sólisté:
JANA LEWITOVÁ
mezzosopranistka, absolventka pražské Akademie múzických umění, patří mezi přední interprety renesanční a barokní hudby. Studovala klasický zpěv u profesora Karla Bermana, Terezie Blumové a pod vedením Jessici Cash se zúčastnila kursů Letní akademie staré hudby v Innsbrucku. Na svých sólových recitálech doma i v zahraničí (např. Early Music Network - Londýn) uvádí často neznámé a dosud nepublikované skladby. Vystupuje a nahrává se soubory staré hudby (Camerata RSX, Musica Florea, Capella Regia Musicalis, Collegium Quodlibet Jiřího Stivína, Ritornello) a s renomovanými sólisty. Její zájem patří i hudbě moderní. Spolupracuje s českým souborem AGON, slovenským VENI, souborem S.E.M. Petra Kotíka z New Yorku a slovenským souborem tEóRia OtraSu.
S loutnistou Rudolfem Měřinským nahrála roku 1991 CD Evropských loutnových písní 16. a 17. století (ARTA, F10047). U téže společnosti nahrála roku 1993 CD Sefardských písní, za které získala prémii Českého hudebního fondu a které se umístilo v soutěži Grammy classics na druhém místě.
Po letech prožitých převážně ve společnosti hudebníků provozujících renesanční a barokní hudbu se nyní stále více zabývá dávnými anonymními písněmi (sefardskými, moravskými, českými, slovenskými, britských ostrovů) z různých sbírek a zápisů. Vystupuje s hudebníkem a multiinstrumentalistou Vladimírem Mertou, maďarskou zpěvačkou a houslistkou Ágnes Kutas a s loutnistou Miloslavem Študentem. V netradičních, intimních prostorách čajoven, synagog, starých sídel a galerií vystupuje sama a doprovází se na barokní violu a malou harfu.
Od roku 1998 vede spolu s Vladimírem Mertou letní školu ve Slavonicích. Je autorkou hudby k divadelnímu představení Étáín divadla Tineola.
Evropské loutnové písně 16. a 17. století (F10017)
Sefardské písně (F10047)
Sefardské inspirace (F10077)
Adam a Eva - staré moravské balady (F10089)
Halé dítě - starobylé uspávanky (F10098)
Svet zmotaný - piesne a tance zo slovenských lúk (F10109)
VLASTISLAV MATOUŠEK
vystudoval na hudební fakultě AMU v Praze kompozici a postgraduální kurz hudební teorie. V roce 1996 jako stipendista Japan Foundation studoval hru na shakuhachi u Kifu Mitsuhashiho v Tokiu a japonskou tradiční hudbu u prof. Osamu Yamagutiho na University of Letters v Osace. Na hudební fakultě AMU v Praze v roce 2001 obhájil disertaci Kinetika v etnické hudbě a získal doktorát v oboru hudební teorie-teorie skladby. Od roku 1991 přednáší etnomusikologii na katedře teorie a dějin hudby hudební fakulty AMU v Praze, od roku 1999 také na Ústavu pro hudební vědu FF UK v Praze. Jako teoretik se zabývá hudbou mimoevropských kultur, hudební kinetikou a organologií. Spolupracuje jako hudební publicista s Českým rozhlasem v Praze. Je autorem mnohdy značně excentrických skladeb, často s účastí exotických nástrojů a elektroniky, s oblibou uplatňuje netradiční vyjadřovací prostředky a postupy. Jako interpret - zejména na japonskou bambusovou flétnu shakuhachi a další exotické a folklorní nástroje z vlastní rozsáhlé sbírky - sólově vystupuje při prezentaci svých skladeb, často v kombinaci s elektronikou. Na historické dudy moldánky, niněru, hackbrett, platterspiel a jiné historické a lidové nástroje hraje a zpívá se souborem Schola Specialis hudbu středověku a východočeský folklór. Na exotické perkuse (tabla, dholak, tibetské mísy etc.), folklorní flétny a další nástroje hraje od r. 1979 meditativní hudbu inspirovanou orientem v souboru Relaxace - CD: Dhjána (ARTA, 1991), Kadael (ARTA, 1993), Český kóan, Morning Prayer, Indian Inspiration ad.
