VĂ­tejte na eshopu ARTA Music cz en

HARMONIA PASTORALIS
Gregoriana, Ritornello, Michael Pospíšil

GR2017_digipack-cover

  GR2017_booklet-cover
GR2017  [8588005174084]

Gregoriana, Ritornello - Harmonia Pastoralis 62
1.
Kyrie 4:39
2.
Gloria in exelsis Deo 3:18
3.
juž sem vykonal 1:22
4.
Laudamus te 1:56
5.
Domine Deus 5:20
6.
Quoniam tu solus sanctus 3:04
7.
Credo in unum Deum 1:52
8.
Qui propter nos 1:39
9.
Et incarnatus est 3:51
10.
Et iterum 2:41
11.
Sanctus 2:24
12.
Benedictus 0:57
13.
Agnus Dei 4:59
14.
Kyrie 3:36
15.
Gloria 6:55
16.
Credo in unum Deum 1:18
17.
Qui propter nos 1:56
18.
Et incarnatus est 3:34
19.
Sanctus 1:35
20.
Benedictus 1:59
21.
Agnus Dei 3:13
 

GREGORIANA:
Sóla – Františka Dor?áková (1, 8, 14, 15, 17, 20), Barbora Kleinová (9), Marek Klein (2, 13, 14)
Sbor – Františka Dor?áková, Barbora Kleinová, Jaroslava Kleinová, Katarína Kleinová, Andrea Mackových, Andrea Meš?anová, Iveta Rudá, Alexandra Valen?áková
Juraj Klein (koncovka), Marek Klein (koncovka), Stanislav Ková?, Matej Rendoš, Gabriel Szeghy, Martin Vernarský 

RITORNELLO:
František Beer – varhany; Martin Kaplan – housle, nin?ra; Jaroslav ?aš – trubka, fujara trombita; Jan Mikušek – cimbálek, sbor, zp?v sólo (6, 13, 15); Michael Pospíšil – flétny, šalimó, zvonky, sbor, zp?v sólo (2-4, 10, 13-15, 18, 20, 21), Pavol Rozum – kontrabas

?ídí Michael Pospíšil

Nahráno v Premonstrátském klášte?e Jasov, Slovenko – podzim 2016


Paradox Života získaného skrze Smrt, na kterém stojí celé K?es?anství, se podobá paradoxu Muziky. Muziky živ? hrané a zpívané, protože nahrávky na a v médiích jsou jen vzpomínkou; hrou na Muziku, jejím konkurentem a a? mohou být skoro neomylné a tak?ka dokonalé, živé nejsou. Nejsou vanutím a vadnutím, nejsou tedy Muzikou. Pointou Muziky je její prchavost, pomíjivost, k?ehkost, která ji ale práv? logicky p?edur?uje za poselkyni v?cí v??ných, baBožských. Tón musí odeznít, um?ít, aby tak nastavil zrcadlo V??nosti a Nekone?nu...

Asi všechny Mise které živé Muziky užily byly úsp?šné. Crha a Strachota (barokn? Cyril a Metod?j), Jesuité v Indii Staré i Indii Nové (Americe), františkáni na Slovensku... Pro?? Živá Muzika je vždy zcela universální ?e?í, jazykem daleko srozumiteln?jším než jsou slova. Slova jsou také d?ležitá, nakonec i na za?átku bylo Slovo nejspíš zazpívané. Výtrysk radosti se d?je i beze slov, stejn? tak i žalost má své zvuky mezi všemi tvory všeobecn? srozumitelné.

