VĂ­tejte na eshopu ARTA Music cz en

ANTONÍN JEMELÍK / DELETED HISTORY
Fišer, Jemelík, Slavický, Sluka

F10207     8595017420726     vyšlo 5/2015

1     Luboš Fišer: IV. Sonáta pro klavír (Památce Antonína Jemelíka)     8:52

       Luboš Sluka: Sonata per pianoforte (Památce Antonína Jemelíka)
2     Grave. Appassionato     6:54
3     Allegro ritmico     2:49

       Klement Slavický: Sonáta pro klavír „Zamyšlení nad životem
       (Antonínu Jemelíkovi in memoriam)
4     Grave. Molto allegro impetuoso     9:46
5     Largo misterioso     9:20
6     Molto vivo, deciso     4:43

       Antonín Jemelík: T?i melodramy
7     B?lounká holubi?ka     1:32
8     Pohádka     1:59
9     Podzimní píse?     3:06

10    Antonín Jemelík / Luboš Sluka: Ukolébavka pro zp?v a klavír     3:42

Barbora K. Sejáková, klavír
Terezie Švarcová, soprán
Marie Tomášová, recitace

Antonín Jemelík Deleted History 52:49
1.
IV.Sonáta pro klavír 8:52
2.
Grave. Appassionato 6:54
3.
Allegro ritmico 2:49
4.
Grave. Molto allegro impetuoso 9:46
5.
Largo misterioso 9:20
6.
Molto vivo, deciso 4:43
7.
B?lounká holubi?ka 1:32
8.
Pohádka 1:59
9.
Podzimní píse? 3:06
10.
Ukolébavka pro zp?v a klavír 3:42