Taki ochi (F10119)
Corona mundi 4StrinQ (F10279)
Guitar Music (F10283)
Kadael - se souborem Relaxace (F10042)
VLADIMÍR MERTA
folkový písničkář, v 80. letech jeden z nejoblíbenějších muzikantů u nás, byť oficiálními místy nepodporován. Absolvent FAMU, jeho absolventský film na motivy povídek Oty Pavla Smrt krásných srnců byl za komunismu kultovní záležitostí. K filmu se vrací, ať již jako režisér (film o Fanoši Mikuleckém Opera ve vinici), nebo autor hudby (např. k dětským večerníčkům). Jako písničkář se otevřeně hlásí k odkazu básníka Josefa Hory.
Merta je dnes autorem téměř devíti set písní a scénické hudby. Dlouhodobě se inspiruje středověkou, renesanční a lidovou hudbou. Jeho spolupráce se souborem Mišpacha, obnovujícím tradici chasidských písní, jej přivedla na společnou tvůrčí cestu s Janou Lewitovou.
Sefardské inspirace (F10077)
Adam a Eva - staré moravské balady (F10089)
Svet zmotaný - piesne a tance zo slovenských lúk (F10109)
JIŘÍ STIVÍN
je flétnista, saxofonista, skladatel a iniciátor řady originálních hudebních projektů. Původně však absolvoval Filmovou fakultu pražské AMU (obor kamera, 1960-65 ). Do jazzového dění vstoupil působením ve skupině Jazz Q; v letech 1967 a 68 byl členem jazzového souboru SHQ, vedeného Karlem Velebným. S Jazz Q dvakrát (1969 a 1970) zvítězil na jazzovém festivalu v San Sebastianu. Po návratu ze studií na londýnské Royal Academy of Music (1969) sestavil vlastní trio pod názvem Stivín & Co. Jazz System. R. 1971 vytvořil spolu s kytaristou Rudolfem Daškem duo System Tandem a zařadil se mezi evropskou jazzovou špičku. Po roce 1975 se zaměřil více na sólové hraní a krátkodobě působící formace s předními jazzmany. S pianistou Gabrielem Jonášem natočil album Zvěrokruh (1977), kde Stivínova hudba je založena na podobném instrumentálním a vokálním obsazení jako Alchymie hudby.
Skladatelské vzdělání doplnil studiem na AMU a svoji činnost rozšířil v oblasti vážné hudby. Těžiště jeho zájmu představuje hudba baroka, renesance a středověku. Jako autor mnoha osobitých koncertních i gramofonových projektů si k jejich realizaci zve přední hudebníky z oblasti jazzu i vážné hudby. Skládá pro divadlo, televizi, film. V současné době vystupuje po celé Evropě a USA. Ve skupině Jiří Stivín & Co.Jazz kvartet s ním na bicí nástroje hrál také jeho talentovaný syn Jiří Stivín jr. (nar. 1975). V oblasti staré hudby vede volné sdružení Collegium Quodlibet.
