studiu na Akademii múzických umění v Praze u Jaroslava Tůmy. Během studií absolvovala roční zahraniční stáž v německém Lübecku u Arvida Gasta.