Vynikající ?eský klavírista, nad?jný skladatel, básník – Antonín Jemelík. Toto jméno se z našeho pov?domí tém?? vytratilo: zná ho už jen nejstarší generace, která ješt? mohla zažít Jemelík?v skv?lý a slibný nástup do um?leckého života od poloviny padesátých let. St?ední a mladá generace o n?m prakticky neví (i když bych se rád mýlil) – a není divu: Jemelík?v um?lecký rozlet byl práv? tak skv?lý, jako, bohužel, krátký. Smrt ho zastihla v necelých dvaat?iceti letech za okolností víc než záhadných a dodnes jednozna?n? neobjasn?ných. V?tšina nahrávek Jemelíkova um?ní byla smazána. Totalitní režim tak sprovodil ze sv?ta Jemelík?v um?lecký odkaz.
     Zejména pro mladší generaci uve?me na za?átek alespo? Jemelíkova základní životopisná data. Narodil se 25. ?íjna 1930 v Olomouci, d?tství strávil ve Valašském Mezi?í?í, kde vystudoval reálné gymnázium (1942 – 1946) a kde se o jeho hudební vzd?lání staral místní u?itel a sbormistr, odchovanec brn?nské konzervato?e, Václav Dittrich; v klavíru byl žákem Jaroslava Kruti. V letech 1946 – 1951 Jemelík studoval na pražské konzervato?i u Františka Maxiána staršího a poté na hudební fakult? AMU ve t?íd? Františka Raucha. Už za studií na sebe upozornil n?kolika ve?ejnými koncerty a úsp?chy v domácích i zahrani?ních sout?žích. Byl považován za jednu z nejv?tších ?eských klavíristických nad?jí se slibnou mezinárodní kariérou. Vedle klasického repertoáru se Jemelík od po?átku své um?lecké dráhy se zájmem v?noval soudobé ?eské klavírní tvorb?: premiéroval mimo jiné I. klavírní sonátu Luboše Fišera (1956) nebo sonátu Klementa Slavického „Zamyšlení nad životem“ (1958). Slibn? nastartovanou kariéru zma?ila, bohužel, 14. ledna 1962 tragická smrt, jejíž p?í?iny dodnes nebyly uspokojiv? objasn?ny. 
     Všechny skladby na této nahrávce s Jemelíkovou osobností p?ímo souvisejí: nepochybné je to samoz?ejm? u Jemelíkových vlastních skladeb, platí to ovšem i pro trojici klavírních sonát, v?novaných památce Antonína Jemelíka. 
     Luboš Fišer (1935 – 1999) byl Jemelíkovým spolužákem i blízkým p?ítelem. V roce 1956 Jemelík premiéroval Fišerovu I. klavírní sonátu a svým vzorným podáním p?esv?d?il publikum i odbornou kritiku o mimo?ádných kvalitách tohoto díla a skladateli tak v mnohém nazna?il i jeho další tv?r?í cestu, v oboru klavírní sonáty v ?eské hudb? jedine?nou. Na náhlou a ne?ekanou smrt p?ítele reagoval Fišer bezprost?edn? svou IV. klavírní sonátou (1962 – 1964). Toto dílo je inspirováno poslední skladbou, kterou údajn? Jemelík p?ed svou smrtí studoval – X. sonátou Alexandra Skrjabina. Fišer p?evzal jako klí?ový hudební materiál své sonáty vstupní t?ítaktové téma X. sonáty Skrjabinovy. Výraz díla je mimo?ádn? vzrušený, dramaticky výbušný (blízký nap?. bezprost?edn? p?edcházející Sonát? pro housle a klavír „Ruce“ z roku 1961) jako výmluvné sv?dectví tragického inspira?ního podn?tu. Nenalezneme zde klasickou tematickou práci, linie a plochy jsou budovány adi?n? – jednotlivé motivy a hudební úseky jsou vzájemn? p?i?azovány v prudkých kontrastech s velmi p?sobivým výrazovým ú?inkem. Sonáta je jednov?tá (stejn? jako X. sonáta Skrjabinova) a rovn?ž její ?asový rozsah (zhruba 9 minut) rámcov? odpovídá rozsahu sonáty Skrjabinovy. Poprvé zazn?la v roce 1965 v podání Pavla Št?pána. 
     Rovn?ž Luboš Sluka (1928) pat?il do okruhu Jemelíkových p?átel a Jemelíkov? památce p?ipsal svou Sonátu pro klavír z roku 1988. I toto je dílo v základním stavebném obrysu jednov?té, uvnit? ovšem detailn? ?len?né do ?ady attaca navazujících a vzájemn? kontrastních úsek?. Vysoce expresivní hudba nezap?e, podobn? jako v p?ípad? sonáty Fišerovy, silný inspira?ní podn?t, posílený v tomto p?ípad? jakoby pocitem nebezpe?í ztráty pov?domí o Jemelíkov? tragickém životním osudu. Jestliže Fišerova hudba je v tomto pohledu aktuálním výk?ikem zd?šení a zármutku, Slukova sonáta p?ichází s více než dvacetiletým ?asovým odstupem jakoby s naléhavým apelem na pam?? a sv?domí. V prvním dílu (Grave. Appassionato) se brilantní dynamické plochy st?