Flétny v renesanci (F10032)
Telemann: Komorní koncerty pro zobcovou flétnu a violu da gamba (F10058)
Cesta do hlubin hudební minulosti (F10084)
Alchymia Musicae (F10044)
Inspiration By Folklore (F10004)
Live at AghaRTA Jazz Club (F10055)
Tak co! (F10134)
Bye Bye Holland (F10144)
soubory:
IRENA a VOJTĚCH HAVLOVI
Za více než patnáct let společného působení prošli čeští hudební umělci Irena a Vojtěch Havlovi již celou řadou osobitých a navýsost pozoruhodných tvůrčích období. Počátek jejich vzájemné spolupráce z poloviny 80. let se zprvu vyvíjel v experimentální formaci Capella Antiqua e Moderna, která si získala popularitu nejen u širšího obecenstva, ale i u kritiky. Sdružení se s dostatečnou dávkou přesvědčivosti pohybovalo ve stylově neobyčejně širokém řečišti evropské klasické hudby od renesance až po současnost a Havlovi zde s úspěchem rozvíjeli svoje od počátku neortodoxní pojetí tradičních i novodobých skladebných technik a interpretačních postupů. Kromě působení v této domovské formaci ovšem již od konce 80. let stále intenzivněji spolupracovali i s celou řadou dalších vynikajících tuzemských i zahraničních osobností, s nimiž průběžně spoluvytvářeli svoje charakteristicky nezařaditelné, muzikantsky polystylové a zhusta i multimediální zvukově obrazové koláže.
Rok 1990 a jejich společné projekty s duchovně spřízněným písničkářem Oldřichem Janotou logicky završily jedno z uzavírajících se tvůrčích období a zároveň otevřely novou etapu jejich tentokrát již samostatného uměleckého zrání. Tentýž rok vyšlo i první z řady následujících profilových CD (mj. Háta H., Malé modré nic, Hudba ticha, Tajemná gamelánie, Něžně ke světlu), na kterých postupně prohlubovali svůj výsostně originální, muzikantsky soběstačný a posluchačsky mimořádně přitažlivý hudební koncept. Na své udivující cestě především za jedinečně přirozeným zvukem a jeho snadno rozpoznatelnou specifičností se od té doby Irena a Vojtěch Havlovi vynalézavě ubírali krok za krokem s jiskřivou intuicí i důslednou systematičností a v procesu soustředěného tvůrčího hledání a nalézání dosáhli i v mezinárodním kontextu zcela prokazatelných výsledků.
V době porevoluční začali Havlovi pravidelně navštěvovat Indii, kde ve vesničkách uprostřed radžastánské pouště nahráli několik desítek hodin lidové a duchovní hudby, z nichž vytvořili některé své pozdější autorské projekty (např. album Agni) a pro Českou televizi natočili i dva velice inspirativní filmy o duchovním životě Indie. Nemalou pozornost zejména v méně konformních kruzích vzbudil i jejich další ryze autorský hudebně vizuální projekt Tajemná gamelánie, při jehož natáčení se poprvé spojili se známým filmovým režisérem Viliamem Poltikovičem. Na poli kinematografického umění se ostatně Irena a Vojtěch Havlovi v průběhu následujících let prezentovali ještě několikrát – například hudbou ke dvěma celovečerním filmům Cesta pustým lesem Ivana Vojnára a Hranice stínů Martina Millera. Kromě těchto titulů se autorsky podepsali i pod celou řadu dalších krátkometrážních a dokumentárních snímků, stejně jako pod množství scénické muziky k různým televizním či divadelním inscenacím. Intenzivní koncertní aktivita je v tomto období zavedla do mnoha pozoruhodných koutů České republiky, ale i Evropy, Kanady a Spojených států amerických. Společně s avantgardními výtvarníky a nonkonformními divadelníky Petrem Niklem a Janou Svobodovou se v rámci snově performančního představení Slunovrat podívali i do exotických krajin Afriky a Japonska.
Malé modré nic (F10021)
KLEZMERIM (PRAGUE)
Klezmeři, dříve potulní muzikanti, hrávali na různých oslavách, svatbách, bar-micva atp. Šest mladých muzikantů, kteří tvoří pražský instrumentální soubor Klezmerin, vystupují doma i v zahraničí. Původně začínali pod křídly známého pražského sboru Mišpacha, s nímž nahráli i album Mišpacha II.