Betlémá?ství se n?kdy ?íká Zmrazené divadlo. Správn?jší název by byl Podchlazené. Pro?? Nikoli pro svou ?esky h?ejivou zimní náladu nebo „jen“ Ježíškovo nepohodlí, ale pro jakýsi zpomalený pohyb betlémských figur, který kdysi stále plynul: Betlémy ?i „Jesli?ky“ našich d?de?k? a babi?ek nem?ly své figurky nem?nn? p?ipevn?né, ale v kulisách krajiny se denn? trochu pohybovaly, podle b?hu biblických událostí. Po vykázání betlém? z kostel? císa?em Josefem II. se stav?ní Betléma stalo rodinnou hrou neboli „dívadlem“, které pozd?ji poodstr?il n?mecký m?š?anský jehli?natý strome?ek. Jesle se stav?ly na za?átku Adventuadventu, uklízely nejd?ív na Hromnice a po celou dobu se plynule „biblicky“ pohybovaly. Tak Ji?í Trnka vzpomíná na své sledování Betléma Ladova, Josef Lada na Betlém Alš?v, Mikoláš Aleš na ... pra-Betlémy, atd....

Svatý František Serafínský na kopci v Greccio v roce 1223 založil nový proud projevu zbožnosti: už dávno ve st?edov?ku vlastn? p?išel Božímu Lidu v rámci Mše na pomoc svou „barokní“ inscenací Živého Betléma. Když bylo totiž pot?eba opravit ruinu kostelíka, sezval k Jeslím „Ježíškovy potencionální sponsory“ - Darovníky - s tím, co kdo m?l. To byla ovšem jen jedna polovina nového projevu zbožnosti. Ta druhá, neviditelná a o to d?ležit?jší, se odehrává v nás samých - stav?ním „Jeslí“ - pozváním Ježíška--Dít?te--Boho-?lov?ka do chlívku svého srdce.

Františkáni, jako chudý, ba žebravý ?ád, mají ve svém ?ádu p?íkaz p?ijímat dary a zákaz platit za n? pen?zi. Nesm?li honorovat ani muzikanty! Proto varhaníka, v?tšinou mnicha, krmili (viz jeho povinnost p?ijímat dary!) a veliké noty vystavené na notovém pulpitu byly pak p?ipraveny pro každého, kdo p?išel. Podle známé ?eské koledy, kde se zpívá „...A co my Ti nuzní dáme, darovati co nemáme? My Ti zadudáme, písn? zazpíváme!...“, ti nejchudší platili vždy muzikou... Zvláštní sorta takzvaných františkánských mší- Opus Franciscanum byla tedy vždy otev?ena improvisaci, r?zným hlas?m i nástroj?m, ?i zbožným žert?m. Svatý František z Assisi sice miloval a propagoval skromnost a chudobu, ale zárove? horlil pro ob?adnickou nádheru bohoslužby.

Logicky, protože se u františkán? asi nikdy tak docela nev?d?lo, kdo bude hrát a zpívat krom krmeného varhaníka nap?íklad na váno?ní Mši, jsou františkánské váno?ní mše psány spíše jako scéná? než jako partitura. Tak jako v loutkovém nebo v živém barokním divadle, p?i slabém a mihotavém osv?tlení totiž nebylo tak d?ležité to, co je vid?t, ale to, co vid?t není. Mnoho d?ležitých not nebylo zapsáno, ale nahrazeno n?jakým pokynem, party samotné byly pak hudebníky improvisovány. improvizovány.

Notový zápis bez živ? p?edaného návodu - manýry - bývá kamenem úrazu a zdrojem nepochopení stylu. U Zrunka je však p?ekvapiv? vše jasné, vidíme-li sled obraz? vetkaných mezi noty a mezi písmena slov srdcem. Varhany nejspíše stály na míst? (odtud i „varhanní positiv“), ale ostatní hudebníci a zp?váci se možná pohybovali, podobn? jako figurky ve „zmraženém divadle“ stále p?estavovaného Betléma: p?icházeli, p?echázeli, hráli a zpívali, odchádzeli, netan?ili také? Vždy? každý pohyb v a k hudb? je vlastn? tancem!

Ve Mši se potkává Nebe a Zem?, Duch a T?lo, u Jeslí se potkávají chudáci a Králové, Hlupá?ci a Mágové. Ve váno?ních mších Ji?ího Zrunka (a to za p?isp?ní a p?ip?ní Edmunda Paschy?) se potkává bravurn? nazna?ený „vysoký“-„haydnovský“ styl s „nízkým“- s lidovou muzikou. P?itom nám tuto „lidovou muziku“ zapsal velmi dob?e vzd?laný zástupce vyššího stavu, by? z žebravého ?ádu. U mnoha hudebních památek bychom m?li lépe váhat, zda jde o zápis pravé hudby lidové, nebo o jen o její stylisaci, nápodobu. Pak bychom pochopili i dvojakost „folklóru“!