ídají s pomalejšími úseky spíše akordickými, p?i?emž dramati?nost a vysoká úrove? expresivity však neopouští ani v úsecích pomalejšího tempa a neklidné nap?tí setrvává i v úsecích se slabší dynamikou, kde Sluka cituje pomalé téma Jemelíkova melodramu B?lounká holubi?ka. Pon?kud rozsáhlejší a jednotný je záv?re?ný úsek, de facto druhý díl sonáty – Allegro ritmico: ten je toccatov? motorický, výbušný, technicky svrchovan? náro?ný. Hudba se zde žene v permanentn? silné dynamice a mohutném klavírním zvuku doslova jako apokalyptický p?ízrak – bez p?erušení a bez oddechu až do úse?ného, rezolutního záv?ru.
     Sonáta Klementa Slavického (1910 – 1999) s podtitulem „Zamyšlení nad životem“ pochází z roku 1958. Je to dílo s vysoce závažnou myšlenkovou výpov?dí, jeden z typických a um?lecky nejzda?ilejších produkt? ?eské skladatelské tvorby konce 50. let. Tehdy, p?t let po Stalinov? smrti a krátce po oficiálním p?iznání zlo?in? stalinismu p?ímo ze strany oficiálních sov?tských orgán?, došlo i u nás k hluboké deziluzi z poznané a postupn? (by? jen opatrn? a s velkou nechutí) p?iznané pravdy o stinných, ba tragických momentech prvních deseti let tak zvaného budování socialismu i tehdejším ?eskoslovensku. To p?im?lo mnohé um?lce k hlubokému zamyšlení nad prožitou životní etapou, v níž se mnozí z nich, ?asto z up?ímného nadšení a sympatií pro v?c socialismu, více ?i mén? angažovali (což ovšem nebyl p?ípad Slavického!). V ?eské hudb? nastala etapa zdrcujících, tragických výpov?dí o prožitém traumatu zejména prost?ednictvím velkých, dramatických symfonií. Slavický uložil své hluboké, filozofující zamyšlení nad životem do klavírní sonáty, která se stala jednou z nejvýznamn?jších ?eských klavírních sonát 20. století. Kone?ný tvar sonáty je výsledkem úporného tv?r?ího zápasu a sv?dectvím nástupu Slavického nové, vrcholné tv?r?í etapy. Rozsáhlé, více než dvacetiminutové t?ív?té dílo p?ináší v krajních v?tách hudbu vysoce dramatickou, konfliktní: vstupní v?tu zahajuje stru?ný prolog s rozmáchlým patetickým gestem, na které navazuje konfliktní hudební d?j, který poslucha?i tak?ka nedá vydechnout. Dramaticky zvrásn?né plochy postupn? vyst?ídá trojice úsek? klidn?jších, kontemplativních, do nichž ovšem ustavi?n? proniká neklid a nap?tí. Na zvukov? hutnou, dunivou úvodní v?tu navazuje tichá meditace v?ty druhé ve slabé dynamice a s p?evažujícími sv?tlými témbry vysokého rejst?íku klavíru. Pouze dvakrát se celkov? poklidná zahloubaná hudba mírn? vzedme aby se v záp?tí op?t zklidnila a ukon?ila svou výpov?? do naprostého ticha. T?etí v?ta p?edstavuje energické finále toccatového charakteru s krátkým vydechnutím ve st?edním dílu a mohutn? vygradovaným, strohým, úse?ným záv?rem. Slavického sonáta je dílo nejen obsahov? hluboké, nýbrž i efektní, zvukov? barvité, hrá?sky i poslucha?sky v nejlepším slova smyslu atraktivní (autor sám byl znamenitý klavírista). Premiéry se v roce 1958 ujal op?t Antonín Jemelík, a to za okolností ne zcela obvyklých: zahrál sonátu dvakrát v jednom ve?eru. 
     Následující ?tve?ice skladeb této nahrávky p?ipomene Jemelíka – skladatele. Antonín Jemelík (1930 – 1962) byl p?edevším skv?lý pianista, byla to ovšem všestrann? nadaná um?lecká osobnost, kterou spontánní tvo?ivost zákonit? p?ivedla ke kompozici. Z jeho nevelkého skladatelského odkazu p?ináší tento snímek t?i drobné koncertní melodramy s klavírem. Jedná se vesm?s o k?ehké lyrické reflexe milostných básní dvou ?eských básník?: Ji?ího Ortena (B?lounká holubi?ka), Fráni Šrámka (Pohádka) a nostalgií podzimu (podzimu života?) prodchnutou Podzimní píse? Paula Verlaina. Melodramy premiérovala s Jemelíkem u klavíru jejich dnešní interpretka Marie Tomášová. Nahrávka melodram? se objevila poprvé v albu ?eský melodram vydaném Supraphonem v roce 1982 na gramofonových deskách a digitalizovaném v roce 2013. Hudebn? prostá Ukolébavka pro zp?v a klavír je nahrána v?bec poprvé: drobnost z poz?stalosti na slova Michaila J. Lermontova pro ú?ely nahrávky upravil Luboš Sluka.