Pravý význam slova "klezmer" je prý ve schopnosti každé lidské bytosti vyjádřit sebe sama prostřednictvím písně. Dá se říci, že všichni jsme se narodili s přirozenou schopnosti "býti klezmery". Přesný překlad slova "klezmer" ve skutečnosti ale znamená "píseň hraná hudebními nástroji". Současně se tak začali označovat sami muzikanti a dnes je pod tímto termínem vnímán celý hudební žánr. Přišel k nám oklikou přes americký Brooklyn z východoevropských židovských komunit. V důsledku zvýšené migrace, otevřením "štetlů" (židovských městeček) a rozvojem techniky začaly starobylé židovské prvky ovlivněné místními hudebními idiomy vstřebávat další hudební žánry, hlavně muzikály, salonní hudbu, americký ragtime, populární písně a v neposlední řadě i orientální hudbu.
A nacht in gan Eydn / Noc v ráji (F10113)
Yiddish Blues (F10163)
MARCIPÁN
zdá se být vycházející hvězdou české "world music". Již debutové album "Kolik cukru, tolik mandlí" přineslo překvapující interpretace lidových písní, kde se kloubila tradice s přínosem jednotlivých muzikantů, pocházejících z rozličných hudebních prostředí – od gregoriánského chorálu, barokní hudbu, přes klasiku, po latinu, jazz a rock.
Kapelník Marcipánu Jiří Hodina je zakládajícím členem populární Českomoravké hudební společnosti. Po dlouhých letech spolupráce založil v roce 1997 kapelu Marcipán, aby mohl uchopit lidové písně dle vlastní představy - tedy oproti Čechomoru více akusticky, niterně a do hloubky - přesto však s velkou energií vyzývající k tanci – pro lidové písně tolik typickou. Marcipán tvoří šest hudebníků každý působící mimo Marcipán v jiné hudební oblasti. Houslista a zpěvák Jiří Hodina působil mimo zmiňovaný Čechomor i ve sboru Schola Gregoriana, na klavír hraje interpretka barokní hudby Martina Přibylová. Bratři Ondřej (kytara) a Štěpán (saxofon, flétny, perkuse) Škochovi pak působí v jazz-rockové kapele Manon 15 a populárních Chinaski. Sestavu doplňuje vynikající kontrabasista Tadeáš Messany - Šum Svistu, Symfonický Orchestr Českého Rozhlasu a perkusista David Landštof - Ivan Hlas, ex Lenka Dusilová, Marek Dusil.
Kolik cukru, tolik mandlí (F10110)
MIŠPACHA
Mišpacha (hebrejsky "rodina") je fenomén, který přesahuje oblast hudební. Možná více než jiné hudební skupiny vyrůstá z intimity, vznikla z mnohaleté tradice zpívání v rodině, v rodinách tak, jak se na jejím složení podílelo vždy také několik skupin příbuzných. Odpovídala na proměny celospolečenských dějin, vznikla před rokem 1970 a okamžitě zapůsobila jako posila proti sklíčenosti, její písně kolovaly mezi mládeží spolu s písněmi folkařů; spolu s židovským samizdatem (Sefer) a s bytovými semináři Rabbiho Isaaca Newmana byla vzácným výrazem nezávislé židovské kultury; v Mišpaše se formovaly mnohé osobnosti, které později, v letech devadesátých, budovaly židovskou komunitu.
To, co Mišpacha zpívá, jsou především modlitby a v podání Mišpachy se tak zpěv vrací ke svému počátečnímu nejvyššímu poslání – k vyjádření lidské duchovnosti.
Muzikoložka Hana Rothová, která Mišpachu založila, vyhledávala písně a upravovala je pro ni, nacvičovala je a dirigovala až do r. 1997, charakterizovala Mišpašiny písně takto: je to židovská lidová píseň duchovní. Po více než čtvrtstoletí existence Mišpachy, po smrti zakladatelky, se vedení ujala tehdy jednadvacetiletá Hanina dcera Helena Rothová . Soubor nyní zpívá třicátý čtvrtý rok.
