ANTONÍN BROSSMANN: MISSA IN A, Oratorium breve
Czech Ensemble Baroque, Roman Válek 

 

F10272   [8595017427220]   vyšlo 12/2021

Czech Ensemble Baroque, Roman Válek dirigent
Pavla Radostová soprán, Romana Kružíková soprán, Lucie Netušilová Karafiátová alt
Matej Benda kontratenor, Jakub Kubín tenor, Jiří Miroslav Procházka bas
Elen Machová koncertní mistr, Tereza Válková sbormistr

Missa in a  (pro sóla, sbor a orchestr)
 1 Kyrie
 2 Gloria
 3 Credo
 4 Sanctus
 5 Benedictus
 6 Agnus Dei

Oratorium breve  (pro sóla, sbor a orchestr)
 7 O vos omnes (coro)
 8 Quid video o caeli Salvator in Cruce (recitativo)
 9 En caput inclinatum (aria)
10 Per hac sacra (aria)
11 Ah quid retribuam (duetto)
12 Adoramus te Christe (coro)

Antonín Jan Nepomuk Brossmann  (skladatel sám se tak podepisoval, ovšem v matrice uveden jako Brussmann) byl pokřtěn ve Fulneku 7. září 1731. Jeho prvním učitelem byl regenschori augustiniánského kláštera ve Fulneku – Weissgärber, pod jehož vedením získal Brossmann pozoruhodnou obratnost ve hře na housle a později na violoncello. Bližší informace o jeho studiu před vstupem do piaristického řádu bohužel nemáme.
     15. října 1749 vstoupil Brossmann do noviciátu v Lipníku nad Bečvou a přijal řádové jméno Damasus a Sancto Hieronymo. V letech 1749–50 zde byl instruktorem noviců ve hře na varhany a ředitelem kůru P. Simon a S. Bartholomaeo – Václav Kalous, takže Brossmann získává to nejlepší možné školení, jakého se mu v té době mohlo u piaristů dostat. Druhý rok noviciátního studia strávil P. Damasus ve Staré Vodě, kam byla část noviců přemístěna pro nedostačující kapacitu lipnické koleje. Řeholní sliby složil 9. září 1751 v Lipníku. Následovalo studium filozofie v Bílé Vodě (1752–53), kde byl zároveň instruktorem hudby, a teologie v Mikulově (1754), kde sám vyučoval skribenty. Při všech závěrečných zkouškách získal Brossmann nejlepší možné ohodnocení – calculi aurei (zlaté známky). Na kněze byl Brossmann vysvěcen 29. září 1754 olomouckým světícím biskupem Scherffenbergem. Na jaře 1756 se vrátil z Mikulova do Bílé Vody, kde vedle výuky principie a parvy zastával také úřad katechety a subregenta hudebního semináře. V roce 1757 učil syntax a gramatiku, v roce 1759 byl vikářem faráře. Poslední rok v Bílé Vodě byl profesorem rétoriky a poezie. V říjnu 1760 je přeložen do Kroměříže, kde vyučoval poetiku a rétoriku. Prefektem semináře v té době byl P. Simon a S. Barholomaeo, nic bližšího však o dalším kontaktu těchto dvou nejvýznamnějších piaristických skladatelů nevíme.
     V letech 1762–67 působil Brossmann potřetí v Bílé Vodě. Až v posledním roce však zastával vedle řady funkcí (profesor filozofie, prefekt škol, zpovědník, revident pokladny…) také post ředitele kůru a regenta hudebního semináře. V říjnu 1767 je přeložen do Kroměříže, kde zastává funkci regenta lichtenštejnského hudebního semináře. V roce 1775 byl zvolen rektorem příborské piaristické koleje. Od května 1778 je rektorem koleje v Bílé Vodě. V této době se musel potkávat s K. Dittersem z Dittersdorfu, ale přímých historických dokladů je velmi málo. Koncem července 1787 požádal o přeložení zpět do Příbora. Umírá ve věku 67 let 16. září 1798 v Příboře.