Jaromír Havlík


Barbora K. Sejáková (1978) za?ala s hrou na klavír u Jaroslavy ?apkové. Studovala na Pražské konzervato?i a pražské AMU u Emila Leichnera, na Universität der Künste v Berlín? (László Simon) a na Mozarteu v Salcburku (Hans Leygraf), ú?astnila se mistrovských kurz? u mnoha velkých pianis-tických osobností (Lazar Berman, Eugen Indjic, Avo Kouyoumdjian, Anne Queffélec ad.). Je laureátkou n?kolika mezinárodních sout?ží, mj. 1. cena na ?esko-japonské klavírní sout?ži, 1. cena na klavírní Sout?ži Bohuslava Martin? 1999, 3. cena na Mezinárodní sout?ži Ignace Jana Paderewského 2001 v Polsku ad. P?tkrát získala cenu za nejlepší interpretaci skladeb Bohuslava Martin?. Koncertuje na mezinárodních hudebních festivalech (Pražské jaro, Festival de Bourgogne, European Piano Forum, Concentus Moraviae, The Kuhmo Chamber Music Festival ve Finsku ad.), nahrává pro ?eský rozhlas a ?eskou televizi. Je klavíristkou Tria Bergerettes a ?lenkou Um?lecké besedy. Své t?žišt? zájmu spat?uje v ?eské a soudobé tvorb?.

Marie Tomášová (1929) je p?ední ?eská here?ka. Vystudovala DAMU v Praze. V letech 1955 – 1965 byla ?lenkou ?inohry Národního divadla (nezapomenutelná Shakespearova Julie, Viola ve Ve?eru t?íkrálovém, Ofelie v Hamletovi, Kordélie v Králu Learovi, Nina v ?echovov? Rackovi, Dorotka v Tylov? Strakonickém dudákovi), 1965 – 1972 p?sobila v Divadle za branou pod režijním vedením Otomara Krej?i (Topolovy hry Ko?ka na kolejích a Hodina lásky, Sofoklova Antigona, ?echovovy T?i sestry ad.). ?adu rolí ztvárnila také ve filmu (Johanka v Husitské trilogii, Dorotka ve Strakonickém dudákovi, Zá?ijové noci, Morálka paní Dulské, Zelené obzory, Taková láska ad.). S p?íchodem normalizace byla ?innost Divadla za branou nucen? ukon?ena a Marie Tomášová vzhledem k politickým pom?r?m našla jen jediné místo, kde mohla pracovat: 1972 – 1989 byla zam?stnána u Supraphonu, kde své um?ní prezentovala v rámci recita?ních pásem Lyry pragensis. Ve znovuotev?eném Divadle za branou v letech 1990 – 1994 hrála v ?echovov? Viš?ovém sadu, v Hofmannsthalov? Nemožném ?lov?ku, v Pirandellových Obrech z hor. V?novala se také melodramu. Spolupracovala s Antonínem Jemelíkem, Milanem Munclingrem (Ariadna na Naxu Ji?ího Antonína Bendy), Janem Klusákem, Petrem Ebenem, Markem Kopelentem, Sylvií Bodorovou ad. V roce 2009 jí byla ud?lena Cena Thálie za celoživotní mistrovství na jevišti.

Terezie Švarcová (1982) vystudovala na Pražské konzervato?i klasický zp?v ve t?íd? Jarmily Krásové a skladbu u Eduarda Douši. V roce 2014 pak dokon?ila magisterské studium skladby na Akademii múzických um?ní v Praze pod vedením Juraje Filase. Mezi lety 2003 – 2009 p?sobila jako sólistka Moravského divadla Olomouc, kde nastudovala ?adu rolí: Gilda (Guiseppe Verdi: Rigoletto), Manon (Jules Massenet: Manon), Julie (Charles-François Gounod: Romeo a Julie), Zuzanka (Wolfgang Amadeus Mozart: Figarova svatba), Terinka (Antonín Dvo?ák: Jakobín), Constance (Francis Poulenc: Dialogy karmelitek) ad. Od roku 2009 systematicky zam??uje svou pozornost na oblast komorní hudby (je zakládající ?lenkou tria Morgenstern Ensemble), v níž se v?nuje p?edevším interpretaci sou?asné ?eské tvorby.

© Studio Svengali, září 2021
coded by rhaken.net