Ve Zrunkov? particellu jsou v instrumenta?ních pokynech jmenovány n?které nástroje: z „vysokého“ sv?ta: clarini, tedy trompety, ovšem zásadn? jen „naturální“, tedy bez klapek a d?r, na které dnes skoro všichni truba?i hrávají, v f lad?ní, kterou jsme sehnali originální; tuba pastoritia, tedy trombita - pastý?ská trouba, kterou jsme v délce 4 metr? museli nechat vyrobit. Jiné nástroje jsou jmenovány v textech vložených pastorel: husle, drumle, piš?alky, farfajka - nejspíše ona lidová obdoba „šalamajky“, p?edch?dce klarinetu, gajdy, Barbora - basa... N?které varhany ve Zrunkov? dob? bývaly vybaveny i zvláštními rejst?íky, jako je Pta?í Zp?v, který jsme napodobili vodou pln?nými hlin?nými „slavíky“, nebo Cimbálová Hv?zdice - jakýs koloto? zvone?k?, jenž jsme napodobili zvonky v rukách.

Zrunkovy Váno?ní mše kombinují po prastarém zvyku úplný liturgický latinský text mešního officia, do kterého vkládají jeho p?eklady, parafráze, komentá?e, „pastorelly“ - ?asto velmi vtipné.

V t?chto tropech (?ec. tropos→lat. tropus=vsuvka) tropí trapasy netropi?tí pastý?i, naši „Valaši“ (Vlaši?), kte?í jsou od Slovák? na západ?, pro ?echy na východ?, Moravan?m na severu, Polák?m na jihu; zkrátka, všudyp?ítomné faux-pas, které je t?eba dát Bohu. To jsme my všichni!

Pro b?žného v??ícího bylo v?rohodné potkat se v Betlém? se zví?átky, které dnes známe jen okrajov?, jako exponáty z musejních vitrín, ale pro venkovského ?lov?ka byli tito tvore?ci d?ležití stejn? jako sourozenci, možná ješt? víc.

Ve váno?ní mši pak bekání ovcí nebo zakomponovaná komická vložka o pokažené a zase napravené h?e dvou muzikant? p?ed Jesli?kami je p?íb?hem Spásy, nic mí?! Nesnižuje transcendentální vážnost bohoslužby, ale prohlubuje nám Nebe. Tak je to i se samotnou improvizací – u?íme se Nebe dobývat, ale n?kdy nám to nejde. Zrunkova mše je v tomto sm?ru bezbolestnou cestou, kde jen úcta k Bohu je d?ležitá, nikoliv vážnost výrazu a uhlazený styl p?ednesu -- takové pojetí zbožnosti vždy smrdí farizejstvím... Maestro Zrunek, vynikající kn?z-kazatel složil ?ást Benedictus jako stádo beekajících ove?ek. Jednak jako sám starostlivý duchovní pastý?, jednak tím p?ipomenul známé kázání Svatého Františka p?i p?lno?ní mši v Greccio: p?i vyslovování všech slabik „be-„ n?žn? pobekával „beee- bee-„ ...

Troufnu si tvrdit, že Zrunkova hudba je životodárná: p?ed skoro t?iceti roky jsme první ze mší, vydanou Dr. Máriou Terrayovou (Bohu díky!) ve faximile s n?kolika p?áteli muzicírovali na p?edsilvestrovském abstinentním ve?írku. Má žena ve vysokém stádiu t?hotenství se békání, popletené musice u Jeslí a neotesaným ?e?em pastý?? tolik up?ímn? smála, že se ráno na Silvestra š?astn? narodila má první dcera Kate?ina. Bohu díky! Louži?ky se nepo?ítají...