     Brossmann je autorem více než 100 chrámových skladeb (často značně rozsáhlých), ale prameny uvádějí i světská díla. Nedochované oratorium Tageszeiten (Denní doby) na text německého básníka Fr. Viléma Zachariä (1726–1770), nebo torzo kantáty Zur Zeit des Türken Krieges (1790) jsou jistě jen částí velkých ztrát. Podobný osud bohužel potkal i Brossmannovy teoretické traktáty: De methodo instituendi in cantu, De directione musicae, De regulis Compositionis, Anleitung zu allen Instrumenten a Zeichnungen der Instrumente. Nekrolog uvádí 50 velkých a malých mší (nalezeno zatím 26), ofertoria na všechny neděle a svátky, litanie, responsoria k matutinům velikonočního týdne, štace pro slavnost Božího těla, četná Salve Regina a Ave Maria a 2 sepolcra. Z Oratoria breve pro Sacro Sepulchro se v Kroměříži zachoval pouze titulní list, další opis s titulem Musica pro sacro sepulchro pochází z Žamberku. Naše nahrávka vznikla podle opisu z Frýdku Místku.
     Mezi množstvím Brossmannových žáků najdeme skladatele Gottfrieda Riegera (1764–1855), který ve svých memoárech vzpomíná na dva roky výuky kontrapunktu v Bílé Vodě (1784–85). Této stručné, ale obsažné výuce Rieger vděčí za vše, čeho v hudbě dosáhl. Od něho pochází vzpomínka, že Brossmann nejraději sedával v zahradní besídce a ustavičně komponoval. K tomu se pojí i poněkud kuriózní zpráva d´Elvertova, podle které Brossmanna „často našli sedět na zemi a psát noty, protože hudba bylo jeho nejmilejší zábavou“.
V současné době, kdy dochází k radikálnímu přehodnocení barokní kultury, se nám zatím Brossmann jeví jako pozoruhodná skladatelská osobnost piaristického řádu, nejen rozsahem dochovaného díla, ale především jeho kvalitou. Jeho hudební řeč prošla společně se svou dobou radikálním vývojem od výrazových prostředků pozdního baroka a galantního slohu ke klasicismu Mozartova typu. Existují doklady o nákupu hudebnin K. H. Grauna (oratorium o Umučení Páně 4 zl. 48 kr., Te Deum 3 zl. 12 kr), J. A. Hasseho (opera Alcide al bivio 3 zl. 22 kr.) a W. A. Mozarta (3 zl. 57 kr.), což je nejlepším dokladem Brossmannova hudebního vkusu.
Pro ono rané stádium jsou typická například skvostná zhudebnění pěti Ave Regina z konce šedesátých let (opis díla z Kroměříže je z roku 1768). Pozdní baroko se v nich projevuje pohyblivými figurálními basy, množstvím rafinovaných disonancí, polyfonním vrstvením hlasů, rokoková je pak především instrumentální melodika, často využívající triolových skupin, portament, přírazů a trylků. Modernější styl je příznačný pro Mši a moll jejíž notový materiál se zachoval na svatomořickém kůru v Kroměříži. Po spartování a následném koncertním provedení se i zde potvrdil předpoklad o Brossmannově výjimečnosti, navíc se poprvé vyvrátilo tvrzení, podle kterého byl považován za konzervativního skladatele. Monumentální chrámová skladba plná melancholie a harmonických zvláštností připomínajících často již romantismus je vystavěna i s pomocí tradičních polyfonně zpracovaných úseků (dona nobis), částečně také ve stylu, který jsme pojednávali výše (Et incarnatus). Gloria, Credo, Benedictus a Agnus jsou věty ryze klasicistní. Vedle hobojů a lesních rohů v orchestraci zaujme dvojice viol, jejichž častá sóla výrazně umocňují onu zvláštní melancholii. V Benedictus se objeví i obligátní virtuózní varhanní part. Celá skladba nám svou technickou i obsahovou náročností poskytuje nejlepší doklad o vysoké úrovni provozovací praxe v piaristických klášterech ve druhé polovině 18. století. Jako příklad Brossmannova experimentování na poli harmonie může posloužit Agnus z této mše, kde vede harmonickou větu modulacemi z a moll přes Cis dur a fis moll k výsledné A dur. 

Tomáš Hanzlík

Oratorium Breve Jana Nepomuka Brossmanna bylo nalezeno ve farním kostele ve Frýdku Místku a dnes je uloženo v Ostravském muzeu. Dochovány jsou jednotlivé party v opisu. Brossmannův autograf není prozatím znám a pravděpodobnost jeho nalezení je jen velmi malá. Rok vzniku oratoria není uveden, stejně jako u všech ostatních Brossmannových skladeb. Výjimečnost díla je především v dvojjazyčném textu. Oratorium je psáno ve dvou jazykových provedeních, latinsky a česky. Jeho úvodní sborová část je převzata z biblické knihy Pláč Jeremiášův, verš 1,12. 

Aneta Szukalská

CZECH ENSEMBLE BAROQUE, ansámbl, zabývající se stylovou interpretací děl starších slohových období v autentické interpretaci na dobové nástroje založil dirigent Roman Válek roku 1998. Soubor má tři složky: orchestr, vokální ansámbl a sólisty. Dramaturgie tělesa zasahuje do všech žánrů zejména baroka a klasicismu. Členy jsou profesionální instrumentalisté a zpěváci z České republiky, Slovenska, Maďarska, Polska a Německa. Šéfdirigentem tělesa je Roman Válek, funkci koncertního mistra zastává Elen Machová, Dagmar Valentová nebo Josef Žák, vedoucím vokálního ansámblu je Tereza Válková. Mezi spolupracující umělce patří: Andreas Scholl, Adam Plachetka, Emma Kirkby, Rupert Charlesworth, Chouchane Siranossian, Tamar Halperin, Krystian Adam, Richard Wiegold, Luise Haugk, Jean-Francois Lombard, Markéta Cukrová, Barbara Maria Willi, John Holloway, Joel Frederiksen, Jaroslav Březina, Ludmila Peterková aj. Z interpretů jiných žánrů je to houslista Pavel Šporcl, zpěvák Vojtěch Dyk. Od září 2012 realizuje ansámbl svůj vlastní velký abonentní cyklus staré hudby BACHA NA MOZARTA! v brněnském Besedním domě, který je první svého druhu na Moravě. Soubor je rezidenčním ansámblem Hudebního festivalu Znojmo, kde uvedl řadu českých i světových operních premiér, komorních i kantátových koncertů, za něž je vysoce hodnocen odbornou kritikou, včetně 3 nominací na cenu Thálie. Soubor je zván na prestižní festivaly (Rheingau Musik Festival, Smetanova Litomyšl, Janáčkův Máj, Mitte Europa, Dni starej hudby Bratislava, Muzika Baltycka Gdaňsk, Koncertní cyklus FOK, Velikonoční festival duchovní hudby Brno, Musica Holešov aj.) a od roku 2006 spolupořádá Třebíčský operní festival.
     Od roku 2003 organizuje Czech Ensemble Baroque vlastní hudební workshop Letní škola barokní hudby (na zámku Holešov), který je určen mladým hudebním profesionálům v oboru stará hudba. Soubor intenzivně spolupracuje s Českou televizí a rozhlasem na záznamech dramaturgicky objevných titulů (Rameau: Platée, Mysliveček: Montezuma – 1. světová nahrávka, Mozart: Don Giovanni aj.). Soubor natočil několik projektů pro nejvýznamnější evropský rozhlas WDR a NDR (DE), pravidelně natáčí pro EBU (Evropská vysílací unie). V posledních letech spolupracuje i na filmových produkcích: Margerite (2016), Interlude in Prague (2017), Marie Terezie (2017, 2019, 2021), Beethoven (2020). Úspěšné CD souboru „Händel Oratorio Arias“ s barytonistou Adamem Plachetkou, sólistou Metropolitní opery New York, bylo velmi kladně oceněno naší i zahraniční kritikou, stejně, jako turné Molieri (Mozart a Salieri).
     Soubor si vytyčil jako svůj dlouhodobý umělecký cíl objevení a restauraci díla významného českého rodáka F. X. Richtera. Dosud natočil ve světové premiéře pro firmu Supraphon Requiem Es dur, pašijové oratorium Deposizione dalla croce, Super flumina Babylonis, Te Deum a hobojový koncert. Zejména poslední jmenované album sklidilo velmi pozitivní ohlasy především v zahraničí – tip stanice BBC 3, Album měsíce časopisu TOCCATA (DE), plný počet hvězd v magazínu Early Music Review, nominace na Classic Prague Awards – nahrávka roku atd. V roce 2019 na sebe výrazně upozornil realizací Händelova oratoria Saul s Andreasem Schollem a Adamem Palchetkou v hlavních rolích. V roce 2021 uskutečnil Evropské turné s recitálem Andrease Scholla a Tamar Halperin.
     Pro rok 2022 chystá inscenaci Haydnova Návratu Tobiáše a v roce 2023 novodobou světovou premiéru Caldarovy opery Concordia de‘ pianetti s Hanou Blažíkovou, Krystianem Adamem, Adamem Plachetkou a Andreasem Schollem v hlavních rolích a v režii Tomáše Pilaře.

