VĂ­tejte na eshopu ARTA Music cz en

Johann Jakob Froberger
Fantazie pro klavichord

 

F10184   [8595017418426]   vyšlo 6/2011

Clavichord Fantasias - Jaroslav T?ma 79:44
1.
Capriccio XIII 3:34
2.
Suita III - Allemande 3:26
3.
Suita III - Gigue 2:15
4.
Suita III - Courante 2:32
5.
Suita III - Sarabande 2:15
6.
Improvizace I 2:41
7.
Fantasia I sopra Ut, Re, Mi, Fa, Sol, La 8:27
8.
Improvizace II 2:45
9.
Canzona V 2:59
10.
Suita II - Allemande 3:08
11.
Suita II - Courante 2:16
12.
Suita II - Sarabande 2:01
13.
Suita II - Gigue 1:38
14.
Improvizace III 3:05
15.
Improvizace IV 3:14
16.
Improvizace V 2:11
17.
Improvizace VI 4:49
18.
Suita Auff die Mayerin 15:33
19.
Improvizace VII - Suonata 5:35
20.
Improvizace VII - Air 2:34
21.
Improvizace VII - Capriccio 2:31

Jaroslav T?ma - klavichordy z dílny Martina Kathera v Hamburku
(fotografie z nahrávání - Augustiniánské klášterní archivní sklepy v Borovanech)