Pro? to všechno? Abychom Ježíška nechali v každé chvilce, která nám tu v tom Sv?t? ješt? zbývá, znovu a znovu se rodit ve svém srdci. To není fráze – s každým ?loví?kem se nám už vždycky rodí i Ježíšek, tedy i B?h. A theologicky? „Cokoliv jste ud?lali pro toho nejmenšího z mých, pro mne jste ud?lali...“. A je to! MP

Ritornello znamená italsky „Malý Návrat“, ?ili refrén, opakování už zazn?všího kousku muziky… Pro nás je nejen symbolem návratu k pozapomenutým kulturním hodnotám, k jistému zp?sobu života, k písni?ce nebo „tane?ku“ jako k pot?eb? a „všednímu sváte?nu“. „Ritornello“ - jako nejmenší hudební forma – je signálem odpojování se hudby instrumentální a vokální, tedy nástupu „Baroka“. Soubor RITORNELLO se zabývá piplavým studiem p?vodních pramen? (noty, nástroje, obrazy, ú?ty…) a dobových zp?sob? zp?vu a hry na nástroje (tzv. „maniera“) a své poznatky oživuje zdravým muzikantstvím tak, aby se hudba zase stala „životní pot?ebou“ lidí. K tomu používá dávných nástroj? a zásadn? našich vlastních edic not, v?tšinou nov? ješt? nevydaných. Obsazení souboru :II:RITORNELLO:II: (vícemén? evolu?n? vzniklého a p?sobícího asi od r. 1990) se m?ní podle typu programu (hudba chrámová, domácí, pouli?ní, divadelní, kr?emní…). Soubor má za sebou koncerty po celé Evrop?, v USA, práci pro rozhlas, televizi, vede vlastní hudební dílny, hrává i p?i hostinách, rautech, procesích, bohoslužbách, atd. Na svém kont? má soubor mimo jiné dosud 8 CD nahraných pro firmu „Arta records“, cyklus v?novaný ?eské barokní písni. Další 2 CD vyšla jako dopln?k katalogu výstavy a jako adventní dárek ?asopisu a n?kolik dalších projekt? se p?ipravuje k vydání. „Živá“ muzika pro živé lidi má ale vždy i pro nás v?tší cenu, práv? pro tu svou pomíjivost...

Michael Pospíšil

Vokálny súbor GREGORIANA vznikol v roku 2004. Pravidelne (každú nede?u) ú?inkuje pri latinských sv. Omšiach v Dóme sv. Alžbety v Košiciach. Raz mesa?ne organizuje podujatie s názvom „Completorium Cassoviense“, ktoré okrem starobylej liturgie ponúka koncertnú polhodinku zameranú na aktuálne obdobie. Repertoár súboru tvoria okrem gregoriánskeho chorálu najmä renesan?ná a stredoveká polyfónia, ale aj sú?asná chrámová zborová tvorba, pri?om aktívne spolupracuje so skladate?mi doma i v zahrani?í. Okrem ú?inkovania pri liturgii súbor vystupuje aj koncertne. Má za sebou úspešné ú?inkovanie na festivaloch doma i v zahrani?í. Venuje sa oživovaniu hudobnej histórie Slovenska v projekte "In illo tempore - Hudba v slovenských chrámoch do roku 1600". V rámci tohto projektu vydal v roku 2010 CD „Tempus adventus“ (dirigoval Eduard Tomaštík) a v roku 2012 ?alšie CD z tejto rady s názvom „Tempus nativitatis“ (dirigoval Jan Mikušek). Za?iatkom roku 2012 vyšlo aj CD s tvorbou sú?asných autorov pod názvom „Nova et vetera“ (dirigoval Jan Mikušek).

V?aka spolupráci s ?eským súborom starej hudby Ritornello a jeho umeleckým vedúcim Michaelom Pospíšilom , ktorá trvá od roku 2013 sa záber Gregoriany rozširuje aj na obdobie baroka. Vedúcim súboru Gregoriana je Marek Klein.

 

© Studio Svengali, září 2021
coded by rhaken.net