Mišpacha III - židovské sváteční písně (F10123)
Mišpacha II (F19501)
Mišpacha (F19101)
RELAXACE
Jiří Mazánek (1952) Ovlivněn možnostmi improvizace směřoval ke svobodnému vyjádření. Žákem více hudebních osobností, učil se hře na sitár, vínu tánpúru aj. Při hudebních setkáních sleduje jediný cíl – stát se při hraní průlivem společného tvoření. Stáž v jižní Indii, která ho směruje k hlubšímu pochopení hudby a společného, jednotícího základu. Zabývá se jógou zvuku (náda jógou), působením vibrací a alikvotních souzvuků na tělo a mysl. Učí se techniku alikvotního zpěvu, působí v dalších seskupeních (Alikvotní 4, Extatic Trans Music) a snaží se o osvětu v oblasti etnické hudby a mezináboženské tolerance. Vytváří hudebně literární pořady, spolupracuje s ČRo a ČT. Je otcem časopisu Dotek.
Karel Babuljak (1957) Zásadním zlomem byl konec 70. let ovlivněn studiem jógy a duchovních nauk začal souznít s hudbou spíše klidnou a introvertní. Následuje přirozená tvorba, experimenty s etnickými nástroji(citera, indické harmonium, kalimba) a fúzování hudby tzv. pohodové, ať ji hledal mezi rastamany nebo u afrických vypravěčů příběhů, kteří se doprovázejí na kalimbu. Spolupráce v dalších kapelách (Máma Bubo, Babalet, Hypnotix) svědčí o touze po mnohotvárné tvořivosti. Tvoří divadelní hudbu (Pražská 5), scénickou a realizuje vlastní projekty (Sajkedelik Šraml Band, Kapela Snoo). Je otcem čtyř dětí.
Vlastislav Matoušek (1948) Na hudební fakultě AMU v Praze vystudoval kompozici, obhájil doktorát z hudební teorie - teorie skladby. Hudebním založením je experimentátor, který chce vnímat ‚hranice možností‘. Byl tedy veden k širokému rozletu, do něhož pojal několik desítek hudebních nástrojů z celého světa, tradiční i netradiční způsoby vyjádření a vlivy hudby z různých období dějin. V roce 1966 stáž v Japonsku – studium hry na bambusovou flétnu šakuhači. Vyučuje hudební vědu a etnomusikologii, zabývá se hudební kinetikou a naukou o nástrojích. Ve spolupráci s ČRo a ČT vytváří přibližující etnickou hudbu, skládá a koncertuje (sólo, Relaxace, Yamabu). Je otcem 8 dětí.
Kadael (F10042)
ZIRIAB
V roce 1997 zakládá několik arabských rezidentů v Praze hudební skupinu a jako název si volí jméno dávného hudebníka. Složení skupiny prošlo několika změnami a v současné době ji tvoří dva Syřané: Marwan Alsolaiman (arabská loutna "ud", arabská flétna "nai", zpěv) a Haitham Farag (zpěv, arabský buben "darbuka"), a Libanonec Mouin Abu Chahine (zpěv, arabská tamburina "daff").
Ziriab zpívá převzaté písně ve vlastní úpravě. Jsou to písně známé v celém arabském světě. Některé jsou tak staré, že nelze určit jejich původ. Jsou tedy lidové v pravém slova smyslu. Jiné mají své konkrétní autory, avšak jsou natolik staré a notoricky známé, že se vlastně lidovými staly. Třetí zdroj, z něhož Ziriab čerpá svůj repertoár, představují novější písně, které se však hlásí ke zvuku i aranžmá klasické arabské písně. Na tomto albu jsou písně ze všech tří zmíněných zdrojù.
Arabské lidové písně o lásce (F10129)