Významný český dirigent ROMAN VÁLEK začínal svoji kariéru jako sbormistr v Brně a Praze. Poté řídil většinu orchestrů v ČR. Je šéfdirigentem souboru Czech Ensemble Baroque, uměleckým ředitelem Znojemského hudebního festivalu a Letní školy barokní hudby.
Od počátku své umělecké dráhy se zaměřuje na vokálně-instrumentální hudbu starších slohových období. Se svými tělesy účinkoval na evropských i tuzemských festivalech, natočil desítky CD, rozhlasových či televizních záznamů.
     V roce 2012 se začal věnovat prakticky výhradně svému souboru Czech Ensemble Baroque se zaměřením na interpretaci baroka a klasicismu v duchu stylové interpretace na dobové nástroje. V témže roce založil dnes již populární cyklus staré hudby Bacha na Mozarta, kde spolupracuje se sólisty jako Adam Plachetka, Kristyan Adam, Andreas Scholl, Barbara Maria Willi, Jean-François Lombard, Luise Haugk, Ludmila Peterková aj.
     Díky koncepční dramaturgii a spolupráci se špičkovými umělci se pod vedením svého zakladatele stal Czech Ensemble Baroque v krátké době uznávaným a oceňovaným hudebním tělesem na tuzemské i zahraniční scéně. Ve spolupráci s vydavatelstvím Supraphon se Roman Válek ujal restaurace a natáčení díla F. X. Richtera. Za tuto činnost byl výrazně ohodnocen zahraniční kritikou – BBC3, WDR3, Gramophone UK, Early Music Review, Toccata aj. Uvádění zapomenutých děl českých skladatelů 18. století (Richter, Tůma, Mysliveček, Rittler, Brosmann, Biber) na straně jedné, a dosud v Čechách neuvedených děl autorů světových (Bach, Händel, Vivaldi, Lully, Monteverdi) je základním dramaturgickým cílem Romana Válka. Na staggioně Znojemského hudebního festivalu to byly například české premiéry oper King Arthur H. Purcella, Montezuma J. Myslivečka, Platée J. P. Rameaua, oratorií Daniel v jámě lvové G. P. Telemanna, Lullyho Exaudiat Te Dominum aj. Některé známé tituly uvedl vůbec poprvé v Čechách na staré nástroje – Mozartův Don Giovanni, Haydn Il mondo della luna, Stvoření aj. Za svou uměleckou činnost obdržel Roman Válek řadu ocenění (Ceny Alfréda Radoka, Ferdinanda Vacha, Diapason d’Or, nominace na cenu Thalie, Classic Prague Awards aj.). Hlavním životně-uměleckým krédem Romana Válka je objevná dramaturgie, spontaneita hudebního výrazu a respekt k hodnotám a estetice skladatelů starších slohů, jejichž kompoziční mistrovství a interpretační normy jsou tím nejlepším vodítkem pro soudobého interpreta k přesvědčivému a fundovanému vyznění hudebního díla.