Klavichord je pro mnohé hudební „fajnšmekry“ ideálním klávesovým nástrojem nejen dávných v?k?, ale i žhavé sou?asnosti. Stisk každé jeho klávesy umož?uje nejjednodušším zp?sobem rozeznít dvojici strun slad?ných do tichounkého unisona. Na konci kláves p?sobících jako jednoduchá páka najdeme vzty?ené kovové plíšky neboli tangenty, které zprost?edkovávají ten nejú?inn?jší kontakt prstu se strunou, jakého byl klávesový nástroj kdy schopen. Rychle doznívající tón je ovládán citlivou rukou hrá?e nejen po stránce dynamické. Prsty lze dokonce jemn? vibrovat, podobn? jako t?eba u houslí. Všechny souzvuky se dají tlakem jednotlivých prst? i dola?ovat. Hudba interpretovaná na klavichordu m?že v akusticky p?íznivých podmínkách místnosti nebo sálku poskytnout nevšední zážitek publiku rozsazenému okolo n?j v po?tu až n?kolik desítek poslucha??. Podmínkou je klidné vn?jší prost?edí, tedy žádný hukot aut a rámus sbíje?ek, žádný dusot ko?ských kopyt a drn?ení ko?ár? po hrbolaté dlažb?. V klauzu?e nejmenovaného kláštera kdesi ve st?edov?ké Evrop? bylo ovšem doporu?ováno, aby brat?i ve svých celách p?i h?e na klavichord p?esto rad?ji zavírali jeho víko, aby náhodou nerušili ostatní v modlitbách. T?eba i z toho d?vodu byly kovové tangenty n?kterých klavichord? opat?eny k?ží? V každém p?ípad? m?ly takové nástroje sv?j zvláštní, nezam?nitelný sonorní zvuk.
     Na rozdíl od našich b?žných p?edstav o Sv. Cecílii zobrazené u varhanního pozitivu p?edstavují mnohá zachovavší se vyobrazení ?i skulptury patronku hudebník? s prstíky no?ícími se do kláves klavichord?. Ty byly b?žným cvi?ným klávesovým nástrojem od pradávna až do devatenáctého století. Teprve v jeho pr?b?hu byly ze své pozice vytla?eny, a to klavíry, které jsou nyní zase zasti?ovány nástroji elektronickými. V??ím ovšem, že kruh se v budoucnosti uzav?e op?t ve prosp?ch klavichord?. Elektronika je nudná, klavichordy navíc nijak výrazn? neruší okolí, což je hlavní nevýhoda klavír?. Dnešní sousedi se ale stejn? na rozdíl od bratr? v klášterech nemodlí, spíše se dívají na televizi nebo sedí u po?íta?? se sluchátky na uších. Klavichord? bylo nespo?etné množství druh?, v zásad? je lze rozd?lit p?edevším do dvou skupin, vázaných a nevázaných. Druhá, jejímž zlatým v?kem bylo až osmnácté století, zahrnuje nástroje, u nichž na každý tón p?ipadá dvojice strun. Naproti tomu vázaných klavichord? je vícero typ?, spole?ným znakem je menší nebo v?tší výskyt dvojic strun, na které p?ipadá více než jedna tangenta, tedy jeden tón. Typickou variantou je d?lení, kdy tóny d a a jsou samostatné, zatímco tóny c – cis, es – e, f – fis, g – gis a b – h jsou vázané vždy na jednu dvojici strun.
     Odjakživa m? trápí otázka, co si po?ít s požadavkem dnešní doby velícím interpretovat hudbu d?ív?jších období historicky pou?en?, nebo jak se d?íve ?íkalo „autenticky“. P?íliš mnoho z on?ch um?leckých kreací mi totiž vždycky p?ipadalo teoreticky samoú?elných, a pro? bych chodil okolo horké kaše, vysloven? otravných. Málokdy n?kdo n?co takového p?izná ve?ejn?, v?tšinou se decentn? poznamenává, že vše je v?cí vkusu. Na druhé stran?, od mala jsem se s obdivem zaposlouchával, jak nádhern? p?i použití starých nástroj? nebo jejich replik m?že historická hudba znít, imponoval mi zvuk varhan, cembal, pozd?ji i klavichord? a klavír?. Samoz?ejm? m? osl?ovali i skv?lí interpreti. Ono platí, že když dva d?lají totéž, nejde o totéž.
     Odborníci, laici a p?edevším studenti se ?asto ptají, jak se má hrát to ?i ono. Chápu onu zv?davost a snahu. Každý by rád usp?l v mezinárodních sout?žích, rozumím, že i strach z kritiky „zasv?cenc?“ m?že být opodstatn?ný. Možná menší je dnes obava z odsudku odborné kritiky, všichni asi v?dí, že tém?? žádná se už nep?stuje. Noviny a ?asopisy tisknou jiné v?ci, i ty odborné hudební se v?nují spíše oznámením nebo propaga?ním ?i p?ímo reklamním ?lánk?m.
     Urputná snaha o informovanost a správnost hudebního pojetí krom? toho zp?sobuje unifikaci, všichni už hrají málem úpln? stejn?. ?ím dokonaleji, tím mén? poslucha?? paradoxn? nacházejí. Nabídka všeho je široká, p?evyšuje poptávku, a? již na koncertních pódiích, tak na trhu s cédé?ky. Skoro se zdá, že nejv?tší pozornost bude zakrátko vzbuzovat naopak ten, kdo jakékoli normy spíše poruší.
     P?esto nemám chu? d?lat naschvály. Když vím s vnit?ní jistotou, že ur?itá skladba nebo místo v ní vyžaduje konkrétní logické ?ešení, držím se ho, tedy pokud nemám vysloven? nutkání provést vše trochu jinak. Nechci publikum ani šokovat, ani provokovat, na druhé stran? nechci být p?edem svazován pravidly, protože ta mohou podvázat moji fantazii. Je ovšem velmi t?žké být pe?livý a stylový v každém detailu a sou?asn? se necítit mezi strunami, klávesami a notami sev?en a omezen.
     Johann Jakob Froberger je mi skladatelem blízkým a inspirujícím, protože v mnoha ohledech osciluje mezi opa?nými póly. Najdeme u n?j struktury pod?ízené p?ísným pravidl?m, sám je ostatn? spolukodifikoval, p?esto však dokáže být svrchovan? svobodným. Jím zaznamenané noty nám nabízejí bezprost?ední zážitek nádherné oduševn?losti. Je uvoln?ný, fantazijní, ?ada ploch ve skladbách jako jsou canzony, fantasie a suity mívá v sob? zakódovanou pot?ebu volného improvizování. Nejen melodické ozdoby, ale i p?esn? vypsané melodicko-rytmické figury cht?jí být vyjád?eny s noblesou, zárove? ovšem výrazn? a leckdy až s p?ekvapující naléhavostí.
     Jakožto varhaník a klávesista p?sobil Froberger v mnoha metropolích Evropy sedmnáctého století a zárove? vzhledem k tehdejším zvyklostem vydatn? cestoval. Byl jedním z prvních hudebník?, které m?žeme považovat za koncertní um?lce moderního ražení. Je z?ejmé, že ?ada jeho skladeb mohla být zapsána teprve poté, kdy autor na podobné téma ?i témata už vícekrát p?ed lidmi improvizoval. Tvo?ení hudby bez p?ípravy bylo v dobách d?ív?jších b?žné, v tomto smyslu poslucha?i improvizátora dokonce p?ímo inspirovali, jakýže má být výsledný hudební tvar. I dnes po staletích je stále ješt? možné takto interaktivn? improvizovanou hudbu tvo?it. Je-li poslucha?stvo v daném moment? velmi pozorné a naslouchající, m?že improvizace pokra?ovat. Šoupají-li lidé botami, je možná ?as p?echýlit své improvizování k záv?ru. Za?ne-li n?kdo pokašlávat, je nutno bu? urychlen? zakadencovat, pop?ípad? p?eklenout nep?íjemné momenty mén? d?ležitým spojovacím oddílem, a pokusit se pak ve vhodném okamžiku znovu zaujmout pozornost všech a navázat záv?re?nou gradací.
     Samoz?ejm? fabuluji, ale lze si p?edstavit, že když Froberger improvizoval p?i n?jaké p?íležitosti t?eba na téma „Ut, re, mi, fa, sol, la“, chápali všichni tento jednoduchý sled tón? jako vtip interpreta a zv?dav? a napnut? poslou-chali. Co ješt? asi dokáže na tuto trivialitu vymyslet a p?edvést? Možná i díky tomu je zapsaná skladba docela dlouhá. Laškovná a p?vabná témata n?kterých Canzon naopak inspirovala autora k produkci skladbi?ek pouze kratších, doširoka se nerozebíhajících.
     V bývalých klášterních vinných sklepích v jiho?eských Borovanech jsme nenatá?eli proto, aby byla po ruce n?jaká tekutá vzpruha ?i inspirace, ale z d?vodu, že v podzemí bylo dokonalé ticho, které je pro zdárný pr?b?h na-hrávání klavichordového zvuku zcela nezbytné. Pouze jedinkrát zvony zdejšího kostela vyrušily naše soust?ed?ní.
     Improvizace, které Frobergerovy skladby prokládají a komentují, nejsou n?jakým mým pokusem vt?snávat své nápady do jeho doby a stylu, z?stávají spíše v naší sou?asnosti. Nejsou p?edem p?ipravené, cílem bylo nechat se vést nástrojem a jednoduchým hudebním tématem. K takové dramaturgii m? vyprovokoval zejména stavitel všech p?edstavovaných klavichord? Martin Kather z Hamburku. St?ídání Frobergerových skladeb s improvizacemi bylo jeho p?áním a pro m? p?íležitostí nechat na sebe p?sobit chu? krásných nástroj? a zárove? p?ipustit volný pr?chod své fantasie.

Jaroslav T?ma

Další nahrávka Jaroslava T?my na klavichordy z dílny Martina Kathera:

© Studio Svengali, září 2021
coded by